"Proč musejí teplouši tolik šukat?"

Podle 85% Lagosanů je AIDS nemocí bělochů. Věří, že se lze nakazit jedině pohlavním stykem s bělochem,

zjistil prý doktor F. Soyinka při svém průzkumu v roce 1987. Celá historie objevu viru HIV a varování světové veřejnosti je napínavá jako ta nejnapínavější detektivka (ačkoliv o chlup děsivější) a vůbec se nedivím, že jí Laurie Garrettová věnovala skoro dvě stě z šesti set sedmdesáti tří stran knihy Přežijeme? Morové rány dneška.  

 

 

 

Laurie Garrettová je bioložka a novinářka; za sérii článků o ebole získala Pullitzerovu cenu, a její knihy The Coming Plague: Newly Emerging Diseases in a World Out of Balance (Penguin; 1995) a Betrayal of Trust: The Collapse of Global Public Health (Hyperion; 2001) jsou překládanými bestsellery. První z nich vydalo předloni v češtině i nakladatelství Triton. Přestože jde o knihu patnáct let starou a mnohé informace už zasluhují doplnění (zde se toho úkolu skromně ujal překladatel Pavel Pokorný, který nejkříklavější případy zazáplatoval poznámkami), odvážím se napsat, že pro nás ne-biology přináší celou řadu informací v té pravděpodobně nejčtivější možné podobě.

 

 

Všude, kam přišli, zaregistrovali, že obyvatelé se velice moudrými opatřeními snaží bránit šíření epidemie. Cesty kolem vesnic byly zataraseny, doprava po řekách Ebola a Zaire byla úplně zastavena, nemocní vesničané a jejich příbuzní byli uzavřeni v karanténě, mrtvá těla se pohřbívala daleko od obydlí a lidé se pokud možno nepohybovali mezi jednotlivými komunitami.

„Těmhle lidem to myslí," řekl Piot Sureauovi, na něhož opatření také udělala dojem.

V jedné vesnici asi 20 km od Yambuku nalezli Piot a Sureau manžele ležící v chatrči bok po boku. Oba bojovali závěrečný zápas s nemocí.

Pierre odebral krev muži, zatímco Peter připravoval paži ženy. Našel její žílu a vpíchl jehlu. Zatímco uvolnil škrtidlo a sledoval, jak krev zvolna plní injekční stříkačku, muž zaúpěl a zemřel.

Jeho manželka vykřikla. Sureau rychle jehlu vytáhl a žena se otočila, aby mrtvého muže objala.

 

Zajímá vás, jak boj s komáry a chudobou přispěl k celosvětovému rozšíření rezistentních druhů malárie? V jakých vlnách se šíří chřipková epidemie? Jak se parazité a viry brání lékům? Jak se může stát, že jedna nemoc zmírní postup jiné? A proč může být zametání nebezpečné? A jak je možné, že růst měst někde přináší prosperitu, zatímco jinde úpadek? Jak mezinárodní obchod ovlivňuje zdraví světové populace? Co to znamená pro mikroby... a pro nás?  

 

 

Četla jsem Přežijeme? asi čtyři měsíce, ale nelituji. Připomněla mi, že zdraví není samozřejmostí; poučila mě o tušeném, že vědci kromě bojů s mikroby bojují i s vládami a politikou ("za ničivé londýnské epidemie dokázal lékař John Snow, že se cholera přenáší vodou. Odstranil totiž páku u pumpy na Broad Street, která byla  jediným vodním zdrojem pro tamní chudé, a epidemie se v tom místě zastavila. Úřady to však nepřesvědčilo.") a že ekonomický rozvoj může přinášet i velká rizika.  

 

 

"Sedmdesátá léta byla celosvětově dobou sexuálního uvolnění a experimentů mládeže. Mladí homosexuálové i heterosexuálové zaplavovali módní metropole od Nairobi po Amsterodam, aby zde našli vzrušení a anonymitu městského nočního života. Antikoncepční pilulka osvobodila mladé ženy od strachu z nechtěného otěhotnění a heterosexuální dobrodružství se poprvé v dějinách zdála být bezpečná. V Evropě a Severní Americe těžili z nového společenského klimatu především homosexuální muži, zatímco v rozvojových zemích, především v Africe, to byli mladí heterosexuálové.

 

 

Od nóbl West Endu v Londýně po centrum Abidžanu všechny spojovala nová sexuální atrakce: diskotéka. V barech celého světa mladí popíjeli a tančili za zvuků elektronické hudby a snažili se přitom najít vhodného partnera. V často nemilosrdných a nepřátelských podmínkách velkých, odlidštěných měst nabízela diskotéka pocit intimity. Odejít s novou známostí bylo sice trochu nebezpečné, ale přidávalo to celému dobrodružství jen další sexuální kouzlo. A milionům žen, zvláště v rozvojových zemích, skýtala nová atmosféra zdroj obživy (často jediný) - prostituci.

 

 

V rozvojovém světě se v 70. a 80. letech objevily nové trendy v mužské zaměstnanosti. Mladí muži svázaní sňatkem s rodinou a vesnickým prostředím začali dojíždět za prací do velkých měst. Každé pondělí ráno vyráželi do Nairobi, Harare, Bombaje, Limy či Abidžanu, přes týden bydleli v dělnických ubytovnách a v pátek večer se vraceli domů na víkend. Pro mnohé z nich to znamenalo diskotékový cyklus: ve městech si sháněli po nocích holky, často prostitutky, ale na víkend se vraceli ke svým manželkám.

 

 

K podobným věcem docházelo ve městech už dříve. Za Aristotela a Platóna byly Athény tak plné homosexuálních a heterosexuálních radovánek, že i bohové pořádali orgie. Koncem 20. století však lidé začali střídat partnery tempem dosud nebývalým. Na planetě žilo přes 5 miliard lidí a poměr obyvatel měst vůči venkovu stále rostl. Vzdušná doprava a mosově dostupné cestování umožňovalo lidem celého světa dostat se do libovolného města. Spousta mladých volala mimo jiné i po sexuální svobodě.V průmyslovém světě se vzmáhal duch feminismu podporující sexuální osvobození žen. Celosvětově převažovali mladí lidé do 25 let, a tak bylo jasné, že tato celosvětová sexuální vlna má nepřekonatelnou sílu.

 

"Proč musejí teplouši tolik šukat? Jako bychom neměli jiank co na práci... jenom žijeme v našem ghettu, tancujeme a bereme drogy a šukáme," běduje zničená postava z divadelní hry Faggots (Teplouši) gayského autora z New Yorku Larryho Krammera.

 

Jakou emocionální daň bude nutné zaplatit za anonymní sexuální radovánky, to patrně tušili mnozí jejich účastníci už koncem 70. let. Ale nebezpečí daně, kterou si budou žádat mikroby, vnímalo jen několik pozorných zdravotnických odborníků. Dalo se snadno přehlédnout."