Přiznám se, že o "létání miminek" v Africe jsem nikdy nic neslyšela ani nečetla. Ale maminky a babičky v Senegalu s nemluvňátky i tak dělají věci, které by nás přinejmenším uvedly v úžas.
Třeba takovému koupání - každodenní chvilce intimity mezi maminkou a dítětem - masáž předchází, místo aby ho (jak tomu v Evropě zpravidla je) následovala.
Masáž, která je s očistou těla spojena, zaujímá v životě kojence důležití místo už ode dne, kdy miminku odpadnou zbytky pupečníku, a její funkce fyzioterapeutické nejsou o nic méně důležité, než ty symbolické a mystické. Masáž včetně doprovodné recitace má kojence uklidnit, napomáhat zažívání, formovat tělo a do budoucnosti zajišťovat zdraví a žádoucí vlastnosti morální, sexuální i fyzické.
Průběh masáže se liší podle pohlaví dítěte, a Evropan může být polekán její nešetrností - například chvilkovým držením volně visícího dětského tělíčka za hlavičku nebo za nožičky, mačkáním nosánku, taháním za ouška apod. Je-li opečovávané dítě chlapeček, masáž se soustředí na jeho paže a záda, aby byla podpořena jeho budoucí schopnost těžce fyzicky pracovat. Jde-li o holčičku, věnuje se masérka zejména zadečku a bříšku, aby prospěla kojencově budoucí úloze matky, která bude mít bezproblémová těhotenství a snadné porody.
Žena, která dítě koupe, nejprve uchystá ohřívadlo, nahřeje si ruce, rozpustí v nich trochu bambuckého másla a znovu navoní nad kadidlem v ohřívadle. Posadí se na zem, obvykle zády ke stěně, na kolena si dá pruh čisté látky a na něj položí nahé miminko. Následuje masáž všech částí těla tlakem, vytahováním, mnutím nebo třením. Poté přichází důkladná koupel a osušení. Na konci je děťátko odpočaté a klidné, připravené k spánku.
A protože obrázek poví víc než tisíc slov, zde dokument o damp Wolof (wolofské masáži). Je ze 60. let, ale na způsobu provádění se od té doby nezměnilo vůbec nic. Korálkový náhrdelník u miminka ve filmu má podobnou funkci jako kruhy na krcích žen z asijského kmene Padaung - způsobuje, že miminko nemůže tlačit bradičku k hrudi - učí se nosit hlavu vzhůru a údajně si tak prodlužuje krček (přinejmenším opticky).
teda to dítě nevypadá, že by se mu to nějak zvlášť líbilo...
OdpovědětVymazatSedmi, taky nevypadá, že by se mu to nějak extra nelíbilo... Takhle podobně se moje tváří na oblékání :D
OdpovědětVymazatVýborně, díky veliké! :o)
OdpovědětVymazatNo, nelibilo, moje dite se takhle tvarilo i kdyz jsem ji delala jemnou masaz :D Teprve ted na sebe necha takhle sahnout :)
OdpovědětVymazatJa jsem slysela o ruznych masazich miminek, ale takove to ruske letani mne privedlo v uzas... ostatne v Cesku se ted roji alternavini matinky, sdruzujici se v ruznych spolcich, a vsimnete si , ze ty \"pokrokove\" zeny, ktere ty spolky vedou, maji vetsinou dve prijmeni...aby se lisily od davu nebo aby ujistily okoli, ze jsou vdane, tudiz normalni?
OdpovědětVymazat:))
Díky Manželko, opravdu zajímavé.
OdpovědětVymazatLétací maminky a domorodky by měly z toho zajímavý materiál. Nevím, může to mít svoje opodstatnění, které my nechápeme a fyziologický užitek. Mimino je rozhodně tak hotové, že radši půjde spát. Vojtova metoda taky není zrovna příjemná pro děti a kolika dětem pomohla! Rozhodně se s miminem paní moc nepáře. Hele Manželko, že ty s těmi tvými dětmi to flákáš tuhle rozcvičku? :-))))
Tedy já čumim ... My tu s dětma zacházíme jako kdyby byly ze skla (tedy krom matek létajících mimin, ale ty to asi nemaj v hlavě úplně v pořádku) a ony jsou přitom jak z gumy :-)
OdpovědětVymazatAle je fakt, že třeba to moje dítko spouští hysterický pláč ve chvíli, kdy se jí snažím odsát nos nebo narvat na hlavu čepici.
Janino, nevím, mně se to zdá vcelku... neexotické, až na to pověšení za hlavu, k tomu bych (jsem) odvahu nesebrala :D .
OdpovědětVymazatA rozcvičku nejen flákám, já ji vůbec nezahájila, až po té asTMIně intervenci jsem si vzpomněla - a hele! Dítě, ač již na masáže skoro staré, po koupání (neortodoxně jsem to s ním provedla ža po koupeli místo před) fňukalo, ale jsouce mačkáno a vytáhováno, nejdřív zmlklo (asi v úžasu :) ) a pak už spokojeně mlčelo, dokud jsem ho mačkala a natahovala... (a začínalo fňukat, když jsem přestala) načež opravdu klidně usnulo.
Takže po provedení pokusu hlásím, že to funguje a dítěti se LÍBÍ! :)))
(Jen nos jsem nemačkala, ale ten mačká Choť odjakživa, bez masáží, vždycky, když děti krémuje - a ony stejně vždycky řvou, nezvykly si :D ).
ale nedávno mi kamarádka povídala jak byla nakojit své mladší dítko v jednom centru a byla tam matka s asi 6 - 8 měsíční holčičkou a když vypila z lahve mléko tak milá maminka vybalila nočník a sundala ji plenku a holčičku podržela na tím nočníkem a ona se tam vyčurala i vykakala. Pak k ní přišla kamarádka a bavili se o této mětodě, že již umí maminka té holčičiky přesně rozpoznat kdy její dítě chce vykonat potřebu a je šikovná a jde jí to.
OdpovědětVymazatPoté ji nasadila plenku a odjeli. Kamarádka to okomentovala slovy, chudák dítě a co si lidi dnes navymýšlí za různé metody. A že ona je zřejmě staromódní a nevadí jí dát dítěti plenky a přebalit ho. No, nevím dnes je tolik metod až člověku jde hlava z nich kolem. Ale za sebe si také myslím, že je to na to mimčo nějak brzo a jestli to dělá matka jen kvůli tomu, aby ušetřila za plenky tak ať, já to tak dělat nebudu. Nevím jak bych to např. u kluka poznala, že? :)) A hlídat jeho reakce či pohyby kdy se mu chce či nechce mi přejde také k tomu dítěti trochu kruté, co kdyby spalo a ve spánku vykonalo potřebu, že?
Ali, bezplenkovou metodu neprovádím, nezavrhuji. Vím, že moje maminka mě také dávala na nočník od šesti měsíců - dělá se to prý po spaní a po jídle, a to podle níse dítě vyčurá vždycky - prý se to tehdy tak dělalo, a v roce byly děti bez plen. (Ten údaj beru dost s rezervou, i když, pravda, neptala jsem se, jak to dělávali v noci.)
OdpovědětVymazatJestli maminka pozná, že dítě bude čurat a podrží ho nad nočníkem, podle mě mu tím nijak neubližuje (mimochodem, v Senegalu také děti zbavují plenek ještě dřív než kolem roku - posazují si je na nárty jako na nočník, aby mohly potřebu vykonat pohodlně a neušpinily se, když se ještě neudrží ve dřepu - ale tam je to trochu jiné, na vesnici chodí batolata nahatá, dokud se úplně neodstaví, takže případná \"nehoda\" nemá takové důsledky) a nevěřím, že by ho kvůli tomu maminka budila - to snad ne?
Nicméně já také nepoznám, že dítě bude čurat, ale moje maminka ano. :)
Manželko, také bezplenkovou metodu nezavrhuji, nepraktikuji. Manžel je z města a vůbec neví nic o bezplenkové metodě. Jen mi to přijde brzo pro to dítě, né všechny děti přeci sedí v daném měsíci a u vaší maminky to chápu, byl jiná doba a jiné výchovné metody než dnes.
OdpovědětVymazatJá se jen divím, já osobně bych to musela pozorně hlídat u svého dítěte a možná bych to i propásla, že se mu zrovna chtělo vykonat potřebu.
A vaše maminka má již něco za sebou a tak je to jiné. Já měla u syna na začátku velké problémy, abych na to nočníku udržela sedět, byl to pro něj nepřítel č.1. Ale nyní jsme to již zvládli a sám na něj letí a rád. :)) Museli jsem nejdřív zlomit ten odpor. Holky jsou asi šikovnější. Ale spíš je to co dítě to jiný naturel bez ohledu na pohlaví.
Nase deti nesnasi kremovani,masaze,cesani a podobne.Misto opalovaciho kremu mame strikaci olej,protoze to na plazi vypadalo,ze je vrazdime.
OdpovědětVymazatZaujali me ty koralky!To je dobry napad!!! :)
I kdyz ja matka panikar,bych se bala,ze je dite roztrhne a sni,nebo se na nich uskrti..
Cheorchio, korálky jsou navlečeny na silném provázku (jsou velké, skleněné, těžké, s veeelikou dírkou uprostřed, takže provázek se tam vejde), na konci se zapínají na patentku a dlouhé jsou tak, aby byly skoro těsně kolem krčku (právě aby nutily dítě držet hlavičku vzhůru), takže uškrtit se na nich nedá (i kdyby se pod tím půlcentimetrem, který přebývá, něco podvléklo a zachytilo, rozepnuly by se při prudším zatažení) a roztrhnout se taky skoro nedají. Ony se hlavně dávají miminkům už skoro od narození, takže když by si je pak mohly sundat, už jsou na ně zvyklá a nevšímají si jich.
OdpovědětVymazatCheo, tak jsem video zkontrolovala znova - tam má miminko korálky trochu volnější, ale my jsme je měli vždycky hodně natěsno, a když z nich dítě vyrostlo, pořizovali jsme nové, jako šatičky.
OdpovědětVymazatA pasáž s věšením miminka za ručičku mi teď připomněla pohled, jak je miminko za ručičku vlečeno starším sourozencem po zemi a chechtá se u toho... :) Ne, děti fakt nejsou ze skla! ;)
Ali já jsem na bezplenkovou metodu asi moc pohodlná, sledovat, kdy miminku ztuhne úsměv a přestat míchat omáčku, abych mohla honem sundavat plenku... ehm, to ne, to mít nemusím. Jsem holt líná matka. Moje maminka má \"za sebou\" o dítě míň, než já, ale, jak říkáš, tenkrát se to bralo jinak, maminky nesledovaly poměr dusíku v potravě, ale čurání dítěte... ;) Jinak, já měla u syna taky docela problém s nočníkem, také to byl nepřítel! :)
Vidis,jak lehce se zapomene!Teda ja ANO!
OdpovědětVymazatNase holka mela od roku na krku retizek se Strelcem a pak jeste jeden s rybickou od babicky...
A nevsimala si jich.Zapomnela jsem, ze je nosila,ze se neskrtila a nijak se o ne nezajimala.Problem byl,kdyz nastoupila do skolky a ucitelky zacaly resit,ze zlaty retizek by ji mohl uskrtit,zavrazdit a nekam povesit.Radsi jsem ho sundali.Tenkrat jsem jeste byla mekka :)).
Mno a nase obe deti curaji za chuze s usmevem,jim teda nic netuhne :)).Takze curani do nocniku,nechavame na leto,kdy behaji na zahrade a ja nemam nic jinyho na praci,nez se koukat po detech a v pripade je hned posadit na nocnik.:)
Buhvi, jestli by se to dalo provadet s bilym ditetem, cetla a taky mi vzdy prislo, ze ta cerna se rychleji vyviji, zacnou treba driv drzet hlavicku a tak. Dela se to tak vsude, nevite to nekdo?
OdpovědětVymazatBezplenkova metoda mi prijde podivna, nevim, jak je mozne neustale sledovat dite a pri kazdem zdani, ze se mu chce ho vysazovat na nocnik. jednou jsem to s malou vyzkousela a kdyz jsem ji posadila, dostala z toho zachvat place a snazila se z nocniku dostat. nevim, na o ji tak brzo stresovat. Taky me pobavila prihoda z prace, kdy jedna zakaznicka praktikovala tuto metodu a pak jsme ji museli poustet k nam na zachod, protoze bylo slyset jak si miminko hlasite ulevilo bez toho aby dalo vedet, ze ma neco akoveho v umyslu. bylo to zajimave, protoze pani mela ke vsemu ditko v satku :)
Vlastne tak nejak nechapu, k cemu to je dobre, podle me to je treba v zime a venku nepouzitelne, zbytecne prani veci, kdy to zrovna nevychytame a dite beztak do urciteho veku sverace neovlada. Podle me se dite ani nenauci chodit na nocnik driv, pris se to tak muze zdat, protoze na nem sedi casteji. A taky se ho diky teto metode pravdepoobne prestane rychleji bat. i kdyz uz jsem slysela, ze si pak ditka sama rikaji. no nenim, ja se tu nasi snazim dlouho naucit aby si rikala, ze se ji chce kadit a porad nic, zatim jsem po tolika mesicich docilila toho, ze mi rika \"e-e\" a \"jeee, jeee\" pri prebalovani :D Ale kdyz si nekdo mysli, ze takhle metoda funguje, tak prosim :))
Ahoj ženy, hodně jsem o tom videu přemýšlela, a jeden ze závěrů je, že pro děti nošené na zádech a přivázané úvazem je to asi dobrá rehabilitace každý věčer a může předejí deformacím, vzniklým z dlouhodobého nošení v úvazu ( neurazte se, prosím ). Proti úvazům nic, ale dětská kostra má tendenci se hodně formovat, jak je pružná. Viz dříve větší výskyt nohou do \"o\" u některých asijských kultur, používajících nošení dětí na zádech.
OdpovědětVymazatJinak video je dle mne zrychlené ( staré datum natočení ) a to také zkresluje způsob manipulace s dítěte, určitě je masáž normálně pomalejší a nevypadá to tak drasticky. Mám více souvisejícíh myšlenek, ale nechci toho psát kilometr. Takže mimo prokrvení celého těla a pozitivního účinku na krevní oběh a vnitřní orgány to může být i kompenzační cvičení po dlouhodém uvázání, kde je malé dítě přece jen dlouho v poloze, kdy se nehýbe, tudíž jsem si i odvodila smysl cvičení s hlavou, kdy děti v úvazu namáhají více krční páteř než děti kultur s volným nošením a pohybem. Pro mě to dostalo určitou logiku a moc dobře vědí co dělají, dle mého. Díky manželko, rozšířila jsi mi obzory a přemítat o tom byl zážitek.
Ëfčo, hledala jsem další informace, ale nenašla jsem nic kromě povídání typu: \"masáže miminek se po tisíciletí prováděly v mohla kulturách, v Indii, Malajsii, u Maorů na Novém Zélandě, v Nigérii a dalších částech východní Afriky\" :D .
OdpovědětVymazatK tomu \"dřívějšímu vyspívání černých dětí\" - není to pravda univerzálně, nebo jsem si aspoň ničeho takového nevšimla. Pravda ale je, že bývají dlouhou dobu menší, takže i lehčí.
K bezplenkové metodě, to jsem taky říkala mamince: že to, že dítě dřív \"chodí\" na nočník, se jen zdá, protože matka ho na něj vysazuje, když se dítěti chce, ne že si dítě říká... zavzpomínala a usoudila, že to asi bude pravda.
Janino, myslím, že se určitě moc nepleteš. Když teď přemýšlím o těch \"úvazech - malé africké miminko, řekněme do čtyř měsíců, je uvázáno hodně natěsno, moc nehýbe ručičkama ani nožičkama a hybnost hlavičky je taky omezená, takže večerní rozcvičení mu jistě udělalo dobře. Ono malé miminko se nikdy neodkládalo nebo nenechávalo spát samo, nanejvýš ho maminka položila vedle sebe, nebo ho někdo choval v náručí, ale když se někde na vesnici narodí miminko před žněmi, pak opravdu stráví na zádech maminky celé dny... Takže protáhnout určitě potřebuje. Ovšem nevím, jestli výskyt nohou do O opravdu souvisí s nějakým konkrétním vázaním - africké děti nožičky do O nemají (pravda, třeba za to může masáž - napovídalo by tomu i to, že se její provádění odůvodňuje potřebou formovat tělo dítěte do žádoucí podoby), ale moje starší děti, které jsem nosila poměrně dlouho - byť v nosítku japonském, takže k pohybu volnějším - mají nohy naopak do X a cvičíme teď, aby se jim srovnaly... :D Ovšem zase jsme se vyhnuli předepsanému širokému balení.
Takže chci říct, že děkuju za nový pohled na věc (myslím, že je to určitě pravda). Zrychlené to video asi je, ale určitě ne příliš (viděla jsem masáž naživo, o moc jemnější a pomalejší nebyla, dokonce i to \"praní\" miminka ve vodě s mýdlem je v reálu podobně drastické a má za následek, že se takhle drsně myjou dobrovolně i dospělí :) ).
Manžel dceru taky takhle masíroval, ze začátku jsem byla úplně hotová, vůbec jsem se na to nemohla dívat (dovolila jsem mu to jen proto, že dcera u toho nebrečela), ale pak jsem si nějak zvykla a už mi to nepřišlo. Podobné to máme i s jídlem, manžel dával dceři hodně brzo i své jídlo, tzn. OSTRÉ, takové, co já jen cítím a už slzím, ale vzhledem k tomu, že NIKDY neměla žádné střevní potíže ani jí po tom jídle nebylo špatně, tak proti tomu nic nemám. Ale přiznám se, trvalo mi to a byla jsem vůči tomu hodně nedůvěřivá. Manžel vždycky argumentuje tím, že je to přece holka z Afriky a tam jsou děti na takové zacházení zvyklé.
OdpovědětVymazat