Výchova kluků

"Velké množství jinak vyrovnaných mužů si z dětství odneslo tíživý komplex méněcennosti v oblasti sexu a milostných vztahů.

Jsou kvůli tomu špatnými milenci, a jejich ženy o ně proto mohou brzy ztratit zájem. Tito muži pak zoufale touží po sexu, jejich zoufalství vzbuzuje antipatie a antipatie podněcují zoufalství. Domnívám se, že to je příčinou rozpadu většiny manželství. Chlapecký věk je doba, kdy několik povzbudivých slov, trocha lásky a trocha úcty od rodičů a kamarádů může rozhodnout o chlapcově dlouhodobém štěstí."

 

Steve Biddulph je současný australský psycholog a výchovný poradce, autor mnoha překládaných knih zaměřených na výchovu, rodičovství a partnerské vztahy. Velký důraz klade mimo jiné na úlohu otců (a jiných mužů) ve výchově synů - v knize Mužství i v knize Výchova kluků.

 

"Možná vás znepokojí, až se dozvíte, že poměrně slušná řádka mužů ve skutečnosti nezastává v rodině místo dospělého. Ať už ve velkém světě vykonávají jakkoli náročnou práci, nebo se těší jakkoli velké úctě, když přijdou domů, změní se v jedno z dětí. A pro jejich partnerky je to nesmírná zátěž!

Nedozrálí tátové se obzvláště projeví tehdy, když je zapotřebí děti ukáznit. Jejich statečná partnerka se v kuchyni snaží přimět juniora, aby po sobě uklidil, když vtom vstoupí otec. "Proč se po něm tak vozíš?" nebo "On jenom zapomněl, nebuď k němu tak přísná" - tyto výroky jsou mužovými fatálními chybami. Samozřejmě je v pořádku, že partneři mají na kázeň různé názory, ale měli by si je ujasnit v soukromí mimo doslech svých dětí. Muži, kteří srážejí své partnerky, mívají mimochodem mizerný sexuální život (chci na tuto souvislost jen upozornit!). Je to svízel, jak hluboko jsme my muži klesli - nebo přinejmenším někteří z nás.

Slyšíte-li někdy ženy, jak si spolu povídají, když nablízku nejsou žádní muži, budete z toho mít malý šok. Říkají mimo jiné: "No já mám čtyři děti a jedno z nich je můj muž!" načež následuje jakýsi posmutnělý smích. Ženy nechtějí mít doma místo manžela další dítě, chtějí mít muže. A tím se nemyslí nějaký svalnatý gladiátor, nýbrž někdo, kdo jim bude stát po boku a bude jim pomáhat řešit, co je potřeba. Ženy touží, aby měly takového partnera, a muži, kteří takoví jsou, jsou velmi ceněni."  

 

....  

 

"* Pokud jde o chlapce, často se u nich projevuje strach z odloučení. Proto je potřeba jim projevovat tolik náklonnosti jako děvčatům a nevystavovat je delšímu odloučení (například je před třetím rokem nedávat do jeslí).

 

* Pokud jde o chlapce, často v jejich krvi prudce stoupne hladina testosteronu, takže jsou někdy hádaví a neklidní. Proto je potřeba řešit konflikty klidně: přesvědčovat argumenty, nikoliv křikem nebo bitím. Mějte na paměti, že potřebují, abychom jim vždy ukazovali správné chování a nikdy nepoužívali násilí ani hrozby násilí. Otcové mají být pro syny vzorem a trvat na úctě k matce.

 

* Pokud jde o chlapce, procházejí obdobím rychlého růstu, takže jsou jakoby otupělí a dezorientovaní, zejména kolem třinácti let (to platí i pro děvčata). Proto je potřeba jim pomoci s organizováním, zavést systém do toho, jak si budou uklízet pokoj, pomáhat v domácnosti, vypracovávat postupně školní projekty,  zvládat každodenní věci.

 

* Pokud jde o chlapce, mívají hodně energie a ta se potřebuje projevit. Proto je potřeba jim zajistit dostatek prostoru a času na tělesnou aktivitu a pohyb.

 

* Pokud jde o chlapce, pomaleji se jim vyvíjí mozek, což negativně ovlivňuje jemnou motoriku na začátku školní docházky. Proto je potřeba odložit nástup do školy, dokud se nenaučí dobře zacházet s papírem a tužkou, nůžkami a podobně.

 

* Pokud jde o chlapce, často mívají méně spojů vedoucích z té poloviny mozku, která má na starosti řeč, do poloviny zodpovědné za smyslové vnímání. Proto je potřeba jim předčítat, vyprávět pohádky, hodně si s nimi povídat a vysvětlovat, zejména ve věku od jednoho do osmi let."

 

 

Knihu Výchova kluků vydalo v roce 2006 nakladatelství Portál v edici Rádci pro rodiče . Další ukázky z ní najdete ZDE , a i když jsem se ve Výchově nedočetla nic, co bych nevěděla nebo aspoň netušila, rozhodně to nebylo špatné připomenutí toho, co rodiče mívají sklon zapomínat nebo si (možná i částečně úmyslně) neuvědomovat.