Korite

"Viděli už měsíc?" ptá se opozdilec, přicházející do obývacího pokoje, kde v blikajícím světle stařičkého televizoru ze tmy vyplouvají a zase se do ní potápějí tváře diváků.

 

"Ještě neříkali," odpovídá mu kdosi, aniž by se otočil.

Už skoro dva týdny jdou krejčím, kadeřnicím a prodavačům skvěle obchody. Poslední dny ramadánu jsou ve znamení příprav na Korite - konec půstu, kdy se mešity zaplní, každý obleče nové šaty a sváteční oběd provoní ulice.

 

To, který den ramadán skončí, oznamuje televizní vysílání podle toho, jestli se na nebi ukáže nový měsíc. Každý rok se ale stává, že část senegalských muslimů slaví Korite jindy, podle toho, kdy "měsíc uvidí" jejich náboženský vůdce, nebo dokonce podle toho, jaký měsíc vyjde nad Saúdskou Arábií. I letos končila většina Senegalců půst ve středu 1. října, ale ortodoxní muslimové a část obyvatel Saint Louis slavili Korite o den dřív.

 

"Tak je to zítra," říkají lidé a vstávají od televize, aby ještě stačili poslední večerní nákupy. Obilné kuličky a kysané mléko - ingredience potřebné pro přípravu sváteční snídaně - už v okolních krámcích asi neseženou, ale jistě se najde ještě něco, čím by se dal vylepšit zítřejší oběd!

 

Východ slunce už zastihne rodiny v pilných přípravách; vzduch, po ránu chladný, se rozechvívá tlumenými hlasy mužů a chlapců, křupáním zrnek písku pod ještě tuhými koženými podrážkami bábudží, šustěním naškrobených kaftanů a bubu, nedávno přinesených od krejčího a rukou hospodyně pečlivě uložených v truhlách, kufrech a skříních, kde čekaly na tento den.

 

Mešity nepostačují počtu věřících; muži se modlí i venku. Témata imámovy sváteční promluvy bývjí různá - imám hlavní dakarské mešity, Elhadj Alioune Moussa Samb, letos přesvědčoval přítomné, aby každý pracoval, jak nejlépe dovede, pro rozvoj Senegalu, a aby se lidé přestali spoléhat na všespasitelnou úlohu státu.

 

Po sváteční bohoslužbě následuje sváteční snídaně: laax, už zmíněné obilné kuličky v kyselém mléce, poklidné dopoledne a bohatý oběd. Po něm se nastrojí i ženy, s rukama a nohama pomalovanýma hennou a načesané už od včerejšho či předvčerejšího dne, namalují se a ozdobí šperky a vydají se, tak jako muži, na návštěvy sousedů, přátel a příbuzných, popřát "šťastný další rok"*, poprosit za odpuštění případných vin a vyjádřit odpuštění těm, kdo se na nich mohli provinit.*

 

Ode dveří ke dveřím chodí skupinky dětí: prosí o ndewenal , dárek k svátkům, a dostávají drobné mince.

 

Večer se hudebníci znovu chopí svých instrumentů, které celý měsíc zahálely, zpěváci znovu rozezní své hlasy a veselí může začít...

 

 

Velká mešita v Dakaru (Foto: Wikipedia)

 

 

* "Šťastný další rok", "Odpusť mi - Odpouštím ti - Kéž nám Bůh oběma/všem odpustí." jsou obvyklá přání, která nemají nic společného s tím, jestli si dotyční něco provedli nebo ne. :-)