Lepší ústavní péče v Česku, než rodina v Senegalu
Choť i já máme několik životních pojistek ("Co bys asi tak s těma dětma dělal(a), kdybych umřel(a)?") řešících, snad, otázku přežití několika prvních měsíců vdovského života každého z nás dvou.
Žádné pojistky ale nemůžou vyřešit otázku zásadní - co když na nás, rodiče, odněkud spadne traverza? Co kdyby nás přejela tramvaj, co kdybychom uhořeli ve vlaku, zemřeli na chřipku, utopili se v bazénu, otrávili se zkaženou konzervou, a "siroty po nás zůstaly"?
Část mých pokrevních příbuzných žije v (dalekém) zahraničí. Většina mých pokrevních příbuzných na území Česka je ve věku pro výchovu dětí již příliš pokročilém... a ten zbytek má úplně jiný životní program, než je péče o (číkoli) potomky.
Věc je tedy jasná: děti babičce. Do Senegalu.
Babička i dědeček jsou relativně mladí, relativně zdraví, ve výchově spořádaných jedinců se osvědčili, další příbuzenské zázemí kolem je početně bohaté a finančně celkem zajištěné. Peníze z pojistek by dětem stačily na soukromou školu i nadstandardní lékařskou péči. Není co řešit.
Snad jen najít někoho spolehlivého, kdo bude mít přístup k plnění z našich životních pojistek. Tak snad někoho, koho bychom mohli navrhnout jako poručníka, a kdo by poručenství po pár dnech nebo týdnech, potřebných k převzetí pojistky, nechal převést na prarodiče nebo strýčky - říkali jsme si.
Poctivé a spolehlivé přátele naštěstí mám. Soudy prý v takových případech přihlížejí k přání rodičů. Ale když chce pěstoun učinit závažné rozhodnutí ohledně svěřených dětí, musí opět k soudu... a v tom je kámen úrazu.
Aby soud přiřkl poručenství příbuzným z jiné země, musí tito nejprve dokázat, že děti mají k oné zemi silné vazby. Že budou v cizině chodit do školy a mají tam zajištěnu odpovídající lékařskou péči, zkrátka, že se TAM budou mít lépe, než TADY.
Dokážu si představit, jak některý ze švagrů cestuje do Maroka, kde je příslušná česká ambasáda, aby požádal (osobně, jinak to nejde) o vízum do ČR a mohl se dostavit k českému soudu. Třeba několikrát. Dokážu si představit, že vízum pravděpodobně nedostane (kdyby ano, naše životní pojistky prošustruje za letenky a dvokáty), a ze Senegalu se bude snažit dokázat, že i tam se dá chodit do školy a k lékaři (ostatně, to že z tchánových devíti dětí osm absolvovalo univerzitu nebo cosi jako soukromou VOŠ, by snad mohlo něco naznačovat - ale chápal by to soudce jako "důkaz"?).
Dokážu si představit, že soudce bude rozumný a děti (v té době už nejspíš pár měsíců nebo i let někde v ústavní péči) příbuzným vydá... ale také si dokážu představit, že se soudce podívá na statistiku, usoudí, že průměrná délka života v Senegalu je příliš nízká a tamní výskyt negramotnosti a malárie příliš vysoký (a pak, ty kulturní rozdíly! Chudáci děti...), a rozhodne, jak se říká, "v zájmu dětí", že v dětském domově v Čechách jim bude lépe, než u rodiny v Senegalu.
Nejspolehlivějším a nejrychlejším řešením tak zůstává, kupodivu, "únos"...
Prečo v ČR neexistujú profesionalne rodiny, kam možu ísť aj deti, ktoré sú neadoptovateľné ?
OdpovědětVymazatPotom by hadam bolo jedno, či a kedy sa podarí vybaviť cezhraničná adopcia alebo pestúnska starostlivosť, nie ?
Alebo inak - aj teraz v ramci EU ešte pri medzinarodných adopciach je dohĺad socialky u adoptovaných rodín napr v Taliansku 5 rokov - aby nedochádzalo k pokusom o predaj detí alebo orgánov, v prípade Senegalu by samozrejme tie podmienky museli byť o to prísnejšie, nejde o fazuľky...takže nrozumiem prečo kritizovať naročnosť takejto transakcie - skôr by sa malao kritizovať to, že tie deti by teraz smerovali do ústavov a nie do rodín, to je problém...
doufejme, ze tohle zustane jen neprokazanou teorii, co kdyby...
OdpovědětVymazatMilan1: kritizuji jenom to, že se děti nemůžou dostat k VLASTNÍ rodině, a místo toho by pravděpodobně skočily v ústavu nebo v rodině cizí (myslím, že by nebyly \"neadoptovatelné\", kdyby je v ČR nikdo z příbuzných nechtěl a příbuzným do zahraničí by je nevydali - ostatně si neumím představit, že by někdo adoptoval dohromady tři nebo třeba i víc dětí...a dělení sirotků mi jako ideální nepřipadá už vůbec!).
OdpovědětVymazatProfesionální pěstounské rodiny samozřejmě existují i v ČR (formy péče jsou přehledně shrnuty tady: http://www.novinky.cz...dlouho.html ), ale jednak jich není moc, a jednak myslím, že málokterá by si vzala všechny sourozence naráz, tak jako by to udělala vlastní rodina... Tam přece nejde o \"adopci\" ve vlastním slova smyslu!
Abych to možná trochu přiblížila - zkuste si představit, že se oženíte v Hong-Kongu, a když se vám něco stane, vaši rodiče se budou práva na to, aby mohli vidět nebo si vzít vnoučata k sobě, domáhat marně, protože úřady hong Kongu budou mít dojem, že by vaši mohli ty vnoučata chtít rozebrat na orgány, pročež je radši nechají v hong-kongském sirotčinci nebo pro ně najdou hong-kongskou rodinu, a prarodiče už vnoučata v životě neuvidí...
L., to sice ano, ale lépe je býti připraven! :)
manzelko, a znas nejaky takovy pripad, ktery se skutecne stal ?
OdpovědětVymazat\"Profesionální pěstounské rodiny samozřejmě existují i v ČR \"
OdpovědětVymazat.
Nie - ja som myslel profesionalne rodiny, ta nie je v ČR ani jedna.To, čo uvadza článok sú pestúnske rodiny,nie profi rodiny.
Profi rodiny môžu zobrať na dvojicu až 6 detí a presne sa orientujú na tú skupinu, aku tvrdíte, že by bol problém zobrať.
Okrem toho neadoptovateĺné deti sú predsa tie deti, ktoré nie sú pravne voĺné - tam, kde súd nedal povolenie k adopcii a nezbavil rodičov rodičovských prav. Teda ak by sa Vám niečo stalo, tie deti nie sú pravne voĺné, t.j sú neadoptovateĺné, hĺadala by sa najprv rodina, ktorá by ich zobrala z príbuzenstva, potom ak by nebola tak niekto, na koho majú deti citový kontakt až potom by mohol súd vyrieknuť adoptovateĺnosť - dovtedy by deti ale mohli byť v profi rodine.Ak by nevyriekol súd adoptovateĺnosť / pretože síce rodina kdesi v zahraničí existuje ale je komplikované sa k nej dostať úradne / tak deti sú v inej rodine, ale kedykoĺvek sa môžu dostať po vybavení do tej, ktorá o nich prejavuje zaujem, len ma smolu, že je to komplikované. Máte vôbec predstavu, o čom píšete ?
Obávam sa že nie.
Predsa v prípade adopcie detí sa neporovnáva životná úroveń,dlžka života atď rovnako ako napr rozvodovosť...
OdpovědětVymazat\"Máte vôbec predstavu, o čom píšete ?\"
OdpovědětVymazatZjavne nema a clanok povazujem skor za taky vykrik do tmy, ako za seriozne hladanie moznosti.
Manzelka: ak naozaj hladas moznosti - Milan1 je ten, co sa vyzna.
L., ne, o takovém případu jsem neslyšela; ale vzpomínám si, že když vydávali nějaké česko-argentinské dětí argentinskému otci do Argentiny (odebírali je matce v Česku), argumentovalo se právě tím, že nezáleží na pečovateli, že hlavně prostředí, které je pro děti důvěrněji známé, má být to, kde zůstanou.
OdpovědětVymazatMilan1 - aha, tak tomu rozumím, ale o tom jsem slyšela jen z USA? U nás takové sourozenecké skupiny bývají snad jedině v Klokánku nebo v SOS vesničkách, a Klokánek je zařízení hlavně pro krátkodobější pobyty.
O tom, co se děje s dětmi, jejichž rodiče zemřeli, jsem se informovala - ano, hledá se někdo z příbuzenstva (ten by se u nás na území ČR nenašel) a potom někdo, ke komu mají děti citový vztah (takový poručník by se také nenašel) - v tomto bodě soud zohledňuje přání rodičů, takže pokud by k dětem byl notářsky ověřený doklad od rodičů, že si přejí děti svěřit tomu a tomu a ten dotyčný souhlasil, je to bez problémů - ale jen pokud ten dotyčný žije na území EU (nebo možná i v nějakém jiném státě, s nímž má ČR smlouvy o mezinárodní právní pomoci). Pokud by rodiče chtěli svěřit děti příbuzným ve třetí zemi, jejich přání už směrodatné není, bere se ohled právě na ten \"zájem dítěte\".
Nejde vůbec o to, jak ne/komplikované je dostat se \"úředně\" k rodině, která o děti projevuje zájem, ale o to, že právě tato rodina musí dokazovat, že se může o dítě postarat stejně kvalitně, jako mohou úřady a systém jinde (profi rodiny, o jakých jste mluvil, neexistují, takže ty vynechávám).
A v případě poručnictví dětí (o adopci se tu vůbec nemluvilo) do zahraničí nevěřím, že by soudce, držící se onoho \"nejlepšího zájmu dítěte\" neporovnával například dětskou úmrtnost, předpokládané(!) hygienické podmínky, celkovou průměrnou úroveň školství a průměrnou dostupnost zdravotní péče atd. . Je možné a pravděpodobné, že by to nebylo pojednáváno takto přímo, ale jsem si jista, že, pokud by případ nedostal k posuzování soudce nebo soudkyně s přehledem o dané geografické oblasti (kterouž možnost jsem také naznačila v článku) pravděpodobně by se neubránil(a) myšlenkám jako \"a co když tam holčičky obřežou, vdají proti jejich vůli, chlapečky prodají na orgány\" ... atd., jak už jste naznačil výše.
O čem píšu, vím jen zběžně; opírám se o informace, které jsem dostala od dvou různých právníků a z Úřadu mezinárodněprávní ochrany dětí.
Rybko, viz poslední komentář. Článek není \"výkřik do tmy\" ani \"hledání možností\", možnosti už jsou nalezeny... Jak píšu výš, informace si necucám z prstu, za posledního půl roku jsem kontaktovala už kdekoho od notářů přes právníky a sociální poradny až po Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
OdpovědětVymazatMimochodem, není pravda, že v případě adopce dětí (i uvnitř jednoho státu) nehraje roli životní úroveň: když chcete v Česku adoptovat dítě z Česka, dokládáte výši příjmů, majetkové poměry, musíte mít posudek ze zaměstnání i z úřadů v místě bydliště atd. Pochybuji, že při umisťování dětí do zahraničí by to bylo nějak zvlášť jinak (pokud mluvíme o adopcích).
OdpovědětVymazatPři předávání dětí do zahraničí se soudy řídí nařízením Nejvyššího soudu, že je třeba předem vyloučit, že dítě vydáním do ciziny utrpí \"fyzickou či duševní újmu\" nebo se doatne do \"nesnesitelné situace\". Předpokládaná dostupnost lékařské péče tedy mezi kritéria může patřit, záleží na uvážení soudce.
Obecně jsem se při konzultacích dozvídala, že sice není vyloučeno, že by příbuzní nakonec děti dostali, ale boj by to byl velmi náročný a se zcela nejistým výsledkem, a postup soudní cestou mi nedoporučil nikdo z oslovených.
Pochopil som asi na čo narážate - iste, aj najlepší zaujem dieťaťa sa dá vyložiť rôzne .
OdpovědětVymazatU nás profi rodiny sú a dokonca boli protesty, keď sa rómske vypiplané dieťa z z takejto rodiny dávalo Rómom, ktorí žili na socialnych davkach, jeden pomaly invalid, bez tých civilizačných a kultúrnych hodnôt ake malo v tej prrofi rodine - ale argumentácia bola, že tá rómska rodina je jeho vzdialená biologická, ku ktorej dieťa má citové väzby a ktoré tí rodičia majú radi. Tak tam to dieťa išlo a zatiaĺ je v poriadku, majú ho radi, netrpí hladom...len - ta nižšia kultúrna a socialna úroveň tam je. Je to na diskusiu, ale nie sme socialni inžinieri, aby sme deckám projektovali lepšiu budúcnosť v nahradných rodinách, keď majú vlastné, aspoň funkčné...
Každopádne,zavisí na ľudoch.
Mna len prekvapovalo,že ten tlak aký bol prezentovaný v článku nie je vedený priamo proti ústavnej výchove a za napr profirodiny - veĺa by to riešilo...
Nehra úlohu, určité veci musia byť dodržané / zabezpečené byvanie, hoci nie nutne vlastné, zabezpečený aspoň vhodný kútik pre dieťa, čistý register trestov, harmonické zazemie, absolvovaná prípravka na adopcciu - kde sa vylúčia ľudia , ktorí sú problematickí atď atď ...
OdpovědětVymazatNapokon, písal som po tom príspevok vyššie.
U vás sa treba spýtať baviča Petra Novotného, či mu životná úroven a nesporná popularita pomohla alebo skôr uškodila pri adopcii :)
Aha, tak už tomu také rozumím :) . Článek jsem nepsala jsem z perspektivy nezaujatého pozorovatele, ale člověka, který se právě poněkolikáté dozvěděl, že aby se v případě osiření děti místo do ústavu dostaly k vlastním (blízkým) příbuzným do zahraničí, je nejlepší je tam dopravit dřív, než po nich hmátnou úřady, protože ty už by je také nikdy nemusely pustit, ať příbuzní dělají, co chtějí...
OdpovědětVymazatProto tedy článek nevolá po profi rodinách ani po více SOS vesničkách apod., protože v tomto konkrétním případě nepovažuji za nejpodstatnější, jestli budu mít děti v ústavu nebo v profi rodině jen proto, že biologičtí příbuzní, jsou-li v zahraničí, nemají přednostní poručnické právo, a to ani když je to zdokumentovaným přáním rodičů.
Já vím, životní úroveň... Jenže on je právě rozdíl v tom, jak dokázat životní úroveň ze Senegalu do Čech, tak aby argumenty byly přijaty... Stačí mi vzpomínat, kolikrát bylo potřeba překládat různé doklady (jako i ten výpis z rejstříku trestů), legalizovat, superlegalizovat... A než se všechna razítka vyřídí, platnost papíru skončí a může se začít od začátku... atd.
Jinak ale u nás opravdu u žadatelů o adopci chtějí kromě toho výpisu z rejstříku trestů a potvrzení o zdravotním stavu i potvrzení o příjmu a bytové podmínky kontroluje přímo v místě sociální pracovnice...
Vás rozčuľovala byrokracia, ktorá by zrejme bola pri možnom spájaní rodín, mna prekvapilo, že ani neuvažujete, že je tam uplne zbytočne zakomponovaný ústav a že bez neho by to bolo pre deti lepšie a celá situacia by sa dala riešiť flexibilnejšie. Napokon, nech Senegal vstupi do EU a je po starostiach :))
OdpovědětVymazatMe to prijde jako velmi zajimava uvaha. Vubec me nenapadlo se nad tim zamyslet jak by se to resilo kdyby... My mame ceskou babicku mladou, ale priznam se ze bych byla radsi kdyby deti vyrustali v Africe, kdyby... Jenze, vzhledem k tomu ze pri adopcich (sverovani ditete do pece) se skutecne zohlednuje zivotni uroven, jakou by melo sanci ze se do Afriky dostane? Ja jen vidim jak lidi reaguji na to ze by jsme sli do Afriky jen na navstevu (nemoce, predstava ze by byly bez jidla, zily by v chysi, mozna by holku obrezali..), no kdo by do takovych podminek deti vubec vydaval?
OdpovědětVymazatMozna ze by jeste mohli zasahnout pribuzni co ziji po Evrope?
Milane, tohle je článek o jedné konkrétní situaci, o mých vlastních dětech. Ano, ústav je zbytečný, sle pro mě z tohoto pohledu není přijatelnější ani péče v profesionální rodině, šlo mi hlavně o to, že děti by s velkou pravděpodobností musely zůstat v jakékoli formě náhradní péče, protože vlastní rodině by je nevydali buď vůbec, nebo až po dlouhých a nákladných tahanicích.
OdpovědětVymazatMarille, vidíš, to jsem nezmínila - ano, vaši guinejští příbuzní v EU by děti dostali (to mi také řekli, ale pozapomněla jsem na to, jelikož my žádnými takovými příbuznými nedisponujeme :) ).
zůstat v jakékoli formě náhradní péče, protože vlastní rodině by je nevydali buď vůbec, nebo až po dlouhých a nákladných tahanicích. ugg boots kids
OdpovědětVymazatzůstat v jakékoli formě náhradní péče, protože vlastní rodině by je nevydali buď vůbec, nebo až po dlouhých a nákladných tahanicích. [url=http://www.ieboots.com/]ugg boots kids[/url]
OdpovědětVymazatpo delší době nakukuji na blog.
OdpovědětVymazatRozumím, oč Ti jde.
Já se sice přeshraničními spory o děti nezabývám, ale dovedu si představit, jaké otázky by se asi řešily. Mnohem spíš než obecné, tj. průměrná délka života a všeobecná dostupnost zdravotní péče, by byly jistě na přetřesu otázky týkající se výslovně té konkrétní situace.
Například: znají děti místní jazyk? Znají se se senegalskými prarodiči a dalšími příbuznými? Mají k nim citový vztah? Jak by v daném místě žili? Jak by byla zajištěna jejich výchova, výživa, vzdělání?
Možná i to, zda by jim jako českým občanům zůstal kontakt s naší zemí.
Myslím, že soud by se zaměřil tímto směrem.
Pokud by byly děti už trošku starší, tedy schopné formulovat vlastní názor, asi by se soud dotázal i jich samotných, kam chtějí jít.
Tyto případy řeší Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlí v Brně, ale to asi víš.
Přeju, ať to zůstane opravdu v rovině hypotetické a nikdy to nemusíte řešit.
Christabel, napadlo me uplne to same. Kdyby se soudce treba optal Miminky (ta vypada jako chytra divka, ktera by uz mohla mit svuj nazor), zda by chtela jit zit do Senegalu, kde nikdy nebyla, ale kde ma prarodice a strycky a teticky se kterymi se zatim nesetkala, co by asi odpovedela?
OdpovědětVymazatmna skor napada, ze by to mohlo byt aj tak, ze vyrastat s pribuznymi v Senegale by sice mohlo byt zelanim rodicov, ale nie deti.
OdpovědětVymazat\"Presadit\" napriklad 14 rocnu slecnu, ktora vyrastla v srdci Europy, kde ma priatelov, moznost vzdelania a neskor uplatnenia do Senegalu, kde nikoho vlastne osobne nepozna a kde by celila prudkemu kulturnemu soku...
Christabel, o tom jsme také mluvili... Myslím, že největší problém je právě v tom \"jak by byla zajištěna jejich výchova, výživa, vzdělání.\" Tohle se totiž \"na dálku\" dost dobře prokázat nedá, takže tam by nevyhnutelně zůstal prostor pro domněnky... No a proto se v zásadě všichni shodli na tom, že by ze všeho nejvíc záleželo na uvážení soudu (víc než na tom, jak reálné by ty předpoklady byly). Přihlédnutí k názoru dětí... tak to můžeme jedině doufat, že zemřeme až v době, kdy se všechny budou s to vyjádřit. :-)
OdpovědětVymazatZa přání (i za komentář) moc děkuji!
Ebo, vzhledem k tomu, že mé \"rozumně vypadající\" děti nemluví s cizími dospělými, asi by je (kdybychom zemřeli dneska) vyslechnout nebylo možno ani skrze služby sociálního pracovníka...
rybko, o jaké čtrnáctileté slečně, která \"nikoho osobně nezná\" mluvíš? To osobní seznamování by se mělo, dá-li Pánbůh, vyřešit napřesrok (to bude slečně šest), a možnost vzdělání rozhodně není limitována hranicemi České republiky...
Čtrnáctiletá slečna by ale už určitě měla ve věci nějaké slovo. A co třeba roční dítě? Také se dá argumentovat \"prudkým kulturním šokem\" a tím, že \"prarodiče nezná\"? (Zatímco v kojeneckém ústavu tety zná odjakživa a bude mu tam líp?) Tohle se mi zdá přesně jako ukázka toho, jak by mohl uvažovat soud - \"děti by to určitě nechtěly\" (a kdyby i chtěly, ony tomu přece nerozumějí, nemohou posoudit všechny okolnosti a důsledky), \"v ´civilizaci´ jim bude líp\"...
Kdybychom se na to dívali tímhle způsobem, asi bychom při pozdějším přesunu do Senegalu museli zamáčknout slzu v oku, děti dát do dětského domova (\"tam jim bude líp a budou mít budoucnost\") a odjet bez nich...
Puvodne jsem sem psat nechtela, ale ted mi to neda, rikam si: v detskem domove by ty deti nemely kulturni sok? K jidlu veprove, asi jine knizky, jiny jazyk, jine televizni programy, a jestlipak by jim vedeni detskeho domova vyclenilo misto a cas na modleni? Co ramadan? Nekde jsem tu taky cetla, ze doma nemluvi cesky, to by je ten africky jazyk v decaku nekdo doucoval? Kde berete, rybko, Ebo, tu jistotu, ze ty deti, cerni muslimove, maji ceskou kulturni identitu? Jestli se pletu, tak se omlouvam, ale pripada mi, ze to neni mozne, aby to tak bylo.
OdpovědětVymazatJa jsem ale prece vubec nerekla, ze by deti nemely jet zit do Senegalu. Jen jsem uvazovala o tom, zda deti by take mohly mit svuj nazor na otazku kam jit zit.
OdpovědětVymazatA stejne tam brzy zit budou, jak rika Manzelka. Tak pak by tato teorie popsana v clanku byla jednoduseji realizovatelna :)