Stokrát jinak.
Potíže Romea a Julie se s lidstvem zřejmě táhnou už celá tisíciletí. Někdy naštěstí končí "jenom" vězením.
Músa žije v Dakaru u svého strýce. Strýc, jak už to tak bývá, má v domě služku. Jednu dobu tohle povolání vykonávala i patnáctiletá Ajša... a do té se o sedm let starší Músa zamiloval. Vzplanutí bylo vzájemné, Ajše se Músa líbil. Dohodli se, že se vezmou. Músa se vydal na námluvy. Ale ouha - pan Konaté, Ajšin otec, ruku dcery dát nechtěl. Músa to zkusil znovu, a pak potřetí. Nic naplat, pan otec se ne a ne vyjádřit.
Zoufalý Músa poprosil o intervenci své vlastní rodiče, v naději, že třeba oni pana Konatého přemluví. Veškeré snažení ale přišlo vniveč, a Músa, nevida jiné možnosti, přikročil k realizaci poslední naděje na obměkčení potenciálního tchána: přivést Ajšu do jiného stavu.
Tatínek Konaté se ani tentokrát nezachoval podle očekávání: namísto svatebních příprav dal průchod zlosti a dceru ztloukl. Uplynulo pár měsíců a Ajša se ocitla v porodnici. Věci nešly úplně tak, jak by měly, a slečna Konaté porodila císařským řezem miminko, které ještě v porodnici zemřelo.
Účet za operaci, v přepočtu necelé čtyři tisíce korun, musel někdo uhradit.
Jsouc bez peněz, poprosila Ajša Músu o pomoc. Ten přispěchal, počítáno v korunách, s dvěma a půl tisícovkami a slibem, že zbytek doplatí hned, až peníze sežene. Ajša čekala v nemocnici, a protože Músa s doplatkem otálel, nechal pan Konaté na klinice zástavou svůj občanský průkaz, aby Ajša mohla jít domů. Až Músa dluh uhradí, spoléhal, průkaz přinese.
Músa se ale k placení neměl ani po několika dnech, pročež pan Konaté, stále bez občanky, zamířil na četnickou stanici.
"Nechce doplatit zbytek účtu, abych si mohl vyzvednout občanský průkaz, který jsem nechal zástavou v nemocnici! Já mu dceru nikdy nechtěl dát, bodejť by taky jo, když on je Tukulér a my jsme Bambarové, nemáme stejný etnický původ ani kulturu. Jediné, co chci, je, aby mi zaplatil všechno, co mě stálo dceřino těhotenství, a zbytek nákladů na porod, co dlužíme na klinice," stěžoval si.
V mluvě úřední a s přihlédnutím k okolnostem se záležitost dostala do šanonů označených "pohlavní zneužití nezletilé", což je název zločinu, za který teď Músa Sow bude souzen.
Původní článek ZDE
Diky za odkaz, moc zajimave! V prekladu se bohuzel cosi ztratilo, takze bych jen chtela dodat, ze zaprve tam neni, ze otec dceru zbil (colere violent je neco jako prudky vztek), a za druhe je tam tez, ze otec nechce, aby Sow byl souzen, protoze by to dceri ublizilo, ze chce jen, aby doplatil dluh. Takze ho nezaloval on...pribeh vyzniva ve fr. tedy mnohem mene \"jednoznacne\"...
OdpovědětVymazatTerezo, děkuji, \"prudký vztek\" jsem si představila po svém (články nepřekládám, kvůli autorskému zákonu ani nemůžu) a usoudila, že když si nedošlápl na pana Sow, což by v článku asi bylo, minimálně přetáhl dceru po hřbetě, nebo jí dal aspoň pár pohlavků, jak už se to za takových okolností dělává nejen v Africe... ale také mohl zdemolovat dům, pravda... Tato nepřesnost padá na vrub mé interpretace.).
OdpovědětVymazatTaké tu chybí, že pan Sow vypovídá (na rozdíl od otce), že mu vlastně dceru slíbili a otěhotněla až v mezidobí čekání na vyjádření nějakého strýčka.
Nicméně to, že pan Konaté pana Sow žaloval za zneužití, to přece nepíšu ani já, viz: \"JEDINÉ, co chci, je, aby mi zaplatil náklady...\".
Ja si myslim,ze i v Cechach by dcerjka s panem potencionalnim zetem mohli mit problem v podobe colere violent od taticka :)).
OdpovědětVymazatno právě! Když si představím tatínka, který zjistí, že jeho patnáctiletá dcera je v jiném stavu, nemůžu si pomoci, aby se mi colere violent v tomto případě nevnucovalo jako něco, co skutečně nějakou tu violenci obsahuje... ;)
OdpovědětVymazat