Ani slabounký šelest neprozrazoval, že se v porostu kolem krále ukrývá jeden a půl stovky vojáků. Kdyby pootočil hlavu, možná by mezi nehybnými stébly vysoké trávy uviděl sluncem pozlacenou kůži paže jednoho ze svých synů. Ale král se díval dopředu. Je horko a nepřátelé přicházejí.
Musí tu být co nevidět - jestli vesničané uposlechli nařízení svého krále, jistě se jim podařilo Francouze zmást natolik, že naháněli Lat Joorovy válečníky ve stepi celé dopoledne. Jejich koně budou mít žízeň... a sem, kde čekají královi muži, je přivedou napojit.
Král dýchá mělce, zvolna. Je to už skoro čtvrt století, co dosedl jako dvaatřicátý král na trůn Kajooru. Matčina krev, krev princezny Ngone Latir Faal, ho předurčila být králem; pořadí narození ho z toho vyloučilo. Ale když jeho starší bratr zemřel, neměl čtrnáctiletý Lat Joor Ngone Latir Joob na vybranou. Podle práva stanul v čele tři sta let starého státu... a o vládu musel bojovat. Majoojo Faal, mysleli si Francouzi, by dělal míň potíží. A tak se Majoojo s jejich podporou prohlásil novým vládcem Kajooru.
Tenkrát u Ngol - Ngol rozprášil Lat Joor se svými muži vojsko Majooja i jeho francouzské posily. Jediné snadné vítězství; cizinci pak přišli s kanóny a puškami, proti kterým se mečem a kopím bojuje jen těžko.
Král se poprvé kradmo rozhlédl - z místa, kde ležel, se savana zdála pustá. Muži, které má s sebou, jsou zkušení válečníci, kteří za krále kdykoli položí život. Nezapomínají, že většina z nich - propuštěných zajatců - mu za něj beztak vděčí.
Někteří z nich stáli po jeho boku i u Lora, když je napadli Faidherbovi vojáci. Jen díky obětavosti svých bojovníků se mladému dammelovi podařilo utéct do Ripu v knížectví Sin. Maba Jaaxu Ba mu tenkrát nabídl úkryt i pohostinnost. Mladý král Kajooru směl v Ripu zůstat, ale nemohl po svém hostiteli žádat pomoc při pokusech získat zpátky vládu nad Kajoorem - Maba udržoval s Francouzi přátelské styky. Lat Joorova válka s Francií se stala partyzánskou. Pro válečnické schopnosti sesazeného krále tam tenkrát byla i jiná využití: zkušenosti Lat Joor Jooba se hodily v Baově válce proti Sererům.
A v pokračujícím partyzánském boji proti Francouzům. "Jsem jako luk: ohnu se, ale nezlomím," říkával Lat Joor.
Nad hlavami čekajících mužů zakroužil sup. Král si pomyslel, že brzy se jich sem budou slétat celá hejna.
I nad Sombem kroužily desítky ptáků, když sererský král Kumba Ndoffen porazil vojsko Maby. Možná, že supi na obloze byli to poslední, co tam tenkrát Maba uviděl.
Ale to už je dávno... skoro dvacet let. Jednou budou možná zase spolu, král Lat Joor a jeho učitel Maba Jaaxu, který animistického krále a jeho bojovníky přivedl k islámu.
Ale když Maba zemřel, bylo potřeba vrátit se k povinnostem. Lat Joor odjel zpátky do Kajooru, odhodlaný vzít si násilím moc, která mu patřila. Francouzi mu už nebránili - místo válčení mu nabídli titul "náčelníka kantonu". A ať tomu říkali, jak chtěli, Lat Joor Joob se znovu stal dammelem, znovu měl hodnost, která mu po matce náležela. A o čtyři roky později s ním kolonialisté uzavřeli mírovou dohodu a podporovali ho, když jeho vojska anektovala Baol. Šest let pak nebojoval. Mohlo by to trvat třeba věčně, kdyby ti cizinci nechtěli v Kajooru stavět cestu pro ten svůj vlak, a rozhodovat za něj, za krále, co se bude pěstovat na kajoorských polích.
"Hosti nestaví," řekl tenkrát před osmi lety král, a když hosté trvali na svém, vyzval všechny své poddané k boji.
Z trávy před ním vyletěl pták. To je dobře - ani zvířata si nevšimla, že se mezi stébly ukrývají stovky mužů. Však už jsou ve válce čtyři roky: Francouzi a jejich moderní zbraně, Lat Joorovi odhodlaní poddaní a partyzánská taktika. "Můžete je zabít, ale nemůžete je připravit o hrdost," řekl o jeho válečnících Faidherb.
Ale přesto musel král před dvěma lety z Kajooru uprchnout. Ani si neuvědomil, že při té vzpomínce křečovitě sevřel zbraň. Jeho trůn dostal od Francie Samba Yaay Faal. A po něm přišel Samba Lawbe Fall... který odevzdal Baol koloniální správě a v Kajooru povolil stavbu železnice.
"Blázen," zamumlal si král pro sebe. Možná si Samba myslel, že se mu podaří zachránit aspoň část království; ztratil, hlupák, kromě říše i holý život. Zabrali mu zemi, kudy měly vést koleje, a jeho samotného pak zavraždili francouzští důstojníci. To, co chtěli, mohli konečně udělat: zrušili titul krále a Kajoor rozdělili na šest provincií - provincií, do kterých Lat Joor nesmí už nikdy vkročit.
Titul krále mohli cizinci zrušit: ale král je ještě tu! "Jsem jako luk - ohnu se, ale nezlomím," říkal si znovu, když pozoroval vojáky kapitána Valoise na koních, jedoucí k řece. Když první šestce sesedla, aby napojila koně, Lat Joor se svými muži vyrazil.
Odpoledne 26. října 1886 sbírali ti, kdo bitvu s Francouzi přežili, své mrtvé. Mrtvolu krále, který zůstal na bitevním poli se svými dvěma syny a dalšími osmasedmdesáti muži, odnesl a tajně pohřbil jeho bratr Mor Mane Jeey Joob, aby zabránil zneuctění králových ostatků.
Místo posledního králova odpočinku držel v tajnosti po celý život; až teprve jeho syn Moodu Kumba Lawbe nechal v sedmdesátých letech 20. století tajemství proniknout na veřejnost.
div>
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za čas, který věnujete tomu, abyste zde vyjádřil/a svůj názor, ať už je jakýkoliv. Osobuji si však právo nezveřejňovat obchodní spam, za komentář se pouze vydávající.
Autorka