Jednou, je celkem jedno kdy, přijel na návštěvu jistého evropského státu africký prezident, je celkem jedno z jaké země.
Uvítán se všemi náležitými poctami, ocitl se v prezidentském paláci.
Kol dokola samé dřevo, křišťál, koberce. Hlavy států rozmlouvají, africký prezident chválí: "Máte to tu, vaše excelence, moc pěkné."
"To nic není," mávl rukou jeho evropský protějšek, přistoupil k oknu a rozhrnul závěs.
"Podívejte se sem. Vidíte tu dálnici?"
Za oknem se, skutečně, k obzoru vinula nová dálnice.
"Stojedenáct miliard to stálo," pochlubil se prezident.
Host se vrátil domů, uplynuly nějaké měsíce a evropský prezident byl připraven svému africkému příteli návštěvu oplatit.
Také jeho z letiště dovezla vládní kolona do prezidentského paláce. Návštěvník procházel úřadovnami svého hostitele a tajil se mu dech. Kam oko dohlédlo, všude mramor, zlato, vzácné kameny.
"Máte nádherný palác, excelence," vyjádřil svůj obdiv. "Ale řekněte mi, jak je to možné? Vy, taková chudá země... Váš státní rozpočet je jen zlomkem toho našeho..."
Hostitel mávl rukou a zavedl hosta na protější stranu sálu. Luská prsty, závěs se rozhrnuje. Za prosklenou stěnou se do dálky prostírá bujná vegetace.
"Vidíte, excelence, tu dálnici?"
Návštěvník z Evropy chvíli napíná zrak, rozpačitě mlčí, a pak musí přiznat:
"Ne, vaše excelence, nevidím nic."
"No právě," usmál se hostitel.
Ja myslim , ze tohle by vubec nemuselo byt v rubrice \"pohadky\" :)
OdpovědětVymazatrubriku \"vtipy ze života\" jsem ještě nezaložila. ;)
OdpovědětVymazat