Předstírala jsem zaujetí vývěskou na stěně. Písmena na plakátu oznamujcím místo a čas očkování psů proti vzteklině se mi slévala v modrobílou skvrnu.
"Nebo za kozu," zabručel za dveřmi další hlas.
Pro počestné katolické a ateistické občany v zasedací místnosti byla možnost volby vyznání asi nepředstavitelná. Natožpak volba sama.
Jenže někdy je člověk nalezen, aniž by hledal.
Stránky českého překladu Koránu (který mi výměnou za novotou vonící stokorunu prodavač u stánku hodil do igelitového sáčku jako kus sýra) mě provázely celé ty dva roky, které mi zbývaly do maturity.
Přebal knihy se ztratil a rohy jejích desek odřely, okraje stránek přišly o svou panenskou bělost a ze hřbetu knihy občas vypadl drobeček, který se tam dostal z mé školní svačiny.
Když člověk v Čechách nejí vepřové, je to trochu zvláštní, ale není na tom nic podezřelého. Třeba mu nechutná, no ne?
Když člověk v Čechách nepije alkohol, podezřelé to je, ale někteří podivíni - a já jsem mezi ně patřila - ho nepijí ze zásady odjakživa.
Obecním bláznem jsem se stala až v den, kdy mi od jedné marocké gymnazistky přišel poštou šátek.
Ošátkovaná jsem se musela najednou vyrovnávat s netušeným a neutuchajícím sexuálním zájmem domorodců ("slečno, vy jste z nějaký sekty? A nemohla byste mě taky to... zasvětit?" mrk, mrk.), ale paní na matrice byla vstřícná.
Rodný list s novým, arabským jménem jsem držela v ruce ani ne za týden po podání žádosti.
"Poslyšte, ten šátek můžete klidně nosit venku, ale tady ve firmě ne. Ono se to nepozná, ale většina našich zákazníků jsou židi. Mohlo by jim to vadit," pravil o několik měsíců majitel firmy tónem, který nepřipouštěl odmluvy. Ani jsem se nepokoušela argumentovat tím, že moje odění nevzbuzuje pohoršení ani při návštěvách pražských synagóg.
"Noste si kalhoty venku, ale uvnitř choďte dole bez" - Potíž je v tom, že to nejde. Buď se stydíte všude, nebo nikde.
Znovu jsem se stala nenápadnou.
Nedlouho poté už jsem v provizorním islámském centru v pražské Krči jako tamní enfant terrible rozvracela všetečnými dotazy hodiny náboženství.
11. září bylo daleko, daleko... ještě jsem nebyla "teroristka".
zajimave. muzes popsat, co te na islamu nejvic pritahovalo, nebo lepe receno, co ti na nem vyhovovalo vic nez treba krestanstvi?
OdpovědětVymazatsatky nosis porad? je to povinnost?
Mám pocit, že v naší ateistické společnosti je z nějakého divného důvodu jakékoliv jiné náboženství než křesťanství (pokud možno ještě římsko-katolické) nepřijatelné. Nevím proč to zrovna ateistům vadí. Co už jsem si vyslechla kvůli sárí (nejsem hinduistka ani nic podobného, jenom se mi to oblečení líbí).
OdpovědětVymazat[2] Přesně tak - nechápu, proč někomu vadí šátek, ale proti křížku na krku nic nemá.
OdpovědětVymazatV civilizované a svobodné společnosti platí, že každý má právo na svobodu vyznání. Každý si svobodně může dělat, co chce, když tím neomezuje druhé.
OdpovědětVymazatMusím však říci, že já, stejně jako mnoho ostatních \"nevěřících\", nechápu, proč někdo potřebuje k životu berličky typu náboženství. A teď je úplně jedno, jestli to je islám, křesťanství, či hinduismus.
Proč potřebuje někdo demonstrovat svou víru chozením do kostela nebo do mešity? Proč se někdo domnívá, že zahalená tvář mu pomůže otevřít srdce, posílí víru nebo ho přiblíží jeho víře? Že to někdo přikazuje?
Můžu mít víru, můžu být vegetarián, můžu se v duchu modlit k \"všemohoucímu\" každé čtyři hodiny, nemusím pít alkohol, můžu se chovat podle desatera, či mít ještě přísnější morální zásady... ale nepotřebuji k tomu \"berličky\" a ani tomu nemusím říkat náboženství.
Nespočívá \"svoboda vyznání\" právě v tom, že jsem svobodný i ve své víře a nikdo mi nemůže diktovat, že má žena musí chodit zahalená, když já si vykračuji nezahalený jako správně \"věřící\" šejk, za kterým cupitá skupinka věrných manželek?
Já myslím, že svoboda spočívá právě v tom, že to MŮŽU udělat, když to cítím jako \"správně\". A že i když já to neudělám, protože pro mě \"správné\" to není, a dokonce to nechápu - tak to respektuji a nekoukám se na to s opovržením.
OdpovědětVymazatPájo, šátky nenosím, popravdě řečeno, odívání už dývno vůbec nijak zvlášť neřeším (jsa od dětství fanouškem všeho oblečení pohodlného-velikého-splývavého nebo pohodlného-sportovního, s žádnou drastickou změnou šatníku jsem se vyrovnávat nemusela). Někdo šátkování jako povinnost bere, jsou na to různé názory (celkem komplexní výklad je na http://procislam.webovastranka.cz... v části \"role hidžábu\"), hodně záleží na kulturním prostředí. V zásadě se dá říct, že nošení šátku je povinnost, která se v některých prostředích příliš neuchytila. Nevím, jak dnes, ale před deseti lety bylo v Praze nošení islámského šátku pro muslimku úplně nesmyslné - místo aby od ní odpoutával sexuální pozornost mužů, přitahoval ji líp, než co jiného.
OdpovědětVymazatCo mi vyhovovalo víc, než křesťanství? To je těžká otázka, vlastně nezodpověditelná. Vím, že u katolictví mi vždycky vadily \"posvátné sochy\" a taky jsem tehdy znala příliš mnoho křesťanských pokrytců (s muslimskými pokrytci jsem se seznámila až později :-D ). Hlavně jsem takhle vůbec neuvažovala, nevybírala jsem si.
Caymane, proč \"berličky\"? Do mešity (a asi i do kostela) se dá chodit z podobných důvodů, jako člvěk chodí na univerzitu nebo do lesa... Můžeš se tam dozvědět něco o tom, jak vidí svět ostatní, můžeš tam v klidu přemýšlet...
Zrovna zahalování je (v arabském podání) něco, co má chránit ženu před dotěrností a nepříjemnými pohledy mužů a taky to tak funguje (v Ostrovní říši jsem se zahalila celkem ráda ;-) ), je to spíš kulturní než náboženský zvyk. Západoafrické Fulbky někde až do svatby chodí do půl těla nahé, a jsou to taky muslimky.
MM: Svoboda vyznání je pro mě zásadní, proto jakékoliv náboženství \"respektuji a nekoukám se na to s opovržením\". To ale neznamená, že k některým symbolům nemůžu mít osobně odmítavý vztah, který u některých může zapříčinit třeba i celkové odmítání takového náboženství. Přesně, jak píše Manželka, že \"znala příliš mnoho křesťanských pokrytců (s muslimskými pokrytci jsem se seznámila až později\", tak podobně to můžou vidět i ostatní, kteří znají pokrytce (i mezi \"učiteli\" vyznání) předtím, než se vrhnou na nějakou víru.
OdpovědětVymazatStačí jen spojit odmítání symbolů, třeba \"posvátné sochy\", jak píše Manželka, k tomu přidat množství \"pokrytců\" a jak pak chtít po někom toleranci nebo nějaké pochopení?
Je velmi těžké chtít po \"bezvěrcích\", aby něco tolerovali, když tomu osobně nerozumí a nechápou to. U nás je pochopení a tolerance ještě horší tím celkovým vymýváním mozků za socialismu a následnou honbou za penězi. To ovšem neomlouvá chování úředníků kdesi na úřadě.
Manželka: Moc pěkné přirovnání mešity, univerzity a lesa. To je právě to, jak jsem myslel tu \"berličku\" ve formě náboženství. Pro poznání, jak vidí svět ostatní, či pro klidné přemýšlení, není dle mého potřeba \"stát se členem klubu\". A tento názor není odsouzení ani netolerance. Chápu ale, že takový příspěvek by se hodil spíše na jiné stránky, tak se omlouvám, že nepatřičně vyrušuji :-)
Jinak ještě jedna poznámka a už nebudu vyrušovat. Kdesi v TV diskuzi zazněla myšlenka:
OdpovědětVymazat\"Je pravda, že každý muslim není terorista. Ale na druhou stranu, každý terorista je muslim.\"
To jen pro pochopení \"z lesa\", jak někteří lidé můžou vidět zahalenou ženu, muslimku. Mě se to netýká, mám plno přátel po celém světě různého vyznání i orientace. Je to jen na vysvětlenou, že u nás se není čemu divit.
já to šátkování vidím tak nějak mezi,třeba u dětí na školách u nás aby třeba desetileté děvče nosilo šátek není ani tak o její svobodě spíš o příkazu rodičů aj.Na ulici mi to nevadí,ale představte si křestanku s křížkem na krku nezahalenou v islámských zemích,myslím,že ona na tom bude podstatně hůř než vy tady...
OdpovědětVymazat[9] Nejsem islamista, ale přinejmenším pokud jde o země Bůízkého Východu, tak bych tipla, že nezahalená žena (ať už s křížkem nebo bez něj) neodpovídá obrazu slušné ženy - asi jako by žena u nás vyrazila na ulici nahoře bez. To není jen rozdíl náboženství, ale hlavně rozdíl kultury.
OdpovědětVymazatNevyrušuješ, každý názor (aspoň trochu k tématu článku) je vítán. Já jsem sice psala, že posvátné sochy mi neimponují (respektive jejich uctívání, což je u katolíků v samé podstatě náboženství a s nějakými podružnými a kraj od kraje se lišícími zvyklostmi - odívání - se to nedá srovnávat) a znám příliš mnoho křesťanských pokrytců, ale taky jsem psala, že to je jeden z důvodů, proč já sama NEVYZNÁVÁM křesťanství, proč MNĚ osobně nevyhovuje. O tom, že bych křesťanství a jeho vyznavače \"netolerovala a nechápala\", tu není ani slovo.
OdpovědětVymazat\"Být členem klubu\" ke klidnému přemýšlení moc nepřispívá. Ale myslela jsem, že z článku nad diskusí jasně vyplynulo, že jsem nedošla k islámu jako \"do klubu\", ale z vlastního přesvědčení a bez chození na nějaká shromáždění nebo školení. Kromě toho je atmosféra v mešitě nebo v kostele obvykle jiná, než atmosféra doma v obýváku.
\"Berličkou\" já sama rozumím něco, co člověku usnadńuje život, a to tedy islám, minimálně v našich podmínkách, opravdu není.
Pro poznání, jak vidí svět ostatní, je třeba ty oststní znát. A nemyslím si, že návštěvou nějaké bohoslužby se člověk stává \"členem klubu\". To bychom pak nemohli ani na výstavu koček kvůli tomu, že je tam natěsnáno příliš mnoho lidí (o kočkách nemluvě) stejného zaměření.
Ad myšlenka z diskuse: je pravda, že každý muslim není terorista. A zároveň není pravda, že každý terorista je muslim. Z pochopitelných důvodů mě zajímá víc, co se děje v Senegalu, než co se děje v Palestině. A jediného činu, který se dá při troše dobré vůle nazvat teroristickým, se tam za posledních sto let dopustili separatisté pod křesťanským vedením, když v Ziguinchoru položili miny na místo plánovaného náboženského shromáždění layenů.
Za snahu po vysvětlení děkuji; nevím, jak jsou na tom zahalené muslimky dnes, ale před lety to na ulici nevzbuzovalo ani tak nelibost, jako zvědavost. A extrémní zájem opačného pohlaví. :-)
souhlasím s Hekko. Zahalování není otázka náboženství, ale kultury. V muslimském Senegalu nebo Gambii si vlasy zahaluje velmi málo žen, a na nahé ňadro člověk \"narazí na každém rohu\". Předpokládám (a z fotografií soudím), že podobné to bude ve většině muslimských zemí západní Afriky.
OdpovědětVymazatNaproti tomu na nezahalenou ženu na Středním východě (v zemích, kde zahalování nevyžaduje zákon) muží zírají, protože podle jejich měřítek je polonahá a nejspíš lehčích mravů. (Byla jsem v Kataru a prostovlasá s křížkem na krku bych tam klidně chodit mohla, ale zároveň bych se cítila jako reklama na nezávazný sex.)
Na druhou stranu, jak dlouho by asi po cntru některého českého města chodila Křovačka, oděná jen ve šňůrce korálků, než by ji sebrala česká policejní hlídka? A byl by to z české strany projev trestuhodné intolerance?
Nevím jestli je to přímo k tématu, ale tak před devíti měsíci jsem začal nosit na krku křížek - ne katolický, ale keltský. A okamžitě jsem musel vysvětlovat, jak to se mnou je. Nikdo neřešil, jaký křížek to je, ale že na krku nosím něco, co podle nich vyjadřuje náklonnost k víře nebo náboženství. \"Copak jsi věřící, aby se ti tohle houpalo na krku?\" mi řekla moje babička (bezvěrkyně). Nejdřív jsem nad tím mávnul rukou, ale pak mi došlo, že mohou mít pravdu. Že tímhle symbolem (pominu, že to není katolický křížek, ale někdo to tak bere, kříž jako kříž...) se někam začleňuju, k něčemu se hlásím. Z krku jsem ho nesundal, ale na otázky už trpělivě odpovídám a vysvětluju, proč zrovna tenhle symbol.
OdpovědětVymazatTohle jsem si uz cetla,ale neni tam to,co me presne zajimalo.
OdpovědětVymazatSla jsi si koupit Koran...proc?To uz jsi byla vdana?Takze pres manzela k islamu?
Jinak cim jsi byla predtim,verici/neverici?Co ti islam vlastne dal a co ti dava ted?
Co se tyka satku...pochopila jsme to dobre,ze jsi ho zacala nosit(veris tedy,ze je to spravne a ze by jsi ho mela nosit?),ale kvuli pohodlnosti,vetsi spokojenosti,predsudkum lidi,tvoji praci a pod.jsi ho dala dolu,je to tak?
Od te doby ho tedy nenosis - inshallah jednou budes...?
Pak jsi zacala chodit na prednasky,ty te presvedcily a utvrdily o islamu a ty jsi prestoupila?
:D Když jsem si kupovala Korán měla jsem, jak psáno výše, dva roky do maturity. Bylo mi tedy šestnáct a budoucímu manželovi někde v Africe dvanáct let :))) . Prostě jsem si koupila Korán, jen tak. Proč ne, co je na tom divného? ;)
OdpovědětVymazatNe, přednášky mě o islámu určitě nepřesvědčily - kdybych byla našla tehdejší mešitu dřív než Korán, asi by se žádná konverze nekonala :) .
Předtím jsem byla haníf(a?) ;) a zase tak velkou změnu v tom nevidím.
Vážně ráda bych ti odpověděla na otázku, co mi islám dává nebo dával, ale takhle jsem se na to nikdy nedívala. Věci se zkrátka dějí - koupila jsem si Korán, ztotožnila jsem se s ním, věřím v Boha, zajímám se o islám a přijala jsem za své některé islámské rituály (Některé. Ovci dozajista nejsem schopna zavraždit).
Šátek jsem nosila asi dva roky (a nosím ho dodnes, když se dostanu do arabských zemí), než mi (mimo jiné) došlo, že tady to jde úplně proti smyslu nošení šátku - být nenápadná a důstojná. Tenkrát (už je to sedmnáct let) tady nebyly skoro žádné muslimky a když jsem byla bez šátku, nikdo si mě ani nevšiml, zatímco se šátkem mi lidi dělali naschvály a chlapi mě nenechali na pokoji (a to jako vážně).
Od té doby ho v Evropě ani v Senegalu nenosím, protože jsem došla k závěru, že nemusím zahazovat svoji národní identitu a tradice, nosit arabské oblečení a mluvit arabsky, abych mohla být muslimkou (bez ohledu na názory mainstreamu :) ). Odpověď tedy zní, že pokud se nepřestěhuju někam, kde je nošení šátku běžné, další zahalování neplánuju. ;)
Jee,to jsem si spatne precetla.Sorry.Tak jsi se stala muslimkou nekdy kolem 16-17 let?
OdpovědětVymazatNo me to pripada prave zvlastni,jit si,jen tak koupit knihu o nabozenstvi o kterem se u nas vubec anebo velmi malo mluvi,je nam znama jen jeho hruba a ta negativni
cast,o lidech tam si myslime,ze jsou barbari,kterych zena musi jen poslouchat a
kdyz neposloucha,tak ju zvali,jak kona.
No,toto si lide mysli i dnes,ale v te dobe
to prece jen bylo JINE.To mi musis dat za pravdu.
Sama pises,ze muslimky tu nebyly,satek pritahoval - dnes odpuzuje.:o)
Kdyz si dnes jde nekdo koupit Koran,tak je to proto,ze je islam vsude,je ho plno a tak lidi chteji vedet.
Ale co tebe k te koupi vedlo?Skutecne to bylo jen tak?
\"Jee,Koran...hmmm...to je to nabozenstvi tech Arabu.Koupim si ho,je to jine,tajemne,tak se neco aspon priucim...\"
Tak nejak to bylo?:o))
No ale muselo by prece neco jako BOOM a ty jsi prozrela,nebo ne?Najednou jsi proste vedela,kde je ta pravda a ty jsi tak prestala bloudit nekde v temnote z(a)tracena.:D
Jako,muzes prece verit v Jedineho Boha,ale nemusis uz verit,ze Mohamed byt Jeho prorok.
Já vím, zní to neuvěřitelně, ale je to tak: uviděla jsem Korán a koupila jsem si ho. Ale zas tak úplně z čistého nebe to nebylo, zajímala jsem se o cizí kultury a o náboženství celkem, taky jsem si koupila Talmud od Wiesela.
OdpovědětVymazatA šátek, ten tehdy přitahoval jen sexuální loudily, jinak to s tím odpuzováním sotva bylo lepší, běžně se mi stávalo, že si ke mně v autobuse přisedávaly ženské a rozmlouvaly mi \"to\" :) , že nevím, co dělám.
Zase nevím, jak ti odpovědět na to, PROČ jsem si koupila Korán, proč zrovna Korán... Já nevím. Nejsem tak racionální typ, abych ke všemu potřebovala důvod, a život IMHO stejně málokdy hledá důvody.
\"Někdy je člověk nalezen, aniž by hledal.\" To je ta jediná věta, kterou to můžu vysvětlit. Jsem ráda, že se to stalo, ale neptej se mě, proč. Nevím.
Ne, žádný boom, žádné prozření a výstup z temnoty, spíš něco jako když sjíždíš řeku a za zákrutem se dostaneš někam, kam jsi sice nemířila, ale líbí se ti tam.
Ok,tak diky,ja myslim,ze mi to takhle staci a vic te uz nebudu trapit.:D
OdpovědětVymazatJsem tu zase a s novymi dotazy :o):
OdpovědětVymazatProc jsi si nechala vlastne zmenit jmeno?Bylo to nutne?Podle islamu urcite ne.Nevadilo to rodicum a jak jsi se jmenovala predtim,jestli to teda neni tajne?
Jo a napisu to sem at to nemusim zase hledat.V zamene manzel pracuje v PC firme,ale nekde jsme cetla,ze doplnuje zbozi v obchode,tak jak to je?Nebo to bylo predtim?
Jo a kde dneska bydlite porad v tom stejnem byte?Protoze jsme opet nekde tady cetla neco o jinem byte...
Jsem česká muslimka a musím říct, že vím jaké to je, když jdeš po ulici zahalená. Já nosím i tady v Čechách burku (ano, je to tak!), protože manžel je z Pákistánu a u nich je to zvykem, a také si občas vyslechnu lecos. Ale to mi přece nemůže zabránit, abych dál dávala najevo příslušnost ke své víře a navíc se i přes ty poznámky cítím mnohem lépe, než bez ní. Dnes si už nedokážu ani představit, že bych mohla jít ven s odhalenýmobličejem. Manžel si myslí, že minimálně nikáb by měl být pro ženu povinností. A čím víc nás ho bude nosit, tím víc budeme ostatním sestrám dávat povzbuzení.
OdpovědětVymazatTaké souhlasím s tím, že islám není žádnou berličkou, ale smyslem života, jeho naplněním.
moment... minimálně niqáb, nebo minimálně hidžáb?? A pokud je to skutečně niqáb, o co se pan manžel opírá?
OdpovědětVymazatTvrdí, že nikáb by měl být již pravidlem. A v brněnském islámském centru nám také potvrdili, že obzvláště v dnešní době je zahalení obličeje ženy žádoucí. Jinak musím uznat, že manžel se opírá spíš o tradici. Proto také nosím burku a ne nikáb.
OdpovědětVymazatTvrdí, že nikáb by měl být v dnešní době pro ženu samozřejmostí. A v brněnském islámském centru nám to také potvrdili. Jinak ale musím přiznat, že manžel je hodně ovlivněn tradicí. Proto já také nosím burku a ne nikáb.
OdpovědětVymazatAle já si také myslím, že muslimka by se neměla stydět chodit zahalená. I když je pravda, že já nechodím do práce a ven pouze s manželem, takže to mám jednodušší.
proč samozřejmostí? Jak se vyrovnává s názorem, že nošení niqábu je bida´a? A kdo vám to řekl v brněnském islámském centru?
OdpovědětVymazatNo myslí si (a já také), že zvláště v nemuslimských zemích je chování okolní společnosti takové, že jen zcela zahalená žena, která navíc žije klasickým konzervativním způsobem života, si může uchovat svou slušnost a zůstat dobrou muslimkou. Já například sama nikdy neopouštím dům a bez přítomnosti manžela se s nikým nestýkám. A jak už jsem psala výš, nedokážu si ani představit, že bych šla ven bez burky a doprovodu manžela.
OdpovědětVymazatAle vím, že v tom hraje velkou roli i tradice.
V brněnském centru nám to s tím zahalením potvrdil pan Muneeb Hasan, ale nevím, co tam má za funkci.
Mir s tebou Arub,
OdpovědětVymazatpaklize by mel byt niqab povinnost, proc je ZAKAZANO mit niqab, vykonava-li clovek hadzdz?
Mimo jine, jak je to s tim desetiletym devcatkem? Hodne devcatek chce delat to, co dela mama - pit kafe, malovat se, nosit podprsenku nebo i satek. Aby uz byly \"velke\".
Moc rada bych verila tomu, Arub, ze si to opravdu ty sama myslis. Anebo je to jen jednodussi..?
OdpovědětVymazatZvláštní: ještě celkem nedávno - alespoň relativně = 40. až 80. léta (dnes už min. století) byl šátek na hlavě zcela běžný ženský módní doplněk, nosila ho (alespoň občas) většina žen v každém věku (viz starší filmy nebo dokumenty) a nikdo se nad ním nepozastavoval. Móda se změnila, žena v šátku je vidět už jen zřídka a snad jen kromě kabrioletu působí nezvykle až téměř exoticky.
OdpovědětVymazatU nás se po \"osvobození velkým bratrem\" možná stal i odznakem něčeho, co přišlo z východu, nevítaného, nenáviděného, téměř plebejského a možná proto vymizel podstatně rychleji než západně od našich hranic, a proto asi v našem kontextu jako něco ojedinělého budí i víc zvědavosti a přitahuje pozornost.
Současně se stal téměř výhradním symbolem příslušnosti k muslimské víře, která - zejména po nesčetných atentátech, \"díky\" zaměření pozornosti a komentářům médií (a jejich dnešní rychlosti), fanatizmu některých vykladačů a pokračující radikalizaci, nevzbuzuje v nemuslimech přílišné sympatie.
Zahalené muslimky jsou v Praze na rozdíl od jiných evropských měst vidět velmi zřídka, o to budí větší pozornost a nedivím se tomu, že okolí mohou vypadnout oči z důlků a v našem kulturním prostředí působí zahalená žena nepatřičně, rušivě až provokativně a s davem určitě nesplyne, proto asi nosit šátek nebo dokonce burku vyžaduje silnou víru, odvahu, nebo možná i nějakou formu \"dopomoce\" k nošení tohoto atributu příslušnosti k \"momentálně podezřelé skupině obyvatel\".
Tolerance se nedá koupit, vyprosit nebo vynutit, musí vzniknout sama z přesvědčení , a k tomu dnes není optimální situace.
Mimochodem - moc pěkné stránky a zajímavé příběhy - vznikají víc u nás nebo \"na cestách\"?
Dovolila jsem si přepsat váš příspěvek kvůli kódování, takže jestli jsem špatně dešifrovala nějakou tu kostičku (z nichž jsem dělala \"ž\", \"š\", uvozovky a čárky), moc se za to omlouvám.
OdpovědětVymazatStránky vznikaly jen v Česku, jsouc matka malých dětí a žena muže, který už druhým rokem čeká na cestovní pas, nevytáhla jsem už tři roky paty z ČR.
Děkuji!
Diky. Ze to s diakritikou nedopadlo jak melo jsem si vsiml az kdyz uz se s tim nedalo nic delat:)
OdpovědětVymazatObsahlost a rozmanitost stranek dava tusit spotrebu casu - v cizim prostredi k tomu byvaji dobre podminky, zrejme podobne funguje i cekani na pas.
Celkem chapu ambivalenci Vasi dnesni situace - vira a Koran ano, z vlastniho presvedceni a podle vlastniho videni - jen kdyby nebyly vsechny ty radikalni vyklady co je a co neni pro \"pravou\" muslimku spravne.
Cesi jsou odjakziva narod kverulantu - na strednim vychode byste asi hnedtak nezapadla \"do meritek\", ale tam se asi nechystate - drzim palce:)
Čekání na pas to nebylo - tyhle stránky vznikly původně jako laboratoř s pokusnými čtenáři částí rukopisu knihy :), a když pak kniha našla svého vydavatele, byli čtenáři už závazkem (a já jsem byla potěšena zájmem). Teprve tehdy nastoupilo to, čemu říkáte \"rozmanitost stránek\".
OdpovědětVymazatNa Středním východě jsem pobyla jen několik dní a, skutečně, hnedtak se tam zpátky nechystám. :) Ambivalenci situace jsem vyřašila po svém: přidala jsem se k muslimskému národu kverulantů - Senegalci a Afričané vůbec chápou islám také po svém, mnohem tolerantněji a - pokud ta formulace někoho neurazí - rozumněji (tj. přiměřeněji aktuálním podmínkám). Však je taky proto mají blízkovýchodní Arabové za heretiky. :)
O senegalském súfistickém bratrstvu murídů, což jsou vlastně kverulanti par excellence :) , jsem psala tady: http://manzelka.bloguje.cz...du.php
V cizím prostředí, pokud budeme mluvit o Senegalu, naopak čas na internet nemívám ani v prosté komunikační rovině - tam spolu lidé ještě pořád víc žijí a mluví, než si píší a telefonují :) , takže na ty poslední dvě varianty nezbývá čas.
Hodně mě udivuje, jak muslimka může říct, že šátek není povinný, že je to spíš kulturní než náboženský zvyk. Súra Al-Ahzáb, verš 59 ‘Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! Mnoho žen se přizpůsobilo místní kultuře a zvyklostem a přestalo se zahalovat, ale šátek je pro muslimku povinný, ať si kdo chce, říká, co chce.
OdpovědětVymazatkdo tady psal, že \"šátek není povinný\"? Nic takového tu nikde nevidím. ;)
OdpovědětVymazatSlovy \"zahalování\" míním přesně to, co píšu, tedy veškeré zahalování, ne jen šátek, ale cokoliv od bederních roušek po burky.
Pokud jde o samotný šátek, \"mnoho žen se přestalo zahalovat\", a mnoho žen se vůbec zahalovat nezačalo (viz příklady). Vážně, nevím, jak je to teď, ale pokud si přeju ve střední nebo východní Evropě nepřitahovat pozornost (ani mužů), obleču se do něčeho cudného a šátek na hlavu vynechám. Za celý život jsem nedostala na ulicích a v dopravních prostředcích tolik nemravných návrhů jako za ty dva roky, co jsem chodila v šátku (a dlouhé sukni a volných košilích). Z tohohle a ne jiného důvodu mi už nikdo nerozmluví, že je rozumné vycházet z toho, co \"je nejvhodnější k tomu, aby byly (ženy) poznány a nebyly uráženy\", tedy že podle toho je na místě volit ty závoje, které k sobě má žena přitahovat.
No já žiji se svým tureckým manželem v Německu, takže problém se zahalením nemám. Ale abych byla upřímná, vůbec si nedokážu představit, že bych šla ven bez něj. Myslím, že i tady v Čechách by měla žena narážky na zahalení přetrpět, protože tím vlastně vyšlapává cestičku ostatním.
OdpovědětVymazatManželko,tady právě čtu,\"manžel si myslí\"od jedné ženy\"nevycházím sama ven,bez manžela\"Pokládá to za samozřejmé a vůbec jí nenapadne,že je omezována.a to byl ten důvod,proč jsem k sobě dala tu kazetu a napsala ten článek.Pro mne,pro evropanku je tohle utiskování ženy.
OdpovědětVymazatNěco jiného je být dobrovolně muslimkou a něco jiného je,když ta žena se třeba v té zemi narodila a nemá na výběr.Ne všude jsou manželé tolerantní a když se překročí určitá mez,kam se může žena,co se narodila jako muslimka odvolat?
OdpovědětVymazatale tohle (pokud to není provokace - a já doufám, že je) psala Evropanka, která ss tak rozhodla žít. Zřejmě se provdala za Pákistánce a chce být pákistánštější než on, dobrovolně se vzdává vlastního myšlení a identity. Což neznamená, že jí ho někdo bere, protože jí se to tak líbí! Žena, která má takové sklony, si nemusí ani hledat Pákistánce, aby byla spokojená... Stačí opatřit si správně naladěného Čecha ;) .
OdpovědětVymazathttp://www.alien.bloguje.cz...i.php nebo se podívej na odkazy z článku http://manzelka.bloguje.cz...ny.php . To snad není útisk ženy?
Žena, která se narodila muslimkou a nemá na výběr může ve většině společností při manželských neshodách povolat svou nebo manželovu rodinu, aby manžela \"postavila do latě\". A někdy to zvládnou samotné manželky.
OdpovědětVymazatPár článečků, abys věděla, co přesně myslím:
http://www.manzelka.bloguje.cz...hp
http://www.manzelka.bloguje.cz...hp
http://www.manzelka.bloguje.cz...hp
http://www.manzelka.bloguje.cz...hp
http://www.manzelka.bloguje.cz...hp
http://www.manzelka.bloguje.cz...hp
....
Hrozně ráda bych si přečetla knihu zabývající se touto problematikou, udělejte si minutku čas a pošlšte mi na mvonkova@seznam.cz odkaz, kde bych ji sehnala. Děkuji všem Monika
OdpovědětVymazatJako české muslimce, která má velmi podobné jako \"manželka\"mě udělay opravdovou radost, protože velmi souzním a občas se zasměji.Svět je krásný a pkný překvapení.
OdpovědětVymazat