Myslím na Fatou Cissokho

"Horor v Keur Massar! Vražedkyně strávila dva dny v jedné místnosti s mrtvolou uškrceného nemluvněte," hlásaly novinové titulky. Zní to strašně? "Matka své dítě uškrtila a pak mu rozbila hlavu o zeď." Ještě hůř.

Článek pod titulkem praví:

"Zločinu se dopustila devatenáctiletá služebná Fatou Cissokho, která úspěšně tajila těhotenství před svým zaměstnavatelem i okolím. Když ji o páteční noci ze 13. na 14. června letošního roku zastihly porodní bolesti, předstírala, že ji trápí zuby. Tato matka dvou dětí však musela dobře vědět, že bolesti břicha signalizují blížící se porod. Bez cizí pomoci pak přivedla na svět holčičku, jejíž pláč zdusila škrcením. Když dítě zmlklo, pro jistotu mu ještě rozbila hlavičku o zeď. Nehybné tělíčko zabalila do zakrvácených hadrů a schovala pod postel, kde zůstalo do neděle, než se matka odhodlala zanést mrtvolku do blízkého lesíka. Placentu a zakrvácené oblečení ponechala ve svém pokoji pod lůžkem.

 

Naneštěstí pro Fatou nezůstalo těhotenství utajeno bystrým zrakům některých lidí z okolí a tak, když byly pozůstatky dítěte objeveny, zaklepali policisté na dveře Fatouina zaměstnavatele. Vražednice nezapírala. Dobrovolně popsala způsob, jakým se zbavila dítěte, které, podle svých slov, nikdy nechtěla.

 

Fatou Cissokho žila až do letošního února se svým mužem a dětmi ve čtvrti Garage du Pout. Před čtyřmi měsíci ji manžel obvinil z cizoložství s prodavačem z tamního koloniálu, a zapudil ji.  Fatou Cissokho, která podle svých slov byla za o mnoho let staršího muže provdána z donucení rodičů, odešla ke své sestřenici do Keur Massar jako služebná. Otcem zavražděného dítěte je podle slov paní Cissokho její bývalý manžel."

 

Paní Cissokho půjde za vraždu nemluvněte před soud. Je možné, že vzhledem k okolnostem bude odsouzena za vraždu "v pominutí smyslů" a dostane mírnější trest. Ale jsou tu jiné otázky. Fatou Cissokho je devatenáct let a je rozvedenou matkou tří dětí. Nejnižší zákonem povolený věk ženy pro vstup do manželství je 17, respektive 16 let (ze závažných důvodů je možné ještě získat výjimku u soudu, ale to se téměř nedělá). Pokud paní Cissokho neměla dvojčata, je víc než pravděpodobné, že se vdávala v době, kdy byla pod zákonem povolenou hranicí. Půjde před soud i její manžel, za pohlavní styk s nezletilou? Budou souzeni její rodiče, za provdání dcery proti její vůli?

 

Podle statistik se až 40% dívek na venkově a 13% dívek ve městech vdává před 16tým rokem; na úřadech se manželé objeví, pokud vůbec, až když je nevěsta v náležitém věku, a kde není žalobce, není soudce.

 

Ale případ paní Cissokho je zjevný - kdo může pochybovat, že se vdávala nezletilá a nedobrovolně?

 

Státní politika a soudnictví se nemusejí vždycky překrývat s islámským právem. Ale ani podle něj nesměla být Fatou provdána proti své vůli. Pokud už se tak stalo, a manžel se s ní rozvedl v době, kdy nosila pod srdcem jeho dítě, měl povinnost se o ni starat až do slehnutí - proč Fatou dělala služku? A kde jsou její dvě, podle všeho ještě hodně maličké, děti? Kdyby rodina postupovala podle civilního zákona, musel by po rozvodu (ke kterému možná oficiálně vůbec nedošlo) o jejich umístění rozhodovat soud. Kdyby rodina postupovala podle islámského zákona, musely by tak malé děti zůstat s matkou a být zaopatřovány otcem (pokud se rodiče nedohodli jinak). Kdyby rodina byla wolofská a postupovala podle zvykového práva, měly by děti zůstat s matkou až do věku, kdy jim začnou vypadávat mléčné zuby. (Paní Fatou je, podle příjmení, nejspíš z kmene Mandingů nebo Bambarů.)

 

Jistě, neznáme všechny okolnosti, nevíme, jak dramatické a jak věrohodné bylo odhalení nevěry paní Fatou, ani na čem se manželé dohodli. Možná, že paní Cissokho byla ráda, že se svých závazků zbavila a že bude o svém životě moci rozhodovat trochu samostatně.

 

Ale přece jenom... Už pár dní se nemůžu zbavit myšlenek na Fatou Cissokho.

 

Myslím na ni tak, jako jsem myslela na tu dvanáctiletou Fulbku, možná infibulovanou, která před několika lety na severu Senegalu zemřela pár dní po svatební noci - provdali ji za třicetiletého bratrance, a když ji převezli do nemocnice, bylo už pozdě. Bratranec i rodina nevěsty skončili před soudem.

 

Myslím na ni tak, jako dodneška myslívám na holčičku, kterou matka nutila, aby vyskočila z šestého patra pro ztracenou bačkorku, nebo na čtyřletou, jedenáctikilovou Lucinku, kterou utloukli pro láhev Sunaru a o které jsem už před lety četla na téhle stránce FOD:

 

Když si Lucinčina maminka našla nového přítele, nastaly Lucince krušné časy. Matčin druh jí zakazoval jídlo, bil ji řemínkem na psa i vším, co měl po ruce, musela stát nebo klečet v koutě na hanbě, sprostě jí nadával. Jeho chování k nevlastní dceři se ještě zhoršilo, když mu jeho družka porodila vlastní holčičku. Aby Lucinka nemohla jíst, svazoval jí provazem ruce za zády, někdy i na několik hodin. V policejním protokolu čteme: "Lucie byla při tom sice zticha, ale bylo vidět, že ji to strašně bolí. Pak z toho měla puchýře na rukou, zápěstích a z těch pak měla tyto velké strupy. Když Lucie vzala Martině jídlo, tak ji druh seřezal rukou a kopal do ní." Došlo to tak daleko, že Lucinka se při každém jídle třásla strachy.

 

Ani u matky neměla tříletá Lucinka zastání.  Matka Luckinku fackovala, tloukla ji vařečkou, počuranou ji nechávala klečet v mokrých punčocháčích a svědkům vysvětlovala, že Lucinka se počurává schválně a je potřeba ji řezat, aby se to odnaučila. Kdykoli děti koupala, dávala Lucinku až do úplně vychladlé vody. Když Lucinka něco rozbila, nechali ji za trest klečet se svázanýma rukama. Matka Lucce vyhrožovala,  že ji  zabije, protože Lucka je tak blbá, že ji do normální školky nevezmou a ona kvůli ní nebude jezdit přes celou Prahu do nějaké školky pro blbečky.

 

Jeden ze svědků, který rodinu navštěvoval, se pozastavil nad tím, že Lucinka nevečeří s ostatními; matka mu vždy vysvětlila, že Lucinka je bez večeře, protože zlobila. Svědek měl dojem, že Lucinku úplně vyloučili rodiny. Jednou se šel umýt do koupelny - byla tam tma, on rozsvítil, a našel Lucinku sedět ve vaně, až po hrudník ponořenou ve studené vodě. Na otázku, jestli je tam za trest, přikývla. Svědek ji odnesl do postele a Luciina matka mu vyhubovala - co prý je mu do toho, má se starat o své děti.

 

Pan J. s manželkou sice přímo neviděli, že by někdo z rodiny Lucinku tloukl, ale slýchali, že jímatka nadává do pitomečků a blbečků a že prohlašuje, že Lucinka je nemocná a brzy zemře. Když u Lucinčiny rodiny byli na návštěvě, všimli si, že holčička je popálená. Matka jim řekla, že Lucinka si sama sedla na kamna, ale že už s ní byla u doktora a dostali na to heřmánkovou mast. Paní J. tomu neuvěřila, zavolala pohotovost a Lucinka byla s rozsáhlými hlubokými popáleninami na hýždích a stehnech převezena na jednotku intenzivní péče.

 

Jindy odpovídala plačící Lucinka na otázku, co jí je, že "spadla ze schodů a maminka jí zmlátila", a že radši chce zůstat u babičky, protože ji máma s tátou tlučou. Dalším známým před Lucinkou její matka řekla, že Lucie je nemocná, má rakovinu, brzo zemře a není jí pomoci. Když matku okřikovali, ať je před dítětem tiše, odpovídala, že dcera stejně nevnímá.

 

 

Na konci srpna 1993 Lucie dostala angínu a byla léčena antibiotiky, ale na kontrolu už s ní matka nešla, aby se lékařka nevyptávala po původu modřin, které Lucince udělali rodiče, když se v nemoci začala znovu počurávat. I kontrole ze "sociálky" matka řekla, že Lucinka je ve školce a všechno je v pořádku.

 

V noci z 11. na 12. září se hladová Lucinka dostala do lednice a napila se mléka. Potom usnula na zemi vedle postele. Když ráno otčím zjistil, co Lucinka udělala, nafackoval jí a zkopal ji. Po snídani, které se Lucinka nesměla účastnit, ji znovu po celém těle zbil řemínkem na psa, hodil ji do vany se studenou vodou, donutil ji vypít nápoj z octa, alkoholu a koření (Svědek: "Viděl jsem, jak Martin v kuchyni připravoval nápoj, do kterého dával různé koření a ocet. Přitom říkal, že až to Lucie vypije, tak nic jiného již neochutná... Lucka byla ve vaně asi hodinu a půl, neměla vůbec sílu mluvit, hrozně kašlala, hýbala se, ale neměla duši při sobě.") a jíst vlastní výkaly.

 

 

Když kolem desáté hodiny přišla domů matka, našla dceru klečet ve ve vaně  s vodou, zvratky a stolicí. Dítě si ještě stěžovalo, že je mu hrozná zima. Maka dítě vyndala a odnesla do postele. Sama o tom říká: " Dcera ze sebe vydávala takové skřeky, dokonce jí šla pěna od úst. Když jsem to panu Ježkovi říkala, tak mi na to řekl, že na ni mám dávat pozor a že se to zlepší. Když jsem chtěla volat pohotovost, řekl, abych počkala, až se setmí. V době kolem 16.00 hod. mi dcera připadala jako v bezvědomí. Jelikož měla oblečení mokré od pěny a zvratků, přenesla jsem ji do obývacího pokoje, zde jsem ji umyla a převlékla. Když jsem viděla, že je dcera hodně špatná, dávala jsem jí umělé dýchání, ale už nepomohlo. "

 

A tak myslím na ty čtyři "holčičky" a říkám si, co vede lidi k tomu, aby ubližovali bezbranným...

 

Neonaticida je formou infanticidy, definovanou jako vražda dítěte ne staršího než 24 hodin. Téměř denně se v senegalském tisku objevují zprávy o případech vraždy novorozenců. Vysoký počet případů je dáván za vinu změnám v tradiční africké společnosti, např. rozsáhlé urbanizaci a odchodu chudých žen z venkova. Mnoho z nich nemá žádné nebo jen velmi kusé a nepravdivé informace o antikoncepci (je rozšířená pověra, že hormonální antikoncepce může způsobit trvalou neplodnost) nebo jejímu používání brání společenské klima (člověk, který má u sebe kondom, je považován za nemorálního /žena za prostitutku/, protože vlastnictví kondomu znamená, že dotyčný předem počítal s pohlavním stykem, nebo na něj dokonce myslel!). Interrupce jsou nezákonné. Děti jsou často ze studu a obavy před hanbou zabíjeny ženami, jejichž manžel je v zahraničí (tzn. těhotenství vzešlo z mimomanželského styku), prostitutkami a služebnými z venkova, které nemají možnost se o dítě starat. V některých případech jsou matky nemanželských dětí k vraždě dohnány odsuzujícím postojem rodiny. Způsoby zabíjení nechtěných dětí jsou různé, od zahození do žumpy přes škrcení, pohřbívání zaživa, rozbíjení lebky až po prosté odložení neošetřeného dítěte. Je-li matka odhalena, bývá souzena a potrestána několika lety nucených prací. Řešení problému neonaticidy je spatřováno ve vzdělávání celých rodin, ve zlepšení přístupu k informacím a službám plánovaného rodičovství a v materiální a psychologické podpoře těhotných adolescentek.

 

 

Dětské sňatky zůstávají problémem zejména v některých venkovských oblastech Senegalu. Ačkoli průměrný věk senegalské nevěsty v posledních desetiletích stoupl ze 16ti let na 20, dívky některých etnik se, zejména na venkově,  stále vdávají ve věku kolem 15ti let. Vláda se proti těmto praktikám snaží bojovat a škody alespoň částečně napravovat - operativní léčba fistuly způsobené časnými porody je hrazena státem.

 

 

V Česku je podle odhadů týráno 20.000 - 40.000 dětí, zhruba 50 z nich na následky týrání každý rok zemře. Úmrtí a těžká zranění malých dětí, které jsou výsledkem týrání, bývají často hodnoceny jako nešťastná náhoda. Většina případů týrání dětí není nikdy odhalena.