Islám na český způsob

Velmi rád a okamžitě bych z přesvědčení přestoupil k vznešenému Islámu, brání mi v tom však jedna veliká příčina: nejsem ještě plnoletý a moji rodiče by mi to vůbec nedovolili a myslím, že by mě odvezli do ústavu choromyslných. Beztoho si o mně kvůli tomu myslí, že jsem se pominul na rozumu. A tak mi nezbývá nic jiného než tři nebo čtyři roky trělivě čekat, až budu plnoletý. Doufám, že to pochopíte.

PhDr. Bronislav Ostřanský, Ph.D, vystudoval na Přírodovědecké fakultě UK v Praze  obor geografie a kartografie. Následně se stal studentem damašského Institutu pro výuku arabského jazyka pro cizince. Získanou znalost arabštiny uplatnil při studiu arabistiky a dějinn a kultury islámských zemí na Filozofické fakultě UK v Praze. Pobýval též na Filozofické fakultě Káhirské univerzitya na Fakultě al-Alsun Univerzity 'Ajn Šams tamtéž. Dnes působí v Orientálním ústavu akademie věd.   PhDr.

 

Miloš Mendel, CSc., vystudoval v 70. letech na Katedře věd o zemích Asie a Afriky FFUK obory arabistika a kulturní dějiny islámských zemí. Následoval studijní pobyt na Burgibově institutu živých jazyků v Tunisku. Jako odborník působil v redakci ČTK a v arabské sekci zahraničního vysílání českého rozhlasu. I on se dnes, kromě přednášek na několika vysokých školách v Čechách i na Moravě, věnuje své práci v Orientálním ústavu.  

 

Společně s Tomášem Ratajem, o kterém se mi nepodařilo zjistit téměř nic, publikovali v roce 2007 rozsáhlou monografii Islám v srdci Evropy.

 

 

Na téměř pěti stech stran se věnují tomu, jaké místo zaujímal islám v evropských dějinách  ve středověku a po něm, jak se o "machometánech" hovořilo ve středověké literatuře, jak byly české země ovlivněny tureckými válkami, jak vznikal český orientalismus, orientalistika, jak se v dějinách mění projevy xenofobie a jaké předsudky panují na straně muslimů vůči Západu a na straně Západu (a Česka zejména) vůči muslimům. Dozvídáme se, že "islámská kultura" neexistuje, a dočítáme se o tom, jak se česká muslimkská obec vyvíjela od 30. let minulého století, jaký vztah měla k sekulárnímu státu (a on k ní), co se s českými muslimy dělo za Protektorátu, v období socialismu i po Listopadu, a jaké jsou současné perspektivy vývoje islámské komunity v Čechách.   Popisy dějin a skutečností jsou doplňovány ilustracemi obrazovými i literárními - mezi ty druhé patří verše Svatopluka Čecha i výňatky z korespondence šejcha Šilhavého s mladým konvertitou ze 40. let minulého století.

 

 

Obracím se k Vám s bolestí a důvěrou ve Vaši pomoc a útěchu, kterou od Vás toužebně očekávám. Před několika dny jsem oznámil matce, která se vrátila právě z lázní, že přestupuji k vznešenému Islámu. Jak jsem očekával, zahrnula mne takovými nadávkami, že se je stydím opakovat. Křičela, že mne nechá vyšetřiti, dá mě do blázince, protože toto nemůže udělati normální člověk. Na moje námitky, že hodně Čechů přestoupilo k Islámu, se hrozně rozčilila a nazvala je blázny. Byl jste tedy také poctěn. Byl jsem pochopitelně velmi uražen a aby matka nepochybovala o pevnosti mého rozhodnutí, odpřisáhl jsem, že k Islámu přestoupím za každou cenu a nezaleknu se sebevětších překážek. Druhého dne jsem matce oznámil, že budu vstávati denně před východem slunce, abych se pomodlil. Znovu se rozčilila na nejvyšší míru a prohlásila, že mohu voliti mezi dvěma: Islámem a rodinou. Jestliže zvolím Islám, vyhodí mě okamžitě na dlažbu, přestane se o mne starat a vůbec zapomene, že kdy měla syna. Dále mi znemožní studie na vysoké škole. Stál jsem na svém rozhodnutí, že zůstanu věren Islámu. Řekla mi, že jestli tato víra může způsobit odtržení syna od matky, pak je to víra prokletá. Přitom nezná Islám ani o trochu více než průměrný člověk. ... Říkala, že dřív, než mne vyhodí, udělá všechno, co bude v jejích silách, aby mi v přestupu zabránila. Poslední slova mojí matky byla, že mne znemožní na všech školách a u všech lidí a že to dá do novin. Že by se jí to podařilo, tomu věřím. Nevím tedy, co mám dělat. Rozhodně není myslitelné, abych ustoupil já, neboť mé oddanosti Islámu nemůže nic zabránit. Co mám dělat? Teď mám před maturou a nebudu moci udělat ani střední školu, ani jíti na vysokou. Nemám žádné prostředky, abych mohl dostudovat bez matčiny pomoci...

 

Prosím vás, bratře, neopouštějte mne a snažte se mi pomoci.