48 let aneb Jak také lze dělit federaci

   4. duben je státním svátkem Republiky Senegal. Někdy se o něm mluví jako o výročí nezávislosti. Ale víme, co se v ten den opravdu slaví?

V roce 1958 vstoupila v platnost francouzská ústava, měnící vztahy mezi Francií a jejími africkými koloniemi. Mělo vzniknout Společenství, jehož zahraniční, ekonomická a finanční politika, využití strategických surovin, měna, armáda, doprava, telekomunikace, vysoké školství a právo by zůstaly pod centrálním řízením, tj. ve skutečnosti i nadále pod kontrolou Francie. Členské země ale nově získaly možnost žádat o samostatnost nebo alespoň o převod kompetencí.

 

V září téhož roku novou ústavu Francie schválila referenda téměř všech států Společenství: pouze Guinea zvolila možnost nepřijetí konstituce a vyhlásila samostatnost. Africká teritoria se nyní měla vyjádřit, zda chtějí být v novém společenství členskými zeměmi, zámořskými územími nebo zámořskými departementy.

 

Teritoriální shromáždění francouzského Súdánu i Senegalu zvolily cestu členských států. 24. listopadu 1958 vznikla Súdánská republika a o den později Republika Senegal. Z teritoriálních shromáždění se stala shromáždění ústavodárná.

 

Pokusy o vytvoření federace, která by nahradila dosavadní Francouzskou západní Afriku (AOF) nebyly jen aktivitami Francie. Na začátku roku 1959 se Senegal, Súdánská republika, Horní Volta a Dahome spojily ve Federaci Mali. Politické působení Francie a Pobřeží slonoviny ale zabránily Dahome a Horní voltě ratifikovat federální ústavu a ve svazku zůstala pouze Súdánská republika a Republika Senegal.

 

Federace Mali oficiálně požádala v září 1959, jako první ze Společenství, Francii o samostatnost (i když jednání o ní probíhala už od srpna 1958) a 4. dubna 1960 byla v Paříži podepsána smlouva o předání pravomocí federální vládě. K vyhlášení nezávislosti došlo 20. června 1960.

 

Nové federaci chyběla politická stabilita: ekonomická nerovnováha vedla k obavám Senegalců z toho, že budou doplácet na spojení s chudším Súdánem, a rozpory v představách o vedení zahraniční politiky byly ještě větší. Senegal neměl v úmyslu zpřetrhat politické vazby s Francií; tehdejší předseda federálního shromáždění, Leopold Sedar Senghor , v té době kladl důraz na demokracii, zatímco Súdán Modiba Keity směřoval k socialismu, totalitě a přerušení vztahů s bývalým kolonizátorem. Ani ve vnitrpolitických otázkách neměla federace jasno: Senegal se bránil súdánské představě těsného svazku a už 19. srpna 1960 došlo na schůzi federální vlády k roztržce, kterou Senegal ústy ministra Mamadou Dia (toho dne sesazeného a nahrazeného Modibem Keitou) prohlásil za pokus o státní převrat.

 

Následujícího dne Senegal vyhlásil nezávislost, na tři měsíce zavedl výjimečný stav a vyzval občany k sestavování milicí. Modiba Keitu eskortovali z Dakaru na senegalsko-súdánskou státní hranici, kterou poté uzavřeli.

 

(Modibo Keita se snažil federaci zachovat. V následujících týdnech žádal o pomoc Francii a OSN, odmítal samostatnost Senegalu uznat a dokonce měl v úmyslu přerušit diplomatické styky se zeměmi, které nezávislý Senegal uznají. Mezinárodní společenství však Keitu nepodpořilo a 22. září 1960 byla vyhlášena Republika Mali, které zůstala vlajka a hymna bývalé federace.)