Když jsem před pár dny viděla pořad o Kambodži a psala o něm článek, narazila jsem náhodou na film, vložený na Youtube pod názvem THE FORCED LABOR OF ANGKAR LUE/CAP TREN 1975-1979.
Mladá (krásná) paní se s dvěma dcerkami vrací z exilu do osvobozené, demokratické Kambodže... nebo si to aspoň myslí, protože přesně těmito slovy jí Kambodžu roku 1975 v dopise popsal manžel, funkcionář Angkoru. A žasne: s manželem se nesetká ještě dlouho, osobní věci jí i dětem odeberou, přesunou je do pracovního tábora a od dětí oddělí. Manžel, k němuž se nakonec přece jen dostane, ji přesvědčuje, že má být nesobecká a obětavě pracovat pro blaho kambodžského lidu... Kam až taková "nesobeckost" v představách "geniální organizace Angkor" vede, vychází najevo v dalších minutách filmu.
Viděla jsem jich všech 11, a i když jsem občas přeskakovala "noční proslovy" funkcionářů s pochodněmi (přece jen, jako "Husákovo dítě" si jejich českou obdobu ještě vybavuji), rozhodně toho času nelituji.
První část filmu najdete TADY , další už bylo možno vložit, takže od 2. dílu pokračují shora dolů:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za čas, který věnujete tomu, abyste zde vyjádřil/a svůj názor, ať už je jakýkoliv. Osobuji si však právo nezveřejňovat obchodní spam, za komentář se pouze vydávající.
Autorka