Haiťany doma nechci!

Jsou kulturně nepřizpůsobiví, nemocní a samá kriminalita!

Párek xenofobů jsme, já a Choť, jen co je pravda.

 

Ukázalo se to včera odpoledne, když se ve zprávách objevilo, že prezident Abdoulaye Wade navrhl, aby se Haiťané - kteří by případně měli zájem  - přesunuli do Afriky. Je to přece také jejich kontinent. On sám je prý připraven pomoci a jít v pohostinnosti příkladem.  

 

Polekala jsem se. I Choť se polekal. Pravda, o trochu méně, protože na rozdíl ode mě ještě pořád věří v prezidentovu soudnost.

 

"O to se nikdo starat nebude, co povídá," prorokoval Choť. Ony si mezinárodní organizace a banky spočítají, že je vyjde levněji podporovat znovupostavení Haiti - které stejně potřebují, podívej, jak se už teď tahají o vliv Francouzi s Amíky - než podporovat usidlování Haiťanů v Senegalu. A teď by jeli z těch zamořených oblastí, co kdyby pak vypukla epidemie, kdo by to platil? To on Wade třeba doufá, že z někoho vyrazí nějaké peníze... ale doopravdy by to určitě neudělal! Vždyť mají úplně jinou mentalitu, je tam vysoká kriminalita, zbraně... To by přece nemohl!"

 

"Hm... nemohl? Když si do Senegalu nechává repatriovat všechny Afričany, u kterých není jasné, odkud jsou? Když už tam máte celou řadu Nigerijců, Ghaňanů, lidí z Pobřeží Slonoviny, Beninu a Toga, když se vám začínají ztrácet děti kvůli lidským obětem a e-mailové schránky všude po světě jsou zahlcené scumy ze Senegalu... Že by se teď najednou nějak extra rozmýšlel?"

 

"No, hlavně říkal, že by se měl Haiťanům nabídnout návrat do Afriky, ne do Senegalu."

 

"Jen aby si nemyslel, že všichni Haiťani jsou takoví, jako ti, které už tam máte! Třeba, když to říkal, myslel na Luciena Lemoina..."

 

"Já být haitská vláda, tak mu obratem pošlu všechny zločince, co doma vysbírám," prohlásil choť - pragmatik.  

 

"Prý ´nebylo by to poprvé, do Libérie se taky vrátili potomci otroků´," rozčiloval se nekdo v komentářích u článku. "Chce Wade ze Senegalu udělat Libérii?"  

 

A to jsme netušili, že ještě v noci přinesou agentury další zprávy: mluvčí senegalské vlády prohlašuje, že Senegal je ochoten přijmout Haiťany, kteří budou mít zájem o vysídlení. Bude-li jich jen pár, daruje jim domy a pozemky, přicházeli-li by v masách, dostanou celou oblast.

 

Rozčilujícím se Senegalcům se nedivím: zbývají ještě tisíce obětí povodní, které nedostaly slíbené náhradní bydlení (ano, Senegal je v rámci svých možností státem až nevýchovně sociálním), celé čtvrti a vesnice jsou bez elektřiny a bez vodovodu, o kanalizaci nemluvě. Zemědělské úspěchy se sice dostavily, ale přes neustálý boj s nedostakem financí  ve zdravotnictví, školství a téměř všech oblastech infrastruktury stát utrácí miliardy za sochy... a teď by si ještě ke všemu chtěl vzít na starost integraci uprchlíků z Haiti a péči o ně, zatímco občané odcházejí ze země v naději na důstojnější život (a péče o jejich možnosti zaostává). Nezdá se mi to logické, a nejsem sama.  

 

Nerozumím tomu, nejsem odborník. Haiťany, jak už jsem psala, žádné neznám; všechno, co o nich vím, je z televize, z novin a literárních měsíčníků. A ačkoli mám trapný pocit, že se podobám na imigranty nadávajícím imigrantům z článku Ivy Pekárkové, ačkoli opravdu nechci mít předsudky a vlastně mi Haiťané v zásadě nevadí a úplně je chápu... a... a... a..., stejně tajně doufám, že Haiťané po Africe netouží. Přinejmenším proto, že Senegal má co dělat, aby se postaral o své vlastní lidi.