Jen tak si tančit v obchoďáku

Obchodní centrum ve středu města začátkem loňského roku ještě oddechovalo po vánoční honičce, a do krámků, lemujících jeho galerie, se už začínali vracet zákazníci.  Atrapy vánočních dárků pod atrapami jehličí vystřídaly nápisy o tom, že levnější už TO nebude. TO, ani cokoliv jiného.

Klopýtala jsem za Chotěm ode dveří ke dveřím a od stojanu ke stojanu, doufajíc, že výběr nového oděvu proběhne co nejrychleji. Trávit víkend - jediné společné dny - po nákupech košil rozhodně nenaplňovalo moje představy o rodinném životě. 

 

Všední dny proseděl Choť v brněnském školícím středisku, dvě stě padesát kilometrů od nás, a teď bychom spolu měli vymetat obchody? Pár nových košil do práce potřebovat bude, to zas jo, ale že bych kvůli tomu musela okukovat hadry půl dne?

 

Miminko už svou nelibost dalo najevo dávno; teď sedělo, konejšivě houpáno, na tatínkově předloktí a znuděně se rozhlíželo po sto dvacáté sedmé prodejně oděvů, kterou jsme toho odpoledne navštívili.

 

Čtyřměsíční Knoflíček v onbuhimu na mých zádech se začal ošívat. Určitě mu je teplo!

 

Ani jsem si neuvědomila, že v očekávání jekotu propadám preventivnímu "třasu matek" - maminky malých dětí možná znají ten stav, kdy člověk při přenášení polštářů (psa, balíku papírů do kopírky) automaticky pohupuje pažemi, aby se polštáře (pes, papíry do kopírky) třeba nerozplakaly.

 

Pokud dítě nebývá jen v rukou, ale taky na zádech, houpání se přesouvá z paží do kroku... (hurá, máme košili! ... Proboha, to ta fronta musí být tak dlouhá?!) ... a při delším stání z kroku do boků.

 

"Osm set dvacet čtyři, děkuji," řekla slečna za pokladnou, když si od Chotě brala platební kartu. Byla to hodně mladá prodavačka. Myslím, že kdyby se narodila třeba jen o dva roky dřív, asi by se nezeptala.

 

"Proč tak poskakujete?"

 

Podívali jsme se po sobě.

 

"My chováme děti," odpověděli jsme unisono.

 

Kratinký nevěřícný pohled mě přiměl k vysvětlení: "Já mám taky dítě. Vzadu," pootočila jsem se.

 

"Aha, já myslela, že tam máte nějakej batůžek. A říkala jsem si, jestli netančíte na tu hudbu, co nám tu hraje..."