Taje naší poštovní schránky se obyčejně vysypou na mě, a já je většinou obratem vysypu do smetí. Občas se ovšem stane, že plechovou krabici zavěšenou na domovních dveřích otevře Choť. Ten je připraven bránit vlastním tělem každý leták, který ve schránce najde - přinejmenším do doby, než ho důkladně prostuduje.
"Mají tam hezký obrazy," zaradoval se Choť nad reklamní tiskovinou obchodu s nábytkem.
Nazítří nás autobus zavezl před velké obchodní centrum. Sluníčko svítilo skoro jarně, děti byly v přijatelné náladě a Choť taktéž.
Mě přijatelná nálada zvolna opouštěla, jak jsme tak (rovněž zvolna) procházeli zmíněnou nákupní galerií s přibližně čtyřmi tucty obchodů s módou ("já se jen podívám sem," "...jen nakouknu" a "počkej tady chvilku," pravil Choť před vchodem do každého z nich) a s přibližně dvěma tucty houpacích autíček, elektrických kolotočů a koníků na mince ("tady, tady!" volaly děti u každé té příšery) a z nákupu obrázku se postupně stával celodenní výlet.
Do prodejny nábytku jsme dorazili obtěžkáni několika košilemi a zjistili, že nejpřijatelnější obraz tu pořídíme za čtyři tisíce (děkuji, na tolik si zase zaplnění prázdné stěny necením).
S neodolatelnou vázou, která nám ovšem k ničemu neladí, jsme už směřovali k východu, když v tom jsme to uviděli. Vlastně, Choť to zpozoroval první. Nejdřív si všiml té amfory - byla smetranově bílá, ladných tvarů, skoro metr vysoká. Cenovka na ní už do daleka kříčela, že stojí osm stovek. Choť se zastavil, aby si amforu prohlédl zblízka... Z toho ušlechtilého hrdla cosi čouhalo. Cosi dlouhého, objemného... Na konci silného bambusového stvolu lakovaným motouzkem připevněná špička z kokosového jazyka. "Dekorace," hlásal štítek s čárovým kódem. Na další, menší nálepce, pak "made in Indonesia". Víc nic.
"To je pěkný. Hodilo by se nám to do té vysoké vázy," zasnil se Choť.
K pokladně jsme postupovali s neodolatelnou neladící vázou, papírovými krabicemi a "dekoračním předmětem" z Indonésie. Až u východu z obchodu jsme si začali připouštět potíže.
Měli jsme s sebou batole pěší (tedy spíše nosivé), batole v kočárku, pár tašek s košilemi, batoh s plenkami a vodou, vázu... a třímetrový bambus se špicí na konci. Vlastně, když se člověk díval trochu z dálky, vypadalo to jako oštěp. Kdo může nést dlouhatánský oštěp? Ten, kdo veze kočárek a v podpaží tiskne složené lepenkové bedny, nebo ten, kdo má na jedné ruce dvacetikilové dítě a v druhé vázu? (Postavení dítěte na zem není řešení, jelikož dítě se v nejnevhodnější okamžiky zastavuje, mění směr, "oslí se" uprostřed křižovatek a je tedy stejně zapotřebí nejméně jedné rodičovské končetiny, která dítko udrží v pohybu v žádaném směru.)
Bambus zůstal na Chotě. Kolemjedoucí auta brzdila. Kolemjdoucí lidé se - ještě dlouho - otáčeli, ba sráželi.
Zmocnila se mě tajná lítost, že některá z těch zakoupených košil nemá jásavě červenou barvu: kdybychom takovou měli, nejspíš bych z ní (za teplejšího počasí) několika ráznými škubanci učinila úplně jiný kus oděvu a Chotě jím pro lepší efekt omotala.
Na zastávce se okolo nás udělalo volno, v autobuse rovněž.
Kousek od zastávky, kde jsme vystoupili, na nás třeštil oči jakýsi mladík. "Prosímvás, co to je?" volal za námi nešťastně. "Řekněte mi, co to je?"
"Dekorace," hodil mu Choť přes rameno odpověď. Neohlédla jsem se a nevím, jak se tazatel tvářil, ale myslím, že tohle nebylo to, co chtěl slyšet.
Doma jsme zjistili, že jedna Dekorace Made in Indonesia vypadá ve váze divně.
"Musíme tam zajet ještě pro jednu," šťouchla jsem do Chotě, když jsme stáli před vázou a rozpačitě si měřili výsledek našeho nakupování.
"Ne, já už ne! Tentokrát si to pojedeš koupit ty sama!"
no teda,dekorace je to velkolepá.Co jí dát někam mimo vázu,třeba by to nebylo tak divný.
OdpovědětVymazatPomoooc, ja obrazek nevidiiiim :( Zkousela jsem to zobrazit v Exploreru i Maxthonu a nejde to, takze prohlizecem to asi nebude... Manzelko, prosim, porad, co s tim, jestli muzes... Diky!
OdpovědětVymazatdobrá, ale co dáme do vázy? :)))
OdpovědětVymazatzatímco jsi psala o pomoc, obrázek jsem vložila jinak. Už by měl být viditelný všem.
OdpovědětVymazatJee, uz ho vidim, diky! :)) Fakt dost dobre!!! :)))
OdpovědětVymazatDekoraci pověste na stěnu místo obrazu a do vázy dejte suché rákosí ;)
OdpovědětVymazatMalaika: Explorer a Maxthon maji stejne zobrazovaci jadro, takze to neni moc silny argument ;)
OdpovědětVymazatTaky by se mi to libilo na stene a usetrite za obraz :-)
OdpovědětVymazatto Quanti: No jo, ale snaha byla! ;) Ne, vazne, odbornici prominou, ja se v tomhle nevyznam. Jelikoz jsou to jedine dva prohlizece, ktere mam nainstalovane, napadlo me vyzkouset oba. Na jakem principu funguji, to jde opravdu mimo me... Ale clovek se porad uci ;)
OdpovědětVymazatJinak Manzelko, pokud se vam dekorace nikam nebude hodit, nezoufej. Porad ji jeste muzes mit schovanou nekde po ruce na nevyzadane navstevy (soude podle reakci okoli, mohlo by to zabrat) :)
k dekoraci jsem vágní ale dítě máš nááádherné :-)
OdpovědětVymazats určitostí vím, kde jste byli :OD No, nic ;O) A napadlo mě totéž, co píše Hekko - dekoraci na zeď místo obrazu a do vázy si nějaký to \"šouší\" snad někde narvete, ne? :O)
OdpovědětVymazatMoc se omkouvám, možná to není k věci, ale po přečtení článku a navíc té fotce jsem propadla naprostému záchvatu smíchu..... nevím, proč to na mne tak působí... jsi hrozně skvělá, opravdu!!!
OdpovědětVymazatmanželko, dítě je překrásné, dekorace je fakt originální :) a taky by se mi líbila na zdi. Chot vypadá štastně :)
OdpovědětVymazatzdá se mi to nebo je v obleku??
by asi taky vypadala pěkně, ale už máme dvě a ve váze jsou hezké :) (souší si do vázy v domácnosti plné alergiků dát netroufám :( ).
OdpovědětVymazatHanele, děkuji, však ty taky ;) .
Fily, pokud jsi to poznala podle něčeho jiného než podle Dekorace, dosmrti ti neodpustím, že se ke mně nehlásíš! ;o)
Charmin, to jsem ráda, na mě to totiž působilo taky tak.
ivo, ano, zdá se ti to - to bílé uvnitř není košile, ale mikina na zip. (Košile jsou v tašce, taška je pod kočárkem a kočárek je před Chotěm... tak trochu jako ovečka Malého Prince :) ).
Taky jsem se rozesmála, k slzám. A Choť se tváří jak mladší sourozenec svého dítěte.
OdpovědětVymazatJá se tu směji jak blázen. V životě by mě nenapadlo TOHLE koupit. Do žádné vázy, ani té hodící se, ani do nehodící se.
OdpovědětVymazatJo, a dítě je opravdu překrásné, a jak píše marcanov, vypadá opravdu tak blaženě, jak to umí jen malé děti.
OdpovědětVymazatTedy - myslím tím, že choť vypadá blaženě.
OdpovědětVymazat[14] A kdo pro ni jel? ;)
OdpovědětVymazatBuď ráda, že ti bambus a vše ostatní nevrazil do ruky, nevzdálil se o 50 m a netvářil se, že vás nezná. ;) U nás by to tak totiž bylo...ten můj má fóbii z vzbuzování pozornosti větší než obvyklé (přičemž hranice nezdravé pozornosti je určená dle subjektivních logicky neodhadnutelných kritérií a je velmi nízká, takže když si vezme do hlavy, že na něj lidi budou zírat potáhne-li ČERVENÝ kufr, a zírat nebudou, bude-li kufr ČERNÝ, nezbyde mi než odvláčet červený kufr sama.)
OdpovědětVymazatdivily byste se, ale Choť pro ten druhý kus zajel SÁM a s oštěpem ještě proběhl obchoďákem, kde cestou zpátky nakoupil :))))
OdpovědětVymazatVzdyt je to nadhera! Takovy originalni :) A manzel vypada stastne !
OdpovědětVymazatOpravdu škoda, že je choť tak usedle oblečen. Mít na sobě jen zástěrku z trávy, iluze by byla dokonalá :)
OdpovědětVymazatMusela jsem se taky smat tomu noseni bremen.Mam sice jen 1 dite, ale kdyz si vezla detsky kocarek vedle sveho a najednou uz dal jit nechtela a velky kocar byl plny nakupu a maly panenek, zacalo prset, take jsem premyslela, jaka bude nejlepsi verze pochodu.. :-)
OdpovědětVymazat