"Nevěrnou ženu zradilo vyzvánění mobilu"

Česko má svůj Blesk, Senegal má svého Pozorovatele. Blesk nečtu nikdy a Pozorovatele pravidelně nestuduju, ale některým titulkům ve zpravodajství prostě neodolám.

Músa, bohatý obchodník, si ke svým třicetinám pořídil o dvanáct let mladší manželku Aminatu.

 

Žili spolu šťastně a spokojeně až do té doby, než se bohatství pana Músy začalo tenčit. Mladá manželka to nesla těžce a trávila víc času v domě svých rodičů, než s manželem. Naštěstí se její choť brzy ekonomicky zotavil a jejich rodina se rozrostla o dceru. Jenže když po čase Aminata svému muži oznámila očekávaný příchod dalšího potomka, čekal chudáka manžela šok: bylo totiž jasné, že on otcem být nemůže - v době, kdy mělo dojít k početí, byl Músa ve Španělsku.

Músa se po poradě s rodinou a s přihlédnutím k naivnímu mládí manželky rozhodl své ženě protentokrát ještě poklesek prominout. Druhou dcerku uznal za vlastní (nejspíš, aby se vyhnul ostudě), a doufal, že jeho žena se už dostatečně poučila.

 

Ta naděje byla planá - mladík, se kterým Aminata před svatbou chodila, se se svou bývalou milenkou zatím pořád setkával v domě jejích rodičů, kteří jim dopřávali soukromí. Ale protože bylo zapotřebí se také nějak domlouvat na časech schůzky, vymyslela Aminata způsob, jak jí může její milý volat. Nahrála si křik své malé dcerky a ten pak použila jako vyzváněcí tón pro číslo svého milého. Telefon nechávala v dětském pokoji, a když se v noci z místnosti ozýval pláč, odcházela od manžela "tišit dítě".

 

Plný pochopení, litoval pan Músa svou ženu a doporučoval jí, aby navštívila muslimského učence, který by svými modlitbami možná dokázal zajistit dítěti i matce klidnější spánek.

 

Paní Aminata by si mohla spokojeného rodinného života užívat jistě déle, kdyby byla opatrnější. Jenže ona nechala jednoho dne povalovat telefon v obýváku, zatímco pobývala v kuchyni. A telefon zvonil. Manžel s překvapením poznal dětský pláč, který slýchal každou noc, a ze sluchátka slyšel, když jeho žena přiběhla a hovor přijala, mužský hlas.

 

V následující tahanici o telefon si Músa stačil přečíst pár usvědčujících esemesek, a paní Aminata se zamkla na záchodě. Zůstala na záchodě zbytek dne, celou noc a část dne následujícího, než Músa zavolal svého švagra. Teprve ten přesvědčil Aminatu, aby toaletu opustila.

 

Švagra samozřejmě zajímalo, co vedlo sestru k tomu, že strávila noc a část dne zamčená v koupelně -  Músa to prozradit nechtěl a Aminata prohlašovala, že manžel je chorobný žárlivec, který šílí ze zpráv, omylem zaslaných na její telefon.

 

Tentokrát se ale Músa nedal a manželku švagrovi vrátil s tím, že se s ní rozvádí. To ovšem ještě netušil, že až se nazítří vrátí z práce, najde doma jen holé zdi. (Bývalá) manželka si dvěma náklaďáky odvezla všechno včetně Músových svršků...

Původní článek je ZDE .

 

Aminata měla štěstí; zhruba ve stejnou dobu ve vesnici Kolia jiný manžel svého soka zastřelil, manželku zranil a sám spáchal sebevraždu.