úterý 31. srpna 2010

"Jak to žereš, ty prase?"

aneb Umění manželské diplomacie

Základem manželství je upřímnost - stačí se jí zbavit, říká oblíbený bonmot.

 

Netušila jsem, že nejde jen o vtip, dokud jsem se nezačetla do komentářů pod svým včerejším (recyklovaným) článkem.

 

Ponechme stranou otázku, s jakou mírou nadsázky byl článek psán - zarazil mě úplně nový, netušený pohled na mezilidské vztahy v partnerském svazku.  

 

Dozvěděla jsem se, že v manželství prý gentleman (z euroatlantického civilizačního okruhu) dámě nevytýká nic, co se týče jejího vzhledu ani vedení domácnosti (a pravděpodobně ani ničeho jiného). Dáma smí muži vzhled jen taktně doupravit, čímž dává najevo zájem; přeleští-li zablácenou obuv muž ženě, jde o projev jeho dominance a vyjádření podřadnosti ženy.

Verbální kritika je nepřípustná už úplně.  

 

Překvapilo mě to. Nejen, že se necítím dotčena, když mě Choť posílá převléct, protože jsem navlečena v naprosto nemožné oděvní kombinaci (o zaprášených botách a neladících ponožkách nemluvě - takové drobnosti jdou už úplně mimo mě), neurážím se ani, když si postěžuje, že omáčka je přesolená a mléko připálené. Zdá se mi to lepší, než kdyby se mnou - gentleman - šel ven s nepříjemným pocitem z mého výzoru, přesolenou omáčku polykal s důmyslně tajeným odporem a připálené mléko lokal taktně beze slova.  

 

Nejsem si jistá, jestli bych chtěla muže, který mě chválí "to jídlo je výborné, miláčku," aby se nedotkl mých citů, zatímco se rozhlíží, kam by mohl pár lžic schovat... a nazítří bude stát před stejným problémem, protože rozradostněná manželka (i Manželka!) bude onen pokrm vařit přinejmenším obden ("když mu tak chutnalo!"). 

 

O to jistěji vím, že bych nechtěla být ženou, která říká "to je báječné" nejen tehdy, když si myslí, že něco je báječné, a která se musí rozmýšlet, jestli říct "to se mi nelíbí", když se jí něco nelíbí. 

Z představy, že bych měla půl hodiny snovat plán sdělení a další čtvrthodinu ohleduplně kroužit kolem tématu, abych Choti mohla společensky přijatelně sdělit, že má chyby v profesním životopise a měl by mi ho dát přepsat, se mi dělá přímo mdlo.  

 

Nechtěla bych přemýšlet nad tím, jestli Choť slovy "to tričko je pěkné," má na mysli, že mi to sluší, nebo jestli je jen galantní a v duchu protáčí panenky, a nechtěla bych ani dlouze luštit, co má který jeho diplomatický výrok znamenat.  

 

Po osmi letech společného života (a deseti letech manželství) už si snad trochu té srozumitelnosti - i když snad nikoli tak explicitní, jakou naznačuji v podtitulku - zasloužíme (a uneseme)...  

 

A jak to máte vy? Jste diplomatičtí, nebo říkáte, co opravdu chcete? A jak se vám to osvědčuje? 

16 komentářů:

  1. Podle meho by se lide k sobe meli chovat predevsim ohleduplne a k tomu jista davka diplomacie patri.I neprijemna pravda se da sdelit laskave,nemusime lhat :)).
    Takze ja nereknu nikdy nikomu,ze v ty zeleny kosili a modry sukni vypada jak idiot a zapraseny boty nosi jenom dobytek(ano,ja taky! :)) ).Reknu,ze si myslim,ze kdyz vymenime jednotlive kusy obleceni,mozna to bude hezci.Na druhou stranu,uz dneska s dcerou o obleceni diskutuju jen v ramci zdravi.\"-Ne,plavky si vzit nemuzes,venku snezi..\"-.Ale jestli chce mit podle staromodni matky naprosto barevne nevhodnou kombinaci-jeji vec.Obleceni je prirozenym projevem sebereprezentace.
    Proto maji v nekterych firmach dress code,aby tam clovek nelital v teplakach a nedelal jim ostudu :)).

    OdpovědětVymazat
  2. Samozrejme, ze partner nema rikat tvrde \'Takhle nikam nepujdes, stydel bych se za tebe, okamzite se prevlec a vem si tu modrou sukni a bilou halenku a ty lodicky, co sis vynutila minule v obchodaku\'... Na druhe strane \'upraveni kapesnicku v kapse saka a proc si nevezmes ty modre saty, ve kterych se mi tak libi tvoje postava\' je nekde pase, u nekterych paru funguje prima rec lepe. Nevidim nic desneho na tom, kdyz vas manzel ma mozna vetsi citeni pro modu nez vy (ac je to vyjimecne) a vyjadri to ci ono, pokud se vyjadri slusne a ne jako vlastnik majetku ci nasilnik, je to v poradku.
    Verim, ze saty delaji cloveka. A nemam nic proti \"dress code\" v jistych zamestnanich. Ostatne ja take rikam choti cosi o kombinacich, obcas ho napadaji divne veci a on mne treba rekne neco o satech, a nemame s tim problem,proste soucasti pece o toho druheho je i jakasi reprezentace, prece ho neposlu mezi lidi v priserne bijich se barvach, abych neurazila gentlemana...ne? To same plati o udrzovani pradla, prisit knoflik a ujistit se, ze manzel nechodi ve zmackane kosili atd. Asi tak nejak...

    OdpovědětVymazat
  3. já jsem jednoznačně pro upřímnost!
    On mi tedy nikdy nepomluví obleční ani jídlo, protože nikdy nemá chybu... :o))
    i mimo manželství praktikuji upřímnost. Ne že bych své kamarádce řekla, že jí to nesluší sama od sebe (i když párkrát jsem to udělala), ale když se mě někdo zeptá, jestli mu to sluší a já si to nemyslím, tak to řeknu!
    Já ani lhát vlastně neumim. Na mě je to hrozně vidět!!! .o)

    OdpovědětVymazat
  4. Manželko, musí jít jen o upřímnost v manželství nebo i v přátelství a jiné?
    Já se snažím být vždy taktní a jsem ráda za taktnost i od jiných lidí. Uvedu příklad, jedna známá nemá ráda, když jí někdo něco úpřímně sdělí, ale sama to ráda na jiných praktikuje. Např. když byl syn malý tak mi sdělila, že nemá ostříhané nehty na rukách a že bych to měla napravit. Dnes jsem si dlouhých nehtů u dětí jiné kamarádky všimla a vůbec se k tomu nevyjadřovala a to z úcty ke kamarádce, má dvě děti, já jedno a je starší a navíc jsou to její děti. Tak co bych já do toho kecala. A je toho víc samozřejmě. K manželovi jsem tedy dost benevoletní ve všech směrech a upřimně si myslím své v duchu. A hned je mi líp. :))

    OdpovědětVymazat
  5. V podstatě nemůžu než souhlasit s prvním odstavcem u komentáře Cheorchie. Buď lehce taktní zaobalenost, nebo doma třeba nějak s humorem (laskavým či hravým, ne sžíravým)...

    Před nějakou dobou jsem tady na bloguje narazila na článek jedné dívky, která psala, jak je pořád hrozně upřímná a nějak nepochopená...
    Myslím, že absolutní upřímnost může být hodně blízká necitlivosti a může dost ublížit.
    Asi jsou i situace, kdy je lepší neříct nic, než někomu zbytečně - v zájmu pravdy za každou cenu - ublížit...

    OdpovědětVymazat
  6. Ještě k tomu titulku:

    \"Tady máš to vajco a žer.\" láskyplně mu podává oloupané vajíčko... \"Už jsi byl na tom hajzlu?\" netrpělivě, asi chce jít taky...

    Eee, já koukala jak puk. Byli jsme dávnou dobou na jednom festivalu s kamarádkou a jejím klukem. Tohle byla součást ranní konverzace...
    Jsou spolu už sedmnáct let, mají tři děti a jsou to jedni z nejhodnějších lidí, co znám... Jen ona si při vyjadřování nebere servítky (no, tenkrát to bylo festovní i na ni), ale nikdy ne tak, že by se někoho dotkla - prostě má takové jadrnější vyjadřování...
    On to tenkrát vzal v pohodě a dodnes se tomu příležitostně zasmějem...

    OdpovědětVymazat
  7. kdybych nemohla byt k memu milemu uprimna (a on ke mne) asi bychom uz ted byli kazdej jinde.Rozhodne co se tyce obleceni a vzhledu, coz je malicherna vec oproti dulezitejsim a vaznejsim ,pak uznavam, ze je treba vic taktu.

    OdpovědětVymazat
  8. Jeste jedna vec me napadla a to chovani pred detmi.Myslim,ze prilisna uprimnost lehce muze sklouznout do neomalenosti.A ja bych pred nasimi detmi nechtela rict svemu manzelovi,ze je nevkusny,nebo ze s nim takhle nikam nejdu.Myslim,ze u lidi na kterych nam zalezi je vhodne chovat se empaticky,zvlast pred detmi,kteri vsechno vyciti.

    OdpovědětVymazat
  9. Pro me je lepsi, kdyz mi rekne pravdu, jinak nemam sanci se zlepsovat. Na druhou stranu, on je tak netaktni, ze me to rozcili do zhava. Takze se stava, ze mame nekde sraz a kdyz jsme na jeho vkus oblecena jinak nez se libi JEMU, je schopnej se otocit a jet treba v druhem voze tramvaje a ja at si delam co chci. Parkrat jsme se pokusila chovat se stejne, treba kdyz si vezme nemoznou cepici s rovnym ksiltem, ale nejak na to nemam :) Ale, co nadelam, mam vedle sebe vecne nespokojenyho cloveka, takze kdyz sem nacancana podle jeho vkusu, taky to je zle :) Porad lepsi nez kdyby mi kecal ze je vse v poradku a nebylo by :)

    OdpovědětVymazat
  10. Jinak než přímočaře to neumím a na mě se tak taky musí, jinak to nepochopím. V horším případě mě rafinované náznaky rozčílí - to to jako neumí říct normálně, bojí se, že ho sežeru nebo co?
    Přímočarost a slušnost se snad nevylučují. Kde je hranice, komu stačí jemný náznak a do koho je potřeba trknout a co se koho dotkne, se v normálním vztahu snad normálně vyjasní. Těžko bych skousávala výtky před třetí osobou, to jo. Ovšem v soukromí něžně pronesený přímočarý požadavek \"Už si neber k těm zeleným šortkám růžové ponožky,\" akceptuji plně. Stejně ty šortky byly jen půjčený.
    Zásadní podmínka je, aby kritizátor prováděl kritiku čistě za účelem mého vylepšení. Ne proto, aby si tím masíroval ego, případně aby mě \"srovnal\", abych si o sobě moc nemyslela. V takových případech se mi nesmí ani naznačovat!

    OdpovědětVymazat
  11. jojo upřímnost ... na to je specialista můj manžel(ty bys měla mít něco delšího, máš široký bok... nebo potřebuješ něco výrazného, vypadáš tak trochu fádně...teď konečně vidím, jak jsou ty šaty hezký...(pronesl poté, co si moje o 6 let mladší ségra vyzkoušela moje nové šaty :-)))

    OdpovědětVymazat
  12. koukam ze ten tvuj je asi taky obcas na ranu, co? :)

    OdpovědětVymazat
  13. upřímnost, když je co chválit a mlčím, když není, pokud to není vysloveně hrůza, pak se ozvu taky :D

    OdpovědětVymazat
  14. jasně:-) on vlastně jakoby nic tak zlýho neřekne, ale je to děsně urážlivý...na to je specialista:-))

    OdpovědětVymazat
  15. Můj postoj je mírná diplomacie v mezích zákona :). Jsem od přírody člověk spíš taktní, ale pokud něco chci nebo mi něco vadí, je mi jasné, že telepatií toho (až na vzácné výjimky :D) nedosáhnu. A podobně to ráda vidím u ostatních, nepřetvařovat se a nelhat, ale zas všechno drasticky neotloukat o hlavu.

    OdpovědětVymazat
  16. osobne si myslim, ze je to hlavne na domluve onech partneru... proste kazdy dle sveho gusta... problem nastava pokud se partneri nedohodnou... tam pak musi vzniknou nejaky ten kompromis... osobne nejak nechapu lidi, kteri jdou do svazku manzelskeho tzv. po domluve.... ale vim, ze i takove svazky obcas funguji, zrejme je to o stesti... take velkou roli hraje ta pro nektere hruzostrasna \'laska\', ktera zpusobuje, ze se clovek prizpusobi, ale i ta neni mocna.... jo najit si vhodneho partnera je \'alchymie\' da se rict az \'spolecenska veda\' :o)))

    OdpovědětVymazat

Děkuji za čas, který věnujete tomu, abyste zde vyjádřil/a svůj názor, ať už je jakýkoliv. Osobuji si však právo nezveřejňovat obchodní spam, za komentář se pouze vydávající.

Autorka