Po smrti svého otce, Assonela Diatty, odešla Aline - ještě jako dítě - pracovat do ziguinchorských doků. O něco později ji přivítal Dakar, kde sloužila v domácnosti Francouze jménem Martinet.
Jednoho dne zaslechla Aline Sitoé hlas, který ji nabádal, aby se vrátila domů do Casamance, jinak ji samotnou postihne neštěstí. Dvacetiletá služtička varování nebrala vážně a pokračovala v práci. O čtyři dny později ochrnula a musela být převezena domů. Tam paralýza okamžitě pominula, přestože kulhání se Aline nezbavila už nikdy.
Svět se měnil: Diolové, odvěcí soběstační pěstitelé rýže, byli koloniální správou nuceni přecházet na výrobu podzemnice olejné, kterou se sice nemohli živit, ale která slibovala zisky pro koloniální pokladnu. Evropa si žádala ďolské muže pro svá bitevní pole a Francouzi požadovali daně z kdečeho.
Aline Sittoé Diatta, vyzývající k odpírání poslušnosti cizincům, se brzy stala proslulou nejen pro své politické názory.
Po prvním dakarském "vidění" přicházela další; k Aline promlouvali duchové, volali jejím prostřednictvím po návratu k tradicím a konali zázraky. S Aline Sitoé se vrátil šestidenní ďolský týden (pět dnů práce, šestý den odpočinku), přišly nové druhy modliteb a obětí; mladá kazatelka si získávala obdiv tím, že uměla přivolat déšť i uzdravovat nemocné.
Do Kabrousse proudily davy lidí různých etnik a náboženských vyznání, jen aby s Aline mohly promluvit.
Kazatelka si získala takovou úctu, že ji požádali, aby nastoupila na trůn po zesnulém králi Casamance. Ve spojení s jejími názory a rostoucím vlivem její nová funkce jen znásobila nebezpečí, které z Alininy strany cítila koloniální správa.
Aline byla prohlášena za "rebelku a nepřítele Francie".
S akcí proti "nepříteli" armáda čekala, dokud Aline nezačala menstruovat. V době menstruace totiž ďolské ženy odcházely mimo své domovy a celé "nečisté" období trávily mimo společnost. Vojáci napadli místo, kde se královna měla nacházet, a zastřelili její spolumanželku, kterou si s Aline spletli. Aby předešla dalšímu zabíjení nevinných, přihlásila se královna - kazatelka úřadům raději hned příští den sama.
8. května 1943 byla královna zatčena (společně se svým manželem a dalšími "rebely") a stala se údajně poslední osobou, deportovanou ze Senegalu do exilu: věznili ji v Senegalu a v Gambii, než skončila v malijském Timbuktu.
V roce 1944 úřady oznámily, že čtyřiadvacetiletá Aline Sitoé ve vyhnanství zemřela. O čtvrt století později ale Jean Girard zveřejnill telegram koloniální administrativy z roku 1946, podle něhož byla panovnice v té době ještě naživu.
Čtyři příbuzné královny, uvězněné v Saint Louis, převezli tehdy zpět do Casamance a propustili; pokud Aline Sitoé Diatta byla stále mezi živými, domů se vrátit nesměla: její jméno i odkaz měly upadnout v zapomnění.
Alinin manžel svou ženu (nebo její ostatky) hledal po celý zbytek života. Koncem osmdesátých let mu tehdejší senegalský president přislíbil pomoc. Do Mali se skutečně vypravila vyšetřovací komise, která ale zjistila pouze, že úmrtí královny bylo zaneseno v timbuktské matrice.
Otázky kolem skonu královny - kazatelky zůstávají nezodpovězeny. Pokud Aline opravdu zahynula během věznění, proč o jejím odchodu mlčí všechny tehdejší záznamy koloniální administrativy Senegalu? Je také zvláštní, že informace o královnině smrti se neobjevila ani v pravidelných hlášeních guvernérovi Francouzské západní Afriky (přestože všechna úmrtí Alininých spoluvězňů a "spoluviníků", ba dokonce i zprávy o drobnostech v chování Aline a jejího manžela v těchto listinách figurují. Pravdu se ale dnes, po téměř sedmdesáti letech, už dozvíme stěží.
http://en.wikipedia.org/wiki/Aline_Sitoe_Diatta
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za čas, který věnujete tomu, abyste zde vyjádřil/a svůj názor, ať už je jakýkoliv. Osobuji si však právo nezveřejňovat obchodní spam, za komentář se pouze vydávající.
Autorka