"Jak to, že nemáš boty?" rozlehlo se do (polo)ticha. Třetí maminka v úzasu zírala na asi dvouletého synka, pobíhajícího po hřišti v ponožkách. "Kde jsou? Běž si je honem obout," volala. Bez výsledku. Chlapeček se pro ten okamžik rozhodl býti neslyšícím. Botičky, zanechané na vrcholu dětské prolézačky, zůstávaly opuštěné. Maminka apelovala na chlapečkův zdravý rozum, pokoušejíc se mu vysvětlit, že "máš přece botasky, ty si nemusíš sundávat... budeš mít špinavý ponožky! Bude tě to píchat do nožiček!". Paní nakonec vstala, polapila bosé dítě a nesla ho k prolézačce, aby ho donutila vylézt na vrchol a snést botičky zpátky na zem.
S úžasem a možná i trochou závisti jsem sledovala, jak maminka dítko lehýnce pleskla přes plenku... a dítko nic, i když chvilku poté už bylo obuto. (Abyste rozuměli té závisti: naše děti považují jakkoli jemné plesknutí, ba i jeho pouhý náznak, za fyzické týrání a hlubokou újmu, která zasluhuje dlouhý a hlasitý řev a někdy i dlouhé trucování a výhružky týrajícímu rodiči - "a štípne tě vosa!")
Ze závisti se za chvíli stal soucit k oběma, když jsem si ještě stačila všimnout, že k pleskání netečný chlapeček nereaguje skoro na žádné maminčino přání. A aniž bych přemítala nad tím, jestli chyba je v mamince, v chlapečkovi nebo snad v jejich vzájemné konstelaci, napadlo mě, že kdyby platil zákon, prosazovaný letos na jaře ministryní pro lidská práva, hrozila by té mamince pokuta.
A mně ostatně taky: když se téhož odpoledne cestou domů moje mladší dítě pokusilo spáchat sebevraždu skokem do vozovky (s rozběhem), i já jsem zlotřilého potomka plácla. (Vysloužila jsem si tím pohoršený pohled od kolemjdoucí paní, kterou ovšem celkem chápu, protože podle křiku "bitého" dítěte musela soudit, že jsem ho praštila vší silou a ještě mám možná někde v dlani ukryto pár špendlíků.)
A podruhé toho dne jsem si vzpomněla na paní ministryni a její spolubojovnici (snad z FOD, nemýlím-li se?), které kdysi v televizní debatě vysvětlovaly pomýleným rodičům, že dítě vskočivší pod jedoucí tramvaj nesmíme uhodit, ale pevně držet a chvíli na něj hledět, aby si uvědomilo závažnost situace. Představila jsem si, jak "pevně držím a mlčky hledím" na dvacetiměsíční batole, kterému vzápětí jistě dojde, že do silnice se neběhá. Emoční zážitek z mlčenlivého hledění pro něj bude natolik silný, že si lépe zapamatuje poučku, že do silnice samo vbíhat nesmí...
Celkem rychle tu představu zapudilo mé přesvědčení, že je lépe, když se batole jednou nebo dvakrát poleká plácnutí, než aby se potřetí polekalo - pokud by mělo dost času na úlek - polaskání kapotou projíždějícího auta.
Když jsme přecházeli další silnici, už spořádaně a pomalu, vytanula mi v paměti ještě poučka, že spíše než plácnutím máme (my, rodiče) vychovávat zadržením kapesného nebo zákazem hry na počítači. Pro rodiče malých dětí (které si ne vždy a ne všechny dají říct, aby se dobrovolně zřekly někdy i nebezpečných zábav) tím zbývá jen možnost pár let posečkat, až jejich děti vyrostou, aby mohli sáhnout k negativním výchovným prostředkům.
Vzpomínala jsem na všechny fyzické tresty, kterým jsem své potomstvo dosud vystavila (plácnutí desetiměsíčního dítěte zamilovaného do elektrických zásuvek; plácnutí dvou asi ročních dětí, běhajících do silnice, a zopakování plácnutí za totéž u jednoho z dětí po roce; plácnutí tříletého dítěte za zakazované, ale opakované pokusy o hry s kuchyňskými noži), a přes všechnu dobrou vůli jsem nemohla přijít na nic, čím by se u tak malých dětí daly adekvátně nahradit. Vysvětlit kojenci, že nesmí vytahovat šňůry, protože je v nich elektrický proud? Odpojit v domácnosti elektřinu, dokud děti nepůjdou do školy? Číst batoleti na dobrou noc místo Perníkové chaloupky Pravidla silničního provozu? Umístit kuchyňské nože do společnosti chemikálií a pracích prášků pod strop a ke každému vaření vytahovat štafle?
Aby bylo jasno: nejsem pro bití dětí. Nevěřím v obecnou prospěšnost výprasků páskem, vařečkou nebo čímkoli jiným. Myslím si, že staromilci tvrdící "naši dědové a babičky byli také biti a vyrostli z nich slušní lidé" zapomínají, že výchova před sto lety vypadala celá trochu jinak a rozdíl není jen v používání řemene na sedací část omladiny. Ale i tak věřím v efektivitu "výstražných trestů", které nejsou proto, aby působily bolest nebo trestaly za něco, co se stalo, ale proto, aby upozornily dítě - zvlášť když je moc malé na to, aby si věc dalo vysvětlit - že situace je vážná, vážnější než obvykle, a některá pravidla se nesmějí porušit za žádných okolností.
Následující odstavec je ryze osobní a nemá návodný charakter :) :
Nepovažuju se za Matku Back to Nature , ale můj přístup k mláďatům je celkem atavistický: nesnesu mít malé děťátko (do čtyř nebo pěti měsíců) daleko od sebe - vadí mi i vzdálenost do kočárku, natožpak do jiné místnosti (něco by mohlo přijít a dítě mi sežrat, přece). Nedokážu miminka kojit podle hodinek a mám znepokojující pocit, že dětí je potřeba mít víc, pro jistotu (co kdyby některé z nich nakonec přece jen bylo sežráno predátorem). Nejsem si jistá, jestli bych stejně atavisticky dokázala opustit postiženého potomka (to asi ne), ale jsem si docela jistá, že "varovná plácnutí" používám stejně instinktivně, jako nošení kojence.
Až u nás jednou budou lidská práva dostatečně na výši, pravděpodobně mě za to zavřou, nebo se přinejmenším stanu společenským vyvrhelem (jako bych jím dneska už byla například ve Švédsku).
Instinktivní (a impulzivní) jednání, které způsobí krátkodobou psychickou újmu slabému jedinci (byť třeba i v zájmu jeho vlastní bezpečnosti), bude pro svou nehumánnost zakázané... zatímco víceméně instinktivní jednání, které způsobí celoživotní strádání slabého jedince - jako třeba odkládání nemocných dětí do ústavů - zůstane společensky i zákonem tolerované...
A pak, až doba ještě pokročí, možná lidstvo vymyslí způsob, jak bránit v trestání potomků i domácím mazlíčkům; budeme cvičit fenky, aby věděly, že je nežádoucí uhodit štěně stranou čumáku, a kočky, aby nepohlavkovaly koťata, protože takto způsobená celoživotní traumata znehodnotí celý osud budoucích generací.
Zvláštní výhled do budoucnosti.
jo, zvláštní. Já jsem proti zákonu proti tělesným trestům - zákon zakazující týrání dětí už přece máme a mezi těmito věcmi bych rozlišovala; apropó o \"pevném držení\", takové může být nepříjemnější a bolestivější než plácnutí přes zadek - na ty si z dětství nevzpomínám, na \"zmáčknutí ruky\" ano... ale náš svět je čím dál absurdnější...
OdpovědětVymazatvydavanim zakonu, ktere nelze dodrzovat ucime opet mladou generaci neco jineho rikat a neco jineho delat. Vydame zakon proti fyzickym trestum a vime, ze jej nelze dodrzet. Jako za komunistu, kdy jsme na oko byli vsichni s rezimem a chovali jsme se jinak. Smutne je, ze takovych zkonu je cim dal vic - namatkou autorsky zakon, silnicni zakon atd.
OdpovědětVymazatChtela jsem napsat \"hehe\" ale ono to vubec vtipna predstava neni ....
OdpovědětVymazattěžko si představuju manželku, kterak upřeně u silnice hledí do očí jednoho potomka, zatímco 2-3 ostatní potomci běhají vesele po silnici...
OdpovědětVymazatže by se trestání dětí mohlo třeba ze zákona přesunout na soudy - já, jako rodič, bych si dal žádost o potrestání dítěte, protože 14 tohoto měsíce se snažilo strčit prsty do zásuvky. A soud by třeba tak v polovině příštího roku mohl rozhodnout, že tedy můžu dítko potrestat (samozřejmě bezodkladně).
OdpovědětVymazatto (4) neboj, v dalsim zakone bude povinnost nosit reflexni vesty pro vsechny, deti spojene provazkem atd. .... a v dalsim dopravnim zakone bude povinnost pri spatreni ziveho tvora zpomalit na 20 km/h .... oni frikulini jiste prijdou na to, jak nas zivot ucinit bezpecnejsi a pohodovejsi :)
OdpovědětVymazattaky se zrovna pozastavuju nad jedním zákonem, který už je bohužel v platnosti, a který je spíš zneužíván, než využíván.
OdpovědětVymazatCokoli mne napadlo v průběhu čtení článku, to jsi o několik odstavců napsala sama. Ano, také si myslím, že paní z úvodu neměla se svým synem příliš blízký vztah. Instinktivní plácání dětí je prostě aspekt etologie. Jako fenky, jako kočky...
OdpovědětVymazatPaní ministryni znám osobně a nejen její mediální výroky jsou... jaký jen použít eufemismus... bláhové...? Lidská práva. Jak může být ministrem pro lidská práva člověk, který, jako praktikující lékař nedokázal soucítit s pacienty a choval se k nim přezíravě a povýšeně, nemluvě o tom, že ani dobře neuměl řeč? Inu, z vlka nejlepší bača.. :(
A ty \"vzorné\" matky, které šestiměsíčnímu dítěti domlouvají, jsou přesně ty případy, kterým jednoho krásného dne vytečou nervy a pak milované dítě těžce zraní, v některých případech i zabijí.
OdpovědětVymazatTaky jsem četla názor, podle kterého je mnohem horší týrání, když ženská vříská ultravysokým hlasem, než když dítěti nařeže vařečkou.
Paní ministryně je padlá na hlavu, a kdybych jí potkala, tak jí s gustem dám pár pohlavků.
Dovolím si připojit protinázor. Jsem hrdá matka sedmiletého syna - samostatného, aktivního a sebevědomého jedináčka(nebyl plánovaný jako jedináček, ale nešlo to jinak, bohužel). Nikdy jsem nepoužila fyzický trest jako způsob výchovy - ani plácnutí přes plenu, ani symbolicky přes prsty. Nikdy jsem ani nebyla ve stavu, abych měla chuť to udělat. Považuji to za selhání rodiče, s mým manželem jsme v absolutní shodě, naše dítě prostě nikdy \"nedostalo\". Hraje hokej a zvládá spoustu dalších sportů, takže nejde o bolest, žádná fňukna to není. Základní fráze, kterou jsme začali používat je \"musíme se domluvit\" a \"my se přece vždycky dokážeme domluvit\". Do silnice mi nikdy neskákal (narodil se v centru Prahy a žádný problém nikdy nenastal), patrně už jako mimino dokázal rozeznávat tón našeho hlasu a reagoval(chodí od 10ti měsíců). Kdysi jsem říkala, že asi jednou možná mu tu facku budu muset dát..(myslela jsem, že třeba v pubertě..), ale teď jsem si jista, že nebude nutno. Jenže toto je asi potřeba mít rozmyšlené před narozením dítěte. Nic ve zlém, každý má právo na názor, ale jsem nadšena podporovatelka zmiňovaného zákona. A jsem stejně jako paní ministryně v menšině. Bohužel.
OdpovědětVymazatKočkopse, ano, já v tom článku nenapsala, že vskočení dítěte do vozovky předcházel moment, kdy se starší dítě rozhodlo, že si \"toho pejska ke hřišti zaběhne pohladit ještě jednou\", a zatímco jsem na Dítě č.1 volala, že na ni nemůžeme čekat, volila jsem mezi tím, zda mám nechat Dítě č.1 sežrat psem, nebo nechat Dítě č.2 běžet samotné po ulici... Ale ten nápad se soudy není vůbec špatný! Třeba se dočkáme doby, kdy budeme podávat žaloby na děti. ;)
OdpovědětVymazatNetlife: náhodou, ten nápad se zpomalením na 20 km/hod při spatření živého tvora se mi špatný nezdá, zvlášť když jdu tahle někdy pěšky delší trasu v létě po silnici mezi poli... :(
Ubzed: takový je jen jeden? ;)
Heleno: tedy, já nevím... asi ych nechtěla být uvřískaná ultravysokým hlasem ani uřískaná vařečkou - asi bude záležet i na tom, CO je tím ultravysokým hlasem vřískáno. Některé věci můžou být ostatně horší než nářez, i když jsou třeba jen šeptány.
Elo, protinázory jsou vždycky vítány a vaše výchovné metody oceňuji, ale... Víte, každé dítě je jiné. Moje matka, po zkušenostech se mnou coby dítětem \"kam ho ráno postaví, tam ho večer najdou\" a s mou bezproblémovou sestrou těžko chápe, že když MOJE děti posadí s knihou do koutka, výsledkem nebude odpočinkové dopoledne, ale malér. Dokud se sama několikrát nepřesvědčila, tvrdívala, že nespavost dětí (ve dvou letech osm hodin spánku denně)je způsobena malou fyzickou aktivitou, a tato myšlenka ji definitivně opustila až poté, co jsme letos na jaře s dětmi absolvovali jedenáctikilometrový pěší výlet a děti stejně zůstaly svěží až do jedné hodiny ráno. (Psala jsem o tom - ještě před výletem - na http://manzelka.bloguje.cz...pi.php )
Nemyslím, že se musíte ospravedlňovat, že syn není fňukna (však jsem, myslím, v článku psala, že při \"trestech\" snad ani nemá jít o bolest). Způsob výchovy je na rodičích a podle mě je hlavní najít postup, který funguje k oboustranné spokojenosti :) - pokud ho máte, je všechno v nejlepším pořádku.
Jen si myslím, že vycházíte ze zkušeností se svým konkrétním dítětem, které (možná) není umíněné, a pravděpodobně nemusíte řešit věci rychle. Mám děti (zatím) dvě - na to mladší můžu systém \"nějak se domluvíme\" většinou aplikovat bez potíží (pokud nezapomíná, že nemá běhat do silnice, a zapomíná to ne proto, že by neposlouchalo, ale protože je docela temperamentní), u staršího dítěte to nefunguje. Vůbec. Naše starší dítě má svou hlavu, a dost často si najde způsob, jak zákazy, na jejichž rozumné vysvětlení už předtím přistoupilo, obejít (příklad se zásuvkou: mladšímu dítěti stačilo pouhé několikanásobné \"ne\", aby pochopilo, že elektrických zásuvek si nemá všímat. Ale co byste dělala s devítiměsíčním kojencem pro zásuvky zapáleným, který počká, až se nebudete dívat, aby si je mohlo rozmontovat? To není ironie, odpověď na tuhle otázku mě skutečně zajímá.).
Obvykle vyčítám Choti, že trápení, které způsoboval svým rodičům, mu teď budou vracet jeho děti a já budu trpět nevinně s ním. :)
Choť byl vychováván, právě jak píšete, laskavou domluvou a žádnými fyzickými tresty. Výkon jeho rodičů není možné neobdivovat, když posloucháte historky z Choťova dětství: o tom, jak s bratry skákali ze střechy garáže; o tom, jak lil matce při vaření vodu do jídla; o tom, jak pověsil mladšího bratra za nohy do studny (!!); o tom, jak museli kvůli němu najmout muže s motorkou, aby ho vozil do školy, protože cyklistovi cestou vždycky seskočil a utekl; o tom, jak cestou do školy z motorky tajně zahazoval boty do lesa, aby je pak museli místo školy jít hledat; o tom, jak rozplakal maminku, když si na svátek v nových šatech šel stavět domečky z bláta...
Tím nechci říct, že jsa občas \"vyplacen\", choval by se lépe, ale jen ilustrovat, že každé dítě je jiné a na každé platí něco jiného (u dospělých to přece není jiné).
Prijde mi to jako s tim dopravnim zakonem \"kdyz mne se jezdi dobre 40, uzakonime to pro vsechny\". Teorie je hezka, ale opravdu kazde dite je jine a tvrdit, ze tohle je jedina spravna univerzalni rada pro vsechny je nesmysl. Navic v 7 letech ten experiment neni ani zdaleka u konce :)
OdpovědětVymazatZvědavost mi nedala, nahlédla jsem, jsem v práci, tak jen nestylizovaný myšlenkový trysk, toto je opravdu téma na dlouho. Manželko, vlastníme syna - sebevědomého Berana, který začal chodit v 10ti měsících věku(říkám chodit, i když myslím běhat - nemyslím nějaké obcházení pokoje kolem nábytku), který zrušil denní spaní ve 4 měsících denní odpočinek (byl ještě do roku nutný, jinak večer vřiskal únavou a nebyl schopen usnout z \"přetažení\") jsem dosahovala v jedoucím kočárku (musel být v pohybu - i při čekání na přechodu se musel pohybovat dopředu/dozadu)- v pozici dítě na břiše koukající přes síťová okénka před sebe regulující nerovnosti pražské dlažby, tzv pozice bombometčík :-), což ho dokázalo utahat na cca 20ti minutový odpočinek..o prvním vzdoru bych mohla napsat učebnici..školku jsme vybrali takovou, aby nebylo požadováno spaní..na plavání jsme začali chodit v 5ti měsících (již v 5ti letech uplaval 2 bazény, šnorchluje do 1,5 metru..v jiných sportech podobně).. Platí na něj základní poučka, že \"zlobí\", pokud se nudí a z toho jsme vycházeli. Hyperaktivní není, žádné MMD a tak.. se nás naštěstí netýkají, jen prostě není \"kam ho položíš, tam ho najdeš\", nebo-li z mého pohledu milující matky aktivní dítě aktivních rodičů. Univerzální výchovní postupy neznám, reagovala jsem vždycky z aktuální situace. Na přímou otázku \"zájem o el. zásuvky\" by mě u mého dítěte napadla jedna věc, kterou bych ihned udělala a která by asi fungovala (kromě vysvětlení o zdravotních rizicích a tak - přímý zákaz by nezabral) - koupila bych mu někde v hornbachu identickou zásuvku a dle věku i nějaké nářadí a řekla, že tato je jen jeho, bez proudu, ať si ji prozkoumá jak chce, klidně i kladivem. Tožtak, jdu pracovat.
OdpovědětVymazatNetlife, to je právě to, co jsem chtěla říct (a co se tu občas objevuje i v jiných článcích, než o dětech): že různé situace vyžadují přesnost v řešení a není možné prosazovat jedno jediné správné univerzální řešení, děj se co děj a bez ohledu na efekt.
OdpovědětVymazatElo, podle popisu se zdá, že děti jsou v něčem podobné (ano, i já měla sedmiměsíční nábytek obcházející a desetměsíční běhající děti :) ) a články o zoufalém hedání školky, kde se nemusí spát, jsem sem už psala taky. :) To, že dítě zlobí, pokud se nudí, je celkem normální. Taky je, myslím, normální, že děti jsou spíš než hračkami, stavebnicemi, vodovkami... přitahovány věcmi, které k hraní až tak úplně určeny nejsou a kterých se děti rády zmocní, kdykoli je příležitost (to znamená dozírjící oko se nedívá. Tady bych ještě ráda podotkla, že je obrovský rozdíl, jestli máte jedno dítě, nebo víc. Víc dětí už tvoří \"smečku\" :) , která má odvahu realizovat ty nejodvážnější nápady jedince, do čehož by se jedno dítě nepustilo. To nepíšu jen ze zkušenosti matky, ale ze zkušenosti \"smečkového\" dítěte, které samo o sobě bylo andíkem, ale v kombinaci s věkově blízkými neteřemi jsme neylo zrovna bezproblémové). Věřte mi, že také bez mrknutí oka snáším záchvaty vzteku, zlomená košťata, rozlité parfémy, rtěnku na dveřích, mýdlo v pračce, zkažené maso v kočárku, potraviny vysypané v hrncích a smíchané s vodou, rozbité telefony... (K tomu se děti nemusí \"nudit\", stačí, když se odejdu vykoupat, spustím z nich oko při žehlení nebo myju podlahu v jiné místnosti.) To mi zase tolik nevadí a celkem chápu, že si chtějí vynalézavě vyzkoušet i různé použití běžného vybavení domácnosti :) (i když za pět let už bych to asi viděla jinak). Ale v okamžicích, kdy jde o zdraví a domluvy nezabírají (viz případ s kuchyňskými noži), nemůžu čekat (jako v případě kopřivy :) ), až se dítě z následků samo poučí a pochopí, proč že na to nemělo bez dohledu dospělého sahat. Všichni, včetně dětí, se učíme z toho, že něco má příjemné následky a něco nepříjemné. Jou děti (a já jsem taková byla), pro ktré je i okřiknutí natolik frustrující, že si ho jako nepříjemný následek konání pamatují a odradí je. Pak jsou ale jiné (jako býval můj muž a jako je moje dcera), které se nechají okřiknout a při nejbližší příležitosti si stejně udělají, co chtěly.
Pokud jde o elektrickou zásuvku, hm... myslím, že třičtvrtěročnímu dítěti zdravotní rizika nelze vysvětlit jinak, nž slovem \"au\" :) , ale bojím se, že nefunkční zásuvka z Hornbachu by ho nenaučila, že na zásuvky se nesahá... Skoro mám spíš obavu, že by pak chtělo kladivem prozkoumávat i ostatní zásuvky. (Zde mám totiž podobnou zkušenost z případu kuchyňské nože: obdarování příborem nepomohlo, dřevěné nožíky v dětské kuchyňce jsou nudné - není přece nad pořádnou, ostrou, špičatou kudlu, se kterou se dá řezat a dloubat... :) ).
Existuje fráze \"jedno dítě - žádné dítě\" a asi platí. Nechytla jsem správně, které z Vašich dětí je zásuvkové - měla jsem dojem, že starší holčička. Můj syn by se s prozkoumáním jedné zásuvky spokojil(byť nefunkční) a pokračoval by zkoumáním něčeho jiného. Trochu se mě chytá nostalgie - je už sedmiletý, tyto problémy už neřešíme, jsme už jinde - teď máme éru čtení endyklopedií (jedeme už asi šestou) a zavařuji si mozkové závity, abych zvládala odpovídat na doplňující dotazy. Nemám problém říct, že nevím, ale pak musím guglovat po nocích, protože to chápe, ale o odpověď stojí. Tak přeji pevné nervy ve výchově. Nechtěla jsem nikoho \"obracet na víru svou\", ale zakončím tím, že když rodič uhodí dítě, považuji to za jeho selhání. Hezký den všem.
OdpovědětVymazatani já neměla v úmyslu apelovat na rodiče, aby tloukli děti :) , a už vůbec bych netvrdila, že jedno dítě - žádné dítě (můžu se teď s odstupem mýlit, ale mám dojem, že u nás byla ranná léta s prvním, \"obtížnějším\" dítětem horší, než jsou první léta s druhým, se kterým se přece jen dá trochu líp domluvit, jak už jsem tu někde psala). Nechtěla jsem ani říct, že aby \"z dětí neco bylo\", nebo \"aby poslouchaly\" (znám takové názory), musí se občas plácnout - jsem zastánce pružnosti řešení, takže pokud cítím, že bych asi dítě měla klepnout, udělám to (frekvence je zatím průměrně jednou ročně a předpokládám, že za rok nebo dva už to snad nebude ůbec potřeba, protože budou moci nastoupit ty alternativy).
OdpovědětVymazatJeště k zákonu o fyzických testech - nejsem pro. Důvody k tomu mám následující:
1. Zákon sám o sobě je příkladem použití trestu místo výchovy a vysvětlování.
2. Stejně neřeší to, co je podle mě horší, než plesknutí po zadečku, totiž psychické násilí. Mně třeba daleko víc než pohled na rodiče, který plácne dítě přes plínku vadí poslech rodiče, který na dítě ječí \"Jsi normální? Zbláznil(a) jsi se? Ty jsi snad úplně blbej (blbá)!\", a to ten druhý případ vídám daleko častěji, než první.
3. Finanční postih pro rodiče, fyzicky trestající své děti, bude mít trestající dopad i na děti a rozhodně nepřispěje ke zlepšení vztahů v rodině.
4. Nabízí se možnost zneužití zvlášť starším dítětm, kterému třeba rodič v afektu vlepil facku (což zase já považuju za selhání roiče) a vzápětí bude udán za násilí, ačkoli třeba předtím šestnáct let na své dítě ruku nevztáhl...
Také přeju krásný pracovní den a děkuji za diskusi.
Ještě než se půjdu věnovat výchově dětí v praxi, si dovolím přidat odkaz na starší článek, respektive komentář \"uvědomělého rodiče\" k němu. TOHLE považuju za hrůznou výchovu: http://manzelka.bloguje.cz...ny.php
(A tohle možná taky: http://manzelka.bloguje.cz...am.php )
Nevi nekdo kolik p. ministrne sama vychovala deti?
OdpovědětVymazatJinak je to mistrnny zpusob jak odvest pozornost od jinych temat a pritom se zviditelnit...
hmmm, s temi zasuvkami fakt nevim, jestli by to slo udelat treba v pripade vetraku - koupit mu jeden na rozebrani, mixeru, trouby, krbu, pracky a dalsich? minimalne by to dost lezlo do penez :) A v pripade nekterych deti (kazde je zvidave jinak) se rozebranim jedne zasuvky neresi moznost strceni hrebiku do jine - treba to udela zase neco jineho :) S takovymi vecmi se take potykame, nehlede na pripady, kdy dite odklonim z urciteho smeru a ono se k nemu sirokym obloukem vrati :) Btw. nedavno jsem vybiral granule pro psa z vetraku PC, pisek z motoru sekacky atd. Takove veci mne take nijak nevzrusuji :)
OdpovědětVymazatjinak frazi \"když rodič uhodí dítě, považuji to za jeho selhání\" radim k podobnym jako \"kazdemu dle jeho potreb\" a dalsim. Je to hezke, idealisticke a nerealne. Fungovalo by to pouze v pripade, ze budou vsechny deti stejne, klidne, inteligentni, budou mit stejne inteligentni, trpelive a ovladajici se rodice. Jelikoz nezijeme v idealnim svete a kazdy jsme \"original\", nelze s timto pocitat a nelze to brat jako univezalni radu. V kazdem pripade bych nepral nikomu, aby musel tento pristup prehodnotit treba proto, ze jeho dite, ktere nikdy na zadek nepotrebovalo zabije nejaky fracek, kteremu by par facek pomohlo, byt by to bylo brano jako selhani jeho rodicu.
Navic tento pristup nema oporu ani v prirode, ani v historii. Jakkoli jsou dnes podminky pro vychovu deti lepsi a lepsi, zakony nahravaji detem cim dal vic, jak ve skole, tak doma, zrizuji se linky bezpeci atd, bohuzel vysledky v chovani deti nenasvedcuji tomu, ze by se situace lepsila, spis naopak. Opet stejne jako s dopravnim zakonem - pres vetsi buzeraci je vice mrtvych, ranenych i nehod.
Jeste mne docela prekvapuje, ze je si nekdo jist, co bude/nebude treba za 10 let. Pravdepodobne je jediny na cele zemekouli. Ja bych si takove tvrzeni nedovolil, staci aby se jednomu z rodicu neco stalo a chovani ditete se muze hodne zmenit. Nehlede na to, ze deti meni chovani sami od sebe i z jinych nepodstatnych pricin. A jak rikam, ani v 18ti letech, natoz v ými neni tento experiment u konce, ani tehdy se jeste neda rict, ze zrovna takhle to bylo nejlepsi.
Je to jen dalsi ze zakonu k nicemu - ten kdo tak vychovava i ted jej nepotrebuje, ten kdo mlati doma decka uz ted tak cini proti zakonu. Takze jen dalsi zbytecna nic neresici buzerace.
elo: gratuluji k aktivnimu Beranovi. Sama jsem Beran a kdyz jsem byla tehotna maminka mi rikala \'prala bych ti Berana\' a asi vedela o cem mluvi ;)
OdpovědětVymazatManzelko: tady v anglii se prodavaj do zasuvek takovy plastovy zastrcky, v cechah urcite taky. Nasemu drobeckovi nic nevydrzelo dlouho, zasuvky, kabely, CDka, proste se to omrzi, potreba je zabavit je (nenasilne) jinak.
Tak good luck (a kolikze je tvejm TED??)
x
ja jsem taky Beran - a vychovavat bych se fakt nechtela :)))
OdpovědětVymazatjinak premyslim, jestli by ten zakon zakazal napr. polstarove bitvy, a pokud ne, jak by se to v nekterych pripadech rozlisovalo...
To Spoon - díky :-)
OdpovědětVymazatTo Netlife - variantu hřebík do zásuvky snad myslíte jako básnickou licenci, ne? Kryty do zásuvek (všech, i do těch zdánlivě nedostupných) jsem měla koupené již před porodem, zásuvky, ve kterých byl trvale nějaký kabel byly přelepené lepící páskou(ne kancelářskou, ale pevnou určenou pro stavební práce :-)). Všechny ostatní bezpečnostní prvky (kryty rohů, zarážky oken..) prodává např. Ikea za pár peněz. Kdysi jsem věnovala pytel kamarádce. Při stavbě domku jsme truhláři automaticky zadali dvířka, kterými se v patře zavírá schodiště, zapůjčenou ohrádku pro izolaci batolete jsme po jednom pokusu nadále používali jako sklad hraček a jako zábranu přístupu k systému video-dvd-televize (poté, co naše ještě nechodící batole toto odtáhlo a nasoukalo se k elektronice jsme ji ještě přivazovali k topení... atakdálatakpodobně. Nejsem přítelem generalizace, kterou používáte ve svém příspěvku, ale mám hluboce zakořeněný smysl pro prevenci. Jak si s pravidly život poradí, toť jiná.
omlouvám se za 2x odeslaný příspěvek, nebylo to úmyslně, takové perly asi nepíšu, aby to tady muselo viset dvakrát :-)
OdpovědětVymazatprevence je hezka vec, ale opet jen z rise idealu. Predpokladam, ze vsechny upravy, o kterych se zminujete nebyly ve vsech bytech, kam jste prisli - u rodicu, u kamaradek a jinde. Vsichni jsme vyrustali za podminek, kdy se nic podobneho nedelalo, ba celkove podminky byli mnohem horsi. Presto jsme se ve zdravi dozili dospelosti, dokonce nase generace je zdravejsi nez soucasna mlada. Prehaneni prevence muze i skodit. Nakonec v ramci prevence by pak bylo lepe nejezdit auty vubec - ubylo by nehod, mrtvych a ranenych :)
OdpovědětVymazatNakonec u nas zadna lepici paska potreba nebyla, ze nemaji vytahovat snury ze zasuvky pochopili po domluve (do te doby nemely silu ji vytahnout) :) Kdybycjom meli doma zabezpecit vsechno podobnym zpusobem, zrejme by se z naseho domku, vzhledem k jeho konstrukcnim dispozicim, stala prekazkova draha. A stehovat se kvuli tomu fakt nehodlam :)
Nakonec z nasi generaci i pres obcasne placnuti vyrostli zdravi slusni lide bez nejake psychicke ujmy, takze nejak nevidim smyls boje za podobne zakony. Vas nic neomezuje delat to tak jak chcete a nevim, proc by ostatni mel zakon omezovat delat to jak chteji oni. To je zaklad demokracie.
Spoon: my ty \"záslepky\" do zásuvek máme (průhledné, nenápadné a nevytáhnutlné od Chicca :) ), dokonce i dneska jsou u nás ve všech prázdných zásuvkách. Potíž je v tom, že zaslepení zásuvky neřeší nebezpečí plynoucí ze zásuvek aktuálně používaných. Kdybych chtěla mít jistou, že \"malý elektrikář\" v příštích několika (řekněme tak dvou a půl) letech nepodnikne žádné pokusy, nesměla bych během těch dvou a půl let zapomenout v zásuvce zapnutou televizi, musela bych několik hodin sedět u nabíjejícího se mobilu (nebo jít s dítětem na procházku, zatímco telefon se nabíjí), počítač po každém použití vytáhnout ze zásuvky atd., o ohřívači vody nemluvě. A kdybych třeba jednou zapomněla a zkoumání se dítěti \"povedlo\"? já jsem přece jenom pro kombinaci prevence zábranové s prevencí výchovnou. Když se dítěti podaří zájem o zásuvky rozmluvit bez použití donucovacích prostředků, je to fajn. Ale když to nejde, mně je přece jenom milejší jeho bezpečí, než zásada \"nikdy tě neklepnu ani prstíkem\".
OdpovědětVymazatElo: varianta \"hřebík do zásuvky\" může být básnická licence, ale já měla na VŠ spolužačku, která to skutečně udělala :) - dokonce se dvěma(!) hřebíky, i když už jako větší (prý asi sedmiletá). (Jak vidět, přežila, dokonce se prý sama přiznala rodičům :) a obešla se bez lékařského zásahu.)
Manzelka: to ja jeste v 16ti opravoval zasuvku pod proudem :) docela to koplo a prezil jsem to. Taky jsem mel spoustu jinych nehod a to az do vyssiho veku a zit cely zivot v extra bezpecnem byte mi neprijde jako neco, co by normalni clovek s radosti podstupoval. Navic si neumim predstavit, jak zajistit treba to, aby vetve stromu na zahrade nebyly obcas spicate a ostre, o zakulacenych kamenech ani nemluve :)
OdpovědětVymazatManželko, myslela jsem ůvarianta hřebík do zásuvky v rodině s malým dítětem\". To snad jde mít ty hřebíky schované, když jak koukám nejde mít zásuvky zabezpečené :-).
OdpovědětVymazatNetlife, k Vašim reakcím už asi nebudu schopna nic dodat, protože k tezím typu, že předchozí generace byla zdravější, jako ta dnešní, nebo že prevence je hezká věc z říše ideálů, nebo představa, že u mých kamarádek, příbuzných nebo rodičů jsou běžně dostupné malým dětem hřebíky..prostě nevím co říct a neurazit.
Už jsem nechtěla nic psát, ale když už jsem se tady do toho pustila - paní ministryni neznám osobně, žádné osobní informace o ní nemám. Hrdinů a frajerů jsou plné hřbitovy. Jako lékařka jsem chodící encyklopedie historek typu co kdo dokázal přežít, ale také těch, co se nepovedlo (před týdnem mi byla rodina oznámit datum pohřbu mého pacienta - zkušeného silničního cyklisty, který si jednou nevzal na hlavu helmu. Kromě úrazu hlavy žádné jiné poranění neměl). Preventivní úkony nejsou samospasitelné a univerzální. Ale dávají jakýsi rámec co ano a co už ne. A kdyby jen jeden rodič zastaví ruku s páskem ve vzduchu (byť z důvodu, aby ho dítě neudalo), nebo posadí dítě do autosedačky ze strachu před pokutou.. i tak to z mého pohledu má smysl. A tohle už bylo opravdu vše, poprvé jsem se koukla do diskuze a takhle mě to dostalo :-). Hezký den všem rodičům přeji, a Manželce nadále pevnou ruku na klávesnici, píše moc hezky a poutavě.
Souhlasim s Manzelkou v tom, ze kazde dite je jine. Mne osobne nikdy nevadilo \"dostat na zadek\", ale kdyz jsem uslysela \"cos to zase provedla, ty jsi nicar, kde jsme k tobe prisli?\", hodne dlouho me to mrzelo.
OdpovědětVymazatPrevence je sice dobra vec, ale kdyz jsou deti z domova zvykle, ze je vsechno superbezpecne a nic se jim nemuze stat, at si delaji co si delaji, existuje docela realne nebezpeci, ze v mene zabezpecenych domacnostech je zasuvky budou pritahovat o to vic a nebudou vedet, ze by mohlo byt neco spatneho na tom, strkat so nich hrebiky.
Elo, ještě jsem se chtěla omluvit - přehlédla jsem v předchozích příspěvcích údaj o stavebnické pásce... i když musím říct, že při estetickém založení mého Chotě a plánovaném vyšším počtu dětí (a z toho plynoucí dlouholeté oblepenosti bytu) by tato varianta byla zřejmě neprůchozí :) .
OdpovědětVymazatTaky jsem chtěla říct, že jsem za tuhle diskusi vděčná, neb jedině různost názorů nás crání před nudou a poskytuje nové pohledy.
Ovšem v tu všespasitelnost zákonů nevěřím ani náhodou; viděla jsem rodinu, která děti vozila v kufru auta, a když se blížili k místu, kde bývla policejní hlídka, děti se krčily vzadu a měly z toho hroznou srandu. Zákon nezákon.
Zatvená ruka s páskem... Já si pořád myslím, že záleží na situaci. Některé děti (jako třeba mého manžela v mládí :) ) domluva nezajímá a nezastaví. A pokud nebude ani ta reálná HROZBA... Co potom s takovým potomkem? Separace? Nebo zásadovost až za hrob, třeba i doslovná, v případě kdy dítě ohrožuje na životě své sourozence (opět si dovoluji vzpomenout mládí svého životního druha)?
Ne že bych úplně souhlasila s Netlife (\"dříve byly děti bity a zdravější\" :) ), ale dříve byla celá výchova jiná. Děti měly od útlého mládí povinnosti, které si někdy nezadaly s povinnostmi dospělých, a zodpovědnost. Nic jako \"puberta\" nebylo ve slovníku, na děti byly kladeny vysoké morální nároky už od malinka. Nic takového dneska není, \"být dítě\" je omluva pro kdeco. Mám kamarádku (Francouzku) žijící ve Švédsku, matku dvou dcer. Jedna dcera \"v pořádku\", druhá nezvladatelná. Stalo se kdysi, že mamink s dcerami jela linkovým autobusem kamsi. Mladší dítě, tehdy asi osmileté, cosi chtělo, a když to nedostalo, jalo se maminku kopat. Maminka, už taky unavená, dítě plácla - nebila, plácla. Leč maminkuněkdo ze spolucestujících udal, že bije dítě... Následoval kolotoč vyšetřování, cesty na úřady. Dneska je kamarádčina dcera v jakémsi domově pro těžko vychovatelné děti... (Nikdo ho matce neodebral, nakonec dala dítě, chodící za školu a agresivní, do péče institucí sama.) Tak nevím, zkoumal někdo, jetli je skutečně TOHLE nutné a prospěšné? :(
Moje sestra uz byla asi devitileta, kdyz se jala stourat nuzkami do zasuvky, o moznem nebezpeci dobre vedela. Ostatne ja taky, pozorovala jsem ji pri tom (jsem mladsi). Rana to byla poradna, prezily jsme obe.. Kdyz jsem neodolala a chtela oliznout jinovatku na zmrzlem zabradli naseho balkonu, bylo mi uz vic nez 10 let. Potrhany jazyk me bolel jeste dost dlouho.../HA! Napad! V Ikee by meli zacit prodavat zabranu na namrzle zabradli!!/
OdpovědětVymazatMam 19ctiletou dceru-Beranku. Do 4 let andel, do 18 jsme si prosli vic, nez by me kdy ve snu napadlo.
Mam jine vzdelani, nez pani Ela, jinou praci, jine rodinne zazemi, jineho manzela, jine deti.. To vsechno je o individualite, individualnim zivote, individualnim pristupu, individualnich rozhodnutich, individualni zodpovednosti. Nektere veci plati plosne - dite neni fackovaci panak, az k extremum jako u maleho Jana Rokose. Muj nazor je, ze pokud nekdo chce pomoci odstranit takove hruzy, zakon o zakazu tyrani deti uz je. Kam by meli nasmerovat \'politici\' svou energii, je dodrzovani takoveho zakona. Jak manzelka napsala, napr. vety typu: Ty jsi uplne blby/a, magor apod. zcela \'bezne\' a casto pouzivane a TOLEROVANE vsemi dospelymi(!) zucastnenymi. Vsimli jste si takovych detskych oci, ktere prave dostaly podobnou \'davku\'? V tomto pripade laskyplny pohlavek mnohem lepsi. Kde chybi laska, tam chybi vsechno. Casto by potrebovali peci rodice, nez neustale vymysleni \'vychovy\' deti. Mozna by se nejaka pece pani ministryni take hodila..
manzelka: ne, ze by to zdravi deti nejak souviselo s fyzickym trestanim, to oprvdu ne, jen jsem tim chtel dolozit, ze ac se snazime cim dal vic dokazat, ze nase doba je pro deti zatim ta nejlepsi mozna, bohuzel to neni pravda, npr. deti s alergiemi je vic nez kdy driv, deti nevychovanych a nezvladatelnych take atd. atd.
OdpovědětVymazatela: ad. paskami oblepene zasuvky - to je hezke, nicmene v pripade potomka objevivsiho nuzky jej nic nezastavi pred prestrizenim snury, byt pod proudem. a takovych prikladu lze najit nekonecne mnozstvi, proste opravdu nejde zabranit vsemu. A v tomto uhlu pohledu je lepsi, cim driv si dite uvedomi, ze nezije v naprosto bezpecnem svete, ale ze musi dobre premyslet a zvazovat, nez neco udela.
ad. \"kdyby to melo zachranit jediny zivot, ma to smysl\". To nelze komentovat, kazdy motorista to zna jako zaklinadlo sebehloupejsiho narizeni, zeleni pouzivaji totez v pripade prirody. Je to od zakladu spatne, byt dobre mysleno. Muzeme si to ukazat opet na prikladu dopravy: od doby, co maji chodci na prechodu absolutni prednost, zvedl se pocet prave techto nehod. Proc? Protoze chodci maji pocit, ze uvedeny zakon (uvedena prednost) je ochrani. Pak vlezou na prechod kdykoli, aniz by se rozhledli a uz nepocitaji s Tatrou s piskem, ktera proste na 50 metrech nezastavi. Je opravdu lepe naucit lidi myslet a starat se o vlastni bezpecnost a vychovavat je k tomu, nez davat zakonem pocit falesneho bezpeci. Nakonec vami uvedeny priklad s cyklistou je toho ucebnicovym prikladem - naucil se jezdit s pocitem, ze bezpecnostni predpisy a doplnky jej ochrani a zapomnel, ze jednou muze havarovat prave bez nich. Kdyby ten pocit nemel, mozna by jel opatrneji a mozna by se to nestalo.
A nemyslim to vuci nikomu nejak spatne, vim ze to je mysleno v dobrem. Bohuzel porad plati, ze cesta do pekla je dlazdena dobrymi umysly.
[24] Můj brácha si prý taky chtěl potřást rukou s elektrickým proudem... přežil, jen ho prý půl dne brněla ruka :)
OdpovědětVymazatZároveň s touhle historkou máma většinou vypráví i o tom, jak brácha vrtal do zdi po tom, co viděl tátu spravovat zásuvku. To ale elektřinu nenašel ;)
[25] Můj táta opravoval stropní světlo pod proudem ve čtyřiceti. Jemu nic není, já si doteď pamatuju, jak málem letěl ze štaflí. Bili ho děda s babičkou málo, nebo moc? ;) (už mlčím)
Hekko (25) mel se jit nahlasit, protoze porusil nekolik zakonu - jak o neautorizovanem pristupu do elektrickeho zarizeni (predpokladam ze nema autorizaci dle vyhlasky 50), pak take dle zakona o obecnem ohrozeni (kdyby treba zpusobil zkrat trafa a ve vedlejsim byte by zrovna probihala narocna operace srdce) a nakonec taky zpusobil skodu sam sobe (to sice jeste neni osetreno zakonem, ale paralela v dopravnim zakone o zraneni cyklisty je uz dobrym krokem kupredu) :D
OdpovědětVymazatNakonec to, ze se mu nic nestalo je dobrou ukazkou toho, ze vsechny tyto zakony jsou nutne a finguji :)
[32] to už je dost dlouho, vyše deseti let, to jsme ty zákony určitě ještě neměli :)))
OdpovědětVymazathttp://www.super.cz...ak-na-to.html
OdpovědětVymazatpo precteni prvniho prispevku pro Elu: Deti jsou ruzne, nektere poslouchaji az do jejich stari a proziji tak krasny poklidny zivot (tem zavidim) potom jsou deti ktere poslouchaji, ale jakmile zacnou zit svuj vlastni zivot, zacinaji mit problemy.... No a potom jsou deti co neposlouchaji, jsou hyperaktivni a proste k tomu, aby si uvedomili, ze delaji neco co jich muze stat jejich zivot potrebuji postrasit (mirny fyzicky trest jako to placnuti a nebo silny rev) Zalezi na lidech co uprednostnuji, ale obe varianty jsou jaksi potrebne pac bez nich by take mohli o to svoje vytouzene ditko v jedne sekunde nepozornosti prijit!!! A to zadna matka nechce.... Manzelko: mate pravdu, nektere novodobe zakony jsou proste \"idiotske\" vyvtorene lidmi co maji jen castecnou zkusenost..... proste berou zivot jen z te jejich zkusenosti.... a potom to schytaji bohuzel vsichni.... takze pryc s takovejma ministrinema!!!
OdpovědětVymazatjo a jeste pro Elu: (a i pro ostatni hrde matky) no pokud vase ratolest hraje hokej a ma talent tak vas vsechny ty opravdove problemy jeste cekaji. Kolektivni sporty totiz davaji zabrat co se peclive vychovy tyce, az vase ratolest zacne mit problemy se zavisti svych spoluhracu, s vyrovnanim sve popularity a nebo s vyrovnanim se ,ze nekdo je lepsi nez ja a je vice popularni, take puberta a zmena hormonu, prizen divek ci neprizen to vse take dava pekne zabrat, a aby jste se nedivila a za takovych 5 let tu facku sve ratolesti v afektu nevstrelila...(az vam treba rekne ze jste p...) tech slusnych \"grazliku\" znam hodne.... ja taky byla hodne dite az do puberty.....
OdpovědětVymazat