Tanor - část I., romantická

V sandálcích jsem ťapkala po rozbitém chodníku v ulici Maxe Dormoye, vyhýbala se autům zaparkovaným na něm a stružce špinavé vody tekoucí podél něho, obcházela skupinky arabských mladíků postávajících před restauracemi a vyhlížela nějakou prodejnu s potravinami. Ale ne jen tak ledajakou.

Bylo léto konce minulého tisíciletí; v Praze jsem po nocích obtěžovala muže v tanečních klubech svým vyzvídáním o tajích nedokonavého časování, v kinech se začal promítat Matrix, NATO bombardovalo Jugoslávii a Baila Sy žil ve strojovně výtahu na studentských kolejích. A Bailův přítel Namori Yatera toužil po sušené rybě gejj /geďď/.

No dobrá, ale jak se gejj řekne francouzsky? Půjdu do afrického obchodu a řeknu, že chci poison sec? A co když mi pak místo gejje  nabídnou keccax /keččach/ ? A stejně tu žádný takový obchod nebyl. Mohla bych se jít zeptat do krejčovství, ale spřátelený krejčí měl stejně dovolenou... A nemusí všichni vědět, že nejsem schopná sama koupit ani kus sušené ryby.

Nenápadně jsem se kolem sebe rozhlédla. Žádná ženská na obzoru, ale tamhleten, jo, ten vypadá, že by mohl mluvit nějakou lidskou řečí. Čvacht! Přes sandálek se mi přelila studená voda, jak jsem za tím pánem spěchala přes ulici.

„Prosímvás... mluvíte wolofsky?"
Pán se celý rozzářil: „Ano... Ano!"
Došel se mnou do obchodu. Koupil gejj  a nedovolil mi, abych zaplatila. Doprovodil mě do libanonského obchůdku a nepřipustil, abych jogurty a minerálku hradila ze svého. Rozloučil se se mnou až u dveří hotelu, kde si na mě vzal telefonní číslo. Proč taky ne? Byl milý, sympatický, ochotný a zdvořilý... Bude mi potěšením, pokud se Tanor stane jedním z mých přátel. Se slovy díků jsem se s ním rozloučila.

Nevzpoměla jsem si na něj až do chvíle, kdy mi, asi o dva týdny později, zavolal. Nastupovala jsem zrovna do tramvaje, takže jsem povinná vyjádření radosti z toho, že ho slyším, zkrátila na minimum a střelhbitě mu schválila úmysl navštívit mě v Čechách - stejně to určitě nemyslí vážně.

Jenže jsem se spletla, a nejen v tomhle.