V Senegalu má společně s ďolštinou, mandingštinou, fulbštinou, sererštinou a jazykem Soninků statut národní řeči a významnou roli hraje i v jazykovém prostředí Gambie nebo Mauretánie. Wolofsky hovořící skupiny žijí také v Mali, Guineji, Pobřeží Slonoviny a Gabunu.
První zmínky o přítomnosti Wolofů v království Tekrúr nacházíme v cestopisech Ibn Chaldúna a El Bakrího; v evropských pramenech jsou Wolofové zmiňováni od 15. století, kdy na jejich území pronikali Portugalci.
Podle archeologických, lingvistických a antropologických nálezů byli předkové dnešních Wolofů, Sererů a Tukulérů vytlačeni Berbery ze svého původního domova v oblasti dnešní Mauretánie.
Mezi 9. a 12. stoletím založili proto-Sererové státy Sanghana, Gallam a Tekrúr.
Tekrúr, pozdější domov Tukulérů, zažíval několik staletí trvající hospodářský rozmach jako vývozce zlata, otroků a bavlněných látek. Mezi 11. a 13. stoletím došlo k oddělení Sererů a Wolofů a k založení několika menších knížectví.
Někdy mezi léty 1200 a 1250 přicestoval z východu Ndiadiayne Ndiaye, sjednotitel zmíněných knížectví a zakladatel velké říše Ďolof.
Podle pověsti Ndiadiane Ndiaye, neznalý wolofštiny, odpověděl kdysi někomu na otázku "Kdo jsi? slovy "Ndiaye nian!" . Z této odpovědi, špatně pochopené a později ještě zkomolené, se stalo příjmení pozdějšího vládce: N´Diadiane.
Království Ďolof prosperovalo díky odvodům do státní pokladny a propracovanému systému vazalských státečků pod správou lamanů až do roku 1549. Tehdy Amary N´Gone Sobel, syn kajorského lamana Dethiefou Ndiogou, anektoval další část království - Bawol.
Při anexi zahynul v bitvě u Danki dvanáctý král Ďolofu, Biram Kumba Dieme zvaný Lalifullak a Amary Sobel se kromě vlády nad Kajorem zmocnil i koruny Bawolu. Ostatní ďolofské státy získaly nezávislost, která jim zůstala až do 19. století.
To, že Wolofové jako etnikum zůstali koncentrováni na jednom místě, po dlouhou dobu nemuseli prchat před válečnými konflikty a jednotlivá království a knížectví setrvávala v úzkém kontaktu, napomohlo akumulaci znalostí technologických postupů jednotlivých řemesel i vědomostí a přispělo k jednotě kulturního a jazykového vývoje.
Obchodní a diplomatické styky s arabskými obchodníky (od 10. století) a s Evropany (od 15. století) s sebou přinesly i obohacení a změny slovníku.
Wolofština je zřejmě i díky silným mezinárodním vlivům jazyk extrémně otevřený novým slovům, jejich tvorbě a užívání v nezvyklých významech.
Její slovník je velmi bohatý; i pro jemné nuance téhož jsou často používána jiná, zvláštní slova - platí to nejen např. pro názvy dobytka, jak je obvyklé u pasteveckých společností, ale také pro slovesa.
V jazyce se dále odráží to, že jednou z hlavních wolofských hodnot je estetický dojem. Touha po úpravnosti a přiměřené zdobnosti se objevuje v oblékání i v hudbě. Řeč nezůstává pozadu a mezi důsledky této "honby za krásnem" můžeme zařadit následující atributy wolofštiny:
- vysoká mobilita slova - slovo se v kontextu může vyskytnout daleko od původního významu
- mimořádně velká volnost v tvorbě nových slov
- kondenzovaná a eliptická forma přísloví a rčení
- časté užívání jazykových obrazů
- metafory a posuny významů celých vět a celků
"Mluvit dobře wolofsky" neznamená pouze dokázat plynule a bez gramatických chyb vyjádřit své názory, myšlenky a potřeby, jako je tomu v evropských jazycích. Za "dobře wolofsky mluvícího" je považován jen ten - cizinec i Wolof - kdo se v projevu dokáže dotknout podstaty věci, aniž by onu věc výslovně zmínil.
Mluvený i psaný projev dobře hovořícího wolofského mluvčího je tedy plný enigmatických frází k rozluštění, hojně se používají onomatopeia, myšlenky jsou vyjadřovány v podobenstvích.
Od posluchače se očekává nezbytné intuitivní porozumění.
Související články:
Zvláštní jazyk, zajímavý, a pokud jsem to dobře pochopila stále se vyvýjí. Tak mi přijde, že při tomto stylu vyjadřování mohou být rozhovory dost časově náročné;)
OdpovědětVymazatFelixo, ano: je dynamický a časově náročný. A komplikovaná soustava povinných zdvořilostí rozhovory natahuje ještě víc. :-)
OdpovědětVymazatSkoro to vypadá jakoby staří Římané a Řekové odtáhli za sluncem...zajímavý je ten fakt, že v době, kdy to vypadá, že jazyk by měl být efektivně krátký a výstižný jde vývoj wolofštiny úplně jiným směrem. Stejně já tam pořád vidím toho anglického vlka, takže si představuju houkání a výskání na Měsíc :-)
OdpovědětVymazat