Dech

Častěji naslouchej

Věcem než Bytostem

Zaznívá hlas Ohně

Naslouchej hlasu Vody

Naslouchej Větru

Kterým vzlyká Les

To je Dech Předků.

Málem mě rozvedla...

Kamarádka se mi rozhodla pochlubit romantickým přáníčkem od manžela. Naneštěstí tak učinila prostřednictvím SMS:

Strážný anděl

  Inspirace pro Nyaare  a další francouzské milovníky (milovnice). chyby si, prosím, opravte sami. 

Poetická SMS

Leží mi už několik let pečlivě uschována mezi elektronkami (nebo co to tam vlastně je) mého mobilu. Nepřišla mi od Chotě, což jí na vzácnosti nijak neubírá, ba naopak. Frankofonní čtenáři jistě ocení  nenápadný rasový podtext.

Dostala jsem báseň

Moje andel.
Jsi moje zrcatko. Utesit, utisit a utopit moje utrpeni.
Jsem tvoje vrabec. Tvoje ret jsou vonavy, jsou jahoda.
Jsi vsestranný. Vyjimecny a smyslný. Jsi moje! Miluji te!

 

Autor: Choť, podle všeho se slovníkem otevřeným na stránce U

Obdržela jsem SMSkou na podzim roku 2002, krátce před třetí svatbou.

 

Nejpozoruhodnější na tom je, že v té době neuměl slovo česky a s češtinou neměl žádný kontakt (s výjimkou kapesního slovníku).

Báseň z dalekého Jižňáku

Dnes mi v e-mailové poště přistálo psaní, o které by byla škoda se nepodělit.

Autorkou e-mailu je jistá mladá, krásná, moudrá a vůči svodům života i nepřízním osudu pozoruhodně odolná dáma, autorem citovaného díla pak její muž z největšího státu západní Afriky.

 Nevím, jestli mne víc okouzlilo to dílko, nebo ten komentář.

(Pro neznalé ještě doplním, že pro většinu normálních Afričanů - tedy ne takových, jako je můj Choť - se tlustá žena rovná krásná žena a naopak.)