Aumar Pulho Sow

Děti národa

Z listopadového deníčku šílené matičky

Chvála školce!

(Ne)povolené výčitky svědomí

V celkem nevinné knihovní rubrice se pod článkem o satirickém románu Monga Betiho objevil Sandemoseho komentář:

"Přestaňte už bělochy tím pocitem viny mlátit po hlavě.Nebo přijde nějakej Hitler,a budete se divit taky."

 

Posvátné dědictví

"Taky už bychom mohli nechat opravit tu pračku," napadlo mě skloněnou nad vanou plnou (mokrého) povlečení.

Titi

...a No Woman No Cry

Sloni v soumraku

Anne se vymrštila z křesílka rychlostí, o níž nedoufala, že by jí byla schopná. Byla o hlavu větší, tyčila se nad ním jako obryně, rudá, zpocená, s pláčem na krajíčku. Ach Bože, jak ho nenávidí, toho skrčka, toho slizouna, toho lidského červa! Všechno, co k němu cítila, co od něj očekávala, veškeré naděje, které v něj vkládala, to všechno se obrátilo naruby, jako když si svléknete rukavici.

Říkám ti, že je to v pořádku!

Ti dva obtloustlí tatíci postávající na rohu frekventovaného podchodu se kradmo rozhlíželi po kolemjdoucích. Kdykoli zaslechli slůvko v cizí řeči, rozhlédli se znovu - obezřetnost sama - a vnořili se do proudu spěchajících, aby exotickou rybičku lapili.

Pro(v)daná nevěsta

  Aminata Faye měla, z pohledu mnohých, obrovské štěstí. Podařilo se jí vdát se za bohatého muže; za muže, který žil ve Španělsku.

Ovšem víc než Aminata si tohoto svazku vážila její rodina. Aminatino srdce bylo totiž úplně jinde...

Poť se pro svůj zisk

  "Důvod, pro který jsme přišli na svět, je práce. Když pracuješ, Bůh tě nikdy nezklame. Když pořád pracuješ a pořád nic nemáš, lidi se za tebe budou k Bohu modlit a jednoho dne se něčeho domůžeš. Ale když nepracuješ, všechno, co máš, bude lidi udivovat a budou si říkat ´kde k tomu přišel?´. A tak budou podezřívaví, a budeš to ty, který jsi je přivedl k hříchu (závisti). Pracujme tedy! Práce je důkaz lásky k našemu Mistrovi." (Abdoulaye, žák šejcha Ibrahimy Falla)

  (obrázek: Wikipedia)

Amina

Vezmi mě s sebou!

Baobab v lipové aleji

Pravidelní pozorní čtenáři blogu možná už vědí, že se letos chystalo vydání některých Manželčiných textů.  Slibovaná "etnografická příručka, maskující se jako beletrie", vychází nyní pod názvem

Baobab v lipové aleji. 

Život je takový, jaký si ho uděláš.

Zprávy francouzského televizního kanálu předevčírem ukazovaly vyhublé Zimbabwany, sbírající pod stromy plané ovoce. Zimbabwe prý trpí nedostatkem a finanční nedostupností potravin.

Znovu jsem si vzpomněla na svoje dávné kamarády, Roberta a Viktora. Ten můj aerogram už si asi nepřečtou. Buď ho česká pošta zašantročila jako nevyplacený (viz článek ), nebo ho ztratila ta zimbabwská, možná se kluci přestěhovali, zemřeli, nemají na poštovné... Kdo ví? Představovala jsem si, jak někde sbírají pláňata pod stromem, a bylo mi těžko z představy, že ani nemám, jak je kontaktovat.

Rap, hip hop, islám

  "Hudba tu byla za časů Proroka. Věřící v noci vzdávali zpěvem chválu Bohu,"  říká v písni  Sëlëbu Yoon šestadvacetiletá senegalská rapperka Sister Fa, vlastním jménem Fatou Diatta. A mluví tak v době, kdy většina ortodoxního islámského světa věří, že hudba (s výjimkou pouze bubny doprovázených náboženských písní) je muslimům zapovězena.

Slečno, vy byste se nám moc hodila!

Blogy jsou zvláštní věc; někdo vás nechá nahlédnout na zahrádku vlastního života, a vy vzápětí s úžasem zjistíte, že za plaňkovým plotem se na vás poťouchle culí vzpomínka,  o které jste už ani nevěděli, že jste ji na jednom ze svých záhonků kdysi pohřbili.

 

Assane Ndiaye

Kilifa

Chudák Kristuspán z Bomby

"Bratři, nechte mě, ať ho zabiju, prosím vás o to; nechte mě, ať vás zbavím toho zatraceného velebníčka, toho bělocha, co nám přinesl jenom neštěstí! Prosím vás, bratři, nechte mě, já toho špinavého lotra zašlápnu levou nohou, ať už je od něho navždycky pokoj! Co nás sem přišel otravovat do naší země, řekněte? Chcípal tam doma hlady, přivalí se sem, my ho živíme, podarujeme ho pozemky, on si postaví krásné domy z peněz, které mu dáváme, a dokonce mu půjčujeme na tři měsíce naše ženy. Ale jemu to pořád ještě není dost, nakonec nám bude zakazovat tancovat! Div nás nepřijde vyhodit z našich domů, aby si je přivlastnil, a on to ostatně stejně dřív nebo později udělá, já vám to povídám! Ne, jen se na to podívejte, já vám povídám, že toho zasranýho velebníčka zabiju! Vlastní rukou mu ty vousy voškubu."

Já se mu nechci líbit!

Bludiččin článeček o kulturních rozdílech v sexuálních preferencích mi připomněl příhodu tak asi deset let starou.

Státní návštěva

Jednou, je celkem jedno kdy, přijel na návštěvu jistého evropského státu africký prezident, je celkem jedno z jaké země.

Uvítán se všemi náležitými poctami, ocitl se v prezidentském paláci.

Abdou Guite Seck

Alaaji

Ghana

  "Ghana se skládá ze dvou měst, z nichž první je obýváno muslimy: je v něm dvanáct mešit, z nichž každá má svého imáma, muezzina a recitátora koránu. Královské město je vzdáleno šest mil od města cizinců a prostor mezi nimi je zaplněn obydlími, která jsou vystavena z kamene a akáciového dřeva. Král má palác a celou řadu domů zastřešených kopulemi, všechny jsou ohrazeny na způsob městských hradeb. Král nosí na krku a na předloktích ozdoby jako žena a na hlvu si nasazuje vysoký klobouk, zdobený zlatem a obtočený turbanem z jemné bavlny. Uděluje slyšení, aby vyslechl stížnosti na úředníky; sedí přitom v pavilonu pod klenbou, kolem něhož stojí deset koní se zlatem vyšívanými čabrakami. Za králem stojí deset pážat, která drží štíty a meče se zlatem zdobenými jílci; po jeho pravici jsou synové jeho vazalů, všichni skvostně odění a se zlatem vpleteným do vlasů. Okolo královského města jsou chýše a příbytky, v nichž žijí kouzelníci, řídící jejich náboženské obřady, a zde jsou chráněny jejich modly a pohřbeni jejich králové." *