Ve druhém pokoji zazvonil telefon. Mezi prvním a druhým zvoněním ma náš telefon prodlevu asi tak dvacet sekund, což bohatě stačí, aby k němu člověk došel a zvedl sluchátko, nebo vypnul zvuk. Telefon zazvonil jednou.... podruhé... potřetí.
Slyšela jsem, jak si Choť na gauči u televize otráveně odfoukl.
Mé mladší dítě se posadilo a chystalo se jít ten hovor přijmout. Telefon přestal zvonit. Místo toho se kdesi rozezvučel můj mobil a zvonil a zvonil.
Když je na displayi neznámé číslo nebo mužské jméno, Choť bez okolků odpovídá. Ten večer tam stálo "ndey", tedy "matka".
Zvonění, nastavené na maximum, sílilo. Za mléčným sklem výplně dveří se objevila silueta. Choť otevřel a ten hlasitě vyhrávající přístroj přinesl k posteli, kde jsem děti uspávala. Definitivně se probudily obě. Telefon umlkl.
Lehce nepříčetná jsem vstala a sdělila Choti, že jdu vařit a žehlit, ať ty děti uspí sám, když už je vzbudil; nemůžu s nimi ležet v posteli další tři hodiny. Choť odvětil, že je uspat nemůže, neboť jsou zvyklé na mne. A ten telefon nebral, protože nevěděl, kdo volá.
Tím mě nažhavil už úplně do běla, protože i kdybychom neměli zapojenou službu zobrazování čísla volajícího - (jakože máme), ví, že číslo k nám domů má jenom moje matka a ví, že když mě nesežene na pevné lince, volá na můj a pak na jeho mobil. A nechtělo se mi věřit, že se výjimečně nepodíval na displej.
- "Dobře, půjdu teda zpátky do postele uspávat děti, ale mohl bys místo mě začít vařit nebo žehlit."
Choť pravil, ať mu s tím dám pokoj; musí jít spát, protože brzo ráno vstává do práce.
Železná logika, neprůstřelné nasírací argumenty.
OdpovědětVymazatti chlapi jsou snad naklonovaní :OD
OdpovědětVymazatPan Choť je ještě roztomilejší než můj muž. :)
OdpovědětVymazatMarcanov, ano... argumenty neprůstřelné jako ocel člověk kupodivu snáší líp než ty, které jsou neprůstřelné jako mlha. :)
OdpovědětVymazatFily, ano, vím (mám i otce). Proto jsem taky článek nazvala \"noc s mužem, ne noc s Chotěm\".
Hekko, ne že bych ti to přála, ale možná ještě na roztomilosti nabyde, až budete mít koho uspávat. ;)
Všem kolegyním manželkám a přítelkyním přeju pevné nervy. :)
a pevne nervy vsem matkam, uspavajicim sve deti... u druheho ditete sjem uspavat prestala a vida... nic se nestalo, jen mam o hodne vic casu:)
OdpovědětVymazatzatím to snášíš, nebím, jak dlouho jste spolu, ale zhruba tak po 13 letech manželství (pokud budeš stejného naturelu jako já) se začneš ptát sama sebe: proč mám lítat po bytě jak trotl s hadrem, zatímco můj roztomilý choť čučí na bednu nebo sedí u compu a hraje hry (\"mám práci, myslíš si že si tady jenom hraju?\" nebo \"ty ses zbláznila copak jsi nečetla, že občasné zařazování krátkých her mezi prací zvyšuje produktivitu práce a snižuje únavu?\"-...) a tvoje nasranost se bude rok za rokem zvyšovat.... ale nechdci bejt škarohlíd, třeba to bude u vás jinak....
OdpovědětVymazatostrovanko, já se snažila zrušit uspávání (u prsu, jak jinak) už u prvního dítěte. Přesně podle moudrých knih jsme se snažili přicházet k postýlce řvoucího potomka po pěti a po deseti minutách...
OdpovědětVymazatJenže potomek řval a řval, a po čtyřech hodinách, přerušených jen pětiminutovou pauzou, kdy si Miminko zdřímlo, aby nabralo nových sil, se nám zželelo sousedů a Miminko jsem si opět vzala do postele (a ke kojení).
S druhým dítětem je to o něco málo lepší, ale ne o moc... Asi nejsem dost drsná matka na to, abych uspávání odbourala. Třetí dítě asi nechám od počátku na starost tatínkovi :ob .
Ejo, po šesti letech mám taky takové záchvaty (a moje matka je má po padesáti letech taktéž), ale mám za to, že to tak nějak patří k věci - ostatně, vždycky, když začnu být nas*aná příliš, zasáhne osud a sešle mi do cesty nějakého mého příšerného bývalého, nebo kamarádku, která má muže, co je mnohem, mnohem, mnohem horší, než ten můj... ;)
Velmi velmi souhlasím s Ejou, začni ohýbat proutek, dokud je mladý, pak už s ním nehne ani dynamit. A z tebe se pak stane militantní feministka :-D
OdpovědětVymazat[4] No jo, ale když ten můj roztomilej je vozíčkář, on už skutečně roztomilejší být nemůže! :)
OdpovědětVymazatLenko z Lulea, proutek se asi bude muset ohnout sám, až nastoupím do práce :) -
OdpovědětVymazatHekko, já myslela, že ta roztomilost netkví v nepohyblivosti (zejména té \"selektivní\" jinak zdravých a pohyblivých jedinců), ale hlavně v těch komentářích k tomu, co muži (ne)dělají a ženy dělají, nebo by dělat měly. :)
Můj muž je roztomilý v tom, jak by všechno dělal líp, kdyby mohl, a jak vlastně i teď ví, jak to dělat lépe (a radostněji) ;)
OdpovědětVymazatto je přesně to, co mám na mysli!
OdpovědětVymazatOn i zcela nehandicapovaný chlap si dokáže najít důvod, proč něco nemůže (je jedno, jestli objektivně, nebo subjektivně) a jak by to dělal dokonale, kdyby mohl. ;)
já teda nevím, ale vdaná jsem 22 let a asi za mimozemšťana, protože jsem si nikdy na neochotu svého muže nemohla stěžovat, nebo teda mohla, ale nebylo na co. Je pravda, že kolikrát něco dělám a on mne jen pochválí, jak jsem pilná a ruku nepřiloží, ale jen proto, jak jsem časem pochopila, že nebyl vyzván. Když si řeknu o pomoc, tak ji distanu. Oba taky pracujem poměrně dlouho do večera, ale večer, když nikam nejdeme a jsme doma, tak muž vaří, případně peče nějaké řezy, bábovku a tak, a já dělám drobné práce. Muže kuchyně baví, mně praní a spol. nevadí, děti taky něco udělají. Ale kdyby chtěl někdo recept, jak to z chlapa dostat, tak to nevím, prostě v něm to asi je.
OdpovědětVymazatManželka
OdpovědětVymazat____________
když začnu být nas*aná příliš, zasáhne osud a sešle mi do cesty nějakého mého příšerného bývalého, nebo kamarádku, která má muže, co je mnohem, mnohem, mnohem horší, než ten můj... ;)
_____________
Máš na mysli toho mého?:))))
Ehm... vlastně ano, myslím, že je také zahrnut ;) . A nebyla jsi to náhodou ty, kdo mi říkal, že po čtyřech dnech s tím tvým bych svému manželovi líbala nohy? ;)
OdpovědětVymazatDovolim se popsat svoji metodu uspavani ditete, nebot jsem snad jediny, koho znam, komu 3,5 roku stare dite usina dokonale do 5 minut vecer i po obede [odpoledniho spanku se kupodivu stale samo dozaduje].
OdpovědětVymazatNestrpim, aby se plytvalo casem mym nebo zeny na necem tak banalnim, jako je uspavani ditete. Aniz bych to umel nejak vysvetlit, tak me to vnitrne neskutecne popouzi a rozzuruje. Obcas se nestacim divit, jake zvlastni emoce ve me dite vyvolava. Takze jsem nejak intuitivne na dceri, kdyz ji byly asi 2-3 mesice aplikoval toto:
zenu jsem zahnal a durazne ji zakazal vmesovat se do procesu uspavani. Dite polozil do postylky a rekl mu, ze ted se bude spat a bude potichu. Samozrejme se ihned ozval rev, az se panelak trasl. Vydrzel jsem to cca pul hodiny, vratil se, diteti rekl, ze ted se bude spat, ze bude potichu a nebude rusit sousedy, vytahl ho z postylky, prehnul pres leve koleno a naplacal mu pres plenu - lehce, slo spise o ponizeni nez o zpusobeni bolesti. Zcela zasadni je prehnuti pres koleno. Dite samozrejme rvalo jeste vice, az cele modralo. Vydrzel jsem to dalsi ctvrhodinu, vratil se, diteti vse vysvetlil a opet mu naplacal. Treti den dite pochopilo, ze vysilovat se revem a nasledne za nej jeste dostat narezano opravdu nema zadny smysl a od tech dob opravdu usina samo do 5 minut kdykoliv, vcetne noclehu na navstevach apod. Lide chodi a na dite se koukaji jako na kuriozitu.
Klidne si mne kamenujte, ale tato metoda se ukazala jako jedina ucinna. Dite je vesele, hodne, vyrovnane, chytre, rado chodi do skloky, zapada skvele do kolektivu, ma smysl pro poradek, posloucha na slovo - vubec nepamatuji, kdy dostalo vyprask naposled - neni k tomu naprosto zadny duvod. V lednu budu mit druhe dite, tak jsem zvedav, jak si poradim s nim - treba to vsechno bude uplne naopak.
kamenovat nehodlám... Ale zärazilo mě tam pár věcí:
OdpovědětVymazatzpůsob, jakým mluvíte o manželce (copak vy se na výchově dcery nepodílíte oba?),
alibistické \"vysvětlování\" dvouměsíčnímu dítěti, které smysl slov ještě nechápe, ani kdybyste používal velmi omezený slovník
a stejně alibistické ujišťování, že dítě je veselé, hodné, vyrovnané...
Moje uspávané děti jsou taky veselé, hodné, vyrovnané, pořádné a poslušné. Ale k vaší metodě, bez ohledu na to, za jak efektivní ji prohlašujete, určitě nepřistoupím. Kromě toho, že nevěřím, že by mi dítě s refluxem či kolikami (a tedy bolestmi) - což byl případ obou mých dětí - přestalo plakat poté, co mu naplácám, si dobře vzpomínám, že
i já jsem byla veselá, hodná, vyrovnaná, chytrá, do kolektivu zapadající hodná holčička. A můj dnešní vztah k otci mohl být určitě mnohem lepší, kdybych od něj v necelých dvou letech nedostala z mého pohledu nespravedlivý výprask. On to nejspíš už dávno zapomněl, ale pro mě je to něco, co mu nezapomenu do smrti, i když bych ráda.
Takže, shrnuto a podtrženo: děkuji za návod, ale k podobnému jednání mi chybí duševní dispozice, a mému manželovi už teprv. :)
jedinej problém vašeho uspávání spočívá v tom, že když malé dítě brečí, tak se opravdu trápí. Nemá dostatečně rozvinuté rozumové chápání. Trestáte dítě zato, že se trápí. Třeba ho naučíte to, že když se trápí, tak vám to nemá dát najevo, protože obvykle následuje trest. Něco mu říkat, už vůbec nemá smysl, protože řeči prostě nerozumí.
OdpovědětVymazatbit male dite. Tims eto rozhodne vyresi.
OdpovědětVymazatMale dite preci place,protoze ma problem,ne?
Resit kojencuv problem zbitim je jen pro lidske hovado. To dite bude vedet jedno: Jakmile se priblizim k posteli, bude me nekdo bit. Nic vicnepochopi.