Doktor v poli? Nikdy! aneb Prokletí vzdělání

Obdělávám mnohem míń půdy, než dřív," povzdechla si paní Badiane v jižním Senegalu před reportérem IRIN . "Před pár lety jsem ovdověla a každý rok teď musím platit zemědělské dělníky - moji synové jsou v Dakaru, a na pole prý nemají čas."  

Převážná většina Senegalu leží v sahelském pásu savan a polopouště - 95% půdy není zavlažováno. Výnosy zemědělství, které živí (doslova) většinu obyvatelstva, tak závisí na nepravidelných sezónních deštích a na nízkém výskytu škůdců. Necelá polovina obdělávané půdy je využívána pro pěstování arašíd a arašídy také tvoří většinu zemědělského exportu Senegalu. Senegal vyváží i bavlnu, která roste zhruba na třetině polí. Jen menší část zemědělské půdy je využívána pro pěstování obilovin (rýže, prosa, kukuřice) a zeleniny, a zemědělci své výpěstky obvykle také sami spotřebují. Senegal není potravinově soběstačný a 80% potravin (převážně rýže a rajčatového koncentrátu) pro domácí trh nakupuje v zahraničí. Pokud jde o rýži, je v Africe Senegal jejím druhým největším dovozcem (po Nigérii) .  

 

A zde se na chvíli zastavme: jak jsem už psala dříve, v dobách francouzské kolonizace bylo senegalské zemědělství přeorientováno na produkci pozemnice olejné. Senegal vyvážel do Evropy arašídový olej už před kolonizací, ale nikoli v takovém množsví - zemědělci dřív využívali půdu hlavně k pěstování obilí. V období kolonizace prosná pole zmizela, místo obilí rašily arašídy. Aby koloniální vláda udržela pod kontrolou ceny potravin a motivovala farmáře k pěstování arašídů, nechala dovážet velké množství levné, zlomkové rýže. Rýže - v předkoloniálních dobách sice známá, ale považovaná za luxusní potravinu - v jídelníčku obyvatel nastoupila na místo prosa. I tato změna stravovacích návyků Senegalců byla dobře promyšlena: rýže se pěstovala ve francouzských koloniích v Indočíně, a ekonomický koloběh mohl být uzavřen.

 

I po získání nezávislosti v roce 1960 zůstávaly arašídy hlavním vývozním artiklem.*

Rýže skutečně stala hlavní složkou jídelníčku Senegalců. Většina zemědělské půdy Senegalu je ale kvůli podnebí pro pěstování rýže nevhodná a silná měna (a tedy levný dovoz) znevýhodňuje místní rolníky, kteří obvykle pracují jen s tradičními nástroji.    

 

A zemědělství trpí, mimo jiné, i nízkou společenskou prestiží rolníků. Přes vládní i nevládní programy bezúročných půjček pro zemědělce a propagaci zemědělství se zdá, že s narůstajícím vzděláním mladé generace klesá její ochota k polním pracem. Mladé lidi odrazuje vědomí, že obděláváním půdy nikdo nezbohatne; nedostupnost moderní techniky a společenská nemožnost pustit se do farmaření poté, co mladý člověk absolvoval střední školu nebo univerzitu.

Takový jedinec by vystavil posměchu sám sebe i svou rodinu, ukázal by se jako neschopný a bez ambicí - "studoval, a k čemu mu to je? Okopává pole motyčkou! Rodiče do něj investovali, a on je úplně k ničemu!". Paradoxně, založí-li tentýž člověk doma na čestné místo svůj univerzitní diplom, uloží se na kanape a bude "čekat na příležitost", nic na vážnosti neztratí - studoval a teď jen nemá práci... Je ale nemyslitelné, aby - než jinou práci najde - zasadil ze zištných důvodů pár melounů.  

 

"To, co vypěstuji, nám nestačí ani na osm měsíců," stýská si dál paní Badiane. "Musím chodit prodávat na trh. Letos sice pršelo, ale neměla jsem peníze na dělníky. Nás, kteří farmaříme, je málo a stárneme..."           

 

 

*V tomto tisíciletí trvale klesá cena arašídů i bavlny. Největší konkurent Senegalu ve vývozu arašídů, USA, své farmáře dotuje. Senegal si to nemůže dovolit; vláda proto zahájila rozsáhlou kampaň, aby z "arašídářů" udělala farmáře, kteří budou pěstovat potraviny pro domácí trh.    

 

 

www.rural21.com/uploads/media/ELR_engl_22-25.pdf  

http://www.un.org/ecosocdev/geninfo/afrec/vol17no1/171food2.htm