Slaná voda. Slunce. Sex.

"A jak vypadá? Jako Robertova manželka?" ptal se na mě kdysi dakarský bratr mého v Holandsku pracujícího snoubence.

 

"Ne, prosím tě!" smál se Alassane, "Tahle je o čtyřicet let mladší!"

Vzpomněla jsem si na to ještě tehdy, když mi Choť čerstvě před odjezdem do Čech trochu stydlivě a trochu pyšně sděloval, že mu kamarádi z jeho rodného města, ležícího v turistické oblasti, závidí mé neuvěřitelné mládí. Divila jsem se tomu jen maličko - už jsem věděla, že ačkoliv k mému Choti věkově přiměřená senegalská manželka by měla být tak asi o 15 let mladší, než já, nám, "bohatým Evropankám", se promine ledasco.

A byla by škoda nechávat "ležet ladem" ty starší, i s možnostmi, které nabízejí... Zvlášť, když stačí natáhnout ruku.

Vloni navštívil Senegal téměř milion turistů - těžko říct, kolik z nich přijelo s vidinou povalování na pláži nebo poznávání cizích krajů, a kolik z nich mělo záměry méně mravné.

 

Jisté je, že pláže v turistických oblastech jsou plné fešných polonahých prodavačů suvenýrů, přezdívaných starožitníci. Ne že by snad prodávali starožitnosti - prodávají sami sebe. Starožitnostem.

 

"Život je těžký, a bez těch žen bych ho měl ještě těžší," ospravedlňuje se jeden ze ´starožitníků´. Má výhodu - je hudebník, a, jak sám říká, "ženy dávají přednost bubeníkům. Vědí, že jsme skvělí v posteli."

Cizinky vyhledává už od svých dvaceti let: "Jezdí sem samy. Balí tě. A ty se necháš. Ta moje první, tlustá Španělka, mi při odjezdu dala pět set dolarů. Další, Italka, sedm set. To mi stačilo, abych si otevřel obchůdek. Posílají mi dárky, cédéčka, kytaru, přehrávač... Peníze od nich nikdy nechci. Chodíme spolu ven. Za všechno platí ony. Spíme spolu. A když odjíždějí, nechají mi tu peníze, aby mi pomohly. Nemyslím, že jsem prostitut. Většinu těch žen potkávám přes přátele. Jsem jen turistický průvodce, co nabízí i jiné služby... třeba sex. Je mi jedno, co si o mně ostatní myslí. Jednoho dne ji potkám. Tu, co nebude příliš stará, co mě bude milovat a udělá pro mě všechno. Tu, co mi vyřídí vízum, koupí letenku a dostane mě odsud."

 

 

"Nemáš práci ani peníze, a kamarádi kolem tebe bydlí v domech, které jim platí jejich staré milenky, a jezdí v autech, které jim ty Evropanky koupily. Mají je tu každý měsíc nebo tak nějak na návštěvě, dostávají od nich prachy. Tak si říkáš, ´tohle bych zvládnul taky,´" vysvětluje další mladík z turistického resortu Saly Portudal.

 

To Papa, třicátník z Dakaru, práci má. Vydělává v přepočtu kolem pěti tisíc korun měsíčně. Polovina padne na nájem, druhá polovina je tak akorát na jídlo a dopravu. Přitom se Papa snaží ještě ušetřit, aby mohl posílat peníze matce do Pobřeží slonoviny.

 

Papa má tajemství - nizozemskou dívku. I když, "dívka" není to úplně  pravé slovo - Papově Holanďance je dvaapadesát let. Papova rodina ani kamarádi nevědí nic o dárcích ani o penězích, které Papa od cizinky každý měsíc dostává.

 

"Nedělal bych to, kdybych měl na výběr. Jsem její hračka, její majetek. Potkal jsem ji, když jsem byl pracovně v jižním Senegalu. Ona trávila dovolenou ve stejném hotelu. Klepávala mi na dveře, zvala mě k sobě do pokoje. Odmítal jsem, zdálo se mi to divné. Až kamarádi mi vysvětlili, že má o mě zájem. A když jsem se měl vrátit do Dakaru, plakala. Moc se mi nechtělo, ale souhlasil jsem, že se za ní o víkendu vrátím. Šli jsme pak večer ven a když jsme se vrátili do hotelu, stalo se, co se stalo. Když uvážím, kolik jí je, vypadá docela zachovale. Nikdy jsem se jí neptal, ale myslím, že sem jezdila kvůli sexu. Vlastně jsem se jí na to bál zeptat. Pak za mnou přijela a cestovali jsme podél celého pobřeží. V Saly jsem viděl fůru mladých kluků se starými běloškami, a začal jsem se sám sebe ptát, co to dělám a proč. Vždyť teď je ze mě gigolo, člověk bez morálky, někdo, kdo za peníze udělá cokoli. Ona mě ani nepřitahuje. Nechtěl jsem s ní spát, ale trvala na tom, stěžovala si, říká, že mě miluje. Hodně mi pomohla, cítím povinnost nějak se jí odvděčit. Ale vždycky, když odjede, hrozně se mi uleví.

 

Když je tady, hádáme se. Ale nabízí mi peníze, budoucnost. Ví, že tak si mě může udržet. Prý mi sehnala práci v Holandsku. Koupí mi letenku. A Pánbůh ví, že jestli dostanu vízum, neudrží mě tu ani ty výčitky svědomí, co teď mám. Ale hned až si najdu slušnou práci, končím s tím. Protože takhle nejsem nic jiného, než prostitut. Kdysi jsem v Gambii viděl mladého kluka, jak se vlní před třemi starými běloškami. Jedna mu rozepnula poklopec, prohlédla si jeho penis a pak zavrtěla hlavou. Jako kdyby si kupovala ovoce. Ta vzpomínka se mi teď pořád vrací..."

 

Více a lépe: Globalpost