Nakazila mě a opustila

V sobotu se na serveru Xibar.net objevil rozhovor, na který od té doby pořád myslím. Reportérka Walfu zpovídala seropozitivního obchodníka z autobusového nádraží.

"Je mi třiatřicet," představil se, "a jsem z jihosenegalské vesnice. V Dakaru žiju dvanáct let; dělal jsem dokaře, ale kvůli nemoci jsem teď slabý, už to dělat nemůžu, tak tady prodávám drobnosti. Už šest let jsem seropozitivní."  

 

"Když už je to šest let, proč jste se rozhodl mluvit o tom až nyní?"  

 

"Už se sám ani neuživím. Cítím se slabý, často bývám nemocný. Začínám mít problémy se srdcem. Těžko se smiřuji s tím, že zemřu bezdětný. V nemocnici mi nabízejí retrovirální léky, ale já už nemám sílu pracovat ani tolik, abych si vydělal na jídlo a na bydlení. Žádal jsem o pomoc úřady.  Moje příjmy nepokrývají mé výdaje. Nevím ani o žádné organizaci. Lidi o nějakých mluví, ale já žádnou neznám. Psal jsem prezidentovi republiky, ale marně. Pak mi někdo doporučil Abdoulaye Lama z televize Walf, a ti mě odkázali na vás."  

 

"Jak jste se o své nemoci dozvěděl?"  

 

"To bylo před šesti lety. Bylo mi osmadvacet. Měl jsem vysoké horečky, a v nemocnici ve Fannu mi udělali testy. Tam mi tu zprávu taky sdělili. Ten den jsem proplakal. Celé hodiny jsem seděl před nemocnicí. Zhroutil se mi život. Jako by mi řekli, že v příští minutě zemřu. Nakonec jsem se rozhodl nechat všechno na osudu. Neviděl jsem před sebou nic než smrt."  

 

"Čeho litujete nejvíc?"  

 

"Toho, že nebudu mít děti. Jen pomyslete, byl jsem čerstvě ženatý, snil jsem o dětech, o tom, že je uvidím vyrůstat. Netrápí mě myšlenky na smrt. Je mi líto, že nebudu mít dědice. Kdybych mohl mít aspoň jednoho syna, kterého bych mohl pojmenovat po Proroku Mohamedovi... Cítím smutek, když vidím otce, jak chovají své děti. Mám děti rád, jsem s nimi šťastný."

 

"Než jste onemocněl, věděl jste o AIDS?"  

 

"Slýchal jsem o něm, ale neuměl jsem si to představit. Než jsem odjel do Dakaru, rodiče mi kladli na srdce, abych dával pozor na nástrahy velkoměsta. Byl jsem panic až do osmadvaceti. Manželka byla moje první. Nikdy jsem jí nebyl nevěrný. A čtyři měsíce po svatbě u mě zjistili virus. Víte, ženil jsem se s rozvedenou. Bylo jí sedmnáct a protože to byla naše příbuzná, věřil jsem jí. O jejím prvním manželství jsem nic nevěděl. Pak jsem si říkal, že to asi nebude její chyba, že ji možná nakazil první manžel. Rozhodl jsem se jí říct, že jsem pozitivní. Ptala se mě, jestli jsem spal s hodně ženami, jestli jsem jí byl nevěrný. Přiznal jsem jí, že jsem nikdy jinou ženu neměl. Nakonec pochopila, že jsem to dostal od ní. Pár týdnů nato ode mě odešla. Nevyhnal jsem jí - nechtěla se mnou zůstat, aby mě podporovala. I když bychom už nemohli mít děti."  

 

"Požádala o rozvod?"  

 

"Ne. Je to už šest let, ale před zákonem jsme manželé dodneška. Jednoho dne prostě odešla a nechala mě v tom samotného. Špatně jsem to snášel. Dodneška jsem se s tím nevyrovnal. Muž potřebuje mít po boku ženu, zvlášť v takové situaci. Ale už o ní nemám žádné zprávy. Zkusil jsem jí telefonovat, ale vzal mi to nějaký muž. Nepřestal jsem ji milovat, ale zbývají mi jen fotky. Někdy pláču, když na ni vzpomínám. Vzdal jsem to, ale bolí mě, že mě opustila, když jsem ji nejvíc potřeboval. Víte, AIDS může dostat každý. Byl jsem panic až do osmadvaceti. Nespal jsem s nikým, kromě své manželky. Jako každý normální muž, i já někdy zatoužím po ženě, ale potlačuji to. Matka mě nutí, abych se znovu oženil. Říkám jí, aby počkala, a ona nemluví o ničem jiném, než že by ode mě chtěla vnoučata..."  

 

"Co se vaší nemocí změnilo?"  

 

"Už nemůžu mít to, co chci. Měl jsem dobrou práci, vydělával jsem slušné peníze. To už nejde, nemám na to sílu. Nebýt té nemoci, měl bych dneska svůj dům, ženu a děti... Hodně myslím na smrt. Ale věřím v osud, a říkám si, že i zdraví lidé umírají."  

 

"Jste pohledný mladý muž. Nenadbíhají vám děvčata?"  

 

"Nemám přítelkyni. Na to ani nemyslím. Občas se mnou dívky flirtují, ale držím se zpátky. Modlím se, aby Bůh uchránil moje okolí před touhle hroznou nemocí. I když jdu k holiči, nedovolím, aby používal břitvu nebo žiletku. Dívkám se líbím, když se dobře obleču. Lichotí mi to. Někdy se mi o ženách zdá, ale to je všechno. Závidím těm, kdo si třeba na Silvestra mohou vyrazit s milou... Ale, jak jsem říkal, pravidelně se modlím, komunikuji s Bohem."  

 

"Znáte nějaké další seropozitivní lidi?"  

 

"Ano. Snažil jsem se utěšit jednu vdovu, která chtěla spáchat sebevraždu. Díky mé podpoře od úmyslu nakonec upustila. Její manžel jí nakazil, a ona chtěla zemřít. Nebrala léky. Přesvědčil jsem ji, aby se léčila, a její lékař mi za to vyjádřil uznání. Ale nejsem v žádném spolku, který by sdružoval nemocné AIDS."  

 

"A co byste vzkázal mladým lidem vašeho věku?"  

 

"Aby byli opatrní. Aby sexuálně abstinovali, a pokud ne, aby vždycky používali kondom. Je to důležité. Nikomu tuhle nemoc nepřeju. Život je jedinečný. Každému páru bych poradil HIV testy před manželstvím. Láska je krásná, ale testy jsou potřeba. Před vstupem do manželství by měly být povinné."