Oddáváme se každému muži, jako by byl první i poslední zároveň. Milujeme, jako bychom měly zítra umřít,
říká pořekadlo tvého lidu. Nikdy nerozevíráme náruč milenci, aniž bychom si představovaly, že zůstane napořád, i když víme, že za hodinu zmizí. Jo, má drahá, fintíme a parádíme se kvůli posteli! Očarujeme chlapíka tím, že se tváříme jako jediná alternativa smrti, že jsme Věčnost, i kdyby měla trvat jako křeč!
- Křeč čeho? Tohle všechno je pro mě moc komplikované.
- Postačí ti, když poslechneš mé rady.
Nedžma je prý marocká spisovatelka, kterou v sedmnácti provdali za nemilovaného muže, a která sexuální rozkoš poznala až mimo manželství.
Nedžma je ovšem pseudonym, který může stejně tak dobře skrývat marockého spisovatele jako nezbednou francouzskou důchodkyni - jisté je jen to, že autor(ka) s tímto krycím jménem mistrovsky vládne slovem i představivostí.
Možná si ještě vzpomínáte, jak jsem se tu (písemně) otřásala odporem nad naturalistickými pasážemi ze skvěle propracovaného románu Ivy Pekárkové Sloni v Soumraku. Erotická literatura mě obvykle moc nenadchne... ale Nedžma je jiná. Sex v jejích knihách není samoúčelný ani vulgární - přichází jako součást celku, možná i hlavní ingredience, bez toho, aby se stal nadbytečným nebo zastínil to ostatní.
Nakladatelství Brána letos vydalo druhou Nedžminu knihu, La traversée des sens, Conte intime, v překladu Víta Vojtěcha, pod názvem Cesta smyslnosti.
(Podtitulek "intimní výpověď mladé muslimky" chápu jako marketingový trik, který nebere ohled ani na to, že vypravěčka, která v knize "intimně vypovídá", už má čtyřicítku dávno za sebou.)
Přichází s příběhem krásné Leily, kouzlem "uzavřené", chráněné před muži - chráněné tak dokonale, že jejímu vlastnímu manželovi se nepodaří ji o svatební noci deflorovat. Leila, vydaná i s celou rodinou na pospas lidským řečem a pochybnostem o své počestnosti, se v doprovodu vypravěčky Zobidy pouští hledat tu, která ji uzavřela, protože jen ta může kouzlo zlomit. Jen ta.. nebo možná nějaký vytrvalý penis, nebo snad láska? Zobida se během celého putování snaží Leilu zasvětit do tajů vztahů mezi mužem a ženou, donutit ji objevovat rozkoš, zlomit Leilino přesvědčení (které je vlastně onou kletbou) že sexuální potěšení je vyhrazeno mužům nebo že láska snad vůbec neexistuje...
Někomu je v tomto životě dáno učit se dobrým mravům, jinému vzdělávat ducha a posilovat víru. Neměla jsem privilegium předávat jedno ani druhé, narozená, jak tomu chtěl Bůh, pro požitek, neznajíc čtení ani psaní, co je víc. Zbyl mi jediný způsob, jak udělat něco dobrého před smrtí: zasvětit mladou dívku do lásky. V co největší tajnosti, pochopitelně. Tato země se rozhodla vypudit sex a zahalit se do falešné ctnosti. Jestli se jim podaří mě identifikovat, pověsí mě.
P/O Zobida Ait Lemsene
Souhlasím, skoro se vším, co jste napsala, včetně:
OdpovědětVymazat1. žena po čtyřicítce je v pokročilém stádiu anatomického rozpadu a neměla by se v žádném případě nazívat \"mladou\"
2. Žena nemá pocity chemické přitažlivosti k muži, a.k.a \"láska\", takže ji vždycky musí někdo připomenout, že ji má někdo rád
3. Jako každou vdanou ženu po reprodukci, vás také erotika moc \"nenadchne\"
já jsem tedy zívala už jako mladá :-))
OdpovědětVymazatHamiltone, já nenazývám mladými žádné lidi po čtyřicítce, ženy ani muže. :) Zdá se mi ale paradoxní, že v knize samotné vypravěčka zmiňuje, že je na sklonku života, a na obálce z ní udělají \"mladou\" :) .
OdpovědětVymazatVáš bod dvě celá ta kniha téměř výslovně popírá, doporučuji k pročtení.
Nepsala jsem, že mě nenadchne erotika, ale že mě obvykle nenadchne expresivní erotická LITERATURA. A pro mě se erotika na literaturu naštěstí rozhodně neomezuje! ;)
Nojo, kdo to má, ten o tom nemusí číst. Já osobně mám taky radši praxi, než teorii, ale chápu, že pro někoho může být literatura jediné řešení.
OdpovědětVymazatNo a jaké jsou ty rady? Oddávání se a milování? Jen jestli si tu knížku mám kupovat :-).
OdpovědětVymazatJaniko, myslím, že sí ji můžeš jen půjčit v knihovně... Já spíš než rady ocenila styl. :)
OdpovědětVymazat