"To nebyl žádný blázen, mizera to byl! Bral drogy!" volala rozčilená paní do kamery v záběrech vysílaných po vrahově smrti v televizních zprávách. Hněv občanů se netýkal jen vraha, ale také celé jeho rodiny.
Právě rodina Abdoulahaba Wade trpěla se svým členem nejvíc: matce vyhrožoval smrtí, ostatní příbuzné terorizoval. Pár dnů před vraždou (jejíž oběť nebyla, vzdor prvním zprávám, znásilněna ani rozřezána) Wadovic rodina dokonce žádala o pomoc policii - o pomoc, která nikdy nepřišla.
Abdoulahabův případ se, až na tragický konec, příliš neliší od mnoha podobných. Mladý muž žil několik let v Itálii, odkud se vrátil těžce poznamenaný: měl sny a vidiny plné krve a násilí, jeho jednání se vymykalo kontrole. Příbuzní usoudili, že někdo ze závistivých nepřátel bývalého emigranta uhranul, a začali hledat pomoc u léčitelů a zaříkávačů. Když nic nepomáhalo, obrátili se na psychiatrickou kliniku. Bohužel, zpoždění v nástupu léčby bez možnosti hospitalizace mělo své důsledky.
U bran nemocnice v Thiaroye stojí každé ráno dlouhá fronta nemocných, přicházejících pro pomoc; ne všichni ale mají peníze na léky. A ne všichni, kdo to potřebují, mohou v na klinice zůstat; míst je zoufale málo.
Většina nemocných se k lékaři ani nikdy nedostane - projevy duševní choroby jsou okolím považovány za "nevychovanost", "svéhlavost" nebo v lepším případě za působení zlých sil. Všichni nemocní, dříve, než se dostanou k psychiatrovi, absolvují tradiční léčbu zaříkáváním, modlitbou, bylinkami a různými magickými praktikami. Teprve když všechno ostatní selže, nastupuje medicína.
Přestože už v roce 1912 podtrhovala koloniální Francie nutnost zřídit ve své západní Africe psychiatrické léčebny s vyškoleným personálem, realizace těchto cílů trvala ještě víc než půl století a nikdy nenabyla na významu.
První psychiatrické oddělení v Senegalu bylo vystavěno až v roce 1956 při dakarské nemocnici Fann; víc než o léčebnu šlo o vězení, ve kterém se stav nemocných zhoršoval. Už o tři roky později alarmoval francouzský psychaitr doktor Colomb kolegy psychiatry, sociology, etnology a sociální pracovníky s požadavkem na změnu typu zařízení - násilná izolace pacientů, celoživotně zvyklých na pobyt v širokém rodinném kruhu, úspěšné léčení znemožňovala.
V roce 1960 získal Senegal nezávislost. Migrace osob z venkovských oblastí do měst pokračovala. Růst chudoby, obtížné životní podmínky, stres, rozpad rodin, existenční nejistota a ztráta zázemí způsobily u mnoha jedinců vznik duševních poruch, a tak už o rok později stála na východním okraji Dakaru psychiatrická klinika Thiaroye. Nemocní mají možnost odcházet a přicházet a pobyt v nemocnici nepřesahuje měsíc, aby neztratili kontakt s rodinou a přáteli. Personál nemocnice požaduje, aby s každým pacientem zůstával po celou dobu léčení člen rodiny, který se tak naučí rozeznávat příznaky choroby.
Nicméně v zemi s jedenácti miliony obyvatel se stále nachází jen desítka psychiatrů, a psychiatrická nemocnice je tu jen jediná. Počet duševně nemocných lidí ve velkých městech přitom stále stoupá: jsou vidět na ulicích, jak žebrají o jídlo nebo se přehrabují odpadky, někteří chodí nazí. Mnozí z nich přišli o rodinu, nebo ztratili rozum poté, co od rodiny odešli. Jsou i takoví, kteří ohrožují své okolí - málokdy se dostanou k soudu, aby byla jejich hospitalizace nařízena. Pokud je přece jen do nemocnice někdo přivede, často nevědí, kdo jsou, kolik je jim let. Nemají nikoho, kdo by se o ně postaral. Když se jejich stav zlepší a oni jsou z kliniky propuštěni, končí znovu na ulici, bez rodiny a bez zázemí, a opět se propadají do nemoci.
Ansoumana Dione, předseda Asociace pro pomoc duševně nemocným (ASSAM) se dlouhá léta zasazoval o vybudování dalšího centra pro léčbu duševních poruch, kde by nemocní mohli přebývat. V roce 2002 mu prezident republiky přislíbil 8 milionů (cca 400.000 Kč) na stavbu centra v Kaolacku. V říjnu 2007, stále bez peněz a bez nemocnice, zahájil pan Dione hladovku za rychlejší řešení situace. Hladovku asi ukončil, protože dosud žije. Centrum ani dnes neexistuje.
http://psychomotdakar.skyrock.com/
http://www.homeview.sn/spip/spip.php?article5459http://www.popline.org/docs/0235/725925.html
http://www.afro.who.int/dnc/databases/mnh/senegal.pdf
http://www.popline.org/docs/0567/265820.html
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za čas, který věnujete tomu, abyste zde vyjádřil/a svůj názor, ať už je jakýkoliv. Osobuji si však právo nezveřejňovat obchodní spam, za komentář se pouze vydávající.
Autorka