Před několika měsíci na mě z naší poštovní schránky vypadlo cosi nečekaně objemného a těžkého - peněženka! Cizí peněženka, pochopitelně bez peněz. Tramvajenka na jméno Marie Dvořáková, občanský průkaz s fotografií neznámé paní ve věku mé maminky, tedy dost přes sedmdesát. Adresa trvalého bydliště... číslo domu 12.
"Proč to hodili k nám, " divili jsme se, a vydali se na procházku naší ulicí.
"Tady žádné číslo dvanáct není," kroutili jsme oba, já i Choť, hlavami, když jsme tu trasu šli už potřetí. "Tak to pošlu poštou, ti si s tím nějak poradí," plánovala jsem.
"Nemůžeš posílat občanku poštou," rozmlouval mi to Choť, "co kdyby se ztratila!"
Doma jsem na internetu hledala nejbližší policejní stanici, kam peněženku odnesu.
A Chotě napadlo se do ní ještě jednou podívat.
"Cos´tam četla, prosímtě? Koukni, to je přece sousední ulice, ne ta naše!"
V sousední ulici číslo 12 bylo, paní (o peněženku kýmsi okradená) v tom domě bydlela a měla radost, že jsem jí přinesla aspoň doklady.
Předevčírem v noci mě začal bolet zub.
Ráno jsem našla ve vzkazníku na blogu nový vzkaz. To se mi stává párkrát do měsíce, že mi někdo píše... většinou něco milého, sem tam něco nemilého, občas výhružky.... ale ten včerejší, ten byl premiérový. "Ty musíš být kouzelná, chtěl bych tě šukat," psal mi internetový exhibicionista.
Polila jsem si klávesnici čajem. Kdyby mě ten zub tak hrozně nebolel, smála bych se tomu asi celé dopoledne... ale musela jsem vzít děti do školky, jedno dítě ze školky, zajít do pojišťovny, vyzvednout druhé dítě ze školky, zajet s dětmi a Chotěm na zápis do školy bojových umění.
V devět večer, když jsme se vrátili domů, už se mi chtělo jen úpět.
Zubařku mám, stejně jako gynekoložku, 250 kilometrů daleko. Léky proti bolesti si vzít nemůžu; kojím.
Zanechavše všechny děti Choti, popadla jsem první doklad, který mi padl do ruky - cestovní pas, stovečku na poplatek a vydala se hledat zubní pohotovost, o které jsem se předtím neopomenula na internetu informovat, že tam slouží samí sadisté.
Pan doktor byl milý, mladý, krásný a vtipný. Snažil se nedělat nic, co by mě bolelo, a to, co by bolet mělo, se snažil dělat tak, aby to nebolelo. Úžasné.
S oteklou pusou plnou krve jsem vykročila k domovu. A po pár stech metrech jsem zjistila, že nemám pas. Vracela jsem se k poliklinice, pomalu, metr po metru jsem propátrávala temný chodník spoře osvětlovaný pouličními lampami. Ten pas tady musí být, kdo by ho sebral? Přece jsem šla tudy... sleduji vlastní krvavou stopu. Všude ticho a pusto. A pas nikde.
"Ráno musím na policii," svěřila jsem doma Choti. Zapínám počítač, abych se (znovu) podívala, kdeže ta policie je... a z e-mailu na mě bliká vzkaz. Někdo mi píše na blog... Copak asi? Zatímco Google hledá nejbližší policii, čtu:
vzkaz: Dobry vecer,
pri vecerni prochazce s pejsky jsme nasli na chodniku lezet vas pas! Napiste mi adresu, poslu vam ho postou.
Zdravim
........................................
Pas už mám, paní mi ho přivezla až do schránky, a ještě psala, že se jí líbí blog. 
Jednou jsem našla
OdpovědětVymazatNigerijcova žena - Mail - WWW - 08.09.2009, 12:28:15
občanku, poslala jsem jí doporučeně na adresu v ní uvedenou, o jak bych byla vděčná té mamince, která mi v čekárně pediatra ukradla peněženku, kdyby se obtěžovala zaslat aspoň doklady....A když ne zaslat, aspoň odnést na policii, mají tam na to anonymní schránky...
Lidi jsou různí....
Jak zjistili adresu blogu?
OdpovědětVymazatmyslím, že přes vyhledávač. Řekla bych, že paní udělala to, co bych já provedla na jejím místě: zadala jméno s vědomím, že třicet takových nás po republice určitě neběhá. Vyjely na ní odkazy na knížku, a už tak na desátém dvanáctém z nich se na blog může proklikat. Schválně jsem se dívala, taky mě to zajímalo. ;)
OdpovědětVymazatJako děcko jsem našla peněženku. V křách U Stopaře (socha rudoarmějce na Moravském náměstí, vypadá, jakoby chtěl někoho stopnout). Samozřejmě bez peněz, kře U Stopaře jsou proslulé jako odhazoviště šalinových kapsářů. Nicméně doklady, permanentky, vizitky... vše bylo na místě, a tak jsme ji s kámoškou odnesly na policii. Dívali se na nás napůl tak, jakoby z nás chtěli vymlátit ty prachy, co \"tam určitě byly\", a napůl jak na blbce, co se vůbec staráme o cizí věci a přiděláváme jim práci. Měla jsme to tenkrát poslat poštou, ale v deseti letech člověk ještě důvěřuje policii:)
OdpovědětVymazatNo, mi když ukradli celou dokladovku, tak mi přišla taky nakonec poštou. Někdo to hodil do schránky.
OdpovědětVymazatZloději si moc nepomohli, měla jsem tam jen nějakou permošku, známky, jízdenky... To vše pečlivě vybrakované. A mezitím jsem musela platit nové fotky a novou občanku...
Ještě že se občas někdo slušný najde a aspoň ty doklady vrátí...
takže samé dobré zprávy- dobrý skutek, naoplátku zase někdo prokázal dobrý skutek tobě a máš ctitele:-)
OdpovědětVymazatTakže akorát ten zub...proč nesmíš léky proti bolesti? Já jsem byla informována, že pří kojení se nesmí akorát onkologické léky, jinak v přiměřené míře cokoliv (samozřejmě, je-li to nutné) Jinak Tě chápu, protože mě trhali stoličku před rokem, to jsem byla těhotná a skutečně jsem žádné léky, co by zabraly, nesměla...a bylo to ukrutných 14 dní...
Nemohu souhlasit, že se při kojení se může pojídat cokoliv, o lécích to platí dvojnásob. V příbalovém letáku je vždy uvedeno, zda se léčivo vylučuje do mléka - v naprosté většině ano. Některé léky se nesmí vůbec, u ostatních se vždycky aspoň stopové množství do mléka dostane. Záleží na účinné látce, věku dítěte, frekvence kojení, závažnosti onemocnění matky a nutnosti podávat léčbu.. U zubu bych se nebála čistého paracetamolu - kldině 1000mg najednou (dva Paraleny), lépe v šumivé formě. Všechno, co obsahuje kofein, codein..nebrat ani náhodou. Takžetak. Ve velmi sporných případech poradí pediatr dítěte, jinak by to měl vědět registrující praktik maminky.
OdpovědětVymazatKdysi začátkem 90tých let se mi stalo, že mi po krádeži šrajtofle v noci, asi ve 22hodin přinesla doklady policejní hlídka - někdo jim to odevzdal, při pravidelné objížďce se stavili u nás doma.. Neuvěřitelné to bylo. Když mě okradli před 3 lety, tak se se mnou nikdo nebavil - žila jsem, nebyla jsem zraněna..takové malichernosti je zdržují od řešení vražd, asi..
OdpovědětVymazatSandro, Elo - ano, smím a vím to... Skutečně, paracetamol. Ten ale neřeší nic (a mně nějak zvlášť nezabírá ani na bolest), potřebovala bych spíš cílená antibiotika... a to zrovna nějaká z těch, která do mléka pronikají. Takže nic. :/
OdpovědětVymazatSquire, popravdě řečeno, když jsem vracela peněženku babičce v sousední ulici, taky ve mně byla malá dušička, jestli mě nakonec nepožene holí...
:-)) jee Manzelko Ty se mas,ja dostavam jen same divne vzkazy..Ze se nestaram o deti,ze me nikdo z mych pratel nema rad a podobne.
OdpovědětVymazatSukani mi jeste nikdo nenabizel! SAKRA! :-))
Mile pani tak dekuju,i kdyz to muj pas neni,rada slysim o hodnych lidech :oD
Tak ji jen popreji hezky den:-)
O zubaři jsem četla s trochu trpkým úsměvem, protože mě čeká objednání (máme vždy hrozně dl. obj. lhůty a už musím myslet na přesrok a vybrat inteligentní termín, což se zdá nereálné), ale jinak samé dobré zprávy. :))) On i ten vzkaz na blogu není negativní. :))) Ale Choti to asi neříkej... Nebo ano?
OdpovědětVymazat