Máj, lásky čas I.

Dostávám e-maily. A vzkazy.

Od dívek, manželek a matek dětí Afričanů.

Poctivě na všechny odepisuji a přitom ve mně sílí dojem, že je nutně zapotřebí nějaké "vztahové kuchařky", něčeho takového, jako mívala kdysi na svých stránkách Nigeria . Něčeho, jako byly rady pro stolování.

 

Zde je první výtah z FAQ (často kladených otázek):

 

 

Q: "Mám afrického přítele a ráda bych zjistila něco víc o africké kultuře."

 

 

A: Termín "africká kultura" je stejně nesmyslný, vlastně ještě nesmyslnější, než termín "evropská kultura". (Panafrikanisté, kamenujte mě.)

 

Rozdíly mezi Senegalcem a Zambijcem nebo Etiopanem a Jihoafričanem jsou ještě větší, než rozdíly mezi Švédem a Řekem nebo Švýcarem a Rumunem. Jistě, můžete si na hlavu nechat naplést copánky a v batikovaném tričku poskakovat na rytmy reggae, ale dokud nezjistíte aspoň, z jakého kmene váš milovaný pochází, nemáte naději dozvědět se něco o jeho kultuře.

 

 

 

Q: Čekám se svým africkým přítelem už druhé dítě, ale on se pořád nemá k tomu, aby s námi začal trvale žít.

 

 

 

 

A: Bohužel, pro všechny Afričany bez výjimky platí, že dítě od jiné ženy než od manželky* (tj. od
jakékoli přitelkyně) nemá váhu ani hodnotu legitimního potomka. V afrických podmínkách by se o takové děti staraly babičky nebo tety z otcovy strany, případně by si nemanželské děti vzal k sobě otec poté, co se právoplatně ožení (s nějakou jinou ženou, pochopitelně). Tyhle děti mají skoro vždycky podřízený status, trpí za svůj nemanželský původ a v rodině plní spíš funkci služek nebo sluhů.

 

 

V českých podmínkách můžou nemanželské děti, u nichž česká matka uvede otce do rodného listu dítěte, znamenat možnost legálního pobytu v zemi a je naivní myslet si, že k "legalizujícím dětem" bude mít tatínek, kterému třeba ani o nic jiného nešlo, hluboký vztah.

 

 

* Pozor: slovo "manželka" znamená v tomto kontextu vždycky jen ženu, s níž muž uzavřel náboženský svatební obřad a jejíž volbu schválila rodina. "Úřední" manželka je v očích muže i společnosti pořád jen pöuhou milenkou.

 

 

 

 

Q: Můj muž nemá legální práci. Pořád říká, že žádnou nemůže sehnat, a když jo, je hrozně špatně placená.

 

 

 

 

A: Imigranti, zvlášť ti "neintegrovaní", si často představují, že obvyklý nástupní plat v Evropě, ČR nevyjímaje, je 50.000 čistého za nekvalifikovanou práci. Slušné zaměstnání samozřejmě může sehnat i cizinec (za předpokladu, že je v Česku legálně), zvlášť v Praze.  Potíž je v tom, že s profesním životopisem, do jehož kolonky Pracovní zkušenosti by se dalo napsat tak maximálně "povaleč v Lagosu" a "kuplíř z Václaváku", a do kolonky Jazykové znalosti "pidgin English" nebo "lámaná francouzština" na něj rozhodně nečeká post ředitele banky. Takže jediná možnost je zatnout zuby a pár let vydržet, dokud nezíská dost praxe a doporučení, případně absolvovat nějaké rekvalifikační nebo počítačové a jazykové kursy. (Choť koneckonců taky začínal pracovat 12 hodin každou noc za 8.000 měsíčně, a jestli má dneska šestkrát víc, tak je to jen proto, že vydržel pět let popolézat na žebříčku pracovních pozic u různých firem a kvůli praxi strpět i nížší plat. Dneska je situace o něco lepší, slyšela jsem o případech, kdy Afričan bez praxe a zkušeností začínal v Praze jako skladník s nástupním platem 18.000 Kč.)  

 

Záleží ovšem na tom, jaké má váš muž představy, protože jestli touží po čtyřiceti tisících čistého (jaké mívají lovci turistů na pražském Václavském náměstí), tak tedy takovou legální práci bez vzdělání a praxe asi nesežene.

 

 

 

Q: Přítel mi zakazuje stýkat se s kamarády. Říká, že ho musím poslouchat, že v Africe žena poslouchá muže.

 

 

 

 

A: V Africe (kde přece nejste, nebo snad ano?) žena poslouchá své rodiče a starší sourozence. Až když se vdá (!!!), teprve potom se podřizuje svému manželovi.  (Nebo to aspoň šikovně předstírá.) Ne příteli, ne milenci, žádnému cizímu chlapovi, pouze manželovi. A to ještě často dělá jen v případě, že ji její muž dokáže uživit.

 

 

 

 

Q: Manželův kamarád se oženil v mešitě. Je nějaký rozdíl mezi svatbou tam a na radnici? Mají prý nějakou smlouvu.

 

 

 

 

A: Samotná svatba v mešitě nebo podle islámského práva není v ČR platná. Ve smlouvě je zanesena výše obvěnění, které ženich vyplatí nevěstě, podmínky, které si oba vymíní (třeba, že nevěsta bude smět studovat nebo sama cestovat) a výše odstupného, které ženich nevěstě vyplatí v případě rozvodu. Svatba na radnici má oproti tomu váhu před našimi úřady, ale pro mnoho Afričanů není morálně závazná (i když má tu výhodu, že legalizuje pobyt v EU).

 

 

"Papírové" manželce může muž kdykoli beze stopy zmizet. Jediná (jakás-takás) záruka je afrického přítele dovléci do kostela (mešity), v optimálním případě s ním předtím vůbec nemít pohlavní styk a nechat se před svatbou seznámit s rodinou, tj. především s matkou, otcem a staršími bratry. (Úplně ideální je zajet si před svatbou podívat na manželovu rodinu tam, odkud pochází, ale to samozřejmě není vždycky možné). Rodinu je v každém případě zapotřebí si co nejvíc naklonit, protože jeidně rodina (a přátelé) můžou intervenovat v případě neshod nebo hrozícího rozvodu.

 

 

 

Q: Máme s mužem "oddělený majetek". Znamená to, jak mi manžel říká, že se musíme starat každý sám o sebe?

 

 

 

 

A: Oddělený majetek nemá nic společného s tím, že tě muž musí živit. To je jeho povinnost za všech okolností. "Živit, napájet a šatit", říká se v Senegalu.  V praxi to znamená, že náklady na domácnost nejsou ženina starost. Stejně tak od něj můžeš chtít (peníze na) šaty, boty, make-up, návštěvu holiče, léky. Naopak, jeho starost nejsou žádné domácí práce. On má právo očekávat, že denně dostane v uklizené domácnosti teplé a dobré jídlo, bude mít vypráno, vyžehleno atd. Jak to zařídíš, je tvoje věc. Pokud pracuješ, pořídíš si služku nebo (s manželovým svolením) pozveš příbuznou, která to za tebe obstará. Jemu není nic do toho, jak to uděláš, tobě není nic do toho, jak on udělá to, že vás zabezpečí... ale udělat to musí, stejně jako ty musíš plnit svoje povinnosti. Pokud tě neuživí, nemá nárok od tebe něco chtít nebo si na něco stěžovat, a pro tebe je to dostatečný důvod k rozvodu. Mladé Afričanky obvykle od mužů, kteří se o ně náležitě nepostarají,  velmi rychle odejdou.

 

 

Nevidím důvod, proč by měla evropská žena poskytovat africkému muži africký servis a od něj nechtít ani africký (zajištění rodiny) ani evropský (pomoc v domácnosti, například). Dohodněte se na jednom modelu - buď se podělíte oba o všechny povinnosti, nebo si je rozdělíte. Nedopusťte ale, aby povinnosti byly vaše a práva manželova.

 

 

Pokračování: Máj - lásky čas II. a Máj - lásky čas, rady pro méně obvyklé situace