neděle 18. května 2008

Makoddu

 Nebe na východě bledlo a nastupující den pomalu rozpouštěl tmu.

Král - ach, jistě : bývalý král  - se na rohoži před domem naposledy poklonil Tomu, kdo vládne i vládcům. Mezi prsty protékají kuličky růžence. Bůh je veliký. Chvála Bohu, budiž Mu vzdán dík.

Kdyby Makoddua někdo pozoroval, viděl by jen muže, dokončujícího svou modlitbu se šňůrkou perliček v ruce. Ale nikdo tu není; vesnice ještě spí a na nějaké arabské výmysly by stejně nebyla zvědavá.

A Makoddu se už dávno nemodlí.

Prsty dál hladí růženec, ale nitka modlitby se přetrhla. Královy myšlenky se rozkutálely a rozeběhly do minulosti.

 

Dammeel Birima, král Kajooru, byl dobrý syn. Věděl, co se patří. Ještě na smrtelné posteli svého otce prosil, aby převzal vládu nad Kajoorem - že se nehodí, aby syn vládl, když jeho otec žije. Jak tvrdošíjně odmítal usednout na trůn svého otce!

 

Ach, Birima! Tolik si rozuměli! Co by neudělal jeden, neudělal by ani druhý. A teď je pryč, jeho milovaný syn - otrávili ho, odstranili, aby nepřekážel plánům Francouzů. Kdyby mu Makoddu mohl být nablízku, možná by mu řekl, že do alkoholu, který mu posílají od guvernéra ze St.Louis, přidávají jed. Ale dammeelova družina? Kdepak, ti nedokázali myslet tak daleko, jako by myslel otec... Birima je mrtvý. A Makoddu ho na trůně nesměl nahradit ani po jeho smrti, jak si to nebožtík přál.

 

Kuličky růžence s tichým cvakáním dopadají jedna na druhou.

 

Běloši si jistě myslí, že se Sambou Lawbe bude snazší pořízení. Takhle oni to přece dělají - vezmou vládu tomu, kdo na ni má právo, korunují jiného a pak si jen mnou ruce, jak se královské rodiny mezi sebou hašteří, jak se příbuzní začínají nenávidět a země ztrácí sílu.

 

Samba Lawbe je Makoddův syn. Ale je to syn léta neviděný - kdo ví, jak otce přivítá? Předá mu vládu, dobrovolně, z úcty k tomu, z jehož rodu vzešel? Snad by mu příklad Birimy mohl připomenout, co je jeho synovskou povinností.

 

Podél stěny přeběhla ještěrka, ale Makoddu ji neviděl. Dávno ztracená vzpomínka ho přivedla ke královně, ke chvílím, které s ní trávil, než ji před lety opustil.

 

Růženec se se slabým zachřestěním svezl mezi zrnka písku na rohoži.

 

(Předchází PRVNÍ a DRUHÁ část a nějaká další bude pravděpodobně následovat.)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za čas, který věnujete tomu, abyste zde vyjádřil/a svůj názor, ať už je jakýkoliv. Osobuji si však právo nezveřejňovat obchodní spam, za komentář se pouze vydávající.

Autorka