"Už se probudil!" volá Miminko, ledva se Knoflíček v tatínkově posteli zavrtí.
"Už se probudil!"volá Knoflíček, když Kakao v mé posteli fňukne.
"Není v televizi nějaká pohádka? Podívej se," žadoní Miminko, zatímco si natahuje kalhoty.
V jedné ruce dítě, v druhé zubní kartáček (třetí a čtvrtou mažu Knoflíčkovi rohlík máslem), beru do páté ruky dálkové ovládání televizoru.
"... je čím dál více pohřbů na náklady státu," říká ženský hlas.
"Dříve pohřby hradily obce z pozůstalosti, ale dnes se stále častěji stává, že po zemřelých žádné peníze nezůstanou."
Knoflíček se zakusuje do rohlíku, Kakao se přesouvá do otcovy náruče.
"To je věc," vzdychám, "tady už člověk nemůže zadarmo ani umřít..."
"Když to tak chcete," krčí rameny Choť a usmívá se na Kakaa, který se rozhodl prstíky prozkoumat, jestli to, co vidí na tatínkovi, jsou opravdu bradavky.
"Kdo to tak chce?"
"No asi vláda? Nevím, u nás se za pohřeb nic neplatí."
"Nic? Vůbec nic?" nechce se mi věřit.
"No, křesťani kupují rakev. Ale jinak je to všechno zadarmo," vrací mi Choť Kakaa, který se ještě pořád nevzdal myšlenky, že by ho tatínek třeba mohl nakojit.
"Hm, a co hloubení hrobu?" zapochybovala jsem.
"To dělají příbuzní, přece," upřímně se podivil Choť.
"A co když někdo žádné nemá?"
"Každý nějaké má."
"To sice má, ale co když se o nich neví?" vzpomněla jsem si na realitu velkoměst.
"Tak pohřbívají dobrovolníci, to přece pro mrtvého udělá každý rád," diví se Choť dál a já si matně vzpomenu na nějaké vyprávění o tom, jak v nějakém nigerijském městě ležela u silnice mrtvola, ke které se nikdo neznal. A jak jsem o tom vyprávěla Senegalcům a jak se málem křižovali. :)
"Jo, vidíš," vzpomněla jsem si na noticku ze zpráv, "Adrien Sarr* žádal o dušičkách o nový křesťanský hřbitov v Dakaru. Že prý ty dva brzo přestanou stačit, tak je potřeba nějaký v Guediawaye nebo v Keur Massar nebo tam někde."
"No a?"
"No a prý mu ho slíbili, že to urychleně projednají na úřadech a dostane ho. A pod tím článkem, co jsem o tom četla, byly komentáře, že je ostuda, že křesťani mají jen dva hřbitovy na celý Dakar, a že by se Senegalci všech vyznání měli zasadit o to, aby žádosti bylo co nejdřív vyhověno. A pak tam někdo napsal, že kardinál je nenažraný pedofil, a vynadali mu, prej ´astafirulillah, bratře, takové věci psát, ať ti Bůh odpustí'´. A představ si ty kecy, kdyby tady muslimové chtěli další** hřbitov..."
"Hřbitov?" zapíná si Choť poslední knoflíček u košile. "Hřbitov," bere tašku a líbá Miminko, Knoflíčka a Kakaa, "ten by jim povolili hned, a bez průtahů!"
Smíšený hřbitov v Joal-Fadiouth (obrázek:Wikipedia)
* T.A. Sarr, senegalský kardinál
** v roce 1994 byl muslimský hřbitov založen v Třebíči
Joooooo, hřbitovy by tu nikomu nevadili, naopak,... a úplně nejradši by spoustu lidí bylo, kdyby se ty hřitovy rychle naplnily....Choť je hold realista....:))))
OdpovědětVymazatK čemu jsou dobré oddělené hřbitovy? To jako vychází z přesvědčení, že lidé odlišných vyznání vedle sebe nemohou v klidu a míru spočinout ani po smrti?
OdpovědětVymazatkdyž v klidu a míru vedle sebe žijí, tak by jistě i po smrti mohli. Jenže křesťani mají na hrobech andělíčky, muslimům jsou sochy zakázané i zdálky. Křesťani potřebují vysvěcenou půdu, květiny, rakve, náhrobky, na pohřby jim chodí ženy... Asi by se tlouklo s muslimským minimalismem. I když společné hřbitovy už existují (viz foto).
OdpovědětVymazatA muslimům ženy na pohřeb chodit nesmí?
OdpovědětVymazatM.Amar: Smi, ale dle islamu je pro zenu lepsi, aby zustala doma. S cimz ja osobne souhlasim, aspon mne dela zle videt blizkeho cloveka mrtveho.
OdpovědětVymazatK tomu, co napsala Manzelka, doplnim: na spolecnych hrbitovech se nekdy stava, ze muslimove prevezmou zvyky krestanu, hroby zviditelnuji, nosi na ne kvetiny a svetla a dokonce se k mrtvym modli (Afghanistan). To je dle islamu povazovano za projev neviry.
Dalsi dulezity duvod pro oddelene hrbitovy je ten, ze islam mluvi o trestu v hrobe. Pri tomto trestu clovek trpi a narika. Narikani je slysitelne ostatnim mrtvym, zivym ne. Nemuslimove a muslimove, kteri jsou velci hrisnici, dostanou tento trest a budou narikat, coz by rusilo ostatni mrtve, kteri si to nezaslouzi. To je taky duvod, proc indicti muslimove odmitli, aby byli atentatnici z Bombaje pohrbeni na jejich hrbitove.
Aha, tak takhle. Díky za vysvětlení:-)
OdpovědětVymazatmiluju cerny humor (haha)...
OdpovědětVymazata diky za pouceni ohledne hrbitovu, to jsem netusila...
za to ale si vzpominam, ze jeden kamarad Gabonec na navsteve v Cechach, tezce pretrpel nasi navstevu zidovskeho hrbitova - pro me vrchol kulturne-historickeho zazitku, a vubec, mam hrbitovy rada, klidne tam chodim na prochazky - ze pry u nich jsou mrtvi, mrtvi, jasne ze je s pompou pochovame, a pak slus... zadne opecovavani hrobu, atd...
Nase rodina chodila na hrbitov dvakrat tydne. Uklidit hrob, zalit rostliny, donest kvetiny, zapalit svicku, uklidit nejblizsi okoli hrobu. Jednou za cas umyt pomnik, vyplet zahonek a o rostliny se postarat.
OdpovědětVymazatJako dite mi to prislo normalni, ale pote, co jsem dospela, zacalo mi to pripadat divne. K cemu to vsechno je dobre?
Zawgat, tak to máš úplně stejně jako já. Mně to taky přijde zbytečný chodit na hřbitov. Nevim, jakej je v tom rozdíl, když si na babičku vzpomenu doma a když si na ní vzpomenu nad náhrobkem....Já myslim, že je to úplně stejný. Já chodim na hřbitov tak dvakrát ročně. Víc ne, zdá se mi to zbytečný.
OdpovědětVymazatje název dokumentu na ČT o lidech, kteří přežili v arménském Gjumri obrovské zemětřesení (možná si vzpomenete). Dodnes většina z nich žije v bídě, bez práce, odkázáni na pomoc svých příbuzných emigrovavších zejména do Francie - ale hroby jejich zemřelých zdobí obrovské náhrobky, a fotografiemi vypalovanými laserem, v ceně desetitisíců eur. Denně je navštěvují, opečovávají. Že žijí v barácích z plechu, bez vody, z ruky do úst - to je pro ně přijatelnější, než aby nedodrželi pohřební zvyklosti. Na mrtvých se nešetří...
OdpovědětVymazatPro mne nepochopitelné. Nechtěla bych skončit v hrobě, který by se stal pro moje pozůstalé poviností.