úterý 25. května 2010

Strážníku, ten člověk mě sleduje!

Pošmourné odpoledne mě k procházce zrovna nelákalo. Choť, vůči povětrnostním vlivům odolnější, se vydal do města sám. Cestou prý někde nakoupí, sliboval.

Chodců bylo na ulicích pomálu. Vítr jim profukoval bundy a kapky vody, střásané po nedávném dešti ze stromů, nutily k rychlejší chůzi.


Choť minul starou dámu se psem močícím u sloupku čísi branky, v Tůmově ulici se minul s od centra kráčejícím mužem v plátěných kalhotách, v Mučednické předešel mladíka v kšiltovce. Vítr se trochu utišil, pár slunečních paprsků dopadlo na chodník. 

 

Choť se zastavil, aby vyladil hudbu ve sluchátkách. Koutkem oka zahlédl bílé plátěné kalhoty. Pán v nich oděný, s nímž se Choť před hodnou chvílí míjel o pár ulic dál, se vracel zpátky do centra, i když teď z nějakého důvodu zvolna přešel na protější chodník. MP3 zpátky v kapse, pokračoval Choť v cestě do středu města. Pán v bílých kalhotách rovněž.

 

Prošli Žerotínovým i Moravským náměstím.

Na Kolišti na ně začalo mrholit.

 

Když se Choť zastavil u výlohy, oprašoval si jeho průvodce kalhoty.

 

Choť uvažoval o experimentu: kdybych začal utíkat, rozběhne se taky? Nakonec ho zavrhl jako nedůstojný. Další myšlenka - "strážníku, ten člověk mě sleduje!" mu zacukala koutky. Zahnul do parku na Malinovského náměstí. Otřel mokrou lavičku, posadil se a předstíral zamyšlení. Pronásledovatel se postavil u vchodu. Mobilní telefon u ucha a pak už jen v ruce, přecházel sem a tam.

Choť seděl. Pán v plátěných kalhotách obešel pár keřů a zastavil se před Chotěm.

 

"Czech or English?" otázal se.

 

"English," zavrčel Choť.

 

"Can I sit here?"

 

"No."

 

"Can we go for a glass of wine?"

 

"No," odtušil Choť, zvedl se a odcházel.  Už sám.

8 komentářů:

  1. Ja si zpocatku myslela ze je muj Drahy paranoidni kdyz mi podobne historky vypravel, ale v Brne se to fakt deje, normalne sledujou cernochy:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Arunma - právě, že Choť je jakékoli paranoie vzdálen natolik, že věřím, že pán se za ním plížil už kilometr, než ho Choť konečně všiml. :-) Ale do teď mi není jasné, co bylo účelem. Choť věří, že pánovi šlo o sex, mně se zdá neuvěřitelné, že někdo by kvůli mlhavému tušení naděje na erotiku šlapal v nečase čtyři kilometry... ale lepší vysvětlení taky nemám, vzhledem k tomu, jak to skončilo.

    Martino, i v Praze? 8-O

    OdpovědětVymazat
  3. jo i v Praze :D
    několikrát dostal můj drahý sexuální nabídky od mužů, ale jednou ho honil jeden romského původu po celém metru, vždycky se k němu přimáčknul a prosil ho, aby šel s ním, že černocha ještě neměl :)
    drahému bylo úzko :)))

    OdpovědětVymazat
  4. Martino, sexuální nabídky od mužů, to je taky kapitola sama pro sebe: pamatuji na tu první, když byl Choť ještě poměrně čerstvý a místního prostředí neznalý. Tehdy ho přepadl nějaký muž na veřejném záchodku na Náměstí republiky, a když mi to choť pak doma líčil (včetně toho, jak dlooouho nechápal, o co jde), smála jsem se tak, že jsem (doslova!) spadla ze židle.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za čas, který věnujete tomu, abyste zde vyjádřil/a svůj názor, ať už je jakýkoliv. Osobuji si však právo nezveřejňovat obchodní spam, za komentář se pouze vydávající.

Autorka