Poť se pro svůj zisk

  "Důvod, pro který jsme přišli na svět, je práce. Když pracuješ, Bůh tě nikdy nezklame. Když pořád pracuješ a pořád nic nemáš, lidi se za tebe budou k Bohu modlit a jednoho dne se něčeho domůžeš. Ale když nepracuješ, všechno, co máš, bude lidi udivovat a budou si říkat ´kde k tomu přišel?´. A tak budou podezřívaví, a budeš to ty, který jsi je přivedl k hříchu (závisti). Pracujme tedy! Práce je důkaz lásky k našemu Mistrovi." (Abdoulaye, žák šejcha Ibrahimy Falla)

  (obrázek: Wikipedia)

Amina

Vezmi mě s sebou!

Baobab v lipové aleji

Pravidelní pozorní čtenáři blogu možná už vědí, že se letos chystalo vydání některých Manželčiných textů.  Slibovaná "etnografická příručka, maskující se jako beletrie", vychází nyní pod názvem

Baobab v lipové aleji. 

Život je takový, jaký si ho uděláš.

Zprávy francouzského televizního kanálu předevčírem ukazovaly vyhublé Zimbabwany, sbírající pod stromy plané ovoce. Zimbabwe prý trpí nedostatkem a finanční nedostupností potravin.

Znovu jsem si vzpomněla na svoje dávné kamarády, Roberta a Viktora. Ten můj aerogram už si asi nepřečtou. Buď ho česká pošta zašantročila jako nevyplacený (viz článek ), nebo ho ztratila ta zimbabwská, možná se kluci přestěhovali, zemřeli, nemají na poštovné... Kdo ví? Představovala jsem si, jak někde sbírají pláňata pod stromem, a bylo mi těžko z představy, že ani nemám, jak je kontaktovat.

Rap, hip hop, islám

  "Hudba tu byla za časů Proroka. Věřící v noci vzdávali zpěvem chválu Bohu,"  říká v písni  Sëlëbu Yoon šestadvacetiletá senegalská rapperka Sister Fa, vlastním jménem Fatou Diatta. A mluví tak v době, kdy většina ortodoxního islámského světa věří, že hudba (s výjimkou pouze bubny doprovázených náboženských písní) je muslimům zapovězena.

Slečno, vy byste se nám moc hodila!

Blogy jsou zvláštní věc; někdo vás nechá nahlédnout na zahrádku vlastního života, a vy vzápětí s úžasem zjistíte, že za plaňkovým plotem se na vás poťouchle culí vzpomínka,  o které jste už ani nevěděli, že jste ji na jednom ze svých záhonků kdysi pohřbili.

 

Assane Ndiaye

Kilifa

Chudák Kristuspán z Bomby

"Bratři, nechte mě, ať ho zabiju, prosím vás o to; nechte mě, ať vás zbavím toho zatraceného velebníčka, toho bělocha, co nám přinesl jenom neštěstí! Prosím vás, bratři, nechte mě, já toho špinavého lotra zašlápnu levou nohou, ať už je od něho navždycky pokoj! Co nás sem přišel otravovat do naší země, řekněte? Chcípal tam doma hlady, přivalí se sem, my ho živíme, podarujeme ho pozemky, on si postaví krásné domy z peněz, které mu dáváme, a dokonce mu půjčujeme na tři měsíce naše ženy. Ale jemu to pořád ještě není dost, nakonec nám bude zakazovat tancovat! Div nás nepřijde vyhodit z našich domů, aby si je přivlastnil, a on to ostatně stejně dřív nebo později udělá, já vám to povídám! Ne, jen se na to podívejte, já vám povídám, že toho zasranýho velebníčka zabiju! Vlastní rukou mu ty vousy voškubu."

Já se mu nechci líbit!

Bludiččin článeček o kulturních rozdílech v sexuálních preferencích mi připomněl příhodu tak asi deset let starou.

Státní návštěva

Jednou, je celkem jedno kdy, přijel na návštěvu jistého evropského státu africký prezident, je celkem jedno z jaké země.

Uvítán se všemi náležitými poctami, ocitl se v prezidentském paláci.

Abdou Guite Seck

Alaaji

Ghana

  "Ghana se skládá ze dvou měst, z nichž první je obýváno muslimy: je v něm dvanáct mešit, z nichž každá má svého imáma, muezzina a recitátora koránu. Královské město je vzdáleno šest mil od města cizinců a prostor mezi nimi je zaplněn obydlími, která jsou vystavena z kamene a akáciového dřeva. Král má palác a celou řadu domů zastřešených kopulemi, všechny jsou ohrazeny na způsob městských hradeb. Král nosí na krku a na předloktích ozdoby jako žena a na hlvu si nasazuje vysoký klobouk, zdobený zlatem a obtočený turbanem z jemné bavlny. Uděluje slyšení, aby vyslechl stížnosti na úředníky; sedí přitom v pavilonu pod klenbou, kolem něhož stojí deset koní se zlatem vyšívanými čabrakami. Za králem stojí deset pážat, která drží štíty a meče se zlatem zdobenými jílci; po jeho pravici jsou synové jeho vazalů, všichni skvostně odění a se zlatem vpleteným do vlasů. Okolo královského města jsou chýše a příbytky, v nichž žijí kouzelníci, řídící jejich náboženské obřady, a zde jsou chráněny jejich modly a pohřbeni jejich králové." *

Jste povinni mít děti... ale jen doma!

Při čtení cizích blogů (a diskusí k nim náležejících) jsem si v posledních měsících všimla dvou témat, ktrá se opakují: úvah o tom, že každý by měl mít/je povinen mít děti, a že děti (a matky) by měly být drženy v ústraní, aby neobtěžovaly ty, kteří děti nemají (nebo kterým děti odrostly).

"Můžete je zabít, ale nemůžete jim vzít hrdost."

Ani slabounký šelest neprozrazoval, že se v porostu kolem krále ukrývá jeden a půl stovky vojáků. Kdyby pootočil hlavu, možná by mezi nehybnými stébly vysoké trávy uviděl sluncem pozlacenou kůži paže  jednoho ze svých synů. Ale král se díval dopředu. Je horko a nepřátelé přicházejí.

Baaba Maal

Mbaye Sy

Obrázky letošního léta

 

Z (opět) říjnového deníčku šílené matičky

Dny, které už nedávají ani doufat, že by se podzim ještě o trochu opozdil,  vyplňuje nerovný souboj s úřady.

Z muže ženou nadvakrát a proti vlastní vůli

Akram Ali Elton, praktikant internista na urologickém oddělení chartúmské fakultní nemocnice připravoval toho rána, jako každý den, seznam pacientů objednaných k výkonům. Rutinní úkon, který nevyžadoval moc přemýšlení... ale přece jen, počkat! Tohle musí být nějaký omyl... Pacientka Hawa Ali přece nemůže být zapsána k odstranění varlat?

Betlém

Vyprávěl mi kamarád:

Posedlí duchy

Když nedávná vražda jedenáctileté holčičky a  ubití jejího vraha rozlíceným davem zaplnily titulní stránky novin a vysílací čas televzních stanic, postupně se objevovaly další nehezké věci, obviňující už ne toho, kdo dítě zabil, ale celou společnost.

Viviane Ndour

Doomi Bamba

Neodolatelné nutkání

"Čurací článek" od vy_víte_koho mi připomněl, že už jsem psala o dakarské městské hromadné, o dakarském rasismu, o dakarském kulturním životě i dakarských odpadkových koších , ale jednu věc jsem nezmínila - dakarské veřejné záchodky.

Baaba Maal

Retro

Africká filosofie

Alena Rettová vystudovala na Karlově univerzitě filosofii, afrikanistiku a germanistiku a na univerzitě v Bayreuthu se věnovala svahilštině, bambarštině, mosijštině, hauštině a literaturám v těchto jazycích.

Youssou Ndour

Lii!

Youssou Ndour

Lii!

Smrt na chodníku

Zpráva o tom, že jedenáctiletá Ndey Selbe Diouf byla znásilněna, zavražděna a rozčtvrcena,  se šířila jako požár ve stohu. Každý, kdo se to sobotní odpoledne nacházel na ulicích čtvrti Darou Salam v dakarském Guediawaye,  přiživoval plamen hněvu a touhy po odplatě za smrt dítěte - od zdí domů se odrážel křik, který sílil, jak se k davu přidávali lidé.

Korite

"Viděli už měsíc?" ptá se opozdilec, přicházející do obývacího pokoje, kde v blikajícím světle stařičkého televizoru ze tmy vyplouvají a zase se do ní potápějí tváře diváků.

 

"Ještě neříkali," odpovídá mu kdosi, aniž by se otočil.

Ismael Lo

Taajabon

Trest od Aliouna Mbaye Ndera

O muži, se kterým manželka dva měsíce nemluvila.

Rozzlobil ji tolik, že ho ani v zimě nepustila pod peřinu (u vykuřovadla se "hřál a hřál, a byl mu čím dál větší zima")... dokud neslíbil, že "při životě své maminky, už to nikdy neudělám" a nepromluvil ženě do duše ("jsi moje manželka... po patnácti letech by ses chtěla změnit?"), aby mohla být znovu nastolena rodinná harmonie. :)

Alias Diallo

Trocha salsy:

Pomoc... na pravé místo?

"To je strašné," pravil jednoho dne k Choti jeho spolupracovník z jedné středoafrické země, "tady mají ti lidi tolik zvířat, psy, kočky... Já to nechápu!"

Mužoženy

Čtyři stíny se rozháněly lopatami. Nepadlo mezi nimi jediné slovo; všechno důležité si řekli v autě cestou sem. Každý hluk navíc by mohl přilákat nějakého všetečku, zvědavého, co se to na poli děje uprostřed noci.

 

Konečně byla jáma dostatečně hluboká. Dva z kopáčů do ní překulili dlouhý, v kusu látky zabalený předmět. Hrudky hlíny padající z lopaty šustily o provizorní rubáš.

Počátky západosúdánské civilizace

Geografický Súdán se táhne od pobřeží Atlantského oceánu přes celou Afriku až k Etiopii, a sahá od Sahary až k pásu pralesů na jihu. Západní a střední část této oblasti jsou kolébkami nejstarších subsaharských státních celků a víceméně jednotné "súdánské civilizace", kterou s malými obměnami sdílejí všechny národy na tomto území usazené.

Assane Mboup

Další budovatelská:

"Pojď se podívat, co ti dělá tatínek!"

"Mami! Mami!", přiběhlo za mnou včera v podvečer dítko. Hlásek mu přeskakoval rozčilením, jako vždycky, když někdo z nás přestoupí (dítkem) daná pravidla a použije mobilní telefon nebo tričko toho druhého.

Ramadánové útržky

"Tak se napij," nabádal mě můj senegalský společník za pokladnami v dakarské samobsluze.

Rtuť na teploměru by šplhala někam ke třicítce (kdybychom teploměr měli) a já jsem toužila po vodě k pití. Ale takhle veřejně? O ramadánu?

Birahim Sall: Eva

Birahim Sall: Awa

"Měl jsem si radši vzít Afričanku!"

Řekla bych, že to někdy, asoň v žertu, zaslechly nebo zaslechnou všechny manželky Afričanů zpod Sahary.

Ptáček

Idrissa Diop

Profesionální deformace

"Proč, sakra, ten zámek někdo neopraví?" vztekala jsem se před vzdorujícími plechovými vraty, zasazenými v asi metr vysoké zdi, která oddělovala můj dakarský domek od ulice.

Neříkej nikomu, že voláš z Afriky!

Nafissatou prochází, jako každý den v osm ráno, skleněnými dveřmi do velké administrativní budovy v centru Dakaru. V řadě počítačů, oddělených překližkovými přepážkami, najde svoje místo, odloží kabelku  a  sehne se, aby zapnula počítač.

Týrající rodič

Klidný letní podvečer v parku rušily jen hlásky hrajících si dětí a polohlasný rozhovor dvou maminek trumfujících se v rozhovoru o tom, která z nich měla po návratu z dovolené víc prádla k praní.

Zlomená křídla věčného cizince

Před pár týdny jsem jen náhodou našla na internetu několik nadšených recenzí, rozplývajících se nad dojemností, hloubkou a vtipem knihy Nidala Saleha ("vďaka autorovi, je citlivý, dobrý a spravodlivý človek")  Zlomená křídla věčného cizince.

Blogger mezi lidmi

"Vidíš, mají tortilly!" zastavil se Choť u regálu v obchodě.

 

"Ty chceš tortilly?" zdálo se mi zvláštní, jakou pozornost věnuje mexickým plackám.

Jak dostanu do Česka přítelkyni z uprchlického tábora?

"Prosím vás, poraďte mi, co je potřeba, aby se sem za mnou mohla přistěhovat přítelkyně ze Senegalu? Je sirotek z Libérie, teď v uprchlickém táboře v Dakaru a já bych jí chtěl pomoct."

Tající svoboda tisku

Současný prezident Republiky Senegal je muž ověnčený mezinárodními cenami: roku 2003 byl vyznamenán liberalistickou Cenou svobody, od roku 2005 je držitelem ceny UNESCO F. Houpheta-Boigne  za mír. Zvlášť v tom druhém případě ale ocenění, které přišlo pět let po prvním zvolení pana Abdoulaye Wada do funkce,  vyvolalo rozpaky.

Srpnový deníček šílené matičky

Chvíle strávené mácháním prádla (pračka nepere) byly vzácnými chvílemi klidu. Děti se nepraly, neplakaly, neječely.... Nejspíš si někde potichu hrály.

Děti vetřelců II. - Černá hanba

"Mulati se rodí buď ze znásilnění, nebo jsou to děti prostitutek. V obou případech nemáme ani nejmenší morální povinnost dívat se na tyto potomky cizí rasy."

Děti vetřelců I.

"Vytvoření rasy míšenců je nejsnadnější cesta k ovládnutí Západní Afriky",

Anta Seck

Ještě jednou, hlavně pro Kharminu

Boženčin džihád

Seděla proti mně, štíhlá, vzpřímená a vznešená v černém splývavém kabátě.

Dech

Častěji naslouchej

Věcem než Bytostem

Zaznívá hlas Ohně

Naslouchej hlasu Vody

Naslouchej Větru

Kterým vzlyká Les

To je Dech Předků.

Kde jste to sehnali?

Vystoupil za námi z metra. Vysoký, štíhlý, elegantní třicátník v obleku.

 

Podpatky zaklapaly o mléčnou dlažbu nástupiště; doběhl nás až venku.

Z Afriky do Evropy aneb (i)legální migrace

Kdo četl včerejší řádky z knihy Oumara Ba, viděl fotografie mrtvol a  občas mu oko spočine na novinovém článku, popisujícím třeba nález „lodi duchů" s útržkem letenky popsaným francouzským vzkazem „všichni tady zemřeme. Prosím, pošlete peníze, které mám u sebe, mé rodině" , se těžko vyhne otázce „proč".

Žízeň jako jed

Ve dnech, kdy u španělských břehů přistála rybářská loď, která byla místem posledního vydechnutí čtrnácti dětí ve věku od dvanácti měsíců do čtyř let, vychází v edici Cygne svědectví Omara Ba nazvané Žízeň po Evropě.

Nevinný andílek

Schodištěm v tichém domě se zamykání bytových dveří rozléhalo nepatřičně nahlas.

Mladá maminka hodila klíče do otvoru v kabelce a uvolněnou rukou sevřela dlaň dvouleté holčičky. Jedno dítě na ruce, druhé za ruku, chystala se přivolat si výtah, když z protějších dveří vyhlédla sousedka.

Zloděj penisů dopaden!

... Tedy, přesně takhle ten nadpis v černé kronice nezněl, ale klidně by mohl.

 

V zemědělské oblasti v regionu Koldy byl totiž 8. června zadržen jistý A. Ba, který teď čelí obvinění z toho, že dvěma chlapcům odcizil penisy.

Youssou N´Dour - Chimes of Freedom

Abdulrahman Ibrahim Ibn Sori Jallo

Slunce zahřívalo rajčata vystavená v proutěných koších. Dvě dámy v čepcích se u nich na chvíli zastavily, aby si nákup rozmyslely a pokračovaly dál.

 

Doktor Cox si toho odpoledne v roce 1807 nechtěl na tržišti v Natchezu nakupovat, vlastně si přes trh jen krátil cestu. Ale ten hlas... ten hlas se mu zdál povědomý. Ne, není možné, že by se mýlil! Slýchal ho přece celý rok, den co den.

Irský lékař se zastavil u košů a předstíral, že si prohlíží zeleninu. Za oblými tvary rajčat vykukovaly ostré hrany vzpomínek na to, jak kdysi pracoval na britské otrokářské lodi. Vzpomínky na cestu na africké pobřeží a na zákeřnou nemoc, která ho málem zahubila. Na to, jak se ho ujala fulbská královská rodina, u které zůstal, dokud se nezotavil a nemohl se vrátit zpátky do Anglie.

 

"Ibrahime?" oslovil doktor Cox vysokého černocha.

Prodavač na sobě nedal znát žádné pohnutí. Byl to přece fulbský šlechtic, i když v postavení otroka.

Praxe relativity

Nad elektrickými dráty se objevil měsíc. Ulice ještě vydechovala horko, ale zvuky už se nesly jasně a do daleka. I smích a vtipkování partičky osmi mladých mužů, kteří po práci čekali na tramvaj.

Obrazem znovu

Stále platí: kdo fotky nechce vidět, nechť nekliká. Kdo přesto klikne, nechť si nestěžuje!

Otroci, nebo vychcánkové?

V únoru letošního roku jsem v článku Svoje dítě doma nechci vyjadřovala pochyby o tom,  že španělský program legální sezónní imigrace česaček jahod ze Senegalu bude fungovat. A jak to dopadlo? 

Léopold Sédar Senghor: Zpěvy stínu

L.S. Senghor, budoucí senegalský president, básník, filosof, politik a kulturní teoretik se narodil v říjnu 1906 ve vesnici Joal sererskému obchodníkovi Basilu Senghorovi a jeho třetí manželkce, muslimce Gnilane Ndieme Bakhou z kmene Fulbů. V roce 1928, po ukončení studií na kláštěrní škole i sekulárním gymnáziu byl Léopold přijat ke studiím ve Francii a po úspěšném absolvování vysoké školy přednášel na univerzitách v Toursu a v Paříži.

Jak poznáte muslima? aneb Nepřítel v krabičce

Nene, žádný populární vtip k popukání; jen jsem objevila tři zajímavé blogy. Na jednom paní Ajša Najmanová vtipně a s nadhledem píše o ideálech islámu , na druhém paní Lucie Kamešová hájí (mimo jiné) svou svobodu volby vyznání a na třetím se paní Samira Ben Yacoub zamýšlí nad kdečím od tuniských párečků po svatyni v Mekce.

 

Ale to nejzajímavější, to nejsou články zmíněných autorek, kdepak.

"Honem někdo najděte horší stát, než Česko!"

Včera jsem si přečetla pozoruhodný (český) titulek: Nejméně funkčním státem je Somálsko. Česko je 149. Pravda, od autorů žebříčku je pěkné, že prakticky neexistující somálský stát vůbec zařadili na seznam hodnocených zemí, ale skutečně jsme na tom tak, že se musíme porovnávat se Somálskem?

Upřímnou soustrast (Ismael Lo)

Proč jsou pánové mokří?

Podrážky bot dopadaly ve svižném rytmu na rozpálený asfalt. Nebyly svižné dost - autobus se odlepil od obrubníku nástupiště právě ve chvíli, kdy Choť vběhl na nádraží.

Coumba Gawlo: Bin-bin

Bin-bin

Jaká prsa?

"Já nevím, co jsem řekl," zamýšlel se Choť, zatímco vyndaval nákup na kuchyňskou linku, "ale ta paní v řeznictví se tvářila nějak divně."

Myslím na Fatou Cissokho

"Horor v Keur Massar! Vražedkyně strávila dva dny v jedné místnosti s mrtvolou uškrceného nemluvněte," hlásaly novinové titulky. Zní to strašně? "Matka své dítě uškrtila a pak mu rozbila hlavu o zeď." Ještě hůř.

Kdybyste nechodili k zubaři, budete mít zdravý zuby!

Jeden Kojotův článek vytáhl z šuplíčku v mé paměti zaprášenou vzpomínku na to, jak jsem Chotě před lety poprvé přivedla do ordinace zubní lékařky.

Manželství je válka aneb domácí násilí trochu jinak

Když se mi ozvala jedna ze čtenářek blogu s velkorysou nabídkou, že mi - přeji-li si - přiveze něco ze Senegalu, moje hamižná dušička radostí zavýskla. Ano! Ano! Chci knihy! Chci spoustu knih! Nemám co číst, a nakladatelství OSAD má v katalogu na internetu nové publikace, po kterých ale z Čech můžu jen nenaplnitelně toužit.

Alioune Mbaye Nder - Confiance

Bez bytu nenajdu práci! Do té koupelny se nevejdu!

V článcích o tom, jak jsme za úplatu poskytovali bydlení pochybným příslušníkům etnické minority i solidním příslušníkům zdejší etnické majority, jsem zmínila některé zážitky spojené s pronajímáním bytů. Inu, této činnosti se přinejmenším nedá upřít to, že se při ní člověk seznámí se spoustou zajímavých lidí.

Jen tak si tančit v obchoďáku

Obchodní centrum ve středu města začátkem loňského roku ještě oddechovalo po vánoční honičce, a do krámků, lemujících jeho galerie, se už začínali vracet zákazníci.  Atrapy vánočních dárků pod atrapami jehličí vystřídaly nápisy o tom, že levnější už TO nebude. TO, ani cokoliv jiného.

"Šarlatán uhranul ženu zemědělce"

Další z neodolatelných titulků zpravodajství způsobil, že jsem přeskočila všechny články o infanticidách, falešných penězích na letišti, služkách zavřených za napadení domu Youssou N´Doura a neuvěřitelných příhodách z politické scény a začetla se do novinové zprávy o tom, jak kouzelník odvedl manželku svému bližnímu.

Potvory zmlsaný!

Mobil mi zazvonil, ledva jsem vyklopýtala z útrob autobusu do zamračeného červnového odpoledne.

Pyramidy Meroe a architektonické památky Dárfúru

Súdán nejsou jen hořící letadla a občanská válka.

"Nevěrnou ženu zradilo vyzvánění mobilu"

Česko má svůj Blesk, Senegal má svého Pozorovatele. Blesk nečtu nikdy a Pozorovatele pravidelně nestuduju, ale některým titulkům ve zpravodajství prostě neodolám.

Jak se vyhnout placení nájemného - inspirace druhá

Ta rodinka byla sympatická už na první pohled - mladý pár a miminko, plánovali, jak se zařídí.

 

"Ale, přece jenom, víte... kdyby to nebyl problém... my bychom ten byt potřebovali vybavený, dalo by se to nějak udělat?"

Jak se vyhnout placení nájemného

Moje kamarádka Lenka, které jsem mnohým zavázána, má byt.

Moje kamarádka Lenka žije v zahraničí.

A protože má byt, protože žije v zahraničí a protože jsem jí zavázána, dopřála mi okusit radostí, jichž se jinak dostává jen majitelům nemovitostí.

Tam se koukej!

Stropní svítidla, nástěnná svítidla, žárovky... Pogumovaná kolečka nákupního vozíku tiše šustí na čisťounké dlažbě velkého obchodu s potřebami pro domácnost.

Mladá maminka při letmém ohlédnutí za zvlášť krásným lustrem spatřila něco neobvyklého.

Khady: Zmrzačená

Dělám slíbenou výjimku a do zdejší "knihovničky" řadím jednu z knih s komerčně úspěšnými názvy slibujícími čtenáři tetelení hrůzou nad barbary a potěšení z vlastní kulturní nadřazenosti.

Nedosažitelní Zimboši a Česká pošta

Mívala jsem kamarády v Harare. Dva, o málo starší než já, Roberta a Viktora. V době, kdy řádky od většiny mých dopisovacích kamarádů z Afriky, Vietnamu a Ruska přetékaly prosbami o dárky, peníze nebo vízum, nosil pošťák od Viktora a od Roberta balíčky.

Makoddu

 Nebe na východě bledlo a nastupující den pomalu rozpouštěl tmu.

Král - ach, jistě : bývalý král  - se na rohoži před domem naposledy poklonil Tomu, kdo vládne i vládcům. Mezi prsty protékají kuličky růžence. Bůh je veliký. Chvála Bohu, budiž Mu vzdán dík.

Kdyby Makoddua někdo pozoroval, viděl by jen muže, dokončujícího svou modlitbu se šňůrkou perliček v ruce. Ale nikdo tu není; vesnice ještě spí a na nějaké arabské výmysly by stejně nebyla zvědavá.

Ndukkumaan - pohádka pro dospělé, část II.

 Temnota, která nenechala na nebi jedinou hvězdu, pohltila i osadu. Stěny jednotlivých stavení se daly rozeznat jen na vzdálenost jednoho nebo dvou kroků.

Postavy mužů, sedících u jednoho z domů, splývaly s tmou.

Tlumené hlasy, doprovázené vrzáním cvrčků, štěkotem hyen v dálce a občasným zabečením rozespalé ovce, mrazily svou vážností.

Pohádka, tentokrát pro dospělé (podle skutečných událostí)

 S rukama v zápěstí zkříženýma, lokty pohodlně opřené o pokrčená kolena, seděla královna na hrubé rohoži a trpělivě čekala, až jí otrokyně zaplete vlasy do úhledných cůpků.

Sagar svou práci teprve začala - štíhlé prsty se probírají prameny vlasů na královnině temeni a lingeer s úlevou sklání hlavu. Její tvář se ocitla v bezpečném přítmí mezi nataženými pažemi. Jaká úleva!

Pro tu chvíli nemusí být lingeer Lat Sukk Sire Jogob Mbooj důstojnou šlechtičnou; sama pro sebe, schoulená v té jeskyňce nad svým břichem, smí cítit a přemýšlet jako lidská bytost, jako žena a matka.

Povaleč domácí

"Hele, kdy jsi vlastně naposled viděla Manželku?"

 

Lžička cinkla o podšálek a na bílém porcelánu se vytvořila tmavá loužička.

 

Zuzana sledovala číšníka, přecházejícího mezi stoly. Z kapsy u kalhot mu vylézaly nitě a vypadal, jako by měl za sebou obzvláště vydařený flám.

 

"Co,,,? Manželku? Nevím, asi někdy vloni... v létě, možná? Tak víš co... ona má ty děti..."

Jak (ne)dešifrovat blog

Nejspíš každý čtenář disponuje určitou dávkou fantazie, protože bez ní by nemohl číst. Ale kdo určí, kde končí fantazie a začíná fantazírování?

 

Právě jsem měla telefonát. Volal nejmenovaný(!!) kamarád, že prý se mu doneslo, že o něm na blogu píšu, že má druhou ženu. A co že je to za pomluvy.

Harém na výletě do ZOO

Kůži přivyklou chladivému přítmí metra ovanul horký dech ulice. 

"Jsme tu moc brzo," oznámila jsem Choti. "Nigeria přijde až za třičtvrtě hodiny."

A co můžete dělat, když před sebou máte skoro hodinu čekání u stanice metra Nádraží Holešovice, kde široko daleko není nic než beton, a máte s sebou dvě malé děti?

Máj, lásky čas - Rady pro méně obvyklé situace

Po první a druhé části článků o  častých otázkách a odpovědích jsem si uvědomila, že i některé méně časté otázky jsou zajímavé.

Monomotapa

Megality v oblasti jižní Afriky se často vyskytují ve spojitosti s dalšími kamennými stavbami, z nichž nejznámější (a také nejrozsáhlejší a nejstarší) jsou zříceniny Velkého Zimbabwe.

Ngor Ňebbe

 Ngor Sene byl čistokrevný Serer, černý jako uhlí, narozený v Diakhaw. 

Ngor Sene nikdy nejedl fazole.

Bez ohledu na to, s jakou péčí je ruka kuchařčina uvařila, s jakkoli chutnou omáčkou byly servírovány a jak vzácné koření jim propůjčilo vůni, fazole nikdy nesvedly Ngora Seneho k ochutnání.

Přivolávač deště

  Orientalista, spisovatel a překladatel Jaroslav Olša sestavil společně se hararským univerzitním profesorem a literárním vědcem Mbongeni Malawou výbor z moderních zimbabwských povídek.

Na cestě

V pondělí večer vysílal první program České televize cestopisný dokument o Senegalu. Opožděný divák jej může shlédnout po kliknutí ZDE , francouzsky mluvící se ještě možná podiví, proč jsou slova "mám dovolenou, tak jsem si vyšel na ryby" přeložena jako "za celý den jsem chytil jen tři rybičky."

Máj - lásky čas II

Vaše názory jsou rasistické a generalizující. Můj přítel je dokonale naturalizovaný. Vůbec se nepodobá jiným Afričanům, naprosto přijal za své evropské hodnoty a způsob života. Je úplně jiný, než ostatní!

Máj, lásky čas I.

Dostávám e-maily. A vzkazy.

Od dívek, manželek a matek dětí Afričanů.

Celý poplatek, půl ošetření?

 

Následující text je téměř doslovný přepis telefonického rozhovoru s mým osmdesátiletým příbuzným.

 

"Ahoj, jak je ti? Byl jsi s těmi bércovými vředy u doktorky, doufám?"

"Nojo, byl, to víš, že jo..."

"A co? Dali ti na to něco?"

"Jo, poslala mě na kožní..."

Megalitická kultura v Africe

Přestože se stavby z velkých kamenných bloků nacházejí téměř po celém africkém kontinentu, místem s jejich největší koncentrací zůstává Etiopie.

Krize sedmého roku a etiketa stolování

Růžová tělíčka krevet tančila na pánvi. Kapky oleje končily svůj let na dlaždicích kolem sporáku (nebudeme přece malicherní) a uprostřed kuchyně dvě slečny hnětly kuličky ze směsi mletého masa, mouky, bylin a koření. 

 

Choť totiž pozval své spolupracovníky na večeři.

Sárinka

Obklopená davem, v němž jsou i ženy, utrpěla šťouchanec holí od přihlížejícího gentlemana. Přichází štípanec od jedné z přítomných dam. Další divačka používá své paraple, aby vyzkoušela, zda je na Sárince všechno "pravé".

Vystavena ponižujícímu zacházení, nemůže se týraná bránit - její hněv je tlumen prostředky, které má krotitel a vystavovatel k dispozici.

Jiná Afrika

Nová kniha Pavly Jazairiové nabízí po letech, které uplynuly od napsání knih Cesty za Afrikou a Afrikou v protisměru, znovu pohled na Sahel, JAR a Tunisko "zblízka". Kochat se tentokrát můžeme nejen literárně, protože netradiční formát knihy umožnil přetištění více než stovky barevných fotografií velkého formátu.

Baaba Maal

Baaba Maal

Adopce na blízko?

Teplý větřík zasypával chodník a lidi na něm sprškami okvětních lístků ze staré jabloně, něžné poselství drcené podrážkami bot na špinavém chodníku.

Nedaleko tramvajové zastávky rozbili svůj stan lovci duší: místo "věř Ježíši", "maso je vražda" a "NE Turecku v EU" volají dneska o "pomoc dětem na dálku".

Procházka savanou

Klímova antologie moderních afrických povídek obsahuje čtrnáct textů, jejichž autoři pocházejí z Nigérie, Ghany, Sierry Leone, Jižní Afriky a Keni.

 

Z dubnového deníčku šílené matičky

Ze školky, z té, která si neplete jména dětí a poskytuje i jiné informace, než ty o ceně služeb, máme lejstro, že Miminko je právoplatně přijata k předškolnímu vzdělávání; informační schůzka v květnu, nástup v září.

Odpadky

    Ananasový džus koupený v supermarketu svou vlažnou chutí spíš lepil, než osvěžoval. Přes ostrý kraj otvoru v plechovce mi na jazyk sklouzla poslední sladká kapička.

48 let aneb Jak také lze dělit federaci

   4. duben je státním svátkem Republiky Senegal. Někdy se o něm mluví jako o výročí nezávislosti. Ale víme, co se v ten den opravdu slaví?

Jedna taková už tu byla, a taky měla černý dítě!

"Máme holku," hlásila Nigeria v telefonátu z porodnice.

"A víš, co mi řekl manžel, když tam po porodu přišel? Obdivoval dítě. Pak se za něj půl hodiny modlil. A pak, pak se na mě dlouze zadíval a řekl mi: ´Ty si myslíš, že když jsi matka od dvou dětí, tak můžeš vypadat jako blázen?´

Je svět jinačí?

   "Dneska je svět jinačí. Když jsem studovala v Paříži, měla jsem francouzského přítele," povzdechla si paní Binta a dvěma prsty posunula neposlušnou obroučku silných brýlí, sjíždějící po rovném nose. "Ale ani mě nenapadlo, že bych si ho mohla vzít. Nebo že by se to, propána, mohli dozvědět moji rodiče! Tenkrát by to bylo těžké i pro kluka, a já jsem byla holka."

Narození a smrt v české lidové kultuře

Alexandra Navrátilová se otázce obřadů spojených s narozením a smrtí věnuje už od dob svých studií na filosofické fakultě univerzity J.E.Purkyně. V současné době působí v Etnologickém ústavu Akademie věd České republiky v Brně.

 

 

Strašlivý příběh

Vědoma si tradované poučky, že všichni autoři blogů se stylizují, nechtěla jsem vybočovat a psát tady o tom, kterak se úžasná, schopná a bystrá Manželka dopustila týrání účastníků překladatelské konference.

Nakonec jsem podlehla pokušení a poučku i mýtus odhazuji v dál. Poslyšte tedy příšerný příběh o tom, kterak Manželka na seminář překladatelů jela.

Nevyfotografovatelný

V davu chodců spěchal Choť kolem naleštěných výloh v centru města. Potřebuje zajít do banky a na nákup; musí se vrátit domů a stihnout včas nástup na odpolední směnu v práci. Moc času na to nemá.

 

Osamělý sluneční paprsek prorazil mraky a pošimral chodník před Chotěm.

Banka už byla na dohled.

Jsou černoši opice?

Skupinka Sánů na obrazovce hodila do ohně mrtvolu primáta. A potom ještě nějakého hlodavce. Srst shořela a kamera krátce ukázala kuchání a další skromné kuchařské úpravy oběda v tanzanské buši.

Tak dlouhý dopis

   Mariama Ba, dcera jednoho z prvních ministrů nezávislého Senegalu, neměla nikdy získat vyšší vzdělání. Vyrůstala u prarodičů ze strany své zesnulé matky a ti pro ni, byť byla jednou z nejlepších studentek francouzské základní i koranické školy, nepočítali s žádnou další kariérou.

Džihád v obchodu

   V roce 1853 se ve vesnici Mbacke v Baolu narodil náboženskému učiteli z bratrstva Qadiriya syn, který dostal jméno Ahmadou Bamba. O třicet let později tento syn založí vlastní odnož súfijského islámu,  bratrstvo murídů. Jejím heslem se stanou slova "Modli se, jako bys měl zítra zemřít a pracuj, jako bys měl žít věčně."

Březnový deníček - školková anabáze

Na e-mail, který mě informoval, že jakási Ema Nováčková byla přijata k předškolnímu vzdělávání, jsem odepsala, že děkuji za zprávu, ale dítě takového jména neznám. Žádná odezva. (Coby nenapravitelná idealistka jsem čekala třeba omluvu a vysvětlení.) Mé skomírající odhodlání přihlásit dítě zrovna do téhle školky tak zesnulo definitivně.

Až bude volit divá zvěř

Kourouma patří mezi klasiky světové literatury. Přinesl nový rozměr "afrického románu" - nejen pokud jde o obsah, ale i formu díla: už ve své prvotině Slunce nezávislosti použil "africkou francouzštinu" s originální syntaxí, stylem vyprávění i slovní zásobou.

Svoje dítě doma nechci!

Koncem loňského a začátkem letošního roku se v médiích s velkou slávou ohlašovalo rozeběhnutí "nového programu pro legální imigraci". Jde prý o záchranu lidských životů a boj s mafií: aby Afričané neumírali na rybářských člunech, bude probíhat jejich legální nábor v zemích původu. 

(Osobně si spíš myslím, že jde o pokus odradit potenciálně úspěšné mořeplavce od jejich snažení - ti, kdo byli vráceni do zemí původu, do nového "programu" být zařazeni nemohou. Utopený nebo vysušený Afričan neznamená pro EU žádné náklady, narozdíl od přeživšího, který ke břehům Španělska dorazí.)

O tom, jak jsem šla na koncert Steel Pulse a ani jsem je nezahlédla

  Slunce nás pálilo do zátylků, když jsme se blížili ke vchodu na  stadion. Před šedými mřížovanými vraty stály dvě řady železných zátarasů a kulaťoučký, očividně se nudící chlapík v modré uniformě. Vzal si od Demby naše lístky a pootevřel bránu, abychom se mohli protáhnout dovnitř, do betonového koridoru stejně pustého, jako bylo prostranství před stadionem.

S láskou lvice

Rozhodně jsem neměla v úmyslu doporučovat životopisné a "životopisné" knížky manželek Afričanů a jiných ¨"exotů" ;) , případně samotných Afričanek a Arabek, budujících si kariéru na svém (ať už skutečném, nebo fiktivním)  utrpení. Takže, ne, skutečně tu nenajdete obsah Bílé Masajky, Umučené, Utlučené, Upálené, Utopené, Prodané a co já vím co ještě vyšlo (možná časem ještě udělám výjimku u Zmrzačené, protože ta sem zapadá aspoň tematicky).

 

Kniha Christiny Hachfeldové Tapukai S láskou lvice je ale jiná. Na rozdíl od Bílé Masajky, Bílé čarodějky, Bez dcerky neodejdu a dalších fňukavě patetických knížek vypráví o tom, že i manželství s člověkem hodně odlišné kultury nemusí být odsouzeno k nezdaru. Jen to chce hodně pochopení, vytrvalosti, lásky a práce. Což asi není to, co romantické (případně xenofobní) dušičky chtějí slyšet, a tak se o téhle knížce moc neví.

Muž na druhou

"Tak kterou porodnici bys mi doporučila ty?" Denisa se natáhla přes stůl pro kousek bábovky. Oklepla z pečiva závoj moučkového cukru, opřela se do křesla (bábovku půvabně podloženou druhou dlaní) a nedočkavě na mě mrkla.

Je skvělá studentka, ale vzala si černocha

V době, kdy ještě fungoval blog Nigeria, dal se na něm najít článek s názvem "návod k použití".  Autorka tam, po zkušenostech svého "všedního života s nevšedním mužem", takto nigerijským státním příslušníkem, vtipně komentovala úskalí, jichž se Evropanka v manželství s Afričanem nejspíš naděje.

 

Psala o finanční podpoře, kterou jsou Afričané v exilu povinováni svým rodinám a přátelům, i kdyby sami na chleba neměli. Psala o nevěře (protože kdo by odolal lákavé nabídce!) a o návštěvách, které se u ní doma chovají "jako doma". Psala ještě o spoustě věcí, které každou evropskou relativní novomanželku Afričana a relativního nováčka v africké diaspoře uvádějí v úžas, zatímco po pár letech (pokud těch prvních pár let vydrží) - už je bude považovat za samozřejmé.

 

Ale jednu věc vynechala.

El Negro

Čtvrt hodiny před tím, než se Miminko s jekotem usadila doprostřed hlavní chodby u východu Paláce knih na Václavském náměstí a odmítala jít dál; před tím, než ji začali obklopovat kolemjdoucí (tážící se jeden druhého, jestli je tam chudinka sama a ztracená); před tím, než jsem, lehce nepříčetná - zase - rezignovala na výchovnou strategii nezájmu, vběhla doprostřed srocujícího se davu a se slovy "ne, není tu sama, ta je moje" zuřící dítě násilím posbírala ze špinavých dlaždiček a odnesla, jsem přecházela sem a tam mezi policemi plnými vystavených knih a byla bezradná.

Z únorového deníčku šílené matičky

Zprávy ze života tu poněkud zaostávají; a je to zejména proto, že Manželka zažívá poněkud frustrující dny s dětmi, které nespí nikdy, když nespí ona; s jeslemi, do kterých Miminko už definitivně odmítlo chodit; a se školkami, do kterých Miminko nemůže být přijato,

Senegalští střelci ve druhé světové válce

  "Asi to nazvete mladickou nerozvážností, ale my jsme si řekli: pojďme a osvoboďme Francii. Protože když Francie bude svobodná, bude svobodná i Afrika."

Senegalští střelci v první světové válce

  Ve chvíli, kdy Francie více než jindy jest jednotná v úsilí po vítězném ukončení války a obětuje bez rozpaků ročník 1918 na obranu vlasti, jest povinností vlády republiky žádati také od statečných obyvatelů afrického západu důkaz jejich oddanosti a věrnosti. Vláda ví, že jí poskytnou bez svého oslabení nové vojáky, kterých potřebuje.

Národové Afriky pochopí, že Francie tím, že se jich dovolává, je k sobě povznáší. Bojovati v řadách francouzského vojska znamená pro naše africké občany postaviti se na vždycky po bok civilizace ohrožené našimi nepřáteli.

Xala - ukázka z filmu

Když jsem tu zmiňovala zfilmované novely Ousmana Sembena, netušila jsem, že ukázky jsou volně přístupné na internetu. Tak, tady jsou (v případě Xaly dokonce s anglickými titulky):

Back to nature! (aneb Holky alternativky)

V Africe taky nepoužívají plínky!

Africké maminky taky nosí děti na zádech!

 

S podobnou romantickou zarputilostí, s jakou tvůrci amerických akčních filmů situují zdroje katastrof a záhad výlučně do Afriky (jen málo těch nejoriginálnějších si vzpomene, že v atlase je třeba i Jižní Amerika), odvolávají se na černý kontinent také ty, koho budu pro lepší přehlednost nazývat "alternativní ženy": zastánkyně šátkování, bezplenkové metody, přírodního léčitelství, bílé magie, tarotu, moci měsíčních kamenů, batikovaných šátků, feng-shuei, holotropního dýchání a mnohých dalších pradávných a (nebo) esoterických vynálezů.

 

Případným čtenářkám z jejich řad se omlouvám a prosím je, aby zvážily, zda chtějí číst dále. Jakkoli nemám v úmyslu negativně hodnotit jejich přesvědčení, mohou následující řádky vyvolávat dojem, že s ním polemizuji.

 

I sexistický by se tento příspěvek mohl zdát - na svou obhajobu můžu uvést jen to, že přesvědčeného "alternativního muže" jsem ještě nepotkala.

Zdravíte svého zloděje?

V krásném sobotním odpoledni na sklonku loňského léta kdosi zazvonil na domovní zvonek. Moje otázka, položená do bílého sluchátku interkomu, zůstala bez odpovědi. Neotevřela jsem tedy.

Klepání na dveře u bytu se ozvalo pár minut na to. Předpokládala jsem, že po otevření spatřím sousedku. Místo ní tam byl drobný snědší chlapík v modrobílém svetru.

 

Usmaan Semben - Uhranutí (Xala)

   Ousman Sembene (1923 - 2007) patří mezi nejznámější africké režiséry a autory frankofonní literatury. Rodák ze Ziguinchoru absolvoval jen několik tříd základní školy, než byl pro nekázeň vyloučen a stal se zedníkem. Jako devatenáctiletý vstoupil do afrických koloniálních jednotek francouzské armády a dostal se do Evropy. Po skončení války se ještě na čas vrátil do Francie, tentokrát za prací.

Jako přístavní dělník v Marseille navštěvoval večerní školu a zároveň sbíral materiál pro svůj první román, Le docker noir (1956). V Evropě vznikly také jeho knihy O pays, mon beau peuple! a Les Bouts de Dieu (1960, v češtině vyšlo jako Boží dřívka).

Divoch v srdci Moravy

Taje naší poštovní schránky se obyčejně vysypou na mě, a já je většinou obratem vysypu do smetí. Občas se ovšem stane, že plechovou krabici zavěšenou na domovních dveřích otevře Choť. Ten je připraven bránit vlastním tělem každý leták, který ve schránce najde - přinejmenším do doby, než ho důkladně prostuduje.

Bratr v Nigérii VII

Nešly jsme nijak daleko - světlo z diskotéky, pokud si ten dřevěný domek s teráskou vůbec takový název zasluhoval, dosahovalo jen do poloviny parkoviště a zbytek toho místa zůstával ve tmě. A ta tma vypadala, jako by na člověka zrovna číhala, držená v bezpečné vzdálenosti jen rozžhavenými vlákýnky několika žárovek na terase.

Bratr v Nigérii VI

Když nepočítám školní zájezd k dederáckému moři, byla jsem do té doby v Německu jen dvakrát. Dvakrát jsem navštívila Echefua, se kterým jsem si psala od doby, kdy jsem nastoupila na střední školu a kdy on žil ještě v Imo State na jihovýchodě Nigérie.

Bratr v Nigérii V

Alenino pozvání nebylo jen formální, došlo mi, když ho opakovala už nejmíň pošesté.

 

Nakonec jsem si u naleštěného okénka agentury Thomas Cook vyzvedla peníze, došlé na moje jméno z Německa, a na nádraží je vyměnila za jednosměrnou jízdenku do Bonnu.

 

Bláznivý kousek? Celý život jsem dělala bláznivé kousky. Na tomhle vlastně nic nepředloženého nebylo. Přece jsem Alenu znala už léta.

Bratr v Nigérii - IV

Zasouvala jsem tuhé kartičky do přihrádek z průhledného plastu. Jména na nich čtu spíš ze zvyku, než ze zvědavosti, spíš proto, že moje oči jsou příliš rychlé, než že bych toužila znát jména návštěvníků našeho stánku. I když některá jsou jistě zajímavá, ne že ne. Ale z těch desítek lidí, kteří se u našeho stánku na veletrhu zastavili, nikdy nebylo víc než pět šest nových obchodních partnerů. Aspoň myslím.

Bratr v Nigérii III

Za tři dny byla Alena zpátky v Praze.

Bratr v Nigérii II.

Co se dělo, když Alena poprvé přijela do Bonnu?

 

Znám to jen z vyprávění.

Bratr v Nigérii I.

"No, a tak co teď mám dělat?" zvedla Alena pohled od popelníku, ve kterém současně rychlým a nervózním pohybem zamačkávala další, jen zpola vykouřenou cigaretu. Kouření jí asi moc nechutnalo.

Příliš dlouhý nedopalek se zlomil a proužek kouře se dál vznášel nad kavárenským stolkem, stejně jako nezodpovězená otázka.

Poslechni si, jak pláčou! aneb Manželčin večer ve společnosti minutu po minutě

"Budeš doma ve dvě?" ujišťoval se Choť půl hodiny před půlnocí.

 

"Nemůžu být doma ve dvě," vysvětlovala jsem trpělivě, "je skoro půlnoc a do centra Prahy mi to potrvá hodinu!"

 

"To mě nezajímá. Říkala jsi ve dvě, tak ve dvě," stál si na svém. "A dej si mobil na vibrace, ne abys mi řekla, žes to neslyšela."

 

Málem mě rozvedla...

Kamarádka se mi rozhodla pochlubit romantickým přáníčkem od manžela. Naneštěstí tak učinila prostřednictvím SMS:

Čert a dítě nikdy nespí

"Jsou špatně vychované! Měly by spát od sedmi do sedmi. Nemají žádný pevný režim," vyčítala mi maminka hlásky mých dětí, které slýchala ve sluchátku při našich pozdně nočních telefonátech.

Antilopa na sněhu

"Hele, vidíš to zvíře?" upozornila jsem Chotě sedícího na sedadle přede mnou.

 

Na zasněžené stráni za okénkem autobusu se pohybovala hnědá skvrna.

Ukázka z korespondence :)

Aby se neřeklo, že snad někoho diskriminuji  

 

------------ Původní zpráva ------------
 Od:  <nobody@laar.cust.ignum.cz>
 Předmět: vzkaz
Datum: 01.1.2008 04:00:33
--------------------------------------

vzkaz: Je me z vas na bliti ze misto toho abz jste dala Evrope bile dite tak se radsi tahate s negrem a zaplavujete Evropu misenci.Az prijde RAHOWA snad bude osud spravedlivy a ta cerna negerska horda s kterou ostatni lide svedou boj
prvni znasilni a oddela vas. (ra.pav@seznam.cz)

Povánoční zážitky

Na dlouhé tmavé chodbě v ponuře netrpělivé atmosféře fňukaly děti a pokašlávali tatínkové.

"Kdo je dál?"

Do hnědých dveří mezi hnědými nástěnkami vstoupila další dvojice rodiče s dítětem.

Strážný anděl

  Inspirace pro Nyaare  a další francouzské milovníky (milovnice). chyby si, prosím, opravte sami. 

Opičí mláďata (Boubacar Boris Diop)

  Boubacar Boris Diop je převážně francouzsky píšící senegalský spisovatel, žurnalista, scénárista a dramaturg, který zaujímá významné místo ve frankofonní literatuře. Jeho Opičí mláďata (Doomi golo) je první rozsáhlejší wolofská próza - má téměř třistapadesát stran a napínavý děj o mnoha vrstvách, plný podobenství a často se odehrávající na hranici představ a reality, ze které naskakuje husí kůže.

Vánoční deníček

Potřeba pravidelného společenského vyžití mého staršího dítěte si žádá návštěv dětských jeslí. Jesle jsou v Brně troje, jedny z nich máme celkem nedaleko a to, že se dcera stala jejich frekventantkou, má tři hlavní důsledky:

1.) nemám peníze, jelikož měsíční "školné" ve státních jeslích dosahuje zhruba tříčtvrtinové výše rodičáku. 

 

2.) Nemám čas, protože pořádek muší bejt a dítě, které po obědě nespí, v jeslích přes poledne nechtějí. Rebela je třeba se zbavit už po obědě. A to znamená, že mezi sedmou a osmou se mi děti probudí, do půl deváté se je snažím vypravit na cestu, kolem půl desáté dorazíme do jeslí a ve třičtvrtě na deset dítko odevzdám "tetám". V půl  jedenácté přijdu se synkem domů, servu z něj bundu, v kalupu ho nakrmím, natáhnu na něj bundu a uháním s ním zpátky do jeslí, abychom tam byli na předepsanou půl dvanáctou. Kolem jedné jsme doma, půl dne v čudu, doma binec a plotna studená.

 

3.)  Máme každou nemoc, která se vyskytne v dětských kolektivech široko daleko.

Poetická SMS

Leží mi už několik let pečlivě uschována mezi elektronkami (nebo co to tam vlastně je) mého mobilu. Nepřišla mi od Chotě, což jí na vzácnosti nijak neubírá, ba naopak. Frankofonní čtenáři jistě ocení  nenápadný rasový podtext.

Toxické živobytí

V září minulého roku se v českých médiích objevila zpráva o španělském sirovodíku, který byl nelegálně uložen na několika místech v Abidžanu. Na otravy zemřelo více než deset lidí, přes čtyřicet tisíc osob onemocnělo.

Oblíbené české mýty o obřízce III

Mýtus:  Vzdělání žen je zárukou zastavení provádění ženské obřízky.

 

Skutečnost: Tam, kde se FGM provádí ve velkém mářítku, nemá vzdělání obyvatel na její výskyt žádný nebo téměř žádný vliv. V Súdánu, Somálsku nebo Mali nechávají své dcery obřezávat matky ze všech vrstev obyvatelstva, dokonce i ty, které vystudovaly univerzity v Evropě či Spojených státech.

Teroristka za kozu

"Vona si nechala změnit jméno... nó, vona přestoupila na to jejich náboženství, tak to voni ji můžou teďka klidně vyměnit za krávu,""  ozýval se za nedovřenými dveřemi kultivovaný hlas jednoho ze členů místního zastupitelstva.

Fantom telefonu

Batole letí vzduchem. Žuch! Přistálo na posteli, nožičky se třepou ve vzduchu.

"Já taky, já taky!" volá větší batole a sápe se na tatínka, který ho trpělivě opravuje: "moi aussi!"

Druhé batole letí vzduchem... bum! Zvlášť ta závěrečná fáze působá komicky.

Obřízka - oblíbené mýty II

Mýtus:  Ženská obřízka je prostředkem k uchování panenství a k eliminaci ženské sexuální touhy.

Skutečnost: K ochraně panenství slouží jen infibulace, faraonská obřízka při níž jsou odstraněny všechny části zevních pohlavních orgánů. Většina žen ale prodělává některý z jiných typů genitální mutilace a jejich sexuální zvyklosti se, jak dokazují průzkumy i statisky počtu nemanželských dětí, v ničem neliší od sexuálních zvyklostí neobřezaných žen  žijících ve stejné oblasti.

Oblíbené české mýty o obřízce

Mýtus: Ženská obřízka je výlučnou záležitostí arabského světa a Afriky.


Skutečnost: Amputace klitorisu se až do roku 1950 prováděly na anglosaských klinikách jako prostředek léčby hysterie, epilepsie, bolestí hlavy nebo dětské masturbace.
Mezi lety 1850 a 1867 prováděl amputace klitorisu v Británii Dr. Isaac Baker, především jako prevenci masturbace, která mohla dle jeho přesvědčení vést až k smrti. Doktor Baker byl v roce 1867 vyloučen z lékařské komory, ale jeho praktiky nalezly daleko více zastánců v zámoří. Mezi lety 1915 a 1950 byla ženská obřízka ve formě klitoridektomie častou léčbou kdečeho, od novorozeneckých kolik(!) a opožděného vývoje batolat až po epilepsii nebo "nymfomanii". ( podrobnosti ZDE) . Naprostá většina "pacientek" byla ve věku mezi dvěma a deseti lety.

Ženská obřízka a sexuální chování Súdánek

Nedávno se  v komentářích k mé pohádce o hyeně kdosi pokoušel poněkud nesouvisle poukazovat na "pravou tvář islámu" ve vztahu s (dnes již ze Súdánu vyhoštěnou) britskou učitelkou. Jako kdybych já měla něco společného se Súdánem (nebo hyena s mohamedvídkem).

A protože dneska jsem dostala pro změnu vyhubováno za ženskou obřízku v Etiopii a protože jsem byla opět konfrontována se zažitými omyly a mýty, rozhodla jsem se o kulturním fenoménu některých druhů obřízek (nejen ženských, ale i mužských) napsat, respektive přeložit, několik článků.

Murídismus a wolofská literatura psaná arabským písmem

  Mezi 11. a 18. stoletím pronikal islám na území wolofských království jen pozvolna. V 18. století ale v oblasti začaly operovat francouzské jednotky, snažící se zemi dostat vojensky a politicky pod kontrolu. V důsledku toho stála některá království na pokraji občanských válek (v "pohádce" o Makoddu a Sambovi Lawbem se k tomu ještě dostanu), obchod -  hlavní zdroj příjmů - upadal. V roce 1886 padl v bitvě u Dekhele Lat Dior Diop a jeho smrtí skončil ozbrojený odpor Wolofů proti francouzské kolonizaci. 

Orální tradice, příchod islámu - wolofský jazyk a literatura III.

 Wolofská orální tradice má několik úrovní.

Wolofština a wolofská literatura II. - jazyková situace

  S příchodem evropských kupců se novými centry obchodu staly lodní dopravou snadno dosažitelné oblasti v místech dnešního St. Louis a Dakaru. Wolofština se tady začala používat jako hlavní komunikační prostředek mezi obchodníky - bez znalosti tohoto jazyka nebylo možno vstoupit do světa obchodu.

Wolofština a wolofská literatura - část I., úvod

  Wolofština patří spolu s fulbštinou a sererštinou jazyky do západoatlantské jazykové skupiny (podle Greenberga) nebo do skupiny senegalo-guinejské (podle Delafosseho), severní větve nigerokonžské podskupiny.

V Senegalu má společně s ďolštinou, mandingštinou, fulbštinou, sererštinou a jazykem Soninků statut národní řeči a významnou roli hraje i v jazykovém prostředí Gambie nebo Mauretánie. Wolofsky hovořící skupiny žijí také v Mali, Guineji, Pobřeží Slonoviny a Gabunu.

První zmínky o přítomnosti Wolofů v království Tekrúr nacházíme v cestopisech Ibn Chaldúna a El Bakrího; v evropských pramenech jsou Wolofové zmiňováni od 15. století, kdy na jejich území pronikali Portugalci.

Adventní Čeflínka

Dvířka elektrické trouby tichounce lupla; s vytahovaným plechem se do kuchyně dostal závan horka a vůně.

"Zase je celá zdrclá!" zvolala maminka dramaticky, zatímco se shýbala, aby mohla obrovskou vánočku dokonalého tvaru zhodnotit svým kritickým okem ze všech stran.

(Z nějakého důvodu považuje moje maminka všechny svoje vánočky za "zdrclé", i když - přísahám - vždycky vypadají tak, že by je mohli z fleku fotit pro obrazovou přílohu hodně drahé kuchařky.)

Strategie

Chlapeček zavýskl. Soustředěný na dorážející sestru před sebou, udělal dva kroky dozadu a zadečkem zvysoka žuchnul na samý okraj postele. Viděla jsem, jak tam ještě zlomek vteřiny balancoval, než ho setrvačnost přehoupla přes ozdobný šev pohovky, teď zakrytý  čerstvě povlečeným prostěradlem. Dívala jsem se, jak se temeno jeho hlavy s žuchnutím setkává s krémově bílou dlažbou vedle postele a výraz v jeho tvářičce přechází z rozesmátého ve vylekaný a pak nešťastný, než děťátko na zemi konečně spustilo zoufalý a bolestný pláč.

Jaké mléko?

"Dáváte dceří neupravené kravské mléko, nebo pokračovací?" podívala se na mě paní doktorka od stolu zpytavým zrakem.

 

Musela jsem se zatvářit obzvlášť nechápavě, protože se zeptala znovu: "Když jste ji odstavila... dáváte jí normální mlíko, nebo speciální pro děti?"

 

Speciální pro děti. Ano, to je ten správný výraz. Přesně to jí dávám.

 

"No... já jsem ji ještě neodstavila..."

Chudinka Manželka? aneb Rybářova žena

Dostala jsem vzkaz od jedné milé dámy, která si to tu všechno přečetla a pocítila potřebu vyjádřit mi své sympatie. A taky soustrast s mým strašným osudem.

Útěk z afrického pekla II.

... pokračování článku http://manzelka.bloguje.cz/621503-utek-z-africkeho-pekla.php:

Útěk z afrického pekla

"Koupíš mi to?" zeptala jsem se s nadějí.

"Takovou blbost!" reagoval Choť.

"No právě!"

"Ne! Ještě ji tím budeš podporovat," vzpomněl Choť  jedné loňské a jedné letošní reportáže z pořadu Na vlastní oči, kde nás nějaká slečna nejdřív hladce přesvědčila, že je podvodnicí (když si někdo v Česku půjčí miliony a pak zůstane v západní Africe bez kontaktů s četnými tamními krajany a českou ambasádou a dokonce ani nejde vyřídit svým dětem české rodné listy, je to přinejmenším podezřelé) a ve druhé části reportáže to pochopila i TV Nova, která pak pro změnu dramaticky popisovala osudy dětí té dívčiny, umístěných v ústavní péči.

Střet s realitou

Telefon zazvonil, jako vždycky, v tu nejnevhodnější chvíli. Na ruce právě usnuvšího synáčka, syčela jsem na Chotě, ať to zvedne, honem, hned.

Jed na děti

Zuzanka má nového muže. Je to muž milý, inteligentní, laskavý a citlivý, tak jako všichni noví muži bývají (doufám, že aspoň tomuhle to vydrží).
S novým mužem bývá zapotřebí řešit i některé praktické otázky.
Jako třeba použití kondomu.

Výchova rodiny

  U jednoho mého článku, který původně nepojednával o výchově dětí, ale o výchově manžela, se objevil pozoruhodný komentář. Jeho autor na sebe nezanechal kontakt, takže jej musím zkráceně citovat bez dovolení:

Tanor - IV, poslední dějství

Dalšího slunečného odpoledne jsem od autobusu opět „neviditelná" cupitala za Tanorem, i když tentokrát jsem si byla jistá, že mě při nastupování zahlédl.

Pozdravila jsem rodiče, vázající na zahradě cibuli do svazků k sušení.

Tanor stál před schody na chodbě:
„Byl jsem s Arfangem Thiamem v letecké společnosti. Chtěl jsem si změnit letenku, abych se mohl vrátit dřív, když mě tu nechcete," pronesl procítěně.

Tanor - III., eskalující

O návštěvy je třeba pečovat. Host, který neumí česky, se určitě sám nudí celé ty hodiny, kdy jsem v práci.

Lindin přítel, Arfang Thiam,  bude Tanorovi rád dělat společnost.

Vylévání vaniček s dětmi aneb politická prudérnost

Moderátorka BBC se musela omluvit za svůj výrok, jímž se ve svém ranním rozhlasovém pořadu dotkla barvy kůže černošské minority.

Dostala jsem báseň

Moje andel.
Jsi moje zrcatko. Utesit, utisit a utopit moje utrpeni.
Jsem tvoje vrabec. Tvoje ret jsou vonavy, jsou jahoda.
Jsi vsestranný. Vyjimecny a smyslný. Jsi moje! Miluji te!

 

Autor: Choť, podle všeho se slovníkem otevřeným na stránce U

Obdržela jsem SMSkou na podzim roku 2002, krátce před třetí svatbou.

 

Nejpozoruhodnější na tom je, že v té době neuměl slovo česky a s češtinou neměl žádný kontakt (s výjimkou kapesního slovníku).

Tanor - část II., pozvolna objevující

Z letiště nás odvezla kamarádka Linda. Tanor přiletěl vybaven sportovní taškou a drahým fotoaparátem, do kterého mu ale chyběl film. Vážně tady nemůže zaplatit francouzskými franky? Linda vytáhla pětistovku; no co, až si vymění peníze, vrátí jí to. Má na to celý týden. I na mou maminku udělal náš host dobrý dojem.

Tanor - část I., romantická

V sandálcích jsem ťapkala po rozbitém chodníku v ulici Maxe Dormoye, vyhýbala se autům zaparkovaným na něm a stružce špinavé vody tekoucí podél něho, obcházela skupinky arabských mladíků postávajících před restauracemi a vyhlížela nějakou prodejnu s potravinami. Ale ne jen tak ledajakou.

Princ z Ostrovní říše

Když jsem krátce po Choťově příjezdu do Čech dostala dopis, v němž nás můj kamarád z Ostrovní říše zval na kulturní festival - aspoň na pár dní,  vemte s sebou i rodiče, rád je zase uvidím  - moc jsem nevěřila, že někam pojedu. Žádat mého tehdejšího zaměstnavatele, velvyslanectví Pouštního království, o volno jednou ročně znamenalo troufalost s nejistým výsledkem. Bylo jasné, že chtít dovolenou podruhé v tomtéž roce, a ještě k tomu krátce po skončení té první, bude hodnoceno v přinejmenším jako nebetyčná drzost.

Zákaznický servis

Práce v prodejně s konfekcí se od práce v hypermarketu lišila také tím, že do naleštěného obchodu v centru Prahy přicházelo mnohem víc mezinárodní klientely, která s potěšením zjišťovala, že ceny oděvů z aktuální kolekce jsou v Praze nižší, než v Sao Paulu, Kolíně nad Rýnem, Madridu, Londýně, Rijádu nebo Marseilles.

Proč to všechno III - Kouzelník Baila Sy potřetí

Zašlapaná podlaha se otřásala rytmy z reproduktorů pod námi. Jak se řekne zádbradlí? A věšák? A jak vytvořit zápor minulého času s ukončeným dějem? Baila Sy trpělivě a zdvořile odpovídal i na ty nejhloupější dotazy, aniž by dal najevo, že ho obtěžuji.

Proč to všechno II - Uč se francouzsky!

- „Co to znamená sumayaay?" zeptala jsem se Mara Ndiaye na slovo, které jsem pochytila z jeho rozhovoru s kamarádem.

- „Sama yaay? To je jako ´moje maminka´".

- „Můžeš mě učit wolofsky?"

- „Wolofsky? K čemu by ti to bylo? Uč se radši francouzsky, to má nějaký smysl."

Květiny a had

 Průvod, pomalu kráčející po rozpáleném asfaltu, se tiše rozestupoval, aby uvolnil cestu pomalu projíždějícímu stříbrnému renaultu s tmavými skly a dakarskou poznávací značkou. Jeden z policistů, stojících na okraji silnice, na okamžik odtáhl od ucha levou ruku s vysílačkou a pravačkou nedbale zasalutoval.

Proč to všechno, aneb průhled do dávné minulosti - část I.

Tohle asi mělo být na začátku... Ale lépe se dozvěděti později, než nikdy, jak Manželka k (a do)  Senegalu přišla.

Podvečer s mužem (varování: článek nevhodný pro mladé ženy před svatbou!)

Zkoumavě jsem pozrovala večeřícího Chotě,kterému z talíře ukrádaly obě děti, v té době jednatřiceti- a třináctiměsíční, a dodávala si odvahy ke srážce s realitou. Kamarádka mě pozvala na koncert - "to bys mohla, ne? Když stejně budete v Praze. Děti by ti třeba pohlídal Choť, ségře taky bude hlídat manžel."

Noc s mužem

V půl jedenácté, asi tak jedenapůl hodiny od začátku uspávání, mi konečně začaly usínat obě děti. A už se zdálo, že usnou úplně, já se budu moci vymotat z propleteného objetí jejich spánkem ztěžklých tělíček a já budu moct jít vařit, žehlit, uklízet a koupat se (program tak asi do půl páté ráno). 

Sponky

Odpoledne se chýlilo ke konci a nákupní centrum zažívalo svou nejrušnější část dne.

Choť si v drogérii vzal z pultíku u vchodu košíček z nerezového drátu a zařadil se mezi ostatní nakupující, pomalu postupující úzkými uličkami mezi regály. Přímo před ním vezla svůj nákupní košík špatně odbarvená žena v modrém kostýmku, následovaná asi osmiletou hubenou holčičkou.

Můj muž chce ještě jednu ženu

 Vážená paní,  

pochopila jsem, že znáte lidi, kteří žijí v polygamii a že i Vy případně do budoucna počítáte s nějakou tou spolumanželkou.

Báseň z dalekého Jižňáku

Dnes mi v e-mailové poště přistálo psaní, o které by byla škoda se nepodělit.

Autorkou e-mailu je jistá mladá, krásná, moudrá a vůči svodům života i nepřízním osudu pozoruhodně odolná dáma, autorem citovaného díla pak její muž z největšího státu západní Afriky.

 Nevím, jestli mne víc okouzlilo to dílko, nebo ten komentář.

(Pro neznalé ještě doplním, že pro většinu normálních Afričanů - tedy ne takových, jako je můj Choť - se tlustá žena rovná krásná žena a naopak.)

Vzducholodí proti větrným mlýnům

Boj s větrnými mlýny ohledně mého zaměstnání byl konstantně bezvýsledný.

Zdravotní pojišťovna mne stále vedla jako dlužnici, protože ambasáda jí ani po dvou měsících a mém žadonícím dopise neposlala potvrzení o tom, že jsem nastoupila na mateřskou dovolenou.

Rodeo pokračuje aneb úřednický mustang v dalším kole

Ve dnech, které jsem zrovna netrávila v nemocnici, jsem se věnovala dalším pokusům o uspokojení vrtochů úřednického šimla: na sociálním odboru městského úřadu jsem se dozvěděla, že jelikož v době porodu už budu nezaměstnaná víc, než dvě stě sedmdesát dní, nebudu mít nárok na peněžitou podporu v mateřství.

 

Jenže jelikož o své „nezaměstnanosti“ nemám příslušné doklady, bude mi dnem porodu pozastaveno též vyplácení rodičovského příspěvku - „souběh rodičovského příspěvku a mateřské není možný, a jak my můžeme bez zápočtového listu vědět, že vám váš zaměstnavatel (ano, ten, kterého nemám) nevyplácí mateřskou?“

Další ilustrační obrázky

... ale nebojte, už mi docházejí, další hnedtak nebudou. (Taky tak nesnášíte, když vás někdo nutí listovat cizími rodinnými alby?)  

Střípky z lovu na černochy

Prosklené dveře lékárny za Choťovými zády gumově mlaskly. U pultíku pod nápisem Bez receptu už čekala dobrá desítka lidí. Zrovna teď, když má choť tak naspěch! Nedá se nic dělat, manželka musí u doktora ještě vydržet - koneckonců, je to její chyba. Jak mohla vůbec jít s dítětem na ortopedii bez plenky na podložení? Na to se přece nedá zapomenout.

Krocení úředního mustanga aneb S Čechy si dělejte, co chcete

V jedné ruce mop, na předloktí druhé ruky zavěšené „všemi čtyřmi dolů" mžourající čtrnáctidenní Miminko, přidržovala jsem si telefonní sluchátko mezi uchem a ramenem a roztržitě odpovídala na rafinovaně soucitné otázky svého kolegy:
- „Už ses zotavila? Už chodíš, myslím po bytě?"
Nepřítomně jsem přitakávala (pochopitelně jsem mu zamlčela, že jsem čtyři dny po porodu svěže vyběhla čtyři patra s dítětem na břiše, kartonem minerálek v jedné a pětikilovým nákupem v druhé ruce).
„Takže se už budeš moct vrátit do práce?"

Kouzelník Baila Sy

 Evropský turista v senegalském městě nemůže přehlédnout spousty žebrajících dětí. Jsou často špinavé a otrhané, oblečené v příliš velikých tričkách, které už nenesou ani vzpomínku na svou původní barvu. Ukoptěnýma ručičkama s olámanými nehty tisknou k bříškům veliké vroubkované plechovky od rajského protlaku a s nadějí vzhlížejí nahoru ke tvářím dospělých chodců, zatímco drmolí naučený verš z Koránu, nebo se dovolávají jejich soucitu jen výkřiky „almužnu pro Boha!". Můžete jim vidět do tváře, když sedíte v autě a žebráček, proplétající se mezi vozidly stojícími v koloně, přijde až k vám. Mohli byste jim samozřejmě vidět do tváře i jindy, kdybyste se k nim sehnuli, což ale nikdo nedělá.

Kouzelník a Miminko

- „Ne, potvrzení o vašem nástupu na mateřskou dovolenou ještě nemáme."

- „A nemůžu ho něčím nahradit? Cokdyž ho vůbec nedostanu?"

- „Jak, nedostanete? To vám váš zaměstnavatel musí vydat!"

- „Nemusí, jak vidíte... Tak co mám dělat, když ho nedostanu?"

Dokažte, že nepracujete!

 

Když jsem se v práci ptala na svou mateřskou, nikdo mi nebyl schopen nic říct. „Nevíme, jak to bude. Záleží na tamním zákonu. Zjistíme..." a celé tdny se nic nedělo. Pak mi došla trpělivost, znění zákona jsem si zjistila sama a vytiskla. Psalo se tam o dovolené (víkendy se do ní v žádném případě nepočítají), o přesčasových hodinách (maximálně 260 hodin ročně, placeny až dvakrát vyšší hodinovou sazbou. Řidiči na ambasádě pracovali denně cca 4 - 6 hodin přesčas denně(!) bez nároku na odměnu), i o té mateřské dovolené.

Poslala jsem papír ze svého sklepení kolegovi účetnímu do podkroví. Cestou papír prostudovali všichni zaměstnanci a když si to kolegyně kopírovala, přistihl ji jeden z diplomatů. Bohužel jsem to neviděla, ale měnil prý barvy od jasně rudé po křídově bílou, když se tázal, kde to vzali a pro koho to kopírují.¨

Hned nato mi kolega z podkroví vzkázal, že na takovou dovolenou samozřejmě mám nárok a svých deset týdnů dostanu. A o čtyři hodiny mi skrze něj znovu vzkázali, že na nás, české zaměstnance, se nevztahuje žádný zákon (aby bylo jasno!), ani český, ani pouštní, ale pouze „zvláštní směrnice" pouštního ministerstva vnitra. A podle ní si mohu na těhotenství a porod vybrat svou řádnou dovolenou v trvání třiceti kalendářních dnů.

A tak jsem v práci počkala na poslední výplatu (čtyři týdny před termínem porodu) a zůstala jsem doma.

Jenže aby člověk mohl dostávat mateřskou, musí jeho zaměstnavatel orazítkovat potvrzení o tom, že mateřská byla nastoupena. Bez glejtíku a razítka od zaměstnavatele matka nemůže žádat ani o mateřskou, ani o sociální dávky.

A velvyslanectví se neobtěžovalo ani nahlásit mou mateřskou-nemateřskou na zdravotní pojišťovnu a správu sociálního zabezpečení - jen za mne bez vysvětlení přestalo platit.

Cizí a cizejší

Choť nakonec myšlenku odeslání dítěte k babičce definitivně zavrhl a těšil se, že s ním bude doma. Trochu jsem ho podezřívala, že si myslí, že bude stejně jako dosud trávit dny v posteli při sledování telenovel, zatímco dítě bude sladce spinkat, dokud nepřijdu z práce.

Žába na prameni

Choť na informaci, že jsem těhotná (kteroužto skutečností se mi potvrdilo mé dávné podezření, že vysoký populační růst Senegalu je dán výlučně praktikováním metody „co výstřel, to zásah") odtušil, že „si o tom promluvíme" a nakonec připustil, že „si není jistý, jestli teď chce děti". Měl přece nejdřív studovat, musí se připravovat na přijímací zkoušky!

Jak se spí s "nacionalistkou"

Seděla jsem v rohu postele zachumlaná v peřině a opřená o vlhkou zeď ložnice. Úzkou škvírou mezi závěsy sem z pavlače pronikalo jen tolik světla, abych mohla v šeru rozeznat Choťovu siluetu. Spal schoulený v klubíčku na druhé straně lůžka. Poslouchala jsem jeho pravidelný a klidný dech a myslela na to, jak moc mladě a křehce vypadá. I na to, jak mi chyběl.

Městská hromadná trochu jinak

Když  naše charterové letadélko za hlasitého sténání pasažérů proposkakovalo a propropadalo se vzdušným prostorem Evropy, Maroka i Mauretánie, zaradovala jsem se, že v místě destinace aspoň zahynu, když už mi nebude dáno tam vystoupit.

Šup, šup!

- „Prosímtě, vypni to!"

- ??

-"Poslouchat mbalax! V tuhle hodinu!" (bylo jedenáct dopoledne)

- (další nechápavý pohled)

- „Co si o nás řeknou sousedi?"

Pomyslela jsem si, že sousedům - dvaceti cikánským partajím - bude nejspíš jedno, zda u nás víří bubny či vyjí sopranistky, ale pro klid v rodině jsem otočila knoflíkem do neslyšna.