Zkoumavě jsem pozrovala večeřícího Chotě,kterému z talíře ukrádaly obě děti, v té době jednatřiceti- a třináctiměsíční, a dodávala si odvahy ke srážce s realitou. Kamarádka mě pozvala na koncert - "to bys mohla, ne? Když stejně budete v Praze. Děti by ti třeba pohlídal Choť, ségře taky bude hlídat manžel."
Značně jsem o možném využití Chotě jako chůvy za těchto okolností pochybovala (kdybych šla do nemocnice, tak jistě, ale na koncert?), ale přesto jsem toto téma opatrně nadhodila.
"Cože?!? Jak bys mohla jít ven? Máš děti! ... Jak já bych je mohl hlídat? Vzdyť je musíš kojit! Žádný z mých kamarádů nikdy nehlídá své děti! Jejich manželky se o ně starají na sto procent a necourají po večerech."
"No tak třeba mají někoho, kdo jim děti občas pohlídá, nebo pomůže, ne?" snažila jsem se tomu přijít na kloub.
"Nikoho nemají! Mohamed si musí brát volno, když je jeho žena nemocná, aby se místo ní mohl starat o děti! ...No a jak já bych mohl zůstat doma, když jsi nemocná? Požádala jsi mě o to snad někdy?" (Hlavou mi proletěla vzpomínka na to, jak jsem koncem sedmého měsíce těhotenství dostala chřipku; měla jsem teploty kolem čtyřicítky a pouhá cesta na záchod pro mě přestavovala obrovský fyzický výkon. Miminku bylo šestnáct měsíců a Choť mi před odchodem do práce doporučil, ať ho zkusím dát na zem, že třeba bude hodné a já budu moctzůstat ležet.)
"A v Senegalu jsou taky ženy s dětmi doma a nikdo jim nehlídá!" (To by mi mohl namlouvat, kdybych tam nikdy nebyla. V domácnosti, kterou obývá deset až dvacet lidí, žádná ženská ke svým dětem přivázaná není.)
"Cože? Na křtiny a na svatby? Nojo, ale tak to mají někoho, kdo se o ty děti v nepřítomnosti matky stará. Když nikdo takový není, nikam nemůžeš. A vůbec: když si od dětí chceš odpočinout, tak jsi je neměla mít. Aspoň vidíš, že už nemůžeme mít žádné další", uzavřel to.
Na obrazovku optimisticky vyskočila Olga Šípková. Choť ji chvíli zamyšleně sledoval:
"Měla bys taky pravidelně sportovat. ...Můžeš cvičit doma ne? Až děti usnou."
Hm, to je dost strašné.
OdpovědětVymazatjasne. ve 4 rano se cvici uplne nejlip!
OdpovědětVymazatTy musíš být tedy hyper-spáč, když si můžeš dovolit ukrojit z doby blahodárného spánku a věnovat se blahodárnému poskakování podle Olgy...:)
OdpovědětVymazatSvět iluzí tvého Chotě ale musí být velmi blahodárný a šťastný - pro něj. ;)
vážně jsi ho ještě nezabila?? ;-)
OdpovědětVymazat:)
OdpovědětVymazatNyaare - jakého spánku??? :) Leda bych snad cvičila místo blogování...
Ejo, přiznávám, že byly, zejména v začátcích manželství okamžiky, kdy jsem za bezesných nocí uvažovala o tom, kam nejlépe a nejnenápadněji odklidím mrtvolu. Časem jsem získala nadhled, a teď už po své polovičce jen občas, když je toho na mě opravdu moc, vrhám židlemi. ;)
Myslím, že bych vařila Vávrovo kafe...
OdpovědětVymazatMoje nezralost a mládí mi snad dovoluje doměnku, že se ti chlapi v průběhu dějin aspoň krapítko zlepšují. O empirický výzkum se zrovna opřít nemůžu, ale aspoň když srovnám z vlastní zkušenosti: praděda-děda-táta-přítel, vidím tam celkem výrazný a kontinuální posun ve vztahu k ženám a k představám o tom, kam tyto patří a jaká je jejich úloha.
OdpovědětVymazatto ho musis mit ale hoooodne rada.. :) mno, ja uz bych mu nekolikrat asi ublizila.. :)))
OdpovědětVymazatbez muceni priznavam, ze ja bych multikulturni manzelstvni nezalozila, popripade neprezila (nebo by ho aspon neprezil Chot :))
OdpovědětVymazatTeda holka, promin, ale nevím ale já měla pocit, že doba prvobytně pospolná, středověk a tak podobně jsou neodvratně za námi... Kdysi jsem to také snášela, ale teď už ne. Už ne...
OdpovědětVymazat.-)))) šovinistický manžel je poklad, jen ho vykopat, a taky pevně věřím, že je to spíš už archaismus.
OdpovědětVymazatTak jsem se pročetla vším až sem a jsem ráda, že to opět jde :))
OdpovědětVymazatPřidávám se k eje - vážně jsi ho ještě nezabila?? ;-)
Tak to já se nedivím, že jsi ho nezabila, když ti dalo tolik práce ho dostat sem LOL - ale já bych to asi nevydržela.
OdpovědětVymazat\"článek nevhodný pro mladé ženy před svatbou\"
OdpovědětVymazatJsem mladá žena po svatbě...a asi mám nadprůměrně citlivého, ochotného a chápajícího manžela:-)
Škrndo, každý muž je někdy citlivý, ochotný a chápající a někdy na zabití... Každá ženská asi taky. :)
OdpovědětVymazatTo máš naprostou pravdu:-) Někdy obdivuju svojí drahou polovičku, že má se mnou takovou trpělivost;-)
OdpovědětVymazatmeho partnera by nikdy nenapadlo zakazovat mi nekam jit, ale taky jsou chvilky, kdy bych ho vystrelila na Mesic - a kdo ne? :))) (a on me urcite taky .))
OdpovědětVymazatmně taky nikdo nic nezakazuje... Kdybych si sehnala hlídání a vyrovnala se s tím, že jsem krkavčí matka, co svěří děti úplně cizí osobě... ;)
OdpovědětVymazatmně taky nikdo nic nezakazuje... Kdybych si sehnala hlídání a vyrovnala se s tím, že jsem krkavčí matka, co svěří děti úplně cizí osobě... ;)
OdpovědětVymazatAbsolutně přesné!!!!!