Slunce zahřívalo rajčata vystavená v proutěných koších. Dvě dámy v čepcích se u nich na chvíli zastavily, aby si nákup rozmyslely a pokračovaly dál.
Doktor Cox si toho odpoledne v roce 1807 nechtěl na tržišti v Natchezu nakupovat, vlastně si přes trh jen krátil cestu. Ale ten hlas... ten hlas se mu zdál povědomý. Ne, není možné, že by se mýlil! Slýchal ho přece celý rok, den co den.
Irský lékař se zastavil u košů a předstíral, že si prohlíží zeleninu. Za oblými tvary rajčat vykukovaly ostré hrany vzpomínek na to, jak kdysi pracoval na britské otrokářské lodi. Vzpomínky na cestu na africké pobřeží a na zákeřnou nemoc, která ho málem zahubila. Na to, jak se ho ujala fulbská královská rodina, u které zůstal, dokud se nezotavil a nemohl se vrátit zpátky do Anglie.
"Ibrahime?" oslovil doktor Cox vysokého černocha.
Prodavač na sobě nedal znát žádné pohnutí. Byl to přece fulbský šlechtic, i když v postavení otroka.
Abderrahman se narodil roku 1762 v Timbě v dnešní Guineji jako druhý nebo třetí z třiatřiceti synů fulbského krále. Sori Diallo kladl na vzdělání svých synů velký důraz - i mladý Abderrahmán musel urazit kolem tisíce mil, aby mohl čerpat vědění v tehdejších centrech africké vzdělanosti, městech Timbuktu a Dienne.
Po návratu domů sloužil princ v otcově armádě a jeho hvězda rychle stoupala - už jako šestadvacetiletý velel dvěma tisícovkám mužů ve válce proti "divochům", ohrožující prosperující obchod s otroky. V této válce ale sám Abderrahmán padl do zajetí a nepřátelé ho za několik mušket, osm hrstí tabáku a dvě lahve rumu prodali Britům.
Na africkém pobřeží hledal fulbský princ marně posla, který by putoval k jeho rodině se zprávou a s žádostí o vykoupení. Neměl možnost vyhnout se cestě na ostrov Dominika, odkud ho po krátkém "zotavování" převezli na otročí trh do New Orleansu a pak do Natchezu, kde si Abderrahmana koupil jistý Thomas Foster.
Syn Soriho Dialla neunesl to ponížení, když mu ostříhali jeho dlouhé vlasy; on, syn krále a voják, měl pracovat na poli po boku obyčejných lidí! Po několik týdnů se toulal lesy a vyhýbal se lovcům otroků, než se smířil s tím, že domů se nedostane.
Věrný závazkům svého rodinného jména, rozhodl se Abdurrahman přijmout své nové postavení a plnit úkoly z něho vyplývající nejlépe, jak dovede.
Vrátil se k Fosterovům, oženil se s "porodní bábou" Isabellou a brzy se pro své pány stal nepostradatelným: otroci si ho vážili a poslouchali ho, pod jeho vedením rostla produkce bavlny a s dobytkem neuměl zacházet nikdo líp, než Diallo, syn národa který umění péče o zvířata saje už s mateřským mlékem.
Přísaha bezpodmínečné věrnosti, kterou Abderrahman Fosterovům dal, mu přinesla mnoho výhod - také to, že směl pěstovat vlastní zeleninu a výtěžek z jejího prodeje používat pro vlastní potřebu.
A tak se také fulbský princ mohl v Natchezu setkat s irským lékařem, se kterým se před bezmála třiceti lety rozloučil v africké Foutě.
Jenže čím usilovněji bojoval John Cox o Abderrahmanovo propuštění, tím tvrdošíjněji takovou myšlenku odmítal Thomas Foster. Až po roce 1820, 14 let po opětovném shledání s princem, dosáhl William, syn johna Coxe toho, že se o Abderrahmanův případ začal zajímat tisk. Tlak veřejného mínění a nakonec i intervence federální vlády přiměly Thomase Fostera v roce 1828 k tomu, že "afrického prince" propustil za pouhých 200 dolarů - s podmínkou, že jeho bývalý otrok okamžitě odjede do Libérie.
Abderrahman ale nechtěl v Americe nechat ani svou ženu a devět dětí ve věku od sedmi do sedmadvaceti let. Už sám vedl kampaň a pořádal sbírky na vykoupení své manželky a dětí. Setkával se s předsedy nejrůznějších organizací, hovořil s prezidentem Adamsem. Isabellu vykoupil ještě téhož roku, ale prostředky potřebné k propuštění dětí získat nemohl.
Jako šestasedmdesátiletý muž i s manželkou konečně nastoupil na loď plující do Libérie, ale brzy po přistání zemřel - dřív, než se mu podařilo vrátit se domů, nebo aspoň vejít ve styk s rodinou ve Foutě. Karavana, která byla - s šesti tisíci dolary ve zlatě určenými k vykoupení Abderrahmanových dětí - na cestě z Fouty do Libérie, se po zprávě o princově smrti obrátila nazpět.
Isabella zůstala v Africe sama až do doby, než byli osvobozeni a přijeli za ní dva z jejích synů. Jejich děti a vnuci žijí v Libérii dodnes. Osud americké větve potomků krále Soriho Diallo není znám.
O životním příběhu prince Abderrahmána byl natočen film, který v roce 2007 vyhrál cenu nejlepšího dokumentu na Festivalu amerického černošského filmu: http://www.upf.tv/upf06/Films/PrinceAmongSlaves/tabid/77/Default.aspx
podrobnější informace na: http://www.slaveryinamerica.org/narratives/bio_ibrahima.htm
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za čas, který věnujete tomu, abyste zde vyjádřil/a svůj názor, ať už je jakýkoliv. Osobuji si však právo nezveřejňovat obchodní spam, za komentář se pouze vydávající.
Autorka