Poslední podzimní paprsky zlatily listí, snášející se mezi opěry houpaček na dětském hřišti. Jedno z mých dětí šplhalo na dřevěnou ovečku, další se houpalo na provazovém žebříku prolézačky ve tvaru lodi.
"Ještě chvilku, a půjdeme," připravovala jsem je na nevyhnutelné, "začíná být zima!"
Od topolů, lemujících hřiště, vykročila mladá žena. Sluncem pozlacené listí křupalo pod kozačkami. Zastavila se až těsně u mě: "Ta holčička je mi nějaká povědomá," ukázala bradou na Miminko. Pokrčila jsem rameny.
Nad chlupatou bundičkou probleskl vyčítavý pohled: "Nechodí do školy tady na Tyršovu?"
Zavrtěla jsem hlavou.
"Opravdu ne?" pochybovala.
"Moje kamarádka žila s Angolanem, má s ním syna," přešla cizinka do útoku, "a on od ní pak odešel a bydlí tady někde a má s tou novou ženskou dvě děti," znovu se zahleděla na Miminku, než se pohledem dotkla i Knoflíčka na vyřezávané ovci.
"Žádného Angolana neznám," ohradila jsem se, "a manžel od nikoho neodešel!"
"To máte původního? Nepoužitýho?" zhoupla se na patách a přísně si mě měřila.
"Jo! Byl úplně novej," objasnila jsem dámě, která na mě zírala s nedůvěrou sevřenými rty, zavolala jsem děti a vydala se s nimi k domovu, dozajista vybudovanému na cizím neštěstí...
:) Správně, nedejte se!
OdpovědětVymazatnepouzityho manzela bych brala taky:))
OdpovědětVymazatTo je fakt neskutečný, do čeho všeho maj lidi tendenci strkat frňák...
OdpovědětVymazatNo to je síla. Podobné příhody se stávaly i mě( hlavně v Itálii). Paní se ke mě , třeba v supermarketu, přitočila a bez jakékoli alespoň zdvořilostní fráze spustila\"..A kde že jste ty děti adoptovala..?\"
OdpovědětVymazatneuvěřitelné... mělas ji vzít lopatičkou po hlavě, třeba by se jí rozsvítilo:)
OdpovědětVymazatAicho, to se mi také občas stává - \"to máte adoptovaný?\" \"kde jste je vzala, já bych chtěla taky adoptovat černoušky, jak se to dá udělat?\", ale poprvé mě někdo obvinil, že mám děti s mužem její kamarádky... :)
OdpovědětVymazatSandro, v tom úžasu jsem po lopatičkách ani nevzdechla...
Samozřejmě, tahle historka předčí všechny zvědavé otázky a stát se to mě, asi bych zůstala jako opařená.
OdpovědětVymazatZmíněná paní je, raději, bez komentáře.
To je teda soda, ta paní a myslím si, že kamarádce to její vyptávání je na houby. A nechápu také proč, když se dva lidi rozejdou tak to ten či ta nesmí již žít v dalším novém svazku a mít další děti? Jinak i já se setkávám s tím, že mé dítě je buď adpotované nebo od někoho půjčené. Naposledy jsem byla se synkem na nějakém specializovaném lékařském pracovišti a byla tam jedna mladá matka a když jsem sundala svému dítěti čepici a bundu tak vypískla Jé vy máte pěkného adoptovaného černouška. A já ji řekla na to Né to je MŮJ syn a není adpotovaný a je to mulat. A ona na to, že chtějí s manželem adpotovat také takové dítě nebo mongolské dítě. A že vidí poprvé bílou maminku s tmavým dítětem. To mi přišlo teda v dnešní době dosti podivné. :(( A nechápu proč chtějí adpotovat cizí dítě, když měla své miminko a děti mít může. V případě, že dítě mít nemůžou je to jiné. Ale každého věc...
OdpovědětVymazatAle tak dotaz na adopci chápu, také jsem pátrala svého času po tom, za jakých podmínek by bylo možno adoptovat sirotka z Afriky. Je to trochu o tom, že zatímco ve zdejších dětských domovech vyrůstají děti v materiálním dostatku, někdy i zbytečném nadbytku (k moři např. jezdí podle toho, co jsem četla, častěji, než by se dětem žijících u svých vlastních obyčejných rodičů snilo...a pak je v 18 vyšlou do světa naprosto nepřipravené na život a zvyklé na standart, kterého se po dlouhou dobu sami nedomůžou) tak ve světě jsou části, kde malé děti umírají hlady (podporované články v mediích např.už o nevím jaké modelce, která nakojila kdesi miminko a tím ho zachránila přes smrtí hlady)A chápu, že když už někdo uvažuje o adopci z důvodu, že by chtěl nějakému dítěti pomoci, tak vyhodnotí tento druh mezinárodní adopce jako prospěšnější. Potíž je, že na netu je k mezinárodní adopci dost málo informací, v češtině skoro nic (tedy bývalo, teď už jsem dlouho nepátrala) a já pro sebe jsem si to uzavřela tak, že přímá adopce dítěte např. z některé africké země je tak náročný proces, že pokud člověk není Angelina Jolie, tak je to prakticky nemožné se toho s úspěchem dožít. Kdybych o tom ještě uvažovala, jako že už ani moc ne- manžel by se asi moc netvářil, kdybychom vypadali jak z reklamy na Beneton:)- tak bych také zkusila zapátrat po lidech, kteří tím už prošli a úspěšně to dotáhli do konce.
OdpovědětVymazatTo ovšem vůbec nesouvisí s tím, co ti naznačovala tahleta madam- u té se stěží dá omluvit drzost nějakým ušlechtilým zájmem. Kdybys jako měla děti s manželem její kamarádky, tak by vlítla k tobě domů, chytila Chotě za pačesy a dotáhla ho kamarádce zpátky, nebo jak?
Haha, Sandro, by me zajimalo jak by se ta zenska tvarila kdyby ho kamaradka dotahla se slovy \"Tady ho mas, chlipnika!\" :D
OdpovědětVymazatMe se zase furt ptaj komu ho hlidam, tim ze jsem jeste docela mlada si mysli, ze jsem nejaka chuva :) Manzela se zas neptaji, ale kdyz bylo obdobi kdy malou hlidaval, tak treba tahal na Kacerove do metra sam tezkyho x-landera a misto toho aby mu nekdo pomohl, tak se sli vsichni podivat jak to dite v kocarku vypada.
Mě teď, když to tak čtu, ještě napadá, jestli to nebyla ta opuštěná osobně...
OdpovědětVymazatJuj, tak i to je možné... A proto tolik vyptávání a pátrání. :(( A stejně k ničemu...
OdpovědětVymazatFakt neznáš žádné lidi manželko z Angoly nebo manžel?
Ali, mně teď při zpětné úvaze přijde divné, že by paní byla tak emocionálně interesovaná, kdyby šlo o kamarádku...
OdpovědětVymazatJá určitě neznám z Angoly vůbec nikoho, a jestli má Choť nějakého angolského milence a s ním pár nemanželských dětí, tak to už vědět nemůžu... ;)
Marille, to není mládím - mně se taky ptávají, jestli ty děti hlídám.
Sandro, prý se dají adoptovat děti z konga, nějaké páry u nás to prý už udělaly - ale v čem jsou ty výhody pro všechny zúčastněné, to opravdu netuším!
NO tak já zas nemám tak detailní znalosti o KOngu, abych věděla, jestli zrovna tam v sirotčincích děti umírají hlady...fakt je, že vytrhávat děti z jejich přirozeného prostředí má asi smysl jenom tehdy, pokud je situace v jejich domovině neúnosná a možnost přežít vykompenzuje nevýhody jako je vytržení z kořenů apod.
OdpovědětVymazatVýhodou pro adoptující rodiče je asi dobrý pocit z toho, že udělali ve svém životě něco smysluplného...
Výhodou pro adoptující rodiče je asi dobrý pocit z toho, že udělali ve svém životě něco smysluplného...
OdpovědětVymazatTady souhlasim bez vyhrad.:))
Jen nechapu ty tendence spolecnosti,obracet se az do Afriky,kdyz je v Cechach v decakach plno deti.
No, Cheo, to vysvětluji výše. Některému dítěti zachráníš život a jiné- zdejší- pohrdne prakticky novými hračkami po tvých dětech, jak píšeš na FB. Jasně, že přijmout do své rodiny opuštěné dítě a zahrnout ho láskou je dobrý skutek tak jak tak...akorát mi netvrď, že v těch dvou případech nevidíš rozdíl... (jo, a ještě další věc, v Čechách je v děcákách sice plno dětí, ale ne volných k adopci, malých a zdravých, na takové se naopak čeká dlouhé roky)
OdpovědětVymazat