"Milostné vzkazy mažu..."
Mobilní telefony přinesly revoluci v africké komunikaci. Pevné telefonní linky, mimo města nedostupné, ztrácejí na důležitosti; mobilní telefony obvykle fungují i v zapadlých vískách.
Podle výsledků loňského průzkumu ARTP, senegalského úřadu pro regulaci telekomunikací, volají Senegalci z mobilních telefonů osmkrát častěji, než z pevných linek. Provolají prý měsíčně průměrně hodinu a posílají asi 12 textových zpráv.
Ještě zajímavější je údaj, že dnes vlastní mobilní telefon více než polovina Senegalců. Na tom by nebylo nic divného... kdyby téměř polovinu senegalské populace netvořily děti mladší patnácti let.
Už dávno neplatí, že drahé modely mobilních telefonů - svých prvních - dostávají nevěsty od manželů jako součást věna. Vlastní telefon se stal nezbytností už pro náctileté, často k velké nelibosti rodičů.
Reportér deníku le Soleil se vypravil ke střední škole, aby se některých studentek - majitelek mobilních telefonů - vyptal na podrobnosti.
První respondentka, sedmnáctiletá, se svěřila, že tatínek o telefonu nic neví. Maminka prý je seznámena s tím, že dcera mobil má, a i když ze začátku byla proti, pochopila, že je lepší, když dceři může občas také zavolat. A kontrola? Z té mladistvá studentka strach nemá: "Maminka neumí číst, takže vzkazy mi procházet nemůže, a když jsem doma, přepínám telefon do tichého režimu. Na hovory odpovídám jen ve svém pokoji nebo na terase."
Další dívka se chová stejně: "Když jsem s rodiči, zapínám telefon na vibrace, a hovory odcházím přijímat ven. Když to nejde, prostě neodpovídám, a později pošlu textovku. Milostné vzkazy hned mažu, aby mi na ně rodiče nepřišli."
Paní Madjiguene je ve své první reakci na dotaz strohá: "Mobilní telefony dětem, a zvlášť dívkám, do rukou nepatří." Když ale má tuto myšlenku rozvést, uvažuje: "Mobilní telefony narušují důvěru, holky s nimi můžou líp flirtovat s klukama. Jenže mobily už má dneska každý, a když ho dítěti nekoupí rodiče, koupí mu ho někdo jiný. Nad tím, jak děti mobily používají, nemůžou mít rodiče kontrolu nikdy, volat může kdykoli, kdokoli... Když nejsme spolu, musím věřit tomu, co mi dcery řeknou." Jedna z nich v přítomnosti matky prohlašuje: "Když mi někdo volá a já jsem zrovna s rodiči. telefon beru, nemám co skrývat."
Dvaačtyřicetiletý Mamadu Njaay je přísnější než prve zpovídaná matka: "Děti žádné mobily nepotřebují. Nevidím nic, v čem by jim mohly být k užitku, kromě toho, že s nimi můžou dělat blbosti. Jestli chtějí volat, například moje dcery a synové, můžou použít pevný telefon." A ve svých názorech nezviklatelný, dodává: "mládež se musí podřizovat rodičům, jinak bude v budoucnu litovat. Našim zvykům a hodnotám hrozí zničení pod záminkou modernizace, zatímco i na Západě musí děti, aby získaly určitá práva, nejdřív dosáhnout konkrétního věku. Má-li dítě mobil, ztrácí rodič kontrolu nad jeho projevy. Všichni vědí, že do vzkazu se dá napsat cokoliv a že vzkazy jdou smazat. Jak by to mohli rodiče kontrolovat?"
Njaayův soused, pan Faal, nesouhlasí: "Dneska můžeme na rodičovskou kontrolu rovnou zapomenout. Copak v dnešní době je možné mít přehled o tom, co děti dělají, i bez mobilů? Děti chodí do školy, cestou můžou dělat, co se jim zamane. Jediné, co pro jejich ochranu můžete udělat, je vštěpovat jim od mládí vznešené myšlenky, aby zůstali svědomití a hrdí i s telefonem a spoustou volného času. Synovi jsem sám koupil mobil, když mu bylo dvanáct, a pořídím ho i dceři, až bude v tom věku. Základem všeho je výchova. A důvěra, ta musí být ve vztahu rodič-dítě na prvním místě. S dětmi často mluvím, vysvětluju jim nebezpečí naší společnosti a radím jim, a tak by to měli dělat všichni rodiče."
téééda, to by mě ani nenapadlo, že by to rodiče v Senegalu mohli brát jako takovej problém. V naší kultuře mi vadí, že rodiče zase cpou dítěti mobil hrozně brzo právě pod záminkou, aby ho mohli kontrolovat. Což nezvyšuje bezpečnost dítěte! Asi 2x jsem viděla, že dítě v prostřed přechodu prásklo taškou a věcma a začalo lovit mobil, protože \"volá maminka a bude se zlobit, že jí to nevezmu\". I učitele jsem slyšela si stěžovat, že rodiče chtějí, aby dítě mělo možnost brát hovor od nich i o hodině. A myslím, že zas tak často se v rodině nějaká důležitá věc nestane, aby to bylo nutné. Já sama jsem z generace, která už pubertu prožívala na drátě bez drátu. Mobil jsem dostala, když jsem jela na lyžák v 6. třídě a když se ohlédnu, uvědomuju si, že to mohlo bejt ještě pozdějc. Na chatu ale tenkrát nebylo spojení ani přes pevnou linku někde na vrátnici a rodiče nechtěli obtěžovat učitele na jeho soukromé číslo...
OdpovědětVymazatale na idnes se mi registrovat nechce, tak se zeptam tady:
OdpovědětVymazatv clanku, tedy spise v diskuzi pod clankem \"studentky a sluzky\", manzelko, uvadis ceny potravin v senegalu (brambory 30, kilo hoveziho 150...), coz je srovnatelne nebo spis o neco malo vys, nez ceny v cr. v jinem clanku (nebo diskuzi, tykalo se to toho, ze se hodlate do senegalu vyhledove odstehovat, ale ze se vam tu \"blbe\" spori, tak se to stehovani trosku oddaluje) jsi psala, ze naklady na zivot v senegalu jsou asi o 80% nizzsi nez u nas. tak mi to nejak dohromady nesedi, jak to vlastne je?
Muro, nejsem sice Manzelka, ale zkusim ti to vysvetlit, jak je to v Egypte, kde kuprikladu to hovezi stoji jeste vic, nez v Senegalu, ale zivotni naklady tam jsou rovnez nizsi.
OdpovědětVymazatV Evrope rodina plati najem kolem 10 000 mesicne, coz je naklad, ktery by v Africe odpadl (rodina by zila ve vlastnim), nebo by byl vyrazne nizsi. Levnejsi je elektrina, voda, plyn, veskere sluzby, castecne obleceni. Hovezi maso se stejne neji denne, brabmbory take jen obcas, jogurt se da vyrobit domaci. Zakladni potraviny, ktere jsou v Africe jine, nez u nas, jsou levnejsi. Pokud ma Manzelcina rodina rada senegalska jidla, plati za suroviny k vareni v Cesku pomerne hodne, zatimco v Senegalu jsou tytez suroviny levne.
můro, Zawgat odpověděla přesně. Je-li nájem cizího bytu v ČR 14.000 korun, v Senegalu je to v bytě nebo domě srovnatelné rozlohy 1.400 Kč. Drahé potraviny se prostě nejedí, průmyslově vyráběný jogurt kupuje jen vzácně, kilo masa je na tři dny pro dvacetičlennou rodinu :) ... nebo taky na měsíc, podle toho. Malé ryby jsou levné. Škola je zadarmo a nevadí, když dítě nemá poslední model oblečení natož panenky Barbie. Nekupují se sladkosti (a protože je nekupuje nikdo, nevadí to). Pokud je pro vás moc drahá rýže, kupujete proso.
OdpovědětVymazatOno by se tak skromě (pokud jde o jídlo, hračky, oblečení...) dalo žít i tady, jenže když všichni okolo vás mají něco lepšího, těžko to vysvětlovat dítěti, které je navíc pod tlakem vrstevníků...
Mně osobně se nejvíce zamlouvá střízlivý optimismus pana Faala, posledního citovaného; v mnohém mi připomíná výchovu mých rodičů. Názor jeho souseda, řečený výše, je zase podobný přístupu mých prarodičů: babička často a ráda šacovala všecko - kapsy, dopisy, diáře, peněženky... A vysvětlovala to slovy: \"Jsem matka tvé matky a mám právo tě kontrolovat!\"
OdpovědětVymazatNeříkám, že je rozumné pořizovat mobily dětem ve školce (k čemu?!); panem Faalem zmiňovaných 12 let je celkem přijatelný věk (nelze samozřejmě zevšeobecňovat, každý mladý člověk je ve 12 letech \"někde jinde\" než jeho vrstevníci). Ale přesně jak děl pan Faal: \"Základem všeho je výchova. A [vzájemná] důvěra (...)\" Můžete své děti (nebo vnoučata :)) kontrolovat jak chcete, naučí se pak především různým důmyslným skrýším. (Jak jinak.)
jestlize najem 1 pokoje v dakaru stoji na prepocet 2000 a totez je prumerna mzda, dostava ji kazdej druhej, tak se stejne furt nejak nemuzu dopocitat. ty ceny potravin jsi uvadela v diskuzi pod clankem, takze jsem ziskala dojem, ze rajcata, brambory a mrkev jsou potraviny bezne, nikoli luxusni. jinak dik za objasneni, i kdyz mi porad nejake penize chybi :-)
OdpovědětVymazatpavliii, mně taky. :) A pokud jde o babičky, no, ono učení hledání dokonalých skrýší také není k zahození pro budoucí život...
OdpovědětVymazatMůro, ne nájem jednoho pokoje, ale nájem jednoho bytu či domu! Nájem jednoho pokoje to tedy může být také, ale to není normální cena a jde o nájem spíš krátkodobý. Průměrná mzda je 6000 a dostává ji, řekněme, každý třetí nebo čtvrtý. Rajčata a mrkev jsou potraviny běžné, ale nikoli spásané po desetikilech :) , neoddiskutovatelně luxusní potraviny jsou brambory, kuřata, vejce, těstoviny, teď už se mezi ně pomalu dostává i chleba (tedy bagety)... Relativně drahá je i rýže, a to JE potravina běžná. Přesto ale v Senegalu pořád lze jíst relativně kvalitní jídlo za nižší ceny, než tady; s rozpočtem např 100 Kč na den a rodinu se tady asi neobejdu bez uzeniny a náhražek, v Senegalu to za stejné peníze budou ryby, rýže, obiloviny. Jo, a většina lidí nebydlí v pronajatém, ale ve svém... Jak to dělají, že seženou peníze na dům, to se mě neptejte. :) Jinak to o tom levnějším životě jsem také psala už před nějakou dobou, ony ceny potravin za poslední 4 - 5 let raketově vzrostly (řádově o desítky procent).
Muro, nekde je bezna (a levna) potravina jablko, nekde mango.
OdpovědětVymazatZawgat, to je fakt... V Senegalu, dál od Dakaru, stojí jedno jablko 15 - 20 korun, jedno mango koruny 3 ... :D
OdpovědětVymazatze neumim cist, dovoluji si zkopirovat manzelcin prispevek z diskuze na idnes, z ktereho jsem cerpala vyse uvedene ceny o najmech, prumernych platech a cenach beznych potravin:
OdpovědětVymazat\"V tom úžasném Senegalu je padesátiprocentní nezaměstnanost, obvyklý plat kolem dvou tisíc korun měsíčně (což je zároveň cena nájmu jednoho pokoje v Dakaru) a ceny potravin asi následující - kilo rajčat 50 Kč, kilo mrkve 40 Kč, kilo brambor 30 Kč, kilo hovězího 150 Kč, kuře 150 Kč. Takže si přivydělává, kdo může a jak může, a ne na lyžařská prkna a horolezeckou výstroj, ale na základní životní potřeby nebo na tu školu...\"
za double post, sekl se mi comp
OdpovědětVymazatze neumim cist, dovoluji si zkopirovat manzelcin prispevek z diskuze na idnes, z ktereho jsem cerpala vyse uvedene ceny o najmech, prumernych platech a cenach beznych potravin:
OdpovědětVymazat\"V tom úžasném Senegalu je padesátiprocentní nezaměstnanost, obvyklý plat kolem dvou tisíc korun měsíčně (což je zároveň cena nájmu jednoho pokoje v Dakaru) a ceny potravin asi následující - kilo rajčat 50 Kč, kilo mrkve 40 Kč, kilo brambor 30 Kč, kilo hovězího 150 Kč, kuře 150 Kč. Takže si přivydělává, kdo může a jak může, a ne na lyžařská prkna a horolezeckou výstroj, ale na základní životní potřeby nebo na tu školu...\"
Můro, aha, promiň, to bylo psáno pro jinou situaci: kolem 2000 Kč může být i cena jednoho pokoje, pokud si ho někdo pronajímá na kratší dobu, zařízený, v určitých lokalitách... s tím jsem počítala spíš pro studenty, kteří si nepronajímají byty na rok, dva nebo víc, ale na školní rok, pokud se nevešli na kolej (koleje jsou sice teoreticky pro všechny, ale fakticky tam mívají třeba dva studenty na jednu postel a na další se vůbec nedostane). Ceny jídla jsou pro každého stejné (a vysoké) a skutečně si přivydělává, kdo může a jak může, i jen na to jídlo.
OdpovědětVymazatLíp to asi vysvětlují tady: http://www.irinnews.org...tId=77652
tady http://answers.yahoo.com...7AAIeZLI
Je ovšem fakt, že za poslední dva až tři roky roky cena většiny potravin v Senegalu vzrostla o 40 - 100%, což cenu života tam hodně navyšuje.