Rozhodně jsem neměla v úmyslu doporučovat životopisné a "životopisné" knížky manželek Afričanů a jiných ¨"exotů" ;) , případně samotných Afričanek a Arabek, budujících si kariéru na svém (ať už skutečném, nebo fiktivním) utrpení. Takže, ne, skutečně tu nenajdete obsah Bílé Masajky, Umučené, Utlučené, Upálené, Utopené, Prodané a co já vím co ještě vyšlo (možná časem ještě udělám výjimku u Zmrzačené, protože ta sem zapadá aspoň tematicky).
Kniha Christiny Hachfeldové Tapukai S láskou lvice je ale jiná. Na rozdíl od Bílé Masajky, Bílé čarodějky, Bez dcerky neodejdu a dalších fňukavě patetických knížek vypráví o tom, že i manželství s člověkem hodně odlišné kultury nemusí být odsouzeno k nezdaru. Jen to chce hodně pochopení, vytrvalosti, lásky a práce. Což asi není to, co romantické (případně xenofobní) dušičky chtějí slyšet, a tak se o téhle knížce moc neví.
S láskou lvice nese podtitul "Jak jsem se stala ženou samburského válečníka". Ve skutečnosti vypráví spíš o tom, jak přes všechny nesnáze Christina ženou samburského válečníka zůstala. Možná je to dáno i tím, že paní Hachfeldová nebyla naivní mladá dívenka, ale ovdovělá žena po čtyřicítce a matka dospělých dětí, když se vypravila na dovolenou do Keni, seznámila se se Samburijcem a zamilovala se do něj. Tady ale podobnost s tuctovými příběhy končí a zbytek knihy se pohybuje na hranici románu, etnografické studie a literatury faktu.
Christinin milenec Leikatik se bude ženit a nabízí Christině místo druhé manželky; a Christina, které se tato nabídka dotkne, naváže vztah s Leikatikovým přítelem Lpetatim. Lpetati Christinu požádá o ruku a ta, ačkoli o něm vlastně nic neví, jeho nabídku přijme. Snoubenec Christině slíbil, že si nikdy nevezme jinou ženu a u své rodiny si vymohl souhlas se svatbou, dokonce i neprovedení obřízky u své nastávající choti.
Po létech radostného a harmonického života se ale v Lpetatiho vesnici, kde žije i Christina, objevila Naraja - žena, která časem za pomoci kouzel a své dcery odvedla Lpetatiho od Christiny, způsobila Christinin potrat, ztrátu jejího a Lpetatiho majetku. Christina odešla, v marné snaze dostat Lpetatiho z Narajina vlivu - do města, kde se živila jako zpěvačka a kde začala žít s Konžanem Binkim...
Zkusím si to sehnat a přečíst.
OdpovědětVymazatmne taky ta bila masajka zklamala. Ne ze bych to nedeocetla, to zase jo, i ty dve dodatecny knizky ktery uz byly uplne zbytecny, ale celkovej dojem zustava \'and so what???\'...Film jsem jeste nevidela ale snad ani neni o co stat. Dobrejch knizek je malo, u mne pri popisu Najdzi porad vitezi Pekarkova ;)
OdpovědětVymazatAd Bílá Masajka - knihu jsem dočetla jen silou vůle a se skřípěním zubů, zato film jsem viděla 4x. Učaroval mi představitel Lketingy. :D
OdpovědětVymazatVidím, že tu Bílá Masajka nikomu neučarovala :) - mně se ve filmu líbilo nejvíc to, jak v autobuse nějaká paní zapomene i na to, že má malarický záchvat, a hihňá se tomu, že nějaká ženská může jet za nějakým Samburijcem do buše :-)) . Někdo to asi pochopí jako přátelskou radost, já v tom realisticky viděla pobavení nad blbostí hlavní hrdinky (protože která normální Keňanka z civilizace by zatoužila po nemajetném Samburijci?).
OdpovědětVymazatS láskou lvice je taková... normálnější :-) Mám k ní jedinou výhradu, a to, že mohla být trochu kratší. Je to opravdu tlustá kniha a třeba medailonky členů její nové rodiny (jen té nejužší, zas TAK tlustá kniha to není ;o) ) jsem přečíst nedokázala.
mne se masajka libila hodne. nezkoumala jsem pateticnost pribehu, hrozne mi ale ucaroval ten stret a naprosta rozdilnost kultur. kniha se mi libila vice nez film. jen nevim,proc se hlavni hrdina najednou jmenoval lemalianmisto lketinga...
OdpovědětVymazatMně osobně kniha Bílá masajka přímo učarovala. Přečetla jsem ji jedním dechem. Film byl také fajn, ale kniha byla určitě lepší, podrobnější. Představitel Lketingy - super :-) Díky této knížce jsem se začala zajímat o Afriku a jednotlivé kultury.
OdpovědětVymazatBílou Masajku miluji,Corinne to barvitě a tak opravdově líčí,že jsem ji zhltla už několikrát připadala jsem si jako,že při všem stojím opodál(a to jsem nikdy moc nečetla)myslím,že je to i vyjimečná a silná osobnost...lvici jsem dočetla nyní a začátek vlastně do půlky mě to nijak nebralo(nezáživné a něco bych i vymázla),ale nadále už to bylo lepší a dokonce i na slzy došlo,ale k Christině ta Afrika patřila,zapadla a nakonec se dokázala \"vžít\"a je super,že jim to dopadlo...i když podle knížek bych tam jako Evropanka \"rozmazlená\" do Keni jen nerada vstupovala,moc ráda bych to tam poznala i ty místa dle knížek musí být úžasný ŽÍT a nehonit čas to je podle mě prožitý život,a ne se jen honit za penězma o tom je ten náš život bohužel.....moc ráda bych se setkala s C.Hofmann,to co dokázala smekám před ní málokdo se vyrovná s africkou kulturou....
OdpovědětVymazat