Soulož před porotou

Soulož před porotou jako podmínka rozvodu.

Rozhodující přínos pro rozvoj skutečné filosofie "zdravého pohlavního života" představovala arabská medicínská pojednání o pohlavní hygieně. Všechna tato díla, kterých bylo od 9. do 12. století v arabštině sepsáno více než sto, zdůrazňují nutnost pohlavního života pro zdraví jedince. Patrně nejvlivnější z těchto autorů byl Avicenna (†1037), který vyzdvihoval blahodárný účinek koitu a spojoval plodnost se sexuálním potěšením. Jakožto zastánce teorie existence ženského spermatu zdůrazňoval význam podráždění erotogenních zón u ženy. Další vlivný autor, Ibn Fallita (1350 - 1400), odsuzoval muže, kteří upírali ženám sexuální potěšení.

 

Leah Otis-Cour se narodila v roce 1948 v americkém Clevelandu. Od roku 1990 působí v montpellierském Centre Nationale de la recherche scientifique a je autorkou celé řady prací na téma středověké trestní právo v různých částech světa, prostituce či ženy ve středověku, a rovněž středověké pojetí lásky a manželství.

 

 

V základním textu, prvním listu Pavla Korintským  (7,3 - 6) se říká, že muž by měl své ženě prokazovat, "čím je jí povinen", a naopak. Augustin poskytování manželských povinností - spolu s plozením dětí - připouštěl jako dva bezúhonné důvody manželského styku. 

 

Uznání manželských povinností s sebou nese i rovná manželská práva, jejichž plnění může žádat jak žena, tak muž. Kanonisté tvrdili, že požadavek ženy na plnění manželských povinností je natolik imperativní, že se mu vyrovná pouze mužova povinnost poskytnutí služeb jeho lennímu pánu!

 

Možná nejpřekvapivějším důsledkem tohoto trvání církve na sexuálním završení manželství je skutečnost, že v pozdním středověku už sice nebylo možné svévolně zapudit manželku kvůli neplodnosti, ale bylo docela dobře možné, aby žena žádala zrušení manželství pro mužovu impotenci. Manželé mohli teoreticky učinit totéž, ale ženská impotence neboli frigidita byla buď velmi vzácná, nebo obtížně prokazatelná, protože  se o ní zřídkakdy hovoří, kdežto registry církevních soudů svědčí o značném počtu manželství zrušených pro údajnou impotenci manžela. V mnoha zápisech je impotence nejčastějším dúvodem zrušení.

 

Jakkoli byl princip pevně zakotven, důkaz byl věc jiná, zvláště v případě ženy podruhé provdané, kdy už jakožto důkaz nemohlo být uplatněno panenství.

 

Občas bývali přizváni "experti" zvnějšku; v Ely roku 1380 požádali starší vdanou ženu, aby "vzrušila" obviněného manžela, a v roce 1433 v Yorku takováto žena vyjádřila hlasitý úžas nad velikostí genitálií obžalovaného a přísahala, že je lépe vybaven než její vlastní muž! V Itálii mohl soud nařídit styk s jinými "odbornicemi", t.j. prostitutkami.

 

Častým opravným prostředkem, o němž se zmiňuje už Bernard de Montmirat v roce 1259, byla soulož před "porotou"; manželský pár byl povinen provádět pohlavní akt ("svědomitě", jak zdůrazňuje jeden z pramenů), někdy po celou řadu dní - před zraky pozorných svědků!

 

Přes obtíže s prokázáním impotence to mnohé ženy dokázaly, vymanily se z neuspokojivého manželství a mohly se vdát znovu, zatímco manželům frigidních žen nebylo pomoci.

 

(Ukázka textu mírně krácena)

 

 

 

 

Kniha Rozkoš a láska - dějiny partnerských vztahů ve středověku boří i jiné mýty, než je ten o církevním zavrhování manželského sexu.  Popisuje velmi pozvolný ústup polygamie v křesťanském germánském a keltském prostředí, institut konkubinátu a prostituce, a především obrací pozornost dnešního čtenáře k tomu, že na romantické lásce založená manželství rozhodně nějsou vynálezem posledních staletí nebo dokonce desetiletí.

 

 

K sehnání za necelých 70 Kč ještě například ZDE .