Při čtení cizích blogů (a diskusí k nim náležejících) jsem si v posledních měsících všimla dvou témat, ktrá se opakují: úvah o tom, že každý by měl mít/je povinen mít děti, a že děti (a matky) by měly být drženy v ústraní, aby neobtěžovaly ty, kteří děti nemají (nebo kterým děti odrostly).
Bezdětní jedinci jsou sobeckým odpadem společnosti a zrádci vlastní civilizace. Ten, kdo nemá děti, je vinen kolapsem důchodového systému a vzestupem (pohříchu muslimské, "barevné" a kriminální) imigrace. Zvlášť zavrženíhodné je rozhodnutí o dobrovolné bezdětnosti u ženy: taková osoba je nevyzrálá hysterka, která časem bude litovat, že děti nemá, nebo dokonce (za naše peníze!!!) v pokročilém věku podstupovat umělá oplodnění. A ještě ke všemu bude pobírat důchod vyplácený ze sociálního pojištění těch, kdo děti měli. Hanba bezdětným, zhoubě evropských národů!
Hanba taky těm, kdo děti mají, a nedokážou si to zařídit nějak diskrétně. Taková rodina s dětmi v sousedství tropí hluk, ve dveřích a ve výtahu zdržuje a když máte to štěstí a žádné děti v okolí nebydlí, zaručeně vás budou nějaké otravovat venku. Někde mají sice provozovatelé restaurací tolik rozumu, že potenciální rušitele s malými dětmi vyhodí hned ode dveří , ale třeba aerolinky jsou v tomhle směru hodně nesoudné. Parchanti pak v letadle pláčou nebo zpívají a jak k tomu přijdou ostatní cestující, kteří si taky zaplatili a chtějí letět v absolutním tichu? A to, prosím, ti odporně sobečtí rodiče určitě nelétají z nutných důvodů, ale třeba na dovolenou! Jak k tomu bezdětní přijdou, aby museli (zrovna cestou na svou zaslouženou dovolenou) tak trpět? Proč nejezdí lidi s dětma, já nevím, třeba autobusem?
(Skutečně, i tento názor v diskusi padl. Autor si asi myslí, že patnáctihodinovou jízdu busem každé batole snese líp, než dvouhodinový let. Nebo že se autobusem dá projet přes moře... Nebo že autobusy cestují jen lidé s dětmi, kterým dětný spolucestující nevadí?)
A když bezdětný protrpí tu cestu a možná i pobyt v hotelu na patře s dalšími spratky, kteří tam běhají a hrají si až na chodbě, po návratu do vlasti ho čekají další ústrky: kočárky útočí! Ty nemožné matky s vozítky plnými dětí si k cestám po úřadech a doktorech totiž schválně vybírají hodiny, kdy je všude spousta lidí (místo aby vycházely z domu před rozedněním, po setmění, nebo radši vůbec) a naschvál jezdí tramvajemi v kterých je málo místa, čímž znevýhodňují rovněž platící spolucestující. Jejich potomci obtěžují hlukem a zápachem. K dovršení všeho, když se taková matka chystá vystoupit, oznamuje tuto skutečnost svému dítěti ve špinavém kočárku a chudák spolucestující, který to zaslechne, aby jí pak ještě pomáhal!
(Popravdě řečeno, nevím, jestli zrovna ženy s dětskými kočárky se liší od zbytku ostatní populace natolik, že si vybírají dopravní prostředky podle jiných měřítek než podle toho, který je nejrychleji a nejpohodlněji doveze na místo.
Jako matka kočárkům příliš neholdující mám zase poměrně bohaté zkušenosti s tím, kterak nepraktické je vozit po městě dítě (děti) bez kočárku: to pak taková matka - ohleduplně nezabírající spolucestujícím místo kočárkem - občas stojí v jedoucí tramvaji (autobusu), v babyvaku na krku zavěšené půlroční dítě, za ruku drží dítě dvouleté a zatímco čelí zvídavým pohledům ze sedaček pod sebou, doufá, že tramvaj (autobus) prudce nezabrzdí. Už před několika lety jsem viděla v pražské tramvaji stát takovou ohleduplnou matku v pokročilém stupni těhotenství, na ruce s dítkem asi patnáctiměsíčním, nad řadou relativně mladých a napohled zdravých sedících spolucestujících. Přehlédnout se nedala, tramvaj byla celkem volná. Jen místo k sezení na tu paní nezbylo...
Já jsem si proto pořídila, pro cesty podobnou situací hrozící, kočárek o hmotnosti pět kilo a šířce čtyřicet centimetrů. Vejdu se s ním všude, ze schodů a do schodů si ho nosím sama. Ovšem občas se mi stane, že se mi za zády rozlehnou ironicko-nahněvané výkřiky: "Víte, pani, kdybyste si řekla, tak my bysme vám s tím třeba pomohli..." 
V jiných diskusích, na které si ještě vzpomínám, ale které už zapadal prach, se zase počestní občané rozhořčovali nad matkami kojícími na veřejnosti ("vyměšování je taky přirozené, a nekálíte na každém rohu!" "Tak snad víte, kdy budete kojit, tak si to zařiďte tak, abyste v tu hodinu byli doma!"
Skvělá rada. Zejména, když kojíte co dvě hodiny - počítáno od začátku kojení do začátku kojení - trvá vám to dvacet minut a k doktorovi nebo na úřad máte hodinu cesty. Nebo když se potřebujete dostat na druhý konec republiky.)
a nad bezohlednými rodiči, beroucími děti do restaurací a kazícími tím požitek z jídla ostatním hostům ("psa si do restaurace taky nevezmu!").
A tak si říkám, jetli ten propad demografické křivky není způsoben třeba taky proměnou rodičovství v něco, čím jsme povinováni státu a národu, ale co je jinak spíš odsouzeníhodné? V některé z těch diskusí kdosi dokonce napsal něco jako: "Dětí je všude hafo, takže jestli si rodičové myslí, že zrovna z toho jejich potomka se každý pomine, jsou na omylu..." Jenže tak to není. Tam, kde mají dětí ještě "hafovitěji", k takové devalvaci rodičovství (a dětství) nedošlo.
Psala jsem tu kdysi o zážitku z podsaharské MHD:
"Slunce stojí vysoko na obloze, náš autobusek je uvězněn v dopravní zácpě. Na jednom ze zadních sedadel štíhlá mladá žena v šátku nemůže utišit děťátko.
Chybějícími okny ani otevřenými zadními dveřmi nefouká. Potíme se. Inhalujeme výfukové plyny z okolostojících vozidel. Vypadá to, že tu budeme trčet pěkně dlouho. V autobusku je vedro k zalknutí a miminko křičí a křičí. Cestující se otáčejí. Otáčejí se... a usmívají.
„To je pravda, že mamince se nedá zaplatit", vyjádří konečně někdo tu kolektivní myšlenku. A pokračuje: „Jednou mu budeš vyprávět: jela jsem s tebou autobusem, to jsi byl ještě úplně malinký, a ty jsi křičel a křičel... Nene, matce se člověk nikdy nemůže dost odvděčit."
Tak jestli to nebude tím, že máme dětí tak málo, že už jsme jim úplně odvykli...
Inspirace:
http://sima.blog.idnes.cz/c/55764/Kocarky-utoci.html#t2
http://joch.blog.idnes.cz/c/48483/Deti-sobectvi-a-civilizacni-velezrada.html
http://blog2.idnes.cz/diskuse.asp?iddiskuse=A080802_44551_blogidnes
http://www.manzelka.bloguje.cz/585763-mestska-hromadna-trochu-jinak.php
Skvělý.
OdpovědětVymazatJaké všechny možné blogy ty neprolejzáš!
a vidíš, co všechno se tam nedočtu... :)
OdpovědětVymazatSvata pravda.
OdpovědětVymazatPrectu-li si nazory na to, jak male deti neuveritelne obtezuji vsechny okolo, zacinam chapat, proc se rodi tak malo deti.
V Egypte je deti habadej, krici, behaji, cas od casu neco zlikviduji a lide se na ne usmivaji a rikaji \"ma shaa Allah\".
Zrovna uvazuji o napsani clanku o zivote v Evrope a arabskych zemich. V Evrope zeny rikaji, ze jsou behem materske dovolene \"mimo spolecnost\". Egyptanky se dostavaji do centra deni teprve porodem. K tehotne chodi navstevy, pomahaji ji, vykladaji si s ni, po porodu ji take pomahaji a nekteri ji diskretne predaji par bankovek. Dite je darem a zena se posouva vyse ve spolecenskem zebricku. Mit dite zde neni konec (uzivani si zivota), ale zacatek.
Ma-li zena vice nez obvykly pocet deti, neni to nezodpovedny clovek, ktery se neumi chranit, ale zena, ktera je velmi schopna a zaslouzi si obdiv. Pravda, jakmile uz ma zena za sebou kolem ctyr porodu, zacnou se s ni nekteri vserikajicne bavit o vyhodach nitrodelozniho teliska a pri zhruba sestem porodu si zacinaji tukat na celo.
To jen v Evrope je materstvi neco, za co by se meli lide temer stydet.
Zawgat_Mohammed : nastesti ne uplne vsude v Evrope... optimisticky si myslim, ze je porad jeste vic takovych lidi,jako autorka clanku o detech v letadle ( a min tech, kterym vadi uZ jen pohled na male dite, natoz zvukovy projev)
OdpovědětVymazatJedna věc je tolerance okolí vůči existenci dětí a jejich projevům a druhá věc je schopnost rodičů tyto projevy omezit. Mockrát jsem se setkala s rodiči, kteří očividně vůbec neřešili, že nejsou (v restauraci, vlaku) sami s dítětem a nechali ho vyřvávat jak na lesy. Naprosto rozumím, že to velmi často nejde. Dítě je dítě. Ale tříleťáci už docela chápou, když se po nich chce trocha ohleduplnosti- leč, často se nechce.
OdpovědětVymazatVím o čem mluvím, mám doma tři docela normálně uječené děti (4, 3 a 1 apůl) a právě jejich množství a hlučnost mě nutí je omezovat, jinak bych se zbláznila já sama. To asi jednodětní rodiče tak nezasahují, protože jedno rozjívené dítě dělá asi tak třetinu vyrválu co tři.
Jestli jsem se vyjádřila srozumitelně.
A jdu prostudovat ty odkazy, abych věděla, proč lidi nechtěj děti :-)
souhlas s manzelkou a cifkou zaroven!!
OdpovědětVymazatZawgat_Mohammed, jenže ony ty ženy v Evropě mají pravdu: jednou má děti, tak je \"konec\".
OdpovědětVymazatMyslím, že rozvojovým zemím se daleko líp daří skloubit \"dětnost\" ženy a její sociální život: žena, která nechá děťátko sestřenicím a tetičkám a jde někam na svatbu nebo na křtiny není asociál, ale normální bytost; žena, která pracuje, si pořídí chůvu (protože to je finančně hravě zvládnutelné) a za čtvrt roku po porodu je už zase v práci (kam jí chůva může dítě nosit na kojení); žena s více dětmi je prostě jen \"schopnější\" :) (a žena s příliš mnoha dětmi má nezodpovědného manžela ;) ). Matky nejsou k dětem \"přivázané\" a nikdo je neodsuzuje, pokud od dětí třeba na týden odjedou za obchodem... Tady jsme na tom tak, že matka je jednou matka, tak má sedět doma a obětovat se, dokud děti nebudou plnoleté :) (a zároveň se nemá divit, že má nižší plat než muž a nikde ji moc nechtějí, když určitě nebude mít dost času a energie na práci). I když u nás bohužel chybějí ty široké milující rodiny, které by matkám (a dětem) takový normální život umožnily, a i veřejné mínění má na ženy jiné nároky.
Cifko, rozumím, moc dobře... Ale bohužel, mnoho těch příspěvků, které mě inspirovaly, se netýkalo dětí nezvládnutých, ale dětí jakýchkoli. Hodně lidí považuje za nepřijatelný projev dětského chování cokoli kromě hlubokého mlčení a nehybného studia knihy, nebo dokonce i samu dětskou existenci (vzpomínám si na scénku z eskalátoru metra před mnoha lety, kdy jsem vedla na vycházku dvacet(!) v tom okamžiku ukázněných dětí ve věku kolem osmi let. Děti si povídaly(!!!) a na mě se obořil jakýsi kolemjdoucí, proč nezakročím, když tak hlučí...). Lidi, stěžující si na nezasahující rodiče, naopak docela chápu.
Já mám bohužel poslední dobou také zkušenost s matkami, které mají přístup jako \"já jsem matka a kdo je víc! Všichni si tady z mého krásného a nadaného miláčka sedněte na zadek!\" podle toho se pak k ostatním chovají. Takže se někomu ani nedivim, že mu to vadí.
OdpovědětVymazatP.S. jsem taky na MD, navíc těhule, takže u mne to není protidětské zaujetí.
Mě ani tak nevadí ty hlučné děti, jako rodiče, kteří to ignorují - zejména když už jde o dítě ve věku, kdy je schopné se ovládat, pokud ho k tomu někdo donutí.
OdpovědětVymazati.e. pokud rozumí příkazu \"jestli mi vběhneš do silnice, tak večer nebude televize!\", tak je jisté pochopit i příkaz \"pokud nepřestaneš řvát, tak večer nebude televize!\"
Dítě jsem nikdy nikam nevezla, ale jakožto jediný abstinent široko daleko jsem už vícekrát nějak vedla/vlekla ožralé/zfetované/ožralé+zfetované kamarády, kteří taky dělali virvál, a i když vím že \"no člověka v takovémhle stavu prostě neumlčíte, vítepeni? ne. asi ste se nikdy nevožrala a závidíte, co???\", tak se budu alespoň snažit.
\"Matky nejsou k dětem \"přivázané\" a nikdo je neodsuzuje, pokud od dětí třeba na týden odjedou za obchodem...\"
OdpovědětVymazatAbych ocitovala jednoho velikého národovce, tak mateřství je jediným úkolem ženy, a žádná žena není schopná se o sebe sama postarat; pokud žena vydělává dost peněz na to, aby nepotřebovala manžela, tak je to jen kvůli \"kvótám\". A zlatý hřeb: \"Kdyby moje manželka jen zmínila chůvu, tak jí zkopu do kuličky.\"
Tomu říkám rodinné hodnoty.
Ale myslím, že je velká chyba, že je tady ve východní Evropě tak zakrnělá kultura au-pair nebo paní/slečen na hlídání. Přitom by to ani nemuselo být nějak finančně podložené - pokud nějaká matka pracuje v trojsměnném provozu a bydlí v paneláku, tak nevěřím, že by v blízkém okolí snadno nenašla jinou matku, která má volno zase v jinou denní/noční dobu.
Mimochodem už jsem zažila přítomnost předškolního dítěte na směně 17:30-01:00.
Plus se na takovéhle brigádě můžou krásně zrealizovat všechny \"je mi šestnáct a hrozně moc se chci starat o děti, můj kluk mě moc miluje a naši mají v podkroví dva volné pokoje, myslíte že mám otěhotnět?????\" apod.
Jo, a ještě jeden dodatek.
OdpovědětVymazatJá mám totiž jedno takové \"ale vždyť je ještě malá!!! nemá z toho rozum!!!\" za sestru. Dnes je jí osmnáct a je to katastrofa; pokud něco chce, tak se toho pořád domáhá vřískáním a brekem, akorát už to není pytlík bonbonů, ale peníze na pivo; jinak změna veškerá žádná.
Island je v tomto ohledu pohádkovou zemí. Děti tu milují úplně všichni a pro ně tu je ráj na zemi. Jsou vítané všude.
OdpovědětVymazatCo bylo třeba i nad mé chápání, bylo, když jsme s bandou nějakých 40 předškoláků byli několikrát pozvání na besídku do banky. Za plného provozu pobíhala naše dítka mezi přepážkami a bankovními úředníky, do toho tam dělali blbosti vánoční skřítci či maskot banky. A zákazníci i zaměstnanci se do jednoho usmívali, povídali si s dětmi a třeba i zašli vedle do obchodu pro bonbóny, aby jim mohli nabídnout.
Navíc život tu pro ženy porodem nekončí a tak je běžné mít děti opravdu brzy, protože je normální s dětmi studovat, pracovat na kariéře, bavit se a hledat nové a nové tatínky. I počet dětí v rodinách je zcela mimo evropský průměr. Děti jsou tu všechno.
dankaj:
OdpovědětVymazatA já jsem přesvědčená, že situace na Islandu je takováhle právě proto, že tam lidé mají děti pouze proto, že je CHTĚJÍ.
Žádný protivný spratek zrozený proto, že \"to se přece tak dělá, každá normální ženská chce děti\" nebo \"všecky spolužačky už maj\'\", který je pak pro samotnou matku jen obtížným hmyzem a dostane se mu nulové výchovy.
Zkuste naučit dítě, že nemá dělat bordel u jídla, když se chováte podle televizní reklamy, ve které se tomu máte zasmát a všem přítomným ukázat dvoulitrovou flašku Vanishe, kterou nosíte v LV kabelce.
Na Islandu je také skvělý zákon, podle kterého je pro lékaře trestné, když odmítne sterilizovat ženu, které už bylo pětadvacet let.
Ono je to o tom nastaveni spolecnosti k detem. Cetla jsem, ze na Islandu neni nic mimoradneho, kdyz matka jede studovat do zahranici a o dite se stara zbytek rodiny. Potom je pochopitelne, ze mit dite neni prekazkou k beznemu zivotu. Kdyz ma nekdo hlidat dite, je rad, a nekoloji zvesti typu \"poridi si decko a ted se o nej nikdo nechce starat a ona nevi, kam ho ma strcit\".
OdpovědětVymazatSice nesouhlasim s tim, aby si lide porizovali dite s myslenkou, ze nekdo se o nej postara, ale premyslim nad tim, cim to je, ze je spolecnost k detem tak odmitava.
Viz vsechny ty pani na hlidani - to se o dite nechce nikdo z rodiny starat zadarmo? Detske koutky, jesle.... proc to vsechno?
V Egypte jde rodina na obed do restaurace, kde maji prakticky vsude zidlicky pro deti a ty si tam behaji jak chteji, pletou se cisnikum pod nohy a nikdo jim nic nerekne. Nikdo deti neposle do vedlejsi mistnosti, aby se mohl vlidu bavit.
Nekdy si rikam, ze zivot s detmi by byl lepsi v Egypte. Ale nikdo v Evrope mi to nechce verit.
Pardon, je to ted vsechno takove pate pres devate.... ale tak nejak to citim.
Napriklad v Anglii se mi zda, ze se deti toleruji mnohem vic nez v Cechach, kde stale pretrvava potreba hodnotit, kometovat, odsuzovat chovani jinych, a rodice s detmi jsou k tomu dobrym soustem. V Anglii jsem se nikdy nesetkala s negativnimi komentari, v Cechach behem 3 tydnu nekolikrat. A co je jeste dulezitejsi, nikdo tu nekomentuje (alespon ne ve forme nevyzadanych rad) volbu zeny/muze zustat s detmi doma, pokracovat v kariere a nebo nemit deti vubec. Take znam ukricene deti, kdy rodice nezasahnou, ale je lepsi trousit ustepacne poznamky (ktere stejne na vychove dotycneho nic nezmeni) nebo se usmat a jit si dal svou cestou?
OdpovědětVymazatHeleno,
OdpovědětVymazatjestli jsi mě za pomoci národovce chtěla rozčilit, docela se ti to povedlo. :)
To on asi národovec s ženou tak patnáct let po posledním porodu nepůjde do kina, do divadla ani na večeři, protože hlídání dětí je nepřípustné. :/ A ženy tu chodí do práce taky jen kvůli kvótám, protože jeden plat k uživení rodiny (+ platbě sociálního a zdravotního pojištění za manželku v domácnosti) bohatě stačí...
Národovec má asi fakt přehled, protože ženy, které vydělávají dost na to, aby nepotřebovaly manžela (nebo ho dokonce uživily!), jsou i v zemích, kde žádné kvóty nemají (dokonce i v muslimských zemích)... Ale jo, já vím, vykládejte tohle národovci! ;)
Mezi námi, nevím, jestli bych svěřila děti někomu \"je mi šestnáct, myslíte, že mám otěhotnět?\" :D , ale jinak taky souhlsím s tím, že hlídání dětí je tady hodně zvláštní záležitost, navíc pořád okukovaná trochu skrz prsty.
V souvislosti s dančiným příspěvkem: myslím, že v zemích, kde se k rodičovství přistupuje tímhle způsobem, je naopak taky běžné, že děti chtějí skoro(?) všichni, totiž, že se moc neuvažuje tom, že by to mohlo být jinak. V Senegalu se každá ženská touží vdát (nikdy jsem neviděla takovou, které by šlo o něco jiného, ať byla negramotná, měla dvě vysoké školy, bylo jí patnáct, byla padesátiletá vdova, nezaměstnaná nebo politička) - a taky se jich skoro 100% opravdu vdá - a každá (a každý) chce mít děti, protože by je nenapadlo, že je vůbec možné děti nechtít. Proč by je taky žena nechtěla, když s jejich pomocí stoupne na společenském žebříčku a pravděpodobně jimi nebude svázaná jinak, než že se jí znesnadní případný rozvod?
Zawgat_Mohammd, na tohle právě narazili Španělé, když do španělska na práci vozili marocké matky od rodin, udělali zkušenost, že matka se do Maroka k muži a dětem vždycky vrátí a mysleli si, že se Senegalkama to bude totéž. Jenže, ouha... V Senegalu je taky celkem normální, že žená nechá děti příbuzným a vezme si je, až to bude možné (až dostuduje, dopracuje, vdá se, rozvede se, dostane povolení k pobytu...) a španělé zjistili, že děti v některých případech záruka návratu matky nejsou. :)
Ano, všimla jsem si, že Arabové obecně berou děti do restaurací (ehm... no, ty z Gulfu bývají, mezi námi, opravdu na zabití - dítě skákající na stole, dítě běhající mezi stoly, další dítě převracející židle, rozbité nádobí, laxní rodiče a uštvaná chůva...) - tak tak daleko to v Senegalu nezachází, lidi děti nevodí do resturací, do kin, do mešit ani na hřbitovy, ani s nimi moc necestují, právě proto, že děti můžou vždycky s někým zůstat a pořád je dost ochotných rukou k chování a příbuzných k tomu, aby se jim věnovali.
Hanko, taky jsem si všimla. V Holandsku, v Irsku i v Anglii jsem měla dojem, že jsou lidi k dětem tolerantnější mnohem víc.
http://www.dfens-cz.com...005100204
OdpovědětVymazatJeden pohled bezdetneho muze....
Deti mam vychovanemnevychovane -ja ani nevim..,jako matka to nedokazu objektivne posoudit.Kazdopadne se snazim,aby neobtezovali okoli.Me taky vadi pokud mi nekdo zasahuje do prostoru,asi budu netolerantni??? :-))
Manzelko diky za zamysleni :-)
hm, trestnost odmitnout sterilizaci, to je neco jako trestnost odmitnout potrat... podle me by to lekar nemel byt nucen delat proti vlastnimu presvedceni, ale to je detail...
OdpovědětVymazatMila Tamushf,
OdpovědětVymazatmas pravdu, Hispanci a Arabove ze severni Afriky jsou si podobni. (dokonce i egyptske serialy mi podezrele pripominaji latinskoamericke telenovely). :)
Zdravotni pece v Egypte je podobna te mexicke, ale skolstvi je zde dobre. Statni skoly pro eg. obcany zadarmo, deti dostavaji i ucebnice.
Kocarky se moc nevedou, coz pokladam za docela rozumne. Lide (i muzi) sve deti nosi v naruci.
Zawgat_Mohammed: mno tak to si pak budou podobne Egypt a Mexiko i mimo telenovely :D... tady se kocarky taky nevedou, i kdyz kdyby byla infrastruktura tak by se urcite vedly, protoze ono tahat takove osmikilove mimco cely den na rukou je docela narez... teda aspon pro me, rozmazlenou evropanku :D. A pro mexicany asi taky protoze na ulicich to sice vypada tak jak popisujes - deti se nosi v naruci a nosi je dokonce prevazne tatinci - jenze nosi se ven jen kdyz je to nezbytne nutne, to znamena ze na dlouhe denni prochazky tolik propagovane v herodesove Evrope muzou mexicke deti zapomenout...
OdpovědětVymazatPravda, ja velky kocar moc neupotrebila (zato mam dve klokanky a jedno reboso - neindianske :D a asi patnact indianskych, ktere ale nejdou pouzit na noseni deti, pokud nemam stejne jako indianky jeste pet dalsich deti do zasoby v pripade ze mi to prvni z rebosa vypadne :DDD), ale od te doby co Pablito vazi tech osm kilo a moje zada zacala silne protestovat (strihla jsem si takhle s drahousem v naruci pul dne po nakupech a opravdu uz jsem pak videla mzitky) tak jsme zakoupili extra lehke a extra uzke golfky... nemyslim, ze by tim nejak trpel, ba naopak... Ale uznavam, ze nazoru na kocarky je mnoho, a rozhodne ten muj nepovazuji za absolutni pravdu :D.
jinak tady jsou statni skoly taky zadarmo... otazkou je jestli se do nich prave nase dite dostane... deti je totiz nejak moc a tak se treba muze stat ze na nase ditko vyzbyde skola nekde tri hodiny cesty od bydliste... samozrejme vsechno se da resit penezma :(... atd atd... spousta veci vypada ze vlastne funguje stejne nebolepe nez v evrope, ale po blizsim prozkoumani (dlouhodobem souziti) vyplave napovrch skutecnost, ktera dava zapravdu takovym tem tabulkam o zivotni urovni v ruznych zemich. Mexicani a i Egyptani muzou byt strasne fajn, mili, pratelsti, vstricni, atd ale mezi obyvatele zemi s nejvyssi zivotni urovni rozhodne nepatri. To rozhodne neni kritika... spis se na to snazim koukat realisticky. Ja si Mexiko vybrala takze tim vlastne davam najevo, ze davam prednost mensimu pohodli pred hromadnou depresi nekterych evropanu... ale to neznamena, ze nevidim nedostatky toho mexickeho chaosu.
Tamushf, děkuju: jen komentuj, my se rádi dozvíme! :) (Mimochodem, nemohla jsem u tebe na stránkách před pár dny najít návštěvní knih - je tam ještě?)
OdpovědětVymazatKoukám, že ty rozvojové výhody a nevýhody jsou asi všude stejné, totiž, že funguje darwinismus v praxi: přirozený výběr pomocí mizerného (žádnéh) zdravotnictví a přibližně stejně kvalitního školství.. S maličkou nadsázkou bych řekla, že přežijí (s notnou dávkou štěstí) jen ti zdraví a VŠ vystudují (opět s dávkou štěstí) jen ti, kdož se blíží genialitě. :)
Quanti, já nevím, jestli se dá potrat srovnat se sterilizací. Co když je nějakému lékaři proti mysli (a přesvědčení) třeba dělat plastiky? Nebo provádět operace změny pohlaví? Úplná paralela se asi bude hledat těžko, ale lékař, který nechce dělat sterilizace, přece nemusel být gynekologem nebo urologem, ale třeba dentistou...
cheorchio, já nevím. Taky mi trhá uši jekot (cizího i vlastního :) ) dítěte v autobuse, ale že bych kvůli tomu navrhovala rodičům malých dětí, a´t chodí pěšky? To by mě teda nenapadlo... a to ani v době, kdy jsem byla bezdětná. Dokonce ani poté, co jsem jednou (stále jako bezdětná) absolvovala cestu Paříž - Praha sutobusem, v němž jela i paní s dvěma dětmi ve věku asi tak 6 měsíců a 2 roky, jsem takové cukání neměla. ;)
Zawgat_Mohammed, kdybych nevěděla, že nemáš děti, tak teď bych to poznala :) . Nejsem fanoušek kočárků, děti si taky nosím :), ale od určitého věku dítěte absence kočárku vylučuje rychlé (někdy i pomalé :) ) přesuny s dítětem na větší vzálenosti. Taky nevím, jestli to platí univerzálně, ale moje (v ranném dětství výlučně nošené) děti začaly někdy mezi 4. a 6. měsícem oceňovat trochu víc samostatnosti a soukromí, takže i kočárek. No a s ročním nebo dokonce osmnáctiměsíčním dítěem, které třeba venku usne, se bez kočárku vážně cestuje hodně blbě (zvlášť když od určitého věku nemůže spát ani matce na zádech, neboť přepadává :) ). Úplný horror pak je, když máš DVĚ (nebo nedejbože víc) hodně malé děti, jedno v náručí a jedno pěší... a tomu pěšímu se začne chtít spát nebo dokonce usne, někde daleko od domova (a ty táhneš v náručí dvě neskladné děti o celkové hmotnosti pětatřicet kilo)... To bys pak volala \"království za kočárek!\". ;)
Jojo, je tam stale...
OdpovědětVymazathttp://www.tamushf.com...ntakt.html
Jen teda posledni dobou zamestnavam spis ruce nez mozek...
Jeste k tomu prirozenemu vyberu.. je nutno ze v pripade ze rodina nema penize tak pak prezije jen ten nejsilnejsi a nejinteligentnejsi :DDD... pokud penize ma tak je to sumak, prezivaji naprosto v pohode...
Taky jsme se shodli s manzelem, a je to jeden z duvodu proc zijeme tady, ze tady se dite tak nejak lepe pripravi na zivot... proste kdyz projde vsim tim zmatkem a prezije az do dospelosti tak uz pak muze zit kdekoliv :DDD... Ale samozrejme jsou mista, kde bych tohle nepraktikovala neb by se to taky mohlo vymstit :(.
Mexicani kteri maji kontakt s Cechama tvrdi, ze jsme takovi hrozne transparentni medove bedove, coz je sice pozitivni, ze v tomhle agresivnim svete jeste nekdo takkovy pohadkami odkojeny existuje, ale pro jeho preziti mezi temi netransparentnima baziliskama :D je to pomerne velky nedostatek...
Ja jsem jeden z tech medu bedu :D a vazne je to obcas umorne vecne si muset hlidat zada, kdyz na to clovek neni od narozeni zvykly. Takze bych radeji aby moje dite aspirovalo spise na toho vseprezivsiho baziliska :DDD. I kdyz vseho s mirou :DDD.
[17]kdyz uz najdete najezd na jedne strane chodniku tak nebude na druhe a nebo pred jednim ci obema bude zaparkoano auto...
OdpovědětVymazatTo je jako v Praze :)
Ono je to jednoduché: Děti jsou jako prdy, člověk snese jen ty vlastní.
OdpovědětVymazatJinak Nový Zéland je velice tolerantní země. Žijí tu vedle sebe lidé všech možných ras a vyznání a kupodivu to zatím docela bez potíží funguje. Tak jako nikdo nekouká divně na Inda že je tmavej, tak ani nikdo nekouká divně na ženskou že nemá děti nebo že jich naopak má pět.
Zéland je k dětem velice vstřícná země - dětská hřiště jsou tu na každém rohu, dětské koutky a dětská menu v mnoha restauracích, krabice s hračkami ve spoustě obchodů. Naposledy v krámě se dlaždičkama - zatímco jsme s manželkou a jedním prodavačem vybírali dlažbu do koupelny tak se naše děti za pomoci erárních hraček snažila zabavit prodavačka druhá. On to dá celkem rozum, když mě děti nechají v klidu vybírat tak je větší šance že si něco koupím. V česku prodavači na děti nasadí spíš kyselé ksichty.
Na druhou stranu je vztah Kiwiáků (tak si sami říkají novozélanďani) k vlastním dětem takový ... zvláštní. Převažuje zde anglosaský přístup k výchově-nevýchově, hlavně děti moc neomezovat a moc se s nima nemazlit, nechovat je, atd. Takový studený odchov. Že z nich pak rostou mnohdy nezvladatelní spratci je celkem zřejmé. Ale nikdo nad nimi nezvedá obočí, natož aby se pohoršoval na rodiče, co že za grázlíka to (ne)vychovali. Spíš se na to dítě usmějou a uhnou, což mi, přiznávám, zatím moc nejde. Spíš se občas neudržím a dotyčnému smradovi vysvětlím že by měl zvolnit a on většinou, nezvyklý na podobně drzé dospěláky kteří se ho snaží omezovat, skutečně dá zpátečku a neví co si o tom má myslet. I když jeden, asi tak desetiletý, mi nedávno vyhrožoval že na mě zavolá policajty :-) A to jsem jen chtěl aby se nesnažil shodit moje dítě z kolotoče :-))
Taky je dost běžné že se ženská vrací do práce už tři měsíce po porodu. A dítě šup do jeslí (\"day care\"). Zajímavé je že u místních čechů a slováků je mnohem běžnější zůstávat s dětmi doma alespoň několik let, i když placená mateřská nebo rodičovská dovolená tady neexistuje. Kiwiáků, kteří by ještě se dvouletým dítětem byli doma naproti tomu moc neznám.
Takž shrnuto - pro děti je Nový Zéland bezva, jen kdyby tu měly \"lepší\" rodiče ;-) A jelikož je NZ tak tolerantní, tak ať máte dětí tucet nebo žádné, nikoho to pohoršovat nebude. Mimochodem provozovat tady jesle / školku je super byznys ;-)
jen pro dodatek, k tomu Mexiku a Egyptu si priradte i Turecko :o) V Turecku lidi hladi cizi deti na ulici a smeji se na ne a podobne jako v Egypte jim rikaji: \"masallah\". A pokud je nejaka akce a lidi stoji na podiu a hlasaji neco nikdo dite ktere na toto podio vleze neokrikne ba ani neodnese, necha ho tam at si dela co chce.... (zalezi na rodici co s ditkem udela)
OdpovědětVymazat