Noční můra

"...no a kdyby se rozvedli, on jí sebere děti, unese je a už je nikdy neuvidí," pravila na naši adresu před časem jedna dočista cizí paní.

Není láska jako láska

"Hele, co si myslíš o pseudolásce?  To jako, že chlap si vezme ženskou a "milovat" se teprv začnou, páč manželé se mají milovt. já vždycky tvrdila, že milovat se dá naučit - ostatně u mýho muže mi to trvalo dost dlouho. On třeba vůbec nechápe zamilování, kdy člověk nemůže jíst ani spát, kdy je schopen zoufalých činů. Dalo by se říct, že je až nenormální, ale přijde mi, že v Africe je to běžný?

Mužům vstup zakázán

Hamadi miluje svůj život. Ráda žije v Aqabě, ráda chodí do práce a ještě raději se modlí. Ráda je ženou, a i když by ráda jezdila na kole jindy než před rozedněním (aby ji nikdo neviděl), nikdy by s muži neměnila.

Devět let komplikovaného osudu

Na blogu Aishy Najmanové se před pár dny objevil článek Dva roky s islámem. Autorka (která si na rozdíl ode mě pamatuje přesné datum své konverze) píše o tom, jak se změnil její život poté, co se stala muslimkou.

Podobný článek napsat nemůžu: nejen proto, že po bezmála dvou desetiletích si ty změny vybavuji asi hůř, než bych na ně vzpomínala (tak jako Aisha) po dvou letech.

Přání

Co dělají muslimové o Vánocích?

Gazely

 Vezla jsem jí peníze od manžela, který už pěkných pár let nebyl doma. Ani jejich syn si na něj nepamatuje.

Coumba Gawlo + Souleymane Faye: Sey chance la

včetně textu v češtině

Pozor na holčičky... nejen v Česku.

 Případ připomínající proslulého "katarského prince" zveřejnil server ferloo.com.  Stejné rozpaky nad tím, kdo je čím vinen, ale úplně jiný konec. Možná proto, že žalovaní nebyli bohatí princové...

Další tipy pro nevěsty :-)

 Ve včerejším článku o záludnostech "slušného chování" jsem slíbila pokračování o zvláštnostech rodinných vztahů.

Kulturní pasti

  Pod článkem o knížce se rozhořela zajímavá diskuse, která mě přiměla slíbit jedné z přispěvatelek další zamyšlení nad tím, co všechno je (může být) na jiném kontinentě jinak.

Smí imám pochodovat?

  Když sengalský elektropodnik SENELEC rozeslal svým odběratelům faktury na částky až o polovinu vyšší než obvykle, vyvolal tím vlnu nespokojenosti, která na dakarském předměstí Guediawaye dokonce přerostla v protesty.

Občané se rozhodli předražené účty neplatit, a jejich odhodlání podpořili imámové  a činitelé čtvrti, když se 6. prosince vydali na protestní pochod městem.

Gelongal

Jombaajo

"Mami, ty jsi kráva!"

"Mami, ty jsi kráva!" pravila nedávno ke své rodičce dvouapůlletá dcera mé kamarádky.

...do ucha

Pokud váš zájem o tento blog z jakéhokoli důvodu překračuje hranice čtení,  můžete, nenastane-li nějaká nepředvídaná situace, Manželku dnes také slyšet.

 

23:00 na stanici Český rozhlas 1 v pořadu Nad věcí paní Jany Klusákové.

 

Opozdilci mají díky archívu Českého rozhlasu tu možnost ještě ZDE.

John Maxwell Coetzee: Chlapectví

"Kapské město není jako Worcester, kde všichni chlapci chodí do chlapecké školy a děvčata do dívčí. V Kapském městě si můžete vybrat z celé řady škol. Jenže k tomu, abyste se dostali do dobré školy, potřebuje člověk známosti a oni jich mají málo.

Maher a Oumou Cissokho: Toumaranke

Toumaranke

Svátek obětovaných mužů

  Tabaski, arabsky Eid Al-Kabír (velký svátek), je ve znamení "ovčích hodů".

Od každé muslimské rodiny se čeká, že - na památku oběti, ke které byl ochoten Abrahám - zařízne berana. 

Tabaski letos připadá v Senegalu na příští úterý.  A to bude zároveň i den, v němž budou ohrožena mnohá manželství.

Johanka z Kabrousse

  V roce 1920 porodila paní Silisia Diatta v kabrouské čtvrti  Nialou svému muži dceru, která se o dvě desetiletí později stala symbolem neozbrojeného  protikoloniálního odporu Casamance. Pojmenovali ji Aline Sitoé.

Netušená rizika (nejen) milostných vztahů

  Iva Pekárková ve Slonech v soumraku píše o tom, co se může stát, když si postarší nezkušená  Britka přiveze domů mladého Afričana. Ale co se může stát, když postarší zkušená Francouzka žije s Afričanem v Africe? A nebo když si mladou Afričanku přiveze domů postarší Evropan?

Aumar Pulho Sow

Děti národa

Z listopadového deníčku šílené matičky

Chvála školce!

(Ne)povolené výčitky svědomí

V celkem nevinné knihovní rubrice se pod článkem o satirickém románu Monga Betiho objevil Sandemoseho komentář:

"Přestaňte už bělochy tím pocitem viny mlátit po hlavě.Nebo přijde nějakej Hitler,a budete se divit taky."

 

Posvátné dědictví

"Taky už bychom mohli nechat opravit tu pračku," napadlo mě skloněnou nad vanou plnou (mokrého) povlečení.

Titi

...a No Woman No Cry

Sloni v soumraku

Anne se vymrštila z křesílka rychlostí, o níž nedoufala, že by jí byla schopná. Byla o hlavu větší, tyčila se nad ním jako obryně, rudá, zpocená, s pláčem na krajíčku. Ach Bože, jak ho nenávidí, toho skrčka, toho slizouna, toho lidského červa! Všechno, co k němu cítila, co od něj očekávala, veškeré naděje, které v něj vkládala, to všechno se obrátilo naruby, jako když si svléknete rukavici.

Říkám ti, že je to v pořádku!

Ti dva obtloustlí tatíci postávající na rohu frekventovaného podchodu se kradmo rozhlíželi po kolemjdoucích. Kdykoli zaslechli slůvko v cizí řeči, rozhlédli se znovu - obezřetnost sama - a vnořili se do proudu spěchajících, aby exotickou rybičku lapili.

Pro(v)daná nevěsta

  Aminata Faye měla, z pohledu mnohých, obrovské štěstí. Podařilo se jí vdát se za bohatého muže; za muže, který žil ve Španělsku.

Ovšem víc než Aminata si tohoto svazku vážila její rodina. Aminatino srdce bylo totiž úplně jinde...

Poť se pro svůj zisk

  "Důvod, pro který jsme přišli na svět, je práce. Když pracuješ, Bůh tě nikdy nezklame. Když pořád pracuješ a pořád nic nemáš, lidi se za tebe budou k Bohu modlit a jednoho dne se něčeho domůžeš. Ale když nepracuješ, všechno, co máš, bude lidi udivovat a budou si říkat ´kde k tomu přišel?´. A tak budou podezřívaví, a budeš to ty, který jsi je přivedl k hříchu (závisti). Pracujme tedy! Práce je důkaz lásky k našemu Mistrovi." (Abdoulaye, žák šejcha Ibrahimy Falla)

  (obrázek: Wikipedia)

Amina

Vezmi mě s sebou!

Baobab v lipové aleji

Pravidelní pozorní čtenáři blogu možná už vědí, že se letos chystalo vydání některých Manželčiných textů.  Slibovaná "etnografická příručka, maskující se jako beletrie", vychází nyní pod názvem

Baobab v lipové aleji. 

Život je takový, jaký si ho uděláš.

Zprávy francouzského televizního kanálu předevčírem ukazovaly vyhublé Zimbabwany, sbírající pod stromy plané ovoce. Zimbabwe prý trpí nedostatkem a finanční nedostupností potravin.

Znovu jsem si vzpomněla na svoje dávné kamarády, Roberta a Viktora. Ten můj aerogram už si asi nepřečtou. Buď ho česká pošta zašantročila jako nevyplacený (viz článek ), nebo ho ztratila ta zimbabwská, možná se kluci přestěhovali, zemřeli, nemají na poštovné... Kdo ví? Představovala jsem si, jak někde sbírají pláňata pod stromem, a bylo mi těžko z představy, že ani nemám, jak je kontaktovat.

Rap, hip hop, islám

  "Hudba tu byla za časů Proroka. Věřící v noci vzdávali zpěvem chválu Bohu,"  říká v písni  Sëlëbu Yoon šestadvacetiletá senegalská rapperka Sister Fa, vlastním jménem Fatou Diatta. A mluví tak v době, kdy většina ortodoxního islámského světa věří, že hudba (s výjimkou pouze bubny doprovázených náboženských písní) je muslimům zapovězena.

Slečno, vy byste se nám moc hodila!

Blogy jsou zvláštní věc; někdo vás nechá nahlédnout na zahrádku vlastního života, a vy vzápětí s úžasem zjistíte, že za plaňkovým plotem se na vás poťouchle culí vzpomínka,  o které jste už ani nevěděli, že jste ji na jednom ze svých záhonků kdysi pohřbili.

 

Assane Ndiaye

Kilifa

Chudák Kristuspán z Bomby

"Bratři, nechte mě, ať ho zabiju, prosím vás o to; nechte mě, ať vás zbavím toho zatraceného velebníčka, toho bělocha, co nám přinesl jenom neštěstí! Prosím vás, bratři, nechte mě, já toho špinavého lotra zašlápnu levou nohou, ať už je od něho navždycky pokoj! Co nás sem přišel otravovat do naší země, řekněte? Chcípal tam doma hlady, přivalí se sem, my ho živíme, podarujeme ho pozemky, on si postaví krásné domy z peněz, které mu dáváme, a dokonce mu půjčujeme na tři měsíce naše ženy. Ale jemu to pořád ještě není dost, nakonec nám bude zakazovat tancovat! Div nás nepřijde vyhodit z našich domů, aby si je přivlastnil, a on to ostatně stejně dřív nebo později udělá, já vám to povídám! Ne, jen se na to podívejte, já vám povídám, že toho zasranýho velebníčka zabiju! Vlastní rukou mu ty vousy voškubu."

Já se mu nechci líbit!

Bludiččin článeček o kulturních rozdílech v sexuálních preferencích mi připomněl příhodu tak asi deset let starou.

Státní návštěva

Jednou, je celkem jedno kdy, přijel na návštěvu jistého evropského státu africký prezident, je celkem jedno z jaké země.

Uvítán se všemi náležitými poctami, ocitl se v prezidentském paláci.

Abdou Guite Seck

Alaaji

Ghana

  "Ghana se skládá ze dvou měst, z nichž první je obýváno muslimy: je v něm dvanáct mešit, z nichž každá má svého imáma, muezzina a recitátora koránu. Královské město je vzdáleno šest mil od města cizinců a prostor mezi nimi je zaplněn obydlími, která jsou vystavena z kamene a akáciového dřeva. Král má palác a celou řadu domů zastřešených kopulemi, všechny jsou ohrazeny na způsob městských hradeb. Král nosí na krku a na předloktích ozdoby jako žena a na hlvu si nasazuje vysoký klobouk, zdobený zlatem a obtočený turbanem z jemné bavlny. Uděluje slyšení, aby vyslechl stížnosti na úředníky; sedí přitom v pavilonu pod klenbou, kolem něhož stojí deset koní se zlatem vyšívanými čabrakami. Za králem stojí deset pážat, která drží štíty a meče se zlatem zdobenými jílci; po jeho pravici jsou synové jeho vazalů, všichni skvostně odění a se zlatem vpleteným do vlasů. Okolo královského města jsou chýše a příbytky, v nichž žijí kouzelníci, řídící jejich náboženské obřady, a zde jsou chráněny jejich modly a pohřbeni jejich králové." *

Jste povinni mít děti... ale jen doma!

Při čtení cizích blogů (a diskusí k nim náležejících) jsem si v posledních měsících všimla dvou témat, ktrá se opakují: úvah o tom, že každý by měl mít/je povinen mít děti, a že děti (a matky) by měly být drženy v ústraní, aby neobtěžovaly ty, kteří děti nemají (nebo kterým děti odrostly).

"Můžete je zabít, ale nemůžete jim vzít hrdost."

Ani slabounký šelest neprozrazoval, že se v porostu kolem krále ukrývá jeden a půl stovky vojáků. Kdyby pootočil hlavu, možná by mezi nehybnými stébly vysoké trávy uviděl sluncem pozlacenou kůži paže  jednoho ze svých synů. Ale král se díval dopředu. Je horko a nepřátelé přicházejí.

Baaba Maal

Mbaye Sy

Obrázky letošního léta

 

Z (opět) říjnového deníčku šílené matičky

Dny, které už nedávají ani doufat, že by se podzim ještě o trochu opozdil,  vyplňuje nerovný souboj s úřady.

Z muže ženou nadvakrát a proti vlastní vůli

Akram Ali Elton, praktikant internista na urologickém oddělení chartúmské fakultní nemocnice připravoval toho rána, jako každý den, seznam pacientů objednaných k výkonům. Rutinní úkon, který nevyžadoval moc přemýšlení... ale přece jen, počkat! Tohle musí být nějaký omyl... Pacientka Hawa Ali přece nemůže být zapsána k odstranění varlat?

Betlém

Vyprávěl mi kamarád:

Posedlí duchy

Když nedávná vražda jedenáctileté holčičky a  ubití jejího vraha rozlíceným davem zaplnily titulní stránky novin a vysílací čas televzních stanic, postupně se objevovaly další nehezké věci, obviňující už ne toho, kdo dítě zabil, ale celou společnost.

Viviane Ndour

Doomi Bamba

Neodolatelné nutkání

"Čurací článek" od vy_víte_koho mi připomněl, že už jsem psala o dakarské městské hromadné, o dakarském rasismu, o dakarském kulturním životě i dakarských odpadkových koších , ale jednu věc jsem nezmínila - dakarské veřejné záchodky.

Baaba Maal

Retro

Africká filosofie

Alena Rettová vystudovala na Karlově univerzitě filosofii, afrikanistiku a germanistiku a na univerzitě v Bayreuthu se věnovala svahilštině, bambarštině, mosijštině, hauštině a literaturám v těchto jazycích.

Youssou Ndour

Lii!

Youssou Ndour

Lii!

Smrt na chodníku

Zpráva o tom, že jedenáctiletá Ndey Selbe Diouf byla znásilněna, zavražděna a rozčtvrcena,  se šířila jako požár ve stohu. Každý, kdo se to sobotní odpoledne nacházel na ulicích čtvrti Darou Salam v dakarském Guediawaye,  přiživoval plamen hněvu a touhy po odplatě za smrt dítěte - od zdí domů se odrážel křik, který sílil, jak se k davu přidávali lidé.

Korite

"Viděli už měsíc?" ptá se opozdilec, přicházející do obývacího pokoje, kde v blikajícím světle stařičkého televizoru ze tmy vyplouvají a zase se do ní potápějí tváře diváků.

 

"Ještě neříkali," odpovídá mu kdosi, aniž by se otočil.

Ismael Lo

Taajabon

Trest od Aliouna Mbaye Ndera

O muži, se kterým manželka dva měsíce nemluvila.

Rozzlobil ji tolik, že ho ani v zimě nepustila pod peřinu (u vykuřovadla se "hřál a hřál, a byl mu čím dál větší zima")... dokud neslíbil, že "při životě své maminky, už to nikdy neudělám" a nepromluvil ženě do duše ("jsi moje manželka... po patnácti letech by ses chtěla změnit?"), aby mohla být znovu nastolena rodinná harmonie. :)

Alias Diallo

Trocha salsy:

Pomoc... na pravé místo?

"To je strašné," pravil jednoho dne k Choti jeho spolupracovník z jedné středoafrické země, "tady mají ti lidi tolik zvířat, psy, kočky... Já to nechápu!"

Mužoženy

Čtyři stíny se rozháněly lopatami. Nepadlo mezi nimi jediné slovo; všechno důležité si řekli v autě cestou sem. Každý hluk navíc by mohl přilákat nějakého všetečku, zvědavého, co se to na poli děje uprostřed noci.

 

Konečně byla jáma dostatečně hluboká. Dva z kopáčů do ní překulili dlouhý, v kusu látky zabalený předmět. Hrudky hlíny padající z lopaty šustily o provizorní rubáš.

Počátky západosúdánské civilizace

Geografický Súdán se táhne od pobřeží Atlantského oceánu přes celou Afriku až k Etiopii, a sahá od Sahary až k pásu pralesů na jihu. Západní a střední část této oblasti jsou kolébkami nejstarších subsaharských státních celků a víceméně jednotné "súdánské civilizace", kterou s malými obměnami sdílejí všechny národy na tomto území usazené.

Assane Mboup

Další budovatelská:

"Pojď se podívat, co ti dělá tatínek!"

"Mami! Mami!", přiběhlo za mnou včera v podvečer dítko. Hlásek mu přeskakoval rozčilením, jako vždycky, když někdo z nás přestoupí (dítkem) daná pravidla a použije mobilní telefon nebo tričko toho druhého.

Ramadánové útržky

"Tak se napij," nabádal mě můj senegalský společník za pokladnami v dakarské samobsluze.

Rtuť na teploměru by šplhala někam ke třicítce (kdybychom teploměr měli) a já jsem toužila po vodě k pití. Ale takhle veřejně? O ramadánu?

Birahim Sall: Eva

Birahim Sall: Awa

"Měl jsem si radši vzít Afričanku!"

Řekla bych, že to někdy, asoň v žertu, zaslechly nebo zaslechnou všechny manželky Afričanů zpod Sahary.

Ptáček

Idrissa Diop

Profesionální deformace

"Proč, sakra, ten zámek někdo neopraví?" vztekala jsem se před vzdorujícími plechovými vraty, zasazenými v asi metr vysoké zdi, která oddělovala můj dakarský domek od ulice.

Neříkej nikomu, že voláš z Afriky!

Nafissatou prochází, jako každý den v osm ráno, skleněnými dveřmi do velké administrativní budovy v centru Dakaru. V řadě počítačů, oddělených překližkovými přepážkami, najde svoje místo, odloží kabelku  a  sehne se, aby zapnula počítač.

Týrající rodič

Klidný letní podvečer v parku rušily jen hlásky hrajících si dětí a polohlasný rozhovor dvou maminek trumfujících se v rozhovoru o tom, která z nich měla po návratu z dovolené víc prádla k praní.

Zlomená křídla věčného cizince

Před pár týdny jsem jen náhodou našla na internetu několik nadšených recenzí, rozplývajících se nad dojemností, hloubkou a vtipem knihy Nidala Saleha ("vďaka autorovi, je citlivý, dobrý a spravodlivý človek")  Zlomená křídla věčného cizince.

Blogger mezi lidmi

"Vidíš, mají tortilly!" zastavil se Choť u regálu v obchodě.

 

"Ty chceš tortilly?" zdálo se mi zvláštní, jakou pozornost věnuje mexickým plackám.

Jak dostanu do Česka přítelkyni z uprchlického tábora?

"Prosím vás, poraďte mi, co je potřeba, aby se sem za mnou mohla přistěhovat přítelkyně ze Senegalu? Je sirotek z Libérie, teď v uprchlickém táboře v Dakaru a já bych jí chtěl pomoct."

Tající svoboda tisku

Současný prezident Republiky Senegal je muž ověnčený mezinárodními cenami: roku 2003 byl vyznamenán liberalistickou Cenou svobody, od roku 2005 je držitelem ceny UNESCO F. Houpheta-Boigne  za mír. Zvlášť v tom druhém případě ale ocenění, které přišlo pět let po prvním zvolení pana Abdoulaye Wada do funkce,  vyvolalo rozpaky.

Srpnový deníček šílené matičky

Chvíle strávené mácháním prádla (pračka nepere) byly vzácnými chvílemi klidu. Děti se nepraly, neplakaly, neječely.... Nejspíš si někde potichu hrály.

Děti vetřelců II. - Černá hanba

"Mulati se rodí buď ze znásilnění, nebo jsou to děti prostitutek. V obou případech nemáme ani nejmenší morální povinnost dívat se na tyto potomky cizí rasy."

Děti vetřelců I.

"Vytvoření rasy míšenců je nejsnadnější cesta k ovládnutí Západní Afriky",

Anta Seck

Ještě jednou, hlavně pro Kharminu

Boženčin džihád

Seděla proti mně, štíhlá, vzpřímená a vznešená v černém splývavém kabátě.

Dech

Častěji naslouchej

Věcem než Bytostem

Zaznívá hlas Ohně

Naslouchej hlasu Vody

Naslouchej Větru

Kterým vzlyká Les

To je Dech Předků.

Kde jste to sehnali?

Vystoupil za námi z metra. Vysoký, štíhlý, elegantní třicátník v obleku.

 

Podpatky zaklapaly o mléčnou dlažbu nástupiště; doběhl nás až venku.

Z Afriky do Evropy aneb (i)legální migrace

Kdo četl včerejší řádky z knihy Oumara Ba, viděl fotografie mrtvol a  občas mu oko spočine na novinovém článku, popisujícím třeba nález „lodi duchů" s útržkem letenky popsaným francouzským vzkazem „všichni tady zemřeme. Prosím, pošlete peníze, které mám u sebe, mé rodině" , se těžko vyhne otázce „proč".

Žízeň jako jed

Ve dnech, kdy u španělských břehů přistála rybářská loď, která byla místem posledního vydechnutí čtrnácti dětí ve věku od dvanácti měsíců do čtyř let, vychází v edici Cygne svědectví Omara Ba nazvané Žízeň po Evropě.

Nevinný andílek

Schodištěm v tichém domě se zamykání bytových dveří rozléhalo nepatřičně nahlas.

Mladá maminka hodila klíče do otvoru v kabelce a uvolněnou rukou sevřela dlaň dvouleté holčičky. Jedno dítě na ruce, druhé za ruku, chystala se přivolat si výtah, když z protějších dveří vyhlédla sousedka.

Zloděj penisů dopaden!

... Tedy, přesně takhle ten nadpis v černé kronice nezněl, ale klidně by mohl.

 

V zemědělské oblasti v regionu Koldy byl totiž 8. června zadržen jistý A. Ba, který teď čelí obvinění z toho, že dvěma chlapcům odcizil penisy.

Youssou N´Dour - Chimes of Freedom

Abdulrahman Ibrahim Ibn Sori Jallo

Slunce zahřívalo rajčata vystavená v proutěných koších. Dvě dámy v čepcích se u nich na chvíli zastavily, aby si nákup rozmyslely a pokračovaly dál.

 

Doktor Cox si toho odpoledne v roce 1807 nechtěl na tržišti v Natchezu nakupovat, vlastně si přes trh jen krátil cestu. Ale ten hlas... ten hlas se mu zdál povědomý. Ne, není možné, že by se mýlil! Slýchal ho přece celý rok, den co den.

Irský lékař se zastavil u košů a předstíral, že si prohlíží zeleninu. Za oblými tvary rajčat vykukovaly ostré hrany vzpomínek na to, jak kdysi pracoval na britské otrokářské lodi. Vzpomínky na cestu na africké pobřeží a na zákeřnou nemoc, která ho málem zahubila. Na to, jak se ho ujala fulbská královská rodina, u které zůstal, dokud se nezotavil a nemohl se vrátit zpátky do Anglie.

 

"Ibrahime?" oslovil doktor Cox vysokého černocha.

Prodavač na sobě nedal znát žádné pohnutí. Byl to přece fulbský šlechtic, i když v postavení otroka.

Praxe relativity

Nad elektrickými dráty se objevil měsíc. Ulice ještě vydechovala horko, ale zvuky už se nesly jasně a do daleka. I smích a vtipkování partičky osmi mladých mužů, kteří po práci čekali na tramvaj.

Obrazem znovu

Stále platí: kdo fotky nechce vidět, nechť nekliká. Kdo přesto klikne, nechť si nestěžuje!

Otroci, nebo vychcánkové?

V únoru letošního roku jsem v článku Svoje dítě doma nechci vyjadřovala pochyby o tom,  že španělský program legální sezónní imigrace česaček jahod ze Senegalu bude fungovat. A jak to dopadlo? 

Léopold Sédar Senghor: Zpěvy stínu

L.S. Senghor, budoucí senegalský president, básník, filosof, politik a kulturní teoretik se narodil v říjnu 1906 ve vesnici Joal sererskému obchodníkovi Basilu Senghorovi a jeho třetí manželkce, muslimce Gnilane Ndieme Bakhou z kmene Fulbů. V roce 1928, po ukončení studií na kláštěrní škole i sekulárním gymnáziu byl Léopold přijat ke studiím ve Francii a po úspěšném absolvování vysoké školy přednášel na univerzitách v Toursu a v Paříži.

Jak poznáte muslima? aneb Nepřítel v krabičce

Nene, žádný populární vtip k popukání; jen jsem objevila tři zajímavé blogy. Na jednom paní Ajša Najmanová vtipně a s nadhledem píše o ideálech islámu , na druhém paní Lucie Kamešová hájí (mimo jiné) svou svobodu volby vyznání a na třetím se paní Samira Ben Yacoub zamýšlí nad kdečím od tuniských párečků po svatyni v Mekce.

 

Ale to nejzajímavější, to nejsou články zmíněných autorek, kdepak.

"Honem někdo najděte horší stát, než Česko!"

Včera jsem si přečetla pozoruhodný (český) titulek: Nejméně funkčním státem je Somálsko. Česko je 149. Pravda, od autorů žebříčku je pěkné, že prakticky neexistující somálský stát vůbec zařadili na seznam hodnocených zemí, ale skutečně jsme na tom tak, že se musíme porovnávat se Somálskem?

Upřímnou soustrast (Ismael Lo)

Proč jsou pánové mokří?

Podrážky bot dopadaly ve svižném rytmu na rozpálený asfalt. Nebyly svižné dost - autobus se odlepil od obrubníku nástupiště právě ve chvíli, kdy Choť vběhl na nádraží.

Coumba Gawlo: Bin-bin

Bin-bin

Jaká prsa?

"Já nevím, co jsem řekl," zamýšlel se Choť, zatímco vyndaval nákup na kuchyňskou linku, "ale ta paní v řeznictví se tvářila nějak divně."

Myslím na Fatou Cissokho

"Horor v Keur Massar! Vražedkyně strávila dva dny v jedné místnosti s mrtvolou uškrceného nemluvněte," hlásaly novinové titulky. Zní to strašně? "Matka své dítě uškrtila a pak mu rozbila hlavu o zeď." Ještě hůř.

Kdybyste nechodili k zubaři, budete mít zdravý zuby!

Jeden Kojotův článek vytáhl z šuplíčku v mé paměti zaprášenou vzpomínku na to, jak jsem Chotě před lety poprvé přivedla do ordinace zubní lékařky.

Manželství je válka aneb domácí násilí trochu jinak

Když se mi ozvala jedna ze čtenářek blogu s velkorysou nabídkou, že mi - přeji-li si - přiveze něco ze Senegalu, moje hamižná dušička radostí zavýskla. Ano! Ano! Chci knihy! Chci spoustu knih! Nemám co číst, a nakladatelství OSAD má v katalogu na internetu nové publikace, po kterých ale z Čech můžu jen nenaplnitelně toužit.

Alioune Mbaye Nder - Confiance

Bez bytu nenajdu práci! Do té koupelny se nevejdu!

V článcích o tom, jak jsme za úplatu poskytovali bydlení pochybným příslušníkům etnické minority i solidním příslušníkům zdejší etnické majority, jsem zmínila některé zážitky spojené s pronajímáním bytů. Inu, této činnosti se přinejmenším nedá upřít to, že se při ní člověk seznámí se spoustou zajímavých lidí.

Jen tak si tančit v obchoďáku

Obchodní centrum ve středu města začátkem loňského roku ještě oddechovalo po vánoční honičce, a do krámků, lemujících jeho galerie, se už začínali vracet zákazníci.  Atrapy vánočních dárků pod atrapami jehličí vystřídaly nápisy o tom, že levnější už TO nebude. TO, ani cokoliv jiného.

"Šarlatán uhranul ženu zemědělce"

Další z neodolatelných titulků zpravodajství způsobil, že jsem přeskočila všechny články o infanticidách, falešných penězích na letišti, služkách zavřených za napadení domu Youssou N´Doura a neuvěřitelných příhodách z politické scény a začetla se do novinové zprávy o tom, jak kouzelník odvedl manželku svému bližnímu.

Potvory zmlsaný!

Mobil mi zazvonil, ledva jsem vyklopýtala z útrob autobusu do zamračeného červnového odpoledne.

Pyramidy Meroe a architektonické památky Dárfúru

Súdán nejsou jen hořící letadla a občanská válka.

"Nevěrnou ženu zradilo vyzvánění mobilu"

Česko má svůj Blesk, Senegal má svého Pozorovatele. Blesk nečtu nikdy a Pozorovatele pravidelně nestuduju, ale některým titulkům ve zpravodajství prostě neodolám.

Jak se vyhnout placení nájemného - inspirace druhá

Ta rodinka byla sympatická už na první pohled - mladý pár a miminko, plánovali, jak se zařídí.

 

"Ale, přece jenom, víte... kdyby to nebyl problém... my bychom ten byt potřebovali vybavený, dalo by se to nějak udělat?"

Jak se vyhnout placení nájemného

Moje kamarádka Lenka, které jsem mnohým zavázána, má byt.

Moje kamarádka Lenka žije v zahraničí.

A protože má byt, protože žije v zahraničí a protože jsem jí zavázána, dopřála mi okusit radostí, jichž se jinak dostává jen majitelům nemovitostí.

Tam se koukej!

Stropní svítidla, nástěnná svítidla, žárovky... Pogumovaná kolečka nákupního vozíku tiše šustí na čisťounké dlažbě velkého obchodu s potřebami pro domácnost.

Mladá maminka při letmém ohlédnutí za zvlášť krásným lustrem spatřila něco neobvyklého.

Khady: Zmrzačená

Dělám slíbenou výjimku a do zdejší "knihovničky" řadím jednu z knih s komerčně úspěšnými názvy slibujícími čtenáři tetelení hrůzou nad barbary a potěšení z vlastní kulturní nadřazenosti.

Nedosažitelní Zimboši a Česká pošta

Mívala jsem kamarády v Harare. Dva, o málo starší než já, Roberta a Viktora. V době, kdy řádky od většiny mých dopisovacích kamarádů z Afriky, Vietnamu a Ruska přetékaly prosbami o dárky, peníze nebo vízum, nosil pošťák od Viktora a od Roberta balíčky.

Makoddu

 Nebe na východě bledlo a nastupující den pomalu rozpouštěl tmu.

Král - ach, jistě : bývalý král  - se na rohoži před domem naposledy poklonil Tomu, kdo vládne i vládcům. Mezi prsty protékají kuličky růžence. Bůh je veliký. Chvála Bohu, budiž Mu vzdán dík.

Kdyby Makoddua někdo pozoroval, viděl by jen muže, dokončujícího svou modlitbu se šňůrkou perliček v ruce. Ale nikdo tu není; vesnice ještě spí a na nějaké arabské výmysly by stejně nebyla zvědavá.

Ndukkumaan - pohádka pro dospělé, část II.

 Temnota, která nenechala na nebi jedinou hvězdu, pohltila i osadu. Stěny jednotlivých stavení se daly rozeznat jen na vzdálenost jednoho nebo dvou kroků.

Postavy mužů, sedících u jednoho z domů, splývaly s tmou.

Tlumené hlasy, doprovázené vrzáním cvrčků, štěkotem hyen v dálce a občasným zabečením rozespalé ovce, mrazily svou vážností.

Pohádka, tentokrát pro dospělé (podle skutečných událostí)

 S rukama v zápěstí zkříženýma, lokty pohodlně opřené o pokrčená kolena, seděla královna na hrubé rohoži a trpělivě čekala, až jí otrokyně zaplete vlasy do úhledných cůpků.

Sagar svou práci teprve začala - štíhlé prsty se probírají prameny vlasů na královnině temeni a lingeer s úlevou sklání hlavu. Její tvář se ocitla v bezpečném přítmí mezi nataženými pažemi. Jaká úleva!

Pro tu chvíli nemusí být lingeer Lat Sukk Sire Jogob Mbooj důstojnou šlechtičnou; sama pro sebe, schoulená v té jeskyňce nad svým břichem, smí cítit a přemýšlet jako lidská bytost, jako žena a matka.

Povaleč domácí

"Hele, kdy jsi vlastně naposled viděla Manželku?"

 

Lžička cinkla o podšálek a na bílém porcelánu se vytvořila tmavá loužička.

 

Zuzana sledovala číšníka, přecházejícího mezi stoly. Z kapsy u kalhot mu vylézaly nitě a vypadal, jako by měl za sebou obzvláště vydařený flám.

 

"Co,,,? Manželku? Nevím, asi někdy vloni... v létě, možná? Tak víš co... ona má ty děti..."

Jak (ne)dešifrovat blog

Nejspíš každý čtenář disponuje určitou dávkou fantazie, protože bez ní by nemohl číst. Ale kdo určí, kde končí fantazie a začíná fantazírování?

 

Právě jsem měla telefonát. Volal nejmenovaný(!!) kamarád, že prý se mu doneslo, že o něm na blogu píšu, že má druhou ženu. A co že je to za pomluvy.

Harém na výletě do ZOO

Kůži přivyklou chladivému přítmí metra ovanul horký dech ulice. 

"Jsme tu moc brzo," oznámila jsem Choti. "Nigeria přijde až za třičtvrtě hodiny."

A co můžete dělat, když před sebou máte skoro hodinu čekání u stanice metra Nádraží Holešovice, kde široko daleko není nic než beton, a máte s sebou dvě malé děti?

Máj, lásky čas - Rady pro méně obvyklé situace

Po první a druhé části článků o  častých otázkách a odpovědích jsem si uvědomila, že i některé méně časté otázky jsou zajímavé.

Monomotapa

Megality v oblasti jižní Afriky se často vyskytují ve spojitosti s dalšími kamennými stavbami, z nichž nejznámější (a také nejrozsáhlejší a nejstarší) jsou zříceniny Velkého Zimbabwe.

Ngor Ňebbe

 Ngor Sene byl čistokrevný Serer, černý jako uhlí, narozený v Diakhaw. 

Ngor Sene nikdy nejedl fazole.

Bez ohledu na to, s jakou péčí je ruka kuchařčina uvařila, s jakkoli chutnou omáčkou byly servírovány a jak vzácné koření jim propůjčilo vůni, fazole nikdy nesvedly Ngora Seneho k ochutnání.

Přivolávač deště

  Orientalista, spisovatel a překladatel Jaroslav Olša sestavil společně se hararským univerzitním profesorem a literárním vědcem Mbongeni Malawou výbor z moderních zimbabwských povídek.

Na cestě

V pondělí večer vysílal první program České televize cestopisný dokument o Senegalu. Opožděný divák jej může shlédnout po kliknutí ZDE , francouzsky mluvící se ještě možná podiví, proč jsou slova "mám dovolenou, tak jsem si vyšel na ryby" přeložena jako "za celý den jsem chytil jen tři rybičky."

Máj - lásky čas II

Vaše názory jsou rasistické a generalizující. Můj přítel je dokonale naturalizovaný. Vůbec se nepodobá jiným Afričanům, naprosto přijal za své evropské hodnoty a způsob života. Je úplně jiný, než ostatní!

Máj, lásky čas I.

Dostávám e-maily. A vzkazy.

Od dívek, manželek a matek dětí Afričanů.

Celý poplatek, půl ošetření?

 

Následující text je téměř doslovný přepis telefonického rozhovoru s mým osmdesátiletým příbuzným.

 

"Ahoj, jak je ti? Byl jsi s těmi bércovými vředy u doktorky, doufám?"

"Nojo, byl, to víš, že jo..."

"A co? Dali ti na to něco?"

"Jo, poslala mě na kožní..."

Megalitická kultura v Africe

Přestože se stavby z velkých kamenných bloků nacházejí téměř po celém africkém kontinentu, místem s jejich největší koncentrací zůstává Etiopie.

Krize sedmého roku a etiketa stolování

Růžová tělíčka krevet tančila na pánvi. Kapky oleje končily svůj let na dlaždicích kolem sporáku (nebudeme přece malicherní) a uprostřed kuchyně dvě slečny hnětly kuličky ze směsi mletého masa, mouky, bylin a koření. 

 

Choť totiž pozval své spolupracovníky na večeři.

Sárinka

Obklopená davem, v němž jsou i ženy, utrpěla šťouchanec holí od přihlížejícího gentlemana. Přichází štípanec od jedné z přítomných dam. Další divačka používá své paraple, aby vyzkoušela, zda je na Sárince všechno "pravé".

Vystavena ponižujícímu zacházení, nemůže se týraná bránit - její hněv je tlumen prostředky, které má krotitel a vystavovatel k dispozici.

Jiná Afrika

Nová kniha Pavly Jazairiové nabízí po letech, které uplynuly od napsání knih Cesty za Afrikou a Afrikou v protisměru, znovu pohled na Sahel, JAR a Tunisko "zblízka". Kochat se tentokrát můžeme nejen literárně, protože netradiční formát knihy umožnil přetištění více než stovky barevných fotografií velkého formátu.

Baaba Maal

Baaba Maal

Adopce na blízko?

Teplý větřík zasypával chodník a lidi na něm sprškami okvětních lístků ze staré jabloně, něžné poselství drcené podrážkami bot na špinavém chodníku.

Nedaleko tramvajové zastávky rozbili svůj stan lovci duší: místo "věř Ježíši", "maso je vražda" a "NE Turecku v EU" volají dneska o "pomoc dětem na dálku".

Procházka savanou

Klímova antologie moderních afrických povídek obsahuje čtrnáct textů, jejichž autoři pocházejí z Nigérie, Ghany, Sierry Leone, Jižní Afriky a Keni.

 

Z dubnového deníčku šílené matičky

Ze školky, z té, která si neplete jména dětí a poskytuje i jiné informace, než ty o ceně služeb, máme lejstro, že Miminko je právoplatně přijata k předškolnímu vzdělávání; informační schůzka v květnu, nástup v září.

Odpadky

    Ananasový džus koupený v supermarketu svou vlažnou chutí spíš lepil, než osvěžoval. Přes ostrý kraj otvoru v plechovce mi na jazyk sklouzla poslední sladká kapička.

48 let aneb Jak také lze dělit federaci

   4. duben je státním svátkem Republiky Senegal. Někdy se o něm mluví jako o výročí nezávislosti. Ale víme, co se v ten den opravdu slaví?

Jedna taková už tu byla, a taky měla černý dítě!

"Máme holku," hlásila Nigeria v telefonátu z porodnice.

"A víš, co mi řekl manžel, když tam po porodu přišel? Obdivoval dítě. Pak se za něj půl hodiny modlil. A pak, pak se na mě dlouze zadíval a řekl mi: ´Ty si myslíš, že když jsi matka od dvou dětí, tak můžeš vypadat jako blázen?´

Je svět jinačí?

   "Dneska je svět jinačí. Když jsem studovala v Paříži, měla jsem francouzského přítele," povzdechla si paní Binta a dvěma prsty posunula neposlušnou obroučku silných brýlí, sjíždějící po rovném nose. "Ale ani mě nenapadlo, že bych si ho mohla vzít. Nebo že by se to, propána, mohli dozvědět moji rodiče! Tenkrát by to bylo těžké i pro kluka, a já jsem byla holka."

Narození a smrt v české lidové kultuře

Alexandra Navrátilová se otázce obřadů spojených s narozením a smrtí věnuje už od dob svých studií na filosofické fakultě univerzity J.E.Purkyně. V současné době působí v Etnologickém ústavu Akademie věd České republiky v Brně.

 

 

Strašlivý příběh

Vědoma si tradované poučky, že všichni autoři blogů se stylizují, nechtěla jsem vybočovat a psát tady o tom, kterak se úžasná, schopná a bystrá Manželka dopustila týrání účastníků překladatelské konference.

Nakonec jsem podlehla pokušení a poučku i mýtus odhazuji v dál. Poslyšte tedy příšerný příběh o tom, kterak Manželka na seminář překladatelů jela.

Nevyfotografovatelný

V davu chodců spěchal Choť kolem naleštěných výloh v centru města. Potřebuje zajít do banky a na nákup; musí se vrátit domů a stihnout včas nástup na odpolední směnu v práci. Moc času na to nemá.

 

Osamělý sluneční paprsek prorazil mraky a pošimral chodník před Chotěm.

Banka už byla na dohled.

Jsou černoši opice?

Skupinka Sánů na obrazovce hodila do ohně mrtvolu primáta. A potom ještě nějakého hlodavce. Srst shořela a kamera krátce ukázala kuchání a další skromné kuchařské úpravy oběda v tanzanské buši.

Tak dlouhý dopis

   Mariama Ba, dcera jednoho z prvních ministrů nezávislého Senegalu, neměla nikdy získat vyšší vzdělání. Vyrůstala u prarodičů ze strany své zesnulé matky a ti pro ni, byť byla jednou z nejlepších studentek francouzské základní i koranické školy, nepočítali s žádnou další kariérou.

Džihád v obchodu

   V roce 1853 se ve vesnici Mbacke v Baolu narodil náboženskému učiteli z bratrstva Qadiriya syn, který dostal jméno Ahmadou Bamba. O třicet let později tento syn založí vlastní odnož súfijského islámu,  bratrstvo murídů. Jejím heslem se stanou slova "Modli se, jako bys měl zítra zemřít a pracuj, jako bys měl žít věčně."

Březnový deníček - školková anabáze

Na e-mail, který mě informoval, že jakási Ema Nováčková byla přijata k předškolnímu vzdělávání, jsem odepsala, že děkuji za zprávu, ale dítě takového jména neznám. Žádná odezva. (Coby nenapravitelná idealistka jsem čekala třeba omluvu a vysvětlení.) Mé skomírající odhodlání přihlásit dítě zrovna do téhle školky tak zesnulo definitivně.

Až bude volit divá zvěř

Kourouma patří mezi klasiky světové literatury. Přinesl nový rozměr "afrického románu" - nejen pokud jde o obsah, ale i formu díla: už ve své prvotině Slunce nezávislosti použil "africkou francouzštinu" s originální syntaxí, stylem vyprávění i slovní zásobou.

Svoje dítě doma nechci!

Koncem loňského a začátkem letošního roku se v médiích s velkou slávou ohlašovalo rozeběhnutí "nového programu pro legální imigraci". Jde prý o záchranu lidských životů a boj s mafií: aby Afričané neumírali na rybářských člunech, bude probíhat jejich legální nábor v zemích původu. 

(Osobně si spíš myslím, že jde o pokus odradit potenciálně úspěšné mořeplavce od jejich snažení - ti, kdo byli vráceni do zemí původu, do nového "programu" být zařazeni nemohou. Utopený nebo vysušený Afričan neznamená pro EU žádné náklady, narozdíl od přeživšího, který ke břehům Španělska dorazí.)

O tom, jak jsem šla na koncert Steel Pulse a ani jsem je nezahlédla

  Slunce nás pálilo do zátylků, když jsme se blížili ke vchodu na  stadion. Před šedými mřížovanými vraty stály dvě řady železných zátarasů a kulaťoučký, očividně se nudící chlapík v modré uniformě. Vzal si od Demby naše lístky a pootevřel bránu, abychom se mohli protáhnout dovnitř, do betonového koridoru stejně pustého, jako bylo prostranství před stadionem.

S láskou lvice

Rozhodně jsem neměla v úmyslu doporučovat životopisné a "životopisné" knížky manželek Afričanů a jiných ¨"exotů" ;) , případně samotných Afričanek a Arabek, budujících si kariéru na svém (ať už skutečném, nebo fiktivním)  utrpení. Takže, ne, skutečně tu nenajdete obsah Bílé Masajky, Umučené, Utlučené, Upálené, Utopené, Prodané a co já vím co ještě vyšlo (možná časem ještě udělám výjimku u Zmrzačené, protože ta sem zapadá aspoň tematicky).

 

Kniha Christiny Hachfeldové Tapukai S láskou lvice je ale jiná. Na rozdíl od Bílé Masajky, Bílé čarodějky, Bez dcerky neodejdu a dalších fňukavě patetických knížek vypráví o tom, že i manželství s člověkem hodně odlišné kultury nemusí být odsouzeno k nezdaru. Jen to chce hodně pochopení, vytrvalosti, lásky a práce. Což asi není to, co romantické (případně xenofobní) dušičky chtějí slyšet, a tak se o téhle knížce moc neví.

Muž na druhou

"Tak kterou porodnici bys mi doporučila ty?" Denisa se natáhla přes stůl pro kousek bábovky. Oklepla z pečiva závoj moučkového cukru, opřela se do křesla (bábovku půvabně podloženou druhou dlaní) a nedočkavě na mě mrkla.

Je skvělá studentka, ale vzala si černocha

V době, kdy ještě fungoval blog Nigeria, dal se na něm najít článek s názvem "návod k použití".  Autorka tam, po zkušenostech svého "všedního života s nevšedním mužem", takto nigerijským státním příslušníkem, vtipně komentovala úskalí, jichž se Evropanka v manželství s Afričanem nejspíš naděje.

 

Psala o finanční podpoře, kterou jsou Afričané v exilu povinováni svým rodinám a přátelům, i kdyby sami na chleba neměli. Psala o nevěře (protože kdo by odolal lákavé nabídce!) a o návštěvách, které se u ní doma chovají "jako doma". Psala ještě o spoustě věcí, které každou evropskou relativní novomanželku Afričana a relativního nováčka v africké diaspoře uvádějí v úžas, zatímco po pár letech (pokud těch prvních pár let vydrží) - už je bude považovat za samozřejmé.

 

Ale jednu věc vynechala.

El Negro

Čtvrt hodiny před tím, než se Miminko s jekotem usadila doprostřed hlavní chodby u východu Paláce knih na Václavském náměstí a odmítala jít dál; před tím, než ji začali obklopovat kolemjdoucí (tážící se jeden druhého, jestli je tam chudinka sama a ztracená); před tím, než jsem, lehce nepříčetná - zase - rezignovala na výchovnou strategii nezájmu, vběhla doprostřed srocujícího se davu a se slovy "ne, není tu sama, ta je moje" zuřící dítě násilím posbírala ze špinavých dlaždiček a odnesla, jsem přecházela sem a tam mezi policemi plnými vystavených knih a byla bezradná.

Z únorového deníčku šílené matičky

Zprávy ze života tu poněkud zaostávají; a je to zejména proto, že Manželka zažívá poněkud frustrující dny s dětmi, které nespí nikdy, když nespí ona; s jeslemi, do kterých Miminko už definitivně odmítlo chodit; a se školkami, do kterých Miminko nemůže být přijato,

Senegalští střelci ve druhé světové válce

  "Asi to nazvete mladickou nerozvážností, ale my jsme si řekli: pojďme a osvoboďme Francii. Protože když Francie bude svobodná, bude svobodná i Afrika."

Senegalští střelci v první světové válce

  Ve chvíli, kdy Francie více než jindy jest jednotná v úsilí po vítězném ukončení války a obětuje bez rozpaků ročník 1918 na obranu vlasti, jest povinností vlády republiky žádati také od statečných obyvatelů afrického západu důkaz jejich oddanosti a věrnosti. Vláda ví, že jí poskytnou bez svého oslabení nové vojáky, kterých potřebuje.

Národové Afriky pochopí, že Francie tím, že se jich dovolává, je k sobě povznáší. Bojovati v řadách francouzského vojska znamená pro naše africké občany postaviti se na vždycky po bok civilizace ohrožené našimi nepřáteli.

Xala - ukázka z filmu

Když jsem tu zmiňovala zfilmované novely Ousmana Sembena, netušila jsem, že ukázky jsou volně přístupné na internetu. Tak, tady jsou (v případě Xaly dokonce s anglickými titulky):

Back to nature! (aneb Holky alternativky)

V Africe taky nepoužívají plínky!

Africké maminky taky nosí děti na zádech!

 

S podobnou romantickou zarputilostí, s jakou tvůrci amerických akčních filmů situují zdroje katastrof a záhad výlučně do Afriky (jen málo těch nejoriginálnějších si vzpomene, že v atlase je třeba i Jižní Amerika), odvolávají se na černý kontinent také ty, koho budu pro lepší přehlednost nazývat "alternativní ženy": zastánkyně šátkování, bezplenkové metody, přírodního léčitelství, bílé magie, tarotu, moci měsíčních kamenů, batikovaných šátků, feng-shuei, holotropního dýchání a mnohých dalších pradávných a (nebo) esoterických vynálezů.

 

Případným čtenářkám z jejich řad se omlouvám a prosím je, aby zvážily, zda chtějí číst dále. Jakkoli nemám v úmyslu negativně hodnotit jejich přesvědčení, mohou následující řádky vyvolávat dojem, že s ním polemizuji.

 

I sexistický by se tento příspěvek mohl zdát - na svou obhajobu můžu uvést jen to, že přesvědčeného "alternativního muže" jsem ještě nepotkala.

Zdravíte svého zloděje?

V krásném sobotním odpoledni na sklonku loňského léta kdosi zazvonil na domovní zvonek. Moje otázka, položená do bílého sluchátku interkomu, zůstala bez odpovědi. Neotevřela jsem tedy.

Klepání na dveře u bytu se ozvalo pár minut na to. Předpokládala jsem, že po otevření spatřím sousedku. Místo ní tam byl drobný snědší chlapík v modrobílém svetru.

 

Usmaan Semben - Uhranutí (Xala)

   Ousman Sembene (1923 - 2007) patří mezi nejznámější africké režiséry a autory frankofonní literatury. Rodák ze Ziguinchoru absolvoval jen několik tříd základní školy, než byl pro nekázeň vyloučen a stal se zedníkem. Jako devatenáctiletý vstoupil do afrických koloniálních jednotek francouzské armády a dostal se do Evropy. Po skončení války se ještě na čas vrátil do Francie, tentokrát za prací.

Jako přístavní dělník v Marseille navštěvoval večerní školu a zároveň sbíral materiál pro svůj první román, Le docker noir (1956). V Evropě vznikly také jeho knihy O pays, mon beau peuple! a Les Bouts de Dieu (1960, v češtině vyšlo jako Boží dřívka).

Divoch v srdci Moravy

Taje naší poštovní schránky se obyčejně vysypou na mě, a já je většinou obratem vysypu do smetí. Občas se ovšem stane, že plechovou krabici zavěšenou na domovních dveřích otevře Choť. Ten je připraven bránit vlastním tělem každý leták, který ve schránce najde - přinejmenším do doby, než ho důkladně prostuduje.

Bratr v Nigérii VII

Nešly jsme nijak daleko - světlo z diskotéky, pokud si ten dřevěný domek s teráskou vůbec takový název zasluhoval, dosahovalo jen do poloviny parkoviště a zbytek toho místa zůstával ve tmě. A ta tma vypadala, jako by na člověka zrovna číhala, držená v bezpečné vzdálenosti jen rozžhavenými vlákýnky několika žárovek na terase.

Bratr v Nigérii VI

Když nepočítám školní zájezd k dederáckému moři, byla jsem do té doby v Německu jen dvakrát. Dvakrát jsem navštívila Echefua, se kterým jsem si psala od doby, kdy jsem nastoupila na střední školu a kdy on žil ještě v Imo State na jihovýchodě Nigérie.

Bratr v Nigérii V

Alenino pozvání nebylo jen formální, došlo mi, když ho opakovala už nejmíň pošesté.

 

Nakonec jsem si u naleštěného okénka agentury Thomas Cook vyzvedla peníze, došlé na moje jméno z Německa, a na nádraží je vyměnila za jednosměrnou jízdenku do Bonnu.

 

Bláznivý kousek? Celý život jsem dělala bláznivé kousky. Na tomhle vlastně nic nepředloženého nebylo. Přece jsem Alenu znala už léta.

Bratr v Nigérii - IV

Zasouvala jsem tuhé kartičky do přihrádek z průhledného plastu. Jména na nich čtu spíš ze zvyku, než ze zvědavosti, spíš proto, že moje oči jsou příliš rychlé, než že bych toužila znát jména návštěvníků našeho stánku. I když některá jsou jistě zajímavá, ne že ne. Ale z těch desítek lidí, kteří se u našeho stánku na veletrhu zastavili, nikdy nebylo víc než pět šest nových obchodních partnerů. Aspoň myslím.

Bratr v Nigérii III

Za tři dny byla Alena zpátky v Praze.

Bratr v Nigérii II.

Co se dělo, když Alena poprvé přijela do Bonnu?

 

Znám to jen z vyprávění.

Bratr v Nigérii I.

"No, a tak co teď mám dělat?" zvedla Alena pohled od popelníku, ve kterém současně rychlým a nervózním pohybem zamačkávala další, jen zpola vykouřenou cigaretu. Kouření jí asi moc nechutnalo.

Příliš dlouhý nedopalek se zlomil a proužek kouře se dál vznášel nad kavárenským stolkem, stejně jako nezodpovězená otázka.

Poslechni si, jak pláčou! aneb Manželčin večer ve společnosti minutu po minutě

"Budeš doma ve dvě?" ujišťoval se Choť půl hodiny před půlnocí.

 

"Nemůžu být doma ve dvě," vysvětlovala jsem trpělivě, "je skoro půlnoc a do centra Prahy mi to potrvá hodinu!"

 

"To mě nezajímá. Říkala jsi ve dvě, tak ve dvě," stál si na svém. "A dej si mobil na vibrace, ne abys mi řekla, žes to neslyšela."

 

Málem mě rozvedla...

Kamarádka se mi rozhodla pochlubit romantickým přáníčkem od manžela. Naneštěstí tak učinila prostřednictvím SMS:

Čert a dítě nikdy nespí

"Jsou špatně vychované! Měly by spát od sedmi do sedmi. Nemají žádný pevný režim," vyčítala mi maminka hlásky mých dětí, které slýchala ve sluchátku při našich pozdně nočních telefonátech.

Antilopa na sněhu

"Hele, vidíš to zvíře?" upozornila jsem Chotě sedícího na sedadle přede mnou.

 

Na zasněžené stráni za okénkem autobusu se pohybovala hnědá skvrna.

Ukázka z korespondence :)

Aby se neřeklo, že snad někoho diskriminuji  

 

------------ Původní zpráva ------------
 Od:  <nobody@laar.cust.ignum.cz>
 Předmět: vzkaz
Datum: 01.1.2008 04:00:33
--------------------------------------

vzkaz: Je me z vas na bliti ze misto toho abz jste dala Evrope bile dite tak se radsi tahate s negrem a zaplavujete Evropu misenci.Az prijde RAHOWA snad bude osud spravedlivy a ta cerna negerska horda s kterou ostatni lide svedou boj
prvni znasilni a oddela vas. (ra.pav@seznam.cz)