pátek 8. srpna 2008

Srpnový deníček šílené matičky

Chvíle strávené mácháním prádla (pračka nepere) byly vzácnými chvílemi klidu. Děti se nepraly, neplakaly, neječely.... Nejspíš si někde potichu hrály.

Hned po ždímání jsem zjistila, kde a s čím.

 

Podlaha kuchyně byla pokryta rozšlapanými snídaňovými cereáliemi (jejichž nákup si potomci vyžádali pouhý den předem, takže k rovnoměrnému rozmístění po kuchyňských dlaždicích disponovali celou krabicí této pochoutky) a kolem  hmoždíře uprostřed kakaového koberce se povalovaly zlatavé papírky. Děťátko nalezlo balení bujonových kostek a usoudilo, že zpracovat je do jednolité hmoty bude praktičtější.

 

Až později toho (horkého) odpoledne jsem zjistila, že děti se nevloupaly jen do spíže, ale taky do mrazáku. V zajetí morbidního nápadu vysvobodily z ledového zajetí několik balíčků masa a ohleduplně je všechny, krůtí rolkou počínaje a kuřecími řízky konče, uložily do kočárků pro panenky. Požadovaný efekt se dostavil: "masíčku už nebyla zima". Jako vedlejší účinek bohužel přišel i zápach, který celou péči o masíčko ukončil jeho přesunem do popelnice.

 

Nabyla jsem dojmu, že je zapotřebí děti stůj co stůj unavit, aby v jejich hlavinkách nevznikaly podobné nápady - aspoň už ne ten den.

 

Oblékla jsem potomstvo a vyrazila s ním na procházku (tašku se zkaženým masem diskrétně odkládajíc do odpadu), kilometr sem, kilometr tam.

 

O pár bloků dál bydlí stará paní, se kterou jsme se kdysi dali do řeči.

Dneska venčila pejska.

 

"Jé, to jste vy," volala už zdaleka. "Já jsem vás zase viděla v televizi!  Jak von tam nadával na tu ženskou" (heh?) "a jak ji vzal tam, kde se bavějí..." (Ne, asi opravdu nemá smysl vykládat na potkání, že Choť se nikde "nebaví", že ho prostě narvali do auta a zavezli na etno večírek, aby tam poprvé a asi naposled v životě "dělal černocha.")

 

Přikyvovala jsem a paní (která je jinak vážně docela milá) mezitím volně přešla k tomu, jaké máme krásné děti, že Miminkovy vlásky (před pár týdny oholené na milimetrovou délku, protože dceruška nesouhlasila s maminkou vytvořeným účesem a tak si copánek ustříhla u samé hlavičky) připomínají chlupy jejího pudla a Knoflíček má přesně takové oči  a kouká úplně jak ten pejsek... "A že už nechcete mít žádný děti?"

 

Trochu zaskočena jsem připustila, že snad... možná... ještě někdy...

 

"To jste se zbláznila, ne?" byla paní upřímná. "To byste byla otrok! A o zuby přijdete..."

 

"Já už stejně skoro žádný nemám!"

 

"Vy máte falešný? No ale krásu vám děti seberou..." (krásu? mně??) "a co to stojí peněz! To vy máte tolika peněz, že můžete mít ještě děti? Helejte, děti už si nepořizujte, žádnej chlap vám za to nestojí!" (Chlap?? To už jsem nechápala vůbec.)

 

Ze slibu budoucí bezdětnosti jsem se nějak zdvořile vylhala a cestou domů myslela na to, že teď už konečně rozumím frustraci a zoufalství Schválně Bezdětné , které zas pro změnu kdekdo říká, že děti mít musí , protože je to krásné a normální a... a...

 

Skoro bych si myslela, že lidi nemají dost vlastních starostí. Bude snad nějaký kibic moje děti živit a vychovávat místo mně? Nebo za šedesát let vozit křesílko se Schválně Bezdětnou?

21 komentářů:

  1. No jo, my jsme se rovněž po druhém dítěti v rozmnožovacím procesu zastavili, ale u nás zatím přicházejí dotazy typu \"a kdy bude třetí?\" (protože synek je už ve věku, ve kterém byla dcerka, když jsme začali na příchodu synka pracovat). A zajímavější je, když takový dotaz přijde od známých, co jsou zatím jen při jednom mrňousovi :))

    OdpovědětVymazat
  2. s manzelem chceme deti pet a vsichni se mne ptaji jestli nahodou nejsme verici (a ze nejsme je hrozne zaskoci)...nekteri se me ptaji otevrene jestli nahodou nejsme na hlavu padli. A pak jim to docvakne a usmeji se- no jo, oni jsou jeste mladi, vsak oni si to rozmysli.
    Ale co jsem tak cetla zkusenosti maminek na ruznych diskuzich, tak jedinou uznavanou moznosti klasickeho neromskeho paru u nas je poridit si deti dve- kluka a holku. Pokud se nahodou prihodi, ze deti maji stejne pohlavi, tak si manzele mohou dovolit jeste jedno dite opacneho pohlavi, aniz by na ne bylo pohlizeno jako na exoty. Jinak ti co deti nemaji, nebo chteji jen jedno, nebo maji vic nez dve (proc, proboha, kdyz uz mate kluka i holku) dotazum a poznamkam neujdou. A to bohuzel kolikrat ani od tech nejblizsich.

    OdpovědětVymazat
  3. Marťsi, a myslí to známí vážně, nebo jako (polo)vtip? Já jsem se už párkrát setkala s žertováním na tohle téma, ale jakmile lidem dojde, že to třeba myslíte vážně, dotaz se změní v úžas... přesně jak píše Sandra.

    No, u nás je to ještě tak, že (nebyvše romským, ale ani zcela českým párem) je chudák Choť (který nechtěl původně ŽÁDNÉ děti) po straně viněn z toho, že mě nutí rodit jedno dítě za druhým: \"oni mají přece hodně dětí\"... Nikomu nevysvětlím, že ten nejodhodlanější rodič jsem u nás já, protože \"to přece není normální\".

    PS: Sandro, doufám, že si to nerozmyslíte! ;)

    OdpovědětVymazat
  4. nj, uz dve deti zacinaji dnes byt zvlastnim jevem, takze jste uz spadli do kolonky \"vicecetne\" a tak se automaticky predpoklada, ze budete pokracovat :)

    Sandra: mate moje sympatie :) samozrejme Manzelka take :)

    OdpovědětVymazat
  5. hmm..maso se zkazi behem jednoho horkeho odpoledne ? To myslim, ze ne ..?!

    OdpovědětVymazat
  6. netlife, vícečetné od dvou výše... Kdyby tak věděly naše prababičky (průměr 6 dětí na ženu), že už od tří dětí výš jsme dneska považováni skoro za \"megarodiny\"! :)

    L., rozmrzne a zkazí, potvrzuji, za dobu od cca půl dvanácté do šesti nebo sedmi večer. Pochybuju, že za to mohlo uložení v kočárcích. :)

    OdpovědětVymazat
  7. No tohle....:-/ Kocarky za to urcite nemuzou...ja nechavam maso rozmrazovat taky mimo lednici a za tak kratkou dobu se mi toto jeste nestalo..fiha !

    OdpovědětVymazat
  8. No já i moje hodná paní jsme z třídětných domácností, ze strany mojí ženy jsme s dvěma pouhými detmi podprůměr, neboť jak švagr tak švagrová se vykazjuí třemi potomky (švagr 2 kluci + 1 holka, švagrová 2 holky + 1 kluk). Oproti tomu ani jeden z mých mladších sourozenců se zatím do popdpory populační exploze nehrne. Sestřenice, která je ze 4 sourozenců, má rovněž pouze 2 děti a navíc je jediná z jejich rodiny, kdo nějaké má.

    Trošku jsem to zamotal, to je tan pátek odpoledne... :))

    OdpovědětVymazat
  9. jestli \"plánujete další?\" Máme tři maličké. Odpovídám: \"Letos ano\". :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Jsem ze 3 deti, coz bylo v dobe meho narozeni hodne neobvykle, a myslim, ze mi rodice si take vyslechli hodne dobre minenych a zranujicich rad okoli... Sama jsem vzdycky moc chtela mit nejmene 3 deti. Zatim se nepodarilo, mame jen jedno dite, krasnou a sikovnou holcicku, moc radi bychom dalsi, jen je otazka, zda a kdy to zdravotne zvladnu. Pri porodu Danielky jsem temer zemrela a byla jsem pak dlouho tezce nemocna. Jen chci rici, ze nekdy otazka poctu deti neni pouze o tom pro co se rodice rozhodnou a co si preji, ale i otazka zdravotni... to jen tak na okraj. Moc Vam vsem s vice detmi preju vse nej a mate me velke sympatie! A nedejte se zvyklat okolim a \"dobre minenymi radami\" !!!

    OdpovědětVymazat
  11. Tak se mi pochopitelně podařilo se do jednoho kraťoučkého komentáře zamotat. Když se mě ptají, jestli jsme už skončili s dětma, říkám, že letos ano. Když se ptají, jestli budeme mít další, odpovídám, letos ne.
    To je tak, když převlékám, kojím a řeším rvačku u jednovětné odpovědi.

    OdpovědětVymazat
  12. Manželko, tak rychle do TOHO, mám plný sklep miminkovských věcí!!!!

    Náš táta by taky chtěl, aby si Ali užil sourozence, když už jsou holky velké, ale pak už se nevejdeme ani do auta.
    Kolegyně z práce, kde jsem se teď byla s Alexisem pochlubit mi říkala, že už jsem si mohla užívat, holky už jsou velké a já BLÁZEN se dám znovu na mimino a prý jestli se mi chce zase psát úkoly, lítat do kroužků, když už jsem mohla začít ŽÍT, tak nevím, co jsem dělala do teď(že bych s dětmi nežila?)

    OdpovědětVymazat
  13. taky jsme pro některé s našimi čtyřmi za exoty. A co teprve kolega z práce s osmi :-)
    Ale kromě občasných konfliktů v obchodech zatím všude docela v pohodě - dokonce i v restauracích nás mají celkem rádi - i přes spoustu politých ubrusů a poházených příborů po zemi...
    Co mě ale dokáže docela vytočit, to jsou tady od lidí, kteří nemají dítko ani jedno a všechno vědí nejlépe...

    OdpovědětVymazat
  14. jo, megarodiny... moje prababicka mela deti dve, babicka i matka po jednom :) co se tyce dedovy matky... deda mel, pravda, tri sourozence, jeden zemrel v detskem veku (rane puberte spis). My jsme ten prumer vzdycky spis snizovali... ;)

    Kockopse, cekala jsem, jestli se objevis :) ale u vas je to \"omluvitelne\" (podle zde uvedenych meritek :D), meli jste dva kluky, chteli jste holku a holt jste natrefili na dvojcata :)))
    ja vam desne moc fandim a moc se mi libi, jak to mate \"vyrovnane\", jako jedine minus vidim, ze se nevejdete do auta ;))

    OdpovědětVymazat
  15. Jeden spoluzak z prumyslovky byl jediny syn ze 7 deti a posledni sourozenec. Jeho role v rodině mezi 6 sestrami byla (z mnoha hledisek) nestandardni, ve vrcholne puberte jsme mu docela zavideli:)
    Pred vytrvalosti jeho rodicu je treba smeknout!

    OdpovědětVymazat
  16. Já nevím, jestli to lidi nějak poškozuje, když opovrhuji něčím, co by oni chtěli... asi před týdnem jsem se v dámské společnosti zeptala, jaký \"opalovací\" krém by mi doporučily, když chci zůstat co nejbělejší, a dostala jsem pohoršené odpovědi ve stylu \"VŠICHNI se přeci chtějí opálit!\"
    Asi je bledost nakažlivá, nebo co.

    OdpovědětVymazat
  17. Diktat soucasnych konvenci \"co je zrovna in\" je neprustrelny:)
    Predstav si, ze by jsi se v te same spolecnosti zeptala na to, kde je vetsi vyber satku na hlavu - damy by te asi degradovaly - \"to se dnes prece vubec nenosi\":(
    Jako temer \"nordicky albin\" muzu ze zkušenosti ze zimnich vyletu na lyze do Alp doporucit cokoliv s UV-faktorem 30-50 (v DM a u jinych nemeckych dodavatelu to mivalo oznaceni \"Sonnenglocke\":)

    OdpovědětVymazat
  18. nevim tedy, cemu u vas rikate auto, ale standartni auto nasi rodiny je uz nekolik let 9ti mistne Ducato :)

    OdpovědětVymazat
  19. Vysoké SPF je jasné, ale problém je v tom, že tyhle krémy jsou většinou dost mastné a já nosím docela velkou vrstvu tuhého makeupu.
    Takže se nakonec dopracuji k tomu, že je mi doporučen lehce tónovaný krém, u kterého \"se nemusím starat jestli mastí nebo ne, protože makeup nepotřebuju\" a já musím přiznat, že v mém případě ten nepřirozený pudrový look, kdy kůže vůbec nevypadá jako kůže, není error, nýbrž kýžený cíl.
    A jsem u \"Ale to bude vypadat nepřirozeně!\" - \"Já chci aby to vypadalo nepřirozeně.\" - \"No ale to budeš vypadat blbě!\" - \"Mě se to líbí. Chci se líbit sama sobě. Co si o mém obličeji budou myslet ostatní, to je mi jedno. Tak který to byl makeup, co na tobě vypadal jak maska?\" - \"Ne, neřeknu, to by vypadalo blbě.\"

    OdpovědětVymazat
  20. Tak to pomuze asi uz jen nechodit na slunce, kdyz uz tak se slunecnikem, v sombreru nebo s oblicejovou rouskou popr. v kombinaci obojiho - podobne jako v Jemenu chodi venkovanky na pole - zahalene az po oci a na hlave jeste obrovsky slameny klobouk - viz nedavna reportaz na CT1:)
    Look like cryptie nebo gothic = kontrast cerne a bile? Nekterym to tak fakt slusi!:)

    OdpovědětVymazat
  21. Jo, proto v létě v podstatě vůbec nechodím ven (takže jsem jeden z mála studentů, kteří dělají noční směny i o prázdninách).
    Nějakou zvláštní gothic etc. image nemám (i když většinu oděvů mám černých), jen mi vadí kůže, na kterou sáhlo sluníčko (a to i u lidí, kteří mají výraznou pigmentaci i bez slunce), plus fakt že bych pak potřebovala lifting před čtyřicítkou.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za čas, který věnujete tomu, abyste zde vyjádřil/a svůj názor, ať už je jakýkoliv. Osobuji si však právo nezveřejňovat obchodní spam, za komentář se pouze vydávající.

Autorka