Můj muž chce ještě jednu ženu

 Vážená paní,  

pochopila jsem, že znáte lidi, kteří žijí v polygamii a že i Vy případně do budoucna počítáte s nějakou tou spolumanželkou.

 Manžel o tom neustále sní, že by si domů přivedl ještě nějakou jinou ženu, která by tu s námi žila a vypočítává všechny výhody (podělily bychom se o domácí práce, hlídaly bychom si děti,...) ale já nějak nejsem přesvědčená o tom, že by se dvě ženy mohly podělit o chlapa a nesežrat se u toho. Můj manžel vlastně nezná vůbec nikoho, kdo by žil v polygamii a myslím, že si neumí představit co přesně to obnáší. Já tedy také nikoho takového neznám, ale umím si představit, že dělit se o manžela i o domácnost ještě s jinou ženou neznamená jen rozšířit manželskou postel ještě o jedno lože a užívat si společně sex ve třech (to je to, co manžela na té myšlence zaujalo ale znamená to také 2 premenstruační syndromy, hádky o to, koho má manžel radší, hádky o to, kdo víc a kdo míň uklízí, hádky o to, čí děti jsou oblíbenější, šikovnější, zlobivější, hádky o to, kdo víc vydělává, kdo víc utrácí,...možná to vidím moc černě, ale takovýchto podobných scénářů si umím představit vícero. Nemyslím si, že by vazby v trojúhelníku žena-muž-žena mohly být naprosto vyrovnané, vždycky to podle mne bude 2 proti jednomu (a nepřála bych chlapovi zažít, až mu budou dvě ženský společně nadávat, že neumí dát špinavé ponožky do prádla."

 

Tenhle blog neměl být vzdělávací, ale protože mě výše citovaný e-mail přivedl k podezření, že třeba jeho autorka a její muž nejsou jediní, kdo si lámou hlavu, jak to vlastně funguje, dělám výjimku a sepisuji edukativní článeček.

Nevím, jak je to jinde v Africe, ale v Senegalu je průměrný věk nevěst okolo dvaceti let. V tom jsou zahrnuty dvanáctileté fulbské paní z venkova, stejně jako jejich osmadvacetileté soukmenovkyně z Dakaru. Pánové absolvují svou první svatbu někdy okolo třicítky, v době, kdy jsou hmotně zajištění. Nejsou-li peníze (na věno, na dárky nevěstině rodině, na obživu), není manželka. Kolem čtyřicítky jsou ale přesto víceméně všichni muži ženatí (někteří i víckrát) a všechny ženy vdané. Staropanenství a staromládenectví je nemyslitelné, nepředstavitelné, nevídané a neslýchané.

 

Životního partnera si dodneška málokdo vybírá sám; přednost při volbě mají bratranci a sestřenice, další příbuzní nebo členové spřátelených rodin. A i když má člověk štěstí a sám si svého manžela nebo manželku zvolí, je potřeba požehnání rodičů. Není-li požehnání, není ani svatba.

 

První manželky jsou proto často ty, které mužům vybrali rodiče. Někdy si jsou manželé dokonce zaslíbeni už od narození.

 

Pokud jste žena v Africe a vybraný manžel vám příliš nesedne, zas tak moc to nevadí: svého manžela totiž příliš nevídáte. Trávíte dny při práci, fintění a klábosení s ostatními ženami, zatímco váš manžel dělá totéž (snad jen s výjimkou fintění) mezi muži. Potkáte ho prakticky jen ráno, když mu dáváte snídani, v poledne, když mu do práce nesete oběd, večer při večeři - nebo před ní, pokud mu oplachujete nožky v lavóru, jak jsem zmiňovala v předchozím článku - chvilku po večeři a pak (někdy) v noci při sexu. A ani potom, pokud máte spolumanželky, se svm chotěm netrávíte noc: diskrétně se od něj vzdálíte buď hned po akci, nebo aspoň před rozedněním, aby vás nikdo neviděl. (Ve městě je to trochu jinak, tam naopak navštěvuje manžel manželku v jejím pokoji nebo jejím domě a přespává u ní.)

 

"Nenápadnost sexu" je usnadněna taky tím, že jediná erotická předehra, k jaké obyčejně dochází, je ženina promenáda v síťované sukni, doprovázená chřestěním korálků kolem pasu, Nejnápaditější muži manželce těmi korálky kolem pasu dvakrát třikrát zavrtí, čímž je úvodu učiněno zadost. Na rozdíl od toho, co popisovala nigeria , se tady neprovozuje anální ani orální sex (Bůh uchovej, taková moderní bělošská zvrhlost!) a ženský orgasmus je neznámou záležitostí ("když jsem byl mladší, vyprávěl známý, že souložil se ženou, která měla orgasmus a dokonce ejakulovala. Všichni se mu smáli a brzy získal pověst lháře, který si nedokáže ani vymyslet něco pravděpodobného", svěřil se mi kamarád.). Sex ve třech (čtyřech, pěti...) nepadá v úvahu.

 

Žena ale nemá důvod ke stížnostem, protože nemá s čím (a s kým) srovnávat - slušně děvče se vdává jako panna.

 

Příležitostí k neshodám s manželem je pro takovou manželku tedy relativně málo. Ostatně, dobrá manželka se nehádá, nestěžuje si, je skromná, pracovitá a mravná.  Na srdci jí neleží nic jiného, než blaho manžela, čemuž podřizuje všechno své konání. Manžel se jí za to odvděčuje tím, že ji živí a dostatečně zaopatřuje ji i její děti. To je jediná jeho povinnost. Společnost (a často ani žena) od něj nic jiného nečeká a nechce.

 

Pokud byla první manželka vybrána rodinou, může se stát, že někde za bukem číhá další děvče, které s ženichem (v rámci možností) chodí nebo chodilo a kterou se ženich pokusí pojmout za druhou manželku, jen co to půjde. A i když nikde žádná sokyně není, je dost pravděpodobné, že se objeví, jen co první manželka (ať vybraná rodiči, nebo osobně) porodí první dítě a dostane se do fáze rok a půl trvající povinné sexuální abstinence, nebo až přijde trochu do let, nebo až se ukáže, že nemůže mít děti (a´t už je neplodná, nebo rodí výhradně holčičky či výhradně chlapečky) nebo až manžel získá lepší postavení v práci (a víc manželek bude potřebovat pro svou image).

 

Polovina manželství v Senegalu je polygamních.

 

Ženy se střídají v péči o manžela, domácích povinnostech i výsadách z mužovy pozornosti - každá z nich na určený počet dnů.

 

Manželky spolu obyčejně moc dobře nevycházejí (i když jsou i výjimky), soupeření se přenáší i na jejich děti. Výsledkem je velmi silý vztah mezi matkami a dětmi a ambivalentní city, které děti chovají k otci.

 

Pokud je situace neúnosná, žena si na manžela může stěžovat jeho rodině. Může od něj také odejít k rodičům a je na manželovi, jestli ji půjde vyreklamovat zpátky. V nejzazším případě se může i rozvést, ale pak ji pravděpodobně čeká život v jiné polygamní rodině, protože zůstat bez muže jí společenský tlak nedovolí a rozvedenou si ji nikdo svobodný nevezme.