To, nad čím se u televizní obrazovky zhrozil, z ní zmizelo, než jsem se přišla podívat. Šok ale přetrvával: "Tam byla nějaká hlava na polštářku! S korunou!"
"Aha," rozsvítilo se mi, "asi lebka svatého Václava? Ta už nemá pravou korunu, tu už mu sundali... Ale měl bys vidět ten průvod, když tu lebku nesli na nosítkách z Vyšehradu na Hrad! Skoro tři čtvrtě milionu lidí s ní šlo!"
"Vy Evropani jste barbaři!" děsil se Choť dál. "Řezat lidem hlavy a pak je vláčet městem a vystavovat, fujtajbl!"
"No tak moment," nechtěla jsem dát svou národní hrdost lacino, "jací barbaři? To mi říkáš ty? Afričan? Neměl snad král Ghézo v Dahome na lidských lebkách postavený celý trůn, nedláždil lebkami podlahy svých komnat?"
"No jo," opáčil Choť s nezmenšeným pobouřením, "ale to byly lebky nepřátel!" Divže si neuplivl: "Ne hlava vlastního krále! Vy divoši..."
A v tom jsem si vzpomněla na nebohého Atahualpu, krále Aztéků, krále národa, proslulého četnými a krutými lidskými obětmi. V 16. století, když se ho Španělé pokoušeli přimět k přijetí křesťanství, bránil se stejně zhnuseně: "My sice obětujeme bohům své nepřátele, ale vy jste zabili svého boha, a sami pijete jeho krev a jíte jeho tělo. To se mi zdá nesmírně zvrácené."
Španělé za to Atahualpu zabili. My Slované jsme mírumilovnější: Chotě jsem nechala naživu a poopravila své mínění o tom, že lebka krále na polštářku se přece musí (!) každému (!) zdát normální.
Manželko, mně ta lebka na polštářku taky vždycky přišla normální. Dokonce jsem si jí byla s kamarády šermíři před pár lety na slavnostech ve Staré Boleslavi poklonit - všichni v dobových šatech,kluci v plné zbroji - byl to takový zvláštní, silný zážitek. I když je na druhou stranu pravda, že třeba křesťanský zvyk rozebírat kostry svatých na \"součástky\" a prodávat jako relikvie mi dost vadil.
OdpovědětVymazatmě naši vláčeli po hradech a jiných památkách, až mě dotáhly i do kostnice a byla jsem nucena pozovat v ruce s lebkou s dírou po lobotomii...Kostnice mi přišla dost zvrácená věc, hrát si s lidskýma kostma jak s legem...A nosit něčí leb na polštářku je podle mě perverze... :)))))Jenže na tom je dost vidět, jak se liší vnímání podobných věcí v závislosti na kultuře...
OdpovědětVymazat:-D Inu, jiný kraj, jiný mrav platí univerzálně!
OdpovědětVymazattvůj choť mě pobavil :o)) A musím to říct mému, aby se pobavil také, že barbarama prozměnu nazývá Senegalec Čechy :oDD
OdpovědětVymazat:)) Chot velmi pobavil.
OdpovědětVymazatKulturni rozdily jsou :))!
Me spis vadilo to, ze kdyz jsem zacala jako dite premyslet o byti a nebyti, nikdo z dospelych se nedokazal o otazce nebyti bavit, bylo to neco o cem se nemluvi a na co se nepta a pritom jsme jezdili na skolni vylety typu Brno a kapucinska hrobka okukovat mumifikovana tela nebo do Velehradu do katakomb hledet na lebky na stole a pohazene kosti, to me prislo opravdu hnusne. Od urcite doby me prijde i divne vyhrabavat a posilat do muzei mumie na to aby je jini mohli okukovat. Myslim si, ze veskere telesne pozustatky by meli byt pohrbeny s uctou k mrtvym, na uctivani si nechme jine artefakty.
OdpovědětVymazatDěkuji za pobavení, vážně jsem se nasmála:-D takové roztomilé
OdpovědětVymazat