Ghana

  "Ghana se skládá ze dvou měst, z nichž první je obýváno muslimy: je v něm dvanáct mešit, z nichž každá má svého imáma, muezzina a recitátora koránu. Královské město je vzdáleno šest mil od města cizinců a prostor mezi nimi je zaplněn obydlími, která jsou vystavena z kamene a akáciového dřeva. Král má palác a celou řadu domů zastřešených kopulemi, všechny jsou ohrazeny na způsob městských hradeb. Král nosí na krku a na předloktích ozdoby jako žena a na hlvu si nasazuje vysoký klobouk, zdobený zlatem a obtočený turbanem z jemné bavlny. Uděluje slyšení, aby vyslechl stížnosti na úředníky; sedí přitom v pavilonu pod klenbou, kolem něhož stojí deset koní se zlatem vyšívanými čabrakami. Za králem stojí deset pážat, která drží štíty a meče se zlatem zdobenými jílci; po jeho pravici jsou synové jeho vazalů, všichni skvostně odění a se zlatem vpleteným do vlasů. Okolo královského města jsou chýše a příbytky, v nichž žijí kouzelníci, řídící jejich náboženské obřady, a zde jsou chráněny jejich modly a pohřbeni jejich králové." *

Zpráva španělského zeměpisce Al Bakrího z roku 1067 - 8 je nejpodrobnějším svědectvím o středověké soninské říši. Kdy Ghana přesně vznikla, není známo; někteří badatelé pokládají kořeny jejího státnictví až do 3. nebo 4. století našeho letopočtu, protože z tohoto období pocházejí severoafrické mince tam nalezené.

Podle Soninků kdysi muž jménem Dinga porazil mocného trpasličího krále, oženil se s jeho třemi dcerami a založil město Wagadu, kde vládl jako první ghanský král. Když zemřel, bojovali o moc jeho synové Khyne a Dyabe. Khyneho armáda zahnala na útěk válečníky Dyabeho. Ponížený Dyabe uzavřel dohodu s černým sedmihlaým hadem Bidou: za vítězství nad bratrem a vládu pro sebe a své potomky dostane had každý rok nejkrásnější pannu.

 

Jisté je dnes už jedině to, že v 8. století už šlo o silnou a významnou říši, jak dokládají zprávy berberských a arabských  obchodníků a cestovatelů.

 

I když Ghana měla relativně rozvinutou řemeslnou výrobu a zemědělství, hlavním zdrojem její prosperity zůstávala těžba a dohled nad přepravou zlata. Obchodníci z Ghany vykupovali drahý kov za sůl a vozili ho dál na trhy do hlavního města říše a do berberského Audaghostu. Král vybíral daně a clo, kontroloval a omezoval množství zboží, které smělo přijít na trh; tím způsobem určoval i jeho cenu.

 

Za hlavní město říše bývá považováno Kumbi Saleh při jižní hranici Mauretánie; archeologové tam nalezli město, ve kterém mělo v patrových domech z omítnutých kamenných kvádrů žít asi třicet tisíc obyvatel muslimského vyznání.

 

Přestože islám (a sním i arabské písmo a školství) pronikal na území Ghany už od 9. století, šířilo se toto náboženství mezi domácím obyvatelstvem (zejména na venkově) jen velmi pomalu. Ačkoli mnoho důležitých státních úřadů bylo v rukou muslimů znalých písma, králové si dlouho podrželi své animistické náboženství. Královské nástupnictví podléhalo, stejně jako v dalších západoafrických říších, pravidlům matrilinearity; po smrti krále dědil trůn panovníkův synovec z matčiny strany.

 

Přímá vláda králů se ale týkala jen Aukáru, území ve středu ghanské říše. Kolem ní se rozkládaly vazalské státy, povinné odvádět poplatky, ale zároveň zůstávající pod správou vlastních vládců.

 

Vojsko Ghany prý tvořilo čtyřicet tisíc lučištníků a sto šedesát tisíc dalších vojáků. Taková síla dovolovala říši zajisti politickou stabilitu, ochránit stát před vnější (berberskou) agresí a zároveň zabezpečovat naprosté bezpečí uvnitř říše, jak s obdivem konstatují tehdejší autoři cestopisů z řad arabských obchodníků.

 

Do 10. století už Ghana ovládala státy Sanghana, Tekrúr a Silla a připojila k sobě i některé kmeny z povodí horního Nigeru. V roce 990 dobyla i berberský Audaghost a získala tím monopol na transsharský obchod.

 

 

http://en.wikipedia.org/wiki/Ghana_Empire

 

Jak už bylo psáno výše, Ghana zajišťovala své bohatství prý i mystickou cestou - had Bida si žádal své oběti. Pak ale ve 12. století přišel rok, kdy se snoubenec oběti vzepřel rituálu a hadovi pozutínal hlavy. Následky na sebe nedaly dlouho čekat: Ghanu čekalo sedm let, sedm měsíců a sedm dnů sucha, obchod zlatem upadl a chudoba donutila mnoho Soninků odejít jinam.

 

Archeologické nálezy ukazují, že - ať tak či onak - pověst o strašlivém suchu je pravdivá. Až do 12. století se na území říše chovaly ovce, krávy i kozy. Pak ale přišla náhlá změna a jako chovný dobytek začaly převažovat kozy, které nepotřebují tolik vody. Ve 12. století byla také objevena nová naleziště zlata v Bure (v dnešní Guineji) a ghanský obchod s drahým kovem začal upadat.

 

Už v 11. století přitom měla Ghana potíže s Almorávidy, kteří v roce 1076 dobyli její hlavní město, i s fulbskými státy, jejichž vládci v touze zbavit se soninské nadvlády přijímali islám a přecházeli na stranu Almorávidů.

 

Ghanská říše s ekonomickou a vojenskou silou postupně přišla i o svá vazalská území a zmenšila se opět jen na vlastní Aukár.

 

Na počátku 13. století její hlavní město vyplenili saraxollští bojovníci krále Sumanguru; většina obchodníků město opustila a učinila tak konec ekonomické síle bývalé mocné říše.

 

*Antiquaries Journal 67 (1987) z Afrika a Afričané, Dějiny kontinentu (John llife) a Dějiny Afriky I., Ivan Hrbek a kol.

 

 

http://www.bbc.co.uk/worldservice/specials/1624_story_of_africa/page80.shtml

 http://www.nguni.com/culture/virtualafrica/mali/history.html