- „Ne, potvrzení o vašem nástupu na mateřskou dovolenou ještě nemáme."
- „A nemůžu ho něčím nahradit? Cokdyž ho vůbec nedostanu?"
- „Jak, nedostanete? To vám váš zaměstnavatel musí vydat!"
- „Nemusí, jak vidíte... Tak co mám dělat, když ho nedostanu?"
- „No, my vám tu mateřskou můžeme vyplatit až jeden rok zpětně. A zaměstnavatele můžete zatím dát k soudu." Povzdechla jsem si:
- „Vždyť víte, že to nemůžu dát k soudu. Velvyslanectví má diplomatickou imunitu!"
- „Tak to z něj prostě musíte zkusit nějak vyrazit, jinak pro vás nemůžu nic udělat", ukončila neplodný telefonát paní z Pražské správy.
Na číselníku stařičkého přístroje z červeného plastu jsem vymačkala další číslo:
- „Ahoj, tak jak to vypadá s tím mým potvrzením?“, nezdržovala jsem se zdvořilostmi.
- „Jo, kočičko, ještě to nemám, vždyť víš, co je tu koncem měsíce vždycky práce!“
- „Koncem? Je začátek měsíce!“
- „Nojo, já jim to dám. Ale nevím, jestli ti to podepíšou. Máš už tu lékařskou zprávu?“
- „Víš co, zkus jim říct, že místo lékařské zprávy je ten papír.“
- „Jak chceš, já to řeknu, ale nevím teda...“
Rozloučila jsem se, položila sluchátko a cestou ke dveřím se oblékala do kabátu. Byl únor, ulice plné špinavého polorozbředlého sněhu, takového, který vám do pěti minut promáčí boty. Chodila jsem na kontroly do velké porodnice na druhém břehu řeky a trávila v čekárnách celé dny.
Byla jsem čím dál větší a větší, a když už jsem vážila pětedevadesát kilo, namočila jsem jedné středy prádlo, že ho večer vyperu. Večer jsem nic nevyprala: Choť mě přesvědčoval, že musím jet do porodnice - co když mi tentokrát opravdu odtéká plodová voda? Chvíli jsem se s ním přela, že by to mohlo počkat do rána - připadal mi zbytečně úzkostlivý, tak jako když o pár týdnů dřív pojal podezření, že se Miminko nehýbe.
- „Vždyť víš, co říkali v porodnici. Radši třikrát zbytečně, než jednou pozdě!“ Na slova autority se nedalo nic namítat.
Píšeš napínavě.
OdpovědětVymazatKaždý den čekám, co tu bude nového. Někdy mi to přijde až neskutečné a občas nechápu, kde bereš svůj humor a nadhled. Na druhou stranu bez humoru by to asi chvílemi bylo na úplně jiné oddělení nemocnice než porodnice.
OdpovědětVymazatjejda, tak miminko je na svete, hura. kolik vazilo, zes tak strasne moc pribrala? takze opravdu prirozeny porod?
OdpovědětVymazatJenio, děkuji za pochvalu.
OdpovědětVymazatJitko, díky za přízeň. Zastávám názor, že nejlepší život máme my pesimisté: když všechno dopadá doře, jsme příjemně překvapeni. A když to dopadá špatně, můžeme si s uspokojením mnout ruce: \"já jsem to říkal(a)!\" Mimochodem, jestli jsi stejná Jitka, která mi tu u některého z článků nechávala komentář včera, už jsem tam na něj odpověděla (pokud to byla jiná Jitka, tak nic...).
Ostrovanko, PRVNÍ miminko je na světě... Mělo malinko přes čtyři kila a přibrala jsem čtvrt metráku, které jsem do půl roku zhubla (stejně jako při druhém, taky čtyřkilovém dítěti... ale to zas předbíhám ;) ). A opravdu přirozený porod. Až o celé měsíce později jsem zjistila, že kdyby se mi byl někdo věnoval a tu jizvu rozrušil (což sice udělali, ale až ráno, kdy už jsem byla polomrtvá), mohla jsem zřejmě mít porozeno za dvě tři hodinky a ne za deset... Ale to je jen \"kdyby\" a nemá smysl se tím už zabývat. :)
Důležité je, že nakonec vše dobře dopadlo... ;o) Nevím, ve kterém roce se vše odehrálo a kde přesně ta porodnice \"na druhém břehu řeky\" je (že by Podolí?), avšak i já mám poměrně negativní zkušenosti týkající se nemocniční péče (zdá se, že na gynekologická oddělení se derou samí drsňáci). Naštěstí ani mne humor v nejtěžších chvílích neopouštěl. :o)
OdpovědětVymazatjsem poctěna tvou přítomností na mé stránce :) - ano, bylo to Podolí časného jara 2005.
OdpovědětVymazat... vložit odkaz na vzpomínku na můj pobyt na gyndě:
OdpovědětVymazathttp://yfca.bloguje.cz/65263-navod-na-pouziti-cipku.php
Doufám, že se pobavíš... ;o)
Jsi stejně dobrá jako Yfča, kterou čtu moc rád.
OdpovědětVymazatděkuji... ještě, že nemám stehy na břiše! ;)
OdpovědětVymazatTedy... i když mám dojem, že je trochu nezasloužený, myslím, že jsi mi právě složil nejcennější kompliment, který jsem dodneška dostala. A to myslím dočista vážně.
OdpovědětVymazatManželko, myslím, že ta pochvala je zasloužená. Píšeš taky moc dobře. Jo a ten odkaz na tu nemocniční historku, co sem dala Yfča je boží. Já jsem si teď před chvílí četl její intimní deník, nevím, jestli jsi to četla, ale chlámal jsem se smíchy. Vy dvě byste se měly spojit a psát jeden blog, bylo by to skvělý. Zatím si i tebe dávám do záložek, abys mi neutekla.
OdpovědětVymazat!Potřebuj nutně kontakt n kouzelníka!
OdpovědětVymazathttp://yfca.bloguje.cz...-cipku.php
OdpovědětVymazat