Krocení úředního mustanga aneb S Čechy si dělejte, co chcete

V jedné ruce mop, na předloktí druhé ruky zavěšené „všemi čtyřmi dolů" mžourající čtrnáctidenní Miminko, přidržovala jsem si telefonní sluchátko mezi uchem a ramenem a roztržitě odpovídala na rafinovaně soucitné otázky svého kolegy:
- „Už ses zotavila? Už chodíš, myslím po bytě?"
Nepřítomně jsem přitakávala (pochopitelně jsem mu zamlčela, že jsem čtyři dny po porodu svěže vyběhla čtyři patra s dítětem na břiše, kartonem minerálek v jedné a pětikilovým nákupem v druhé ruce).
„Takže se už budeš moct vrátit do práce?"

Odložila jsem mop a vytočila číslo Ministerstva zahraničních věcí.

- „Víte, on to s tím dopisem pro velvyslanectví vlastně nebyl tak úplně nejlepší nápad... ono se totiž jedná jen o vaše tvrzení, nepodložené důkazy, že by velvyslanectví nedodržovalo české zákony. Ale naše paní ředitelka se o tom zmíní v rozhovoru s panem radou pouštní ambasády, tak ještě vydržte."

Rozhovor s panem radou se odehrál o pár dnů později a jeho výsledek mi byl přetlumočen ve smyslu, že „pan rada seznámil české ministerstvo s tím, jako to chodí v Pouštním království". (Volně a nediplomaticky přeloženo: že na české zákony dlabe.)

- „Je mi to líto, ale žádné sankce proti velvyslanectví nemůžeme použít; víte, je totiž možné, že by pak dělali potíže české ambasádě v Pouštním království. A mimo to, pořád jde jen o vaše nepodložená tvrzení."

A tak jsem „nepodloženě" nastoupila do zaměstnání na začátku dubna, třicet dnů po porodu.
Jeden z diplomatů si mne zavolal, aby ke mně mohl mít projev na téma: „vážíme si tvé práce, jsi hodná osoba, naše sestra v islámu, chceme ti pomoct a proto kvůli tobě přestoupíme i zákon a dovolíme ti brát si dítě do práce." Do sklepa bez topení mezi vodovodní trubky.

Za tři dny dostalo Miminko kašel a rýmu. Čtvrtého dne jsem musela na gynekologii - paní doktorka, byť žasnoucí, vyhověla všem mým prosbám: neposlala mne do nemocnice a napsala mi neschopenku i lékařskou zprávu. Pan rada se nechal slyšet, že toho nadělám - myslím si snad, že jsem jediná ženská na světě, co kdy rodila? (Moje lékařská zpráva hovořila o zánětu děložního svalu, předpokládaná doba léčení byla asi měsíc a neschopenka určovala kontrolu za týden.)

Po týdnu mi kolega volal znovu: jak to se mnou vypadá? Má mi od pana rady vyřídit, že pokud se okamžitě nedostavím, bude se mnou rozvázán pracovní poměr.

Když jsem pár dnů nato chtěla oznámit ukončení pracovní neschopnosti (oteplilo se natolik, že by i Miminko mohlo vydržet ve sklepě), dozvěděla jsem se, že se s mým návratem už nepočítá a po obdržení patřičných dokladů z Pouštního království mi bude zaslána výpověď.

Sdělení o tom, že se mnou ambasáda rozvazuje pracovní poměr k datu, kdy jsem nastoupila na nemocenskou (výpověď se zpětnou platností?) mi přišlo v polovině května. A protože jsem byla dva měsíce „neomluveně nepřítomna v práci", pojali to jako „dvouměsíční výpovědní lhůtu" bez nároku na odstupné.

Opravdu jsem si myslela, že mi zaplatí aspoň ty čtyři dny, co jsem byla s Miminkem v práci?

S písemnou výpovědí udělenou v době pracovní neschopnosti (a v šestinedělí) se ale má tvrzení stala „podloženými". Tentokrát jsem na Ministerstvo zahraničních věcí poslala dopis.

V odpověď přišel obsáhlý list podepsaný ředitelkou diplomatického protokolu, v němž stálo, že v mém případě „se jedná o soukromoprávní záležitost a ministerstvu nejsou známy veškeré podrobnosti případu." A i kdyby veškeré podrobnosti známy byly, stejně nikdo nemůže ambasády nutit k dodržování českých zákonů.

(Závidím občanům rozvojových zemí! Ze stesků své známé diplomatky vím, že když chtělo české zastupitelství v Dakaru dát výpověď tamnímu zaměstanci, který nechodil do práce, muselo mu nejdřív poslat tři varovné dopisy, jejichž kopie vyžadovalo tamní Ministerstvo práce.)

O dva měsíce později mi můj, nyní již bývalý, zaměstnavatel navrhl (zase s tou omáčkou, jak jsem úžasná, jak mě mají rádi a chtějí mi pomoct, přestože jsem se zachovala tak hanebně), že bych se mohla vrátit zpátky, ale za dvoutřetinový plat a bez nároku na jakoukoli dovolenou.
S nadšením jsem odmítla.

Ale to nejzajímavější mělo teprv přijít.

Pomalu se ukazovalo, že ambasáda nejenom že nevedla Evidenční listy pro potřeby důchodového pojištění, ale ani mi nevydala zápočtový list - sice jsem ho podepsala, ale prý se velvyslanectví nevrátil zpátky z PSSZ. Opatřila jsem si tedy sama z PSSZ kopii svého zápočtového listu a prosila své bývalé zaměstnavatele o jeho potvrzení. S tím jsem ovšem narazila. Nejprve mí bývalí šéfové tvrdili, že to nemohou podepsat, neboť nevědí, co to je. A vlastně, ať je to, co je to, oni to stejně nemůžou podepsat, protože ten minulý list (který jsem nikdy nedostala) podepsal bývalý velvyslanec. Takže ten současný už mi nic potvrzovat nebude. Evidenční list mi taky vystavit nemůžou, jelikož "nemají psací stroj".

Mezitím jsem si našla zaměstnání na dispečinku taxi - jenže bez zápočtového listu mě nemohli zaměstnat. Zákon totiž ukládá zaměstnavatelům tenhle doklad vyžadovat. Nemůžu se bez něj zaregistrovat na Úřadu práce, nebudu bez něj dostávat podporu v nezaměstnanosti, nikdo mě nezaměstná na plný úvazek.

Volala jsem na Ministerstvo práce a sociálních věcí: „to vám musí vydat, ze zákona... No tak se obraťte na soud! ... No tak to se potom nedá nic dělat. Musíte se s nimi nějak domluvit, no."

Sociální odbor městského úřadu mi oznámil, že pokud ambasáda neorazítkuje mé Potvrzení o příjmech, nebudu mít nárok ani na přídavky na děti - žádná alternativa (čestné prohlášení, potvrzení z PSSZ nebo z berňáku) není pro naše úřady přijatelná.

Zákon zkrátka nepočítá s tím, že existují zaměstnavatelé, kteří nic potvrzovat nemusí a zaměstnanci, kteří od svých zaměstnavatelů nemají šanci štemply na rozličná lejstra získat.

Obracela jsem se na Ministerstvo zahraničí, Ministerstvo práce i na ombudsmana, všude se stejným výsledkem: diplomatické mise se těší dipomatické imunitě a pokud se jí samy nevzdají, nelze je v pracovním právu k něčemu nutit nebo je za něco trestat.

Jejich zaměstnanci bez diplomatické imunity jsou na tom hůř:
zatímco zaměstnavatelé jim nejsou povinni vydávat potřebné doklady, od nich se žádá, aby tyto nevydané doklady dále předkládali českým úřadům...